Asia Light: My Borneo Adventure

Vesnicka Santubong a stejnojmenna hora tycici se nad nic je asi 45 minut jizdy z Kuchingu. Podle pruzkumu terenu se zdalo, ze pujde o trochu hardcore vystup, nekolikrat zduraznovane, ze musite byt fit me skoro zacinalo znervoznovat, ale co, vyrazim a uvidime. Trochu orisek bylo vubec najit zacatek tech trails, coztak nejak naznacovalo, ze tam asi nebude uplne narvano... Stejne jako ostatni narodni parky - i Mount Santubong je narodni park, jak jsem zjistila - maji dole recepci, v tomto pripade "recepci" spocivajici ve skolni lavici postavene na verande domku, kde sedi pan a zapise si vase jmeno, cislo pasu a cas vstupu, da vam mapu a ukaze smerem do lesa se slovy "follow the red marks". Cool, sounds simple thanks! Se mnou se do jungle vydavaji jeste tri kluci ze Singapuru, kteri ale podle obleceni a vybaveni - jedna lahev vody a mobil - nevypadaji, ze se vydavaji az na vrchol (je tam kratsi okruh, jungle trail, ktery je asi na hodinku). Predchazim je v prvnim kopci, no a jak se zda, jsem na trati sama. Stezka je kamenita a s propletenymi koreny, vede nejprve podel potoka, az pak najednou dojdete k provazu, co vede na druhou stranu reky...takze prehupkate po kamenech, pak se jde zase chvili jungli. Je tu brutlane vlhko, takovych 95% nepochybne. Potim se jak mys. Pesinka se vynori ze stromu do koryta potoka, kterym se pokracuje nahoru. Kameny jsou oslizle a kluzske, chvilicka nepozornosti a plesknete sebou rychleji nez byste chteli..jak se taky stalo, zejo! Ale Uspesne se prehupkam zpet mezi stromy a koreny, splham nahoru stezkou, podlezam a prelezam popadane stromy, slezam po lane k vodopadu, po klade prechazim na druhou stranu a drapu se do kopce nahoru, no dobrodruzo a rozhodne si 5km za hodinu tempo neudrzite, i kdyz jste turbomys. Obcas se mi pod nohama mihne jesterka, poletuji tu obri krasne barevni motyli, tropy jak se patri..hlavne s tou vlhkosti teda! Cesta se zprikruje, stup po stupu lezu nahoru, pridrzuju se korenu, pekne vam to zapoji vsechny koncetiny. Mokre koreny a kameny klouzou, takclvek musi byt opatrny na kazdem kroku. Stavim na vyhlidce, pauzicka, a pak zas vyrazim dal. No, a pak to prijde. Nejprve nevinne lano, pak zebriky, pak visute zebriky po skale...Lezu a lezu nahoru...no ale pak nade mnou zvitezi pocit zodpovednosti. Kdyz bych se tady z toho zebriku skulila, pleskla sebou jako palacinka nejak dolu, tak nevim nevim, kdy me tu kdo najde...na vrchol to je sice kousek, ale cesta je ve stadiu konstantniho splhani prikre nahoru, a vyhlidky rozhodne nejsou na nejake ulevy, koukam na mapu a posledni usek ma obriznost 7-9 z 10 moznych. Je to sice na prd, ale Mount Santubong zustane nepokoren. Aspon pro zatim, priste, az tu budu nekym, tak ho dobyjeme jako veverky! Ale za ten risk to nestoji, parkrat jsem sebou uz pleskla, tak se davam na sestup si lizat rany, na tele i na dusi! No, a horo horo tres se, priste si vezmu posilu! Slezu dolu a chvilku lenosim u potoka v udoli, trochu zotavit telo! Zapiknikuju si, vycachtam si nozky, vyzdimu propocene tricko....No a pak se vydavam do nedaleho skanzenu, Sarawak Cultural village. Hrozne pekne udelana historicka vesnicka, domecky nasazene kolem jezera a kazda cast reprezentuje urcity mistni puvodni kmen, jejich typicke bydleni, onleceni, typicke aktivity. Projdete se na bambusovem moste nebo se muzete projet na bambusovem voru, nekde jsou ukazka koralkovani nebo tkani, jinde se vyrabi meze nebo hudebni nastroje, nebo lisuje stava z cukrove repy. Vesnickou se nes hudba z mistniho hudebniho pralesniho podia, v arealu je i "restaurace",kde muzete ochutnat mistni speciality. Prijemny zazitek, projdu si vesnicku a s prekvapenim pak zjistiju, ze jsou ctyri hodiny! A protoze je kousek znama Damai beach, rozhodnu se zbytek odpoledne vyrazit na plaz..posledni koupacka v mori a houpani ve velnach nez pojedu! Ackoli je plaz v arealu hoteloveho resortu, na plazi nikdo neni...no paradicka.. tak si povegetim, pohoupu se na vlnach, vyhreju se na slunicku a porochnim v pisku, no definice pohody! Kdyz se slunicko zacne klonit, jeste chvili posedim, ale myslenu zustat na zapad slunce nakonec zavrhnu, preci jen se musim dostat zpatky a hodinka cesty to je...a musim sehnat Uber! To se bohuzel ukaze jako problem,vsechny Ubery jsou busy, a tak mi nezbyva nez vyrazi nprozatim pesky, snad se nejaky uvolni. No, a neni to nejkrasnejsi cesta, sice ne extra frekventovana, ale silnice...slunicko zapada, a ackoli sedet na plazi a pozorovat zhavou kouli mizet za obzorem by bylo od dost krasnejsi, ale jak si to tak straduju, tak misty je pekny vyhled na zaliv s plazi, takze si zapad slunce uziju aspon tak! Ostatne posudte sami!

No, a moje Uberove dobrodruzstvi nakonec dopada tak, ze me v kopci predjizdi auto, ktere asi po 30metrech zastavi. Vystoupi z nej drobna mlada mistni slecna v letnich satech a sandalkach a rozbehne se smerem ke me. Zkoumam silnici, pro co ze bezi, asi jim neco vypadlo. Az pak mi dojde, ze bezi ke me! A pry kam jedu, ze me vezmou. Jedou do Kuchingu, kousek od mista kde bydlim. A protoze zacina byt tma, 45minut jizdy autem bych sla asi docela dlouho, a Uber v nedohlednu, vlastne docela z ulevou usedam na zadni sedacky auta a necham si vezt sunky smer Kuching. Domu prijedu az kolem osme, dlouhy den, ale krome tech par sramu parada! A Mount Santubong, jen pockej, ja ti to priste spocitam!