My Borneo Adventure - Day 3 and 4

Je 4:45 a zvoni mi budik. Musim rict, ze jsem ze zvyku vstavani v tenhle cas trochu vypadla, ale hory volaji! Venku je jeste tma, kdy se s batohem vydavam smerem k Sabah Tourism Centre, odkud zacne dvoudenni horske dobrodruzstvi, dobyti nejvyssi hory Bornea, Mount Kinabalu (4095m). U pristaneveho vanu "Amazing Borneo Tours" se zacina shromazdovat nas peticlenny tym - nemecky mlady par z Passau a dve kamosky Holandanky z Amsterodamu. A ja. Je tesne pred pul sedmou, kdy se za kufrem plnym batohu zabouchnou dvere, nastupovat a vyrazime smer Kinabalu park. Na vzdalenost sice 90km, ale za to poradne do kopce, od more vystoupame do nejakych 1500m. Supime zatackami do kopce, rozednilo se a v udoli se vali mlhy. Nevypada to na dest, nastesti, ale opalovacka a modra obloha asi nebude. Nevadi. Prijizdime do park headquarters a pridavame se tak k dalsi mozna dvacitce horalu, nekteri uz po registraci, nekteri s eprevlekaji, nekteri bali svacinu, nekteri se foti, a nekteri proste jen cekaji, kdy uz se vyrazi. Usmeveva slecna v Amaring Borneo tricku se nas hnedka ujme, vybere pasy a zmizi resit reistraci. Protoze Mount Kinabalu je na seznamu UNESCO, jsou tu pomerne prisna opatreni a na to, co s muze, a kolik lidi vubec na vystup muze. Jako jednotlivec si tam jen tak vyrazit nemuzete, vsechno musi byt organizovane a booknute pres agenturu, a na den je kapacita omezena na 130 lidi. Po celou dobu musite mit na sobe permit, ktery je kontrolovany na jednotlivych checkpointech behem vystupu. Kazda skupinka ma sveho mountain guide, coz je mistni zkusenak, ktery se se skupinou pohybuje. Na vybeh je nekolik variant vystupu, ale vsechny jsou dvoudenni, s prespanim v base campu v Pendat hut, ktera je na sestem kilometru ve vysce 3289m. Prvni den tedy stupate z nejakych 1800m az na Pendat hut, tam se prespi a brzy rano/v noci nasleduje vystup na vrchol na vychod slunce. Zpatky se bud vracite stejnou cestou do base campu a pak sestup do udoli, nebo je moznosti ferrata, ktera je nejvyse polozenou ferratou na svete. No ale to predbiham, vzdyt jsme jeste nevyrazili!

Az tam nahoru vylezu!

Kinabalu park climb permit..

Pekne na jmeno, zadny smeleni!

Jako kamzici vyskaceme z vanu u Typhoon gate, kde zacina summit trail a zaciname, uz o poznani mene jako kamzici, stoupat nahoru. Cesta je kamenita, hodne korenu, vzysoke stupy nebo schody. Klikati se ruznymi pasmy podle toho jak stoupate vysoko. Po kazdem kilometu je znaceni a altanek, kde si jde odpocinout nebo se schovat pred destem. Kazdy si pokacuje vlasntim tempem, mountain guide se drzi nejpomalejsiho ze skupiny. Z nasi skupiny jsou nejpomalejsi Holandanky, takze ja se s nemeckym parem vydavam napred. Obcas stavime na piti, obcas fotime, pak zas chvili masirujeme, jeden stup za druhym, postupujeme k vrcholu. Fotime kyticky, fotime cestu a menici se vegetaci, obcas fotime vyhled, ale bohuzel pocasi uplne na vyhledy do daleka neni. Trochu si povidame, trochu funime, stavime na obed, a pak zase pokracujeme az k vrcholu. No, a asi netreba vice popisovat, fotky to popisi lepe!

Vyhledy nic moc no...

Nejvetsi zizala na svete!!!!

Zhruba po ctyrech hodinach vystupu dorazime do base campu, kde uspesne najdeme Pendat hut, kde se ubytujeme, prevlekneme a teply caj a kava prijdou vhod! Postupne se trousi dalsi prichozi, celkova kapacita chaty je 30 lidi. Vsichni, co tu bydli zvolili ferrata option, ostatni vyletnici bydli v jinych chatach. Vetsina z nas jsou Evropani, Nemci, Holandani, hrozne fajn svycarsky par, dve Japonky a dve kamosky z Hong Kongu, no a zbytek, asi 14 lidi, tvori Britove, studenti z univerzity z Walesu. Je tu docela dobra particka, takze tak sedime, popiime caj a povidame si. Davam se do reci se svycarskym parem,  bavime se o cestovani, o horach, o praci...a jsou hrozne nadseni z toho, o delam, porad se vypravaji..a znate me, rada a nadsene mluvim o tom, co delam, tak to je mile, videt zajem ...a pozitivni ohlas! A myslim, ze to intrigue jeste dalsi, co sedeli u stolu vedle. Znate to, kdyz vite, ze vas nekdo posloucha, ale pritom se tvari jako ze ne, jako ze tam neni? Ne, bylo to fajn, a kecali jsme az dokud neprisel hlavni guide, ktery daval ferrata training. A jako ze proper training, kazdeho navlekli do sedaku, zkontrololovali, meli dokonce i cvicne nepnute lano a kazdy musel nacvakat parkrat karabinu spravne, nez jste vubec dostali v vyplnnei dotaznik! Kdyz byli vsichni proskoleni, uz nezbyvalo nez doufat, ze nebude prset, protoze za deste se ferrata musi zrusit. Vede totiz po skale pres vodopady, ktere kdyz prsi se rychle zaplni vodou a udelaji ferratu nepruchozi...takze figers crossed!

Base camp...maji tu i hriste!

Nejvys polozena postovni schranka!

Spolecne schazime na chatu o kousek niz, kde je vecere formou bufetu. Na to, ze sem vsechni musi nosit chudaci nosici na zadech je vecere absolutne luxusni, dokonce cerstev memouny a papaja jako dezert, no cumim! Z restaurace je vyhled na zapad slunce, takze behem jidla odbiham fotit na terasu zapad slunce, nadhera. Mam rada hory, a uplne si ted uvedomuju, jak moc mi to chybelo. Jak se cejtim najdnou vic ja...v kratasec a v tricku...v mikine s kapucou a bundou proti desti..v zabahnenych botach... Feels like me, and makes me feel happy... I am lucky, damn, I am indeed!

Po veceri se dovalime zpatky na chatu. Cas se pripravit a sbalit na zitrejis vystup. Vstavacka v 1:40, snidane ve 2:00 a odchod v 2:30. Je osm hodin a zhasina se. Vsichni jsou zavrtani do spacaku. Tesim se. Mozna proto nemuzu spat, ale nakonec aspon trochu pochrupavam....ale do 1:40 neni dlouho, takze cas vstavat! venku zatim neprsi, ale jasno teda neni. natlacim do sebe toast s arasidovym maslem, zapiju to nekolika hrnecky caje a dal si i jedno slebe preventivni kaficko. Par lidi uz melo vcera evyskovou nemoc, a co si budeme povidat, Singapur uplne velehory nejsou, tak to nechci pokouset. Vsicni se zacinaji sikovat venku pred chatou. Celovky v pohotovosti, batohy na zadech, vzhuru do kopce! Vystup zacina schody a stupy, kamenita stezka ma obcas nekde zabradli a klikati se nahoru. Predchazim funici skupinky a nakonec se uchytnu u particky Britu, kteri jsou se svym mountain guidem. Jsme uplne prvni skupinka, takze kdzy se v kopci ohlidneme, je to jako by tam v rade letely svetlusky. Je to pekny. Povidame, funime, povidame, funime. Kamenite stupy se meni ve skalu. Jdeme po skale, obcas za pomoci bileho lana. Follow the white rope. Postupne ukrajujeme vzdalenost z 2.7 km a 900m vyskovych. Na poslednim zastaveni predchazim pomalejsi holky prede mnou a chvili jdu uplne sama. Tma predemnou, svetla v dalce za mnou. Zacalo poprchavat..Slysim jen tekouci vodu obcas a moje funeni. Pak dojdu mountain guida, ktery s sine prede mnou. tak jseme chvili spolu a povidame. Jsme kousek od vrcholu, je jeste uplna tma. Jsme tu brzy. Zpomalujeme trochu. Posledni usek je doslova lezeni po skale. Pridrzujete se lana, nebo skaly. Ale jsem tu! Zatim tu jsou jen ctyri lidi, pate misto neni spatne! A jsem tu prvni holka, juch! Ne, nebyl to zavod, ale je to fajn pocit. Honem prevliknout a obliknout. Navlikam na sebe tri vrstvy, v cele s bionicem - keep me warm, mate! - a zapinam bundu, kapucu na hlavu, rukavice, no vedro tu rozhodne neni. Ale jsme tu,4:45, vrchol Mount Kinabalu dobyt!

Vrchol! ...jako svetlusky!

Mount Kinabalu, 4095m, 21.9.2017, 4:45 - vrchol dobyt!

Vychod slunce az za krasnou hodinku, no neni tu uplne teplicko na to jen tak stat a cekat. Slezeme trochu nic, aby nove prichozi mohli pozovat u vrcholu. No, a protoze jinak by byla zima, sledu kousek a pak zase vylezu nahoru..ne ze by bylo energie na zbyt, ale je to jediny zpusob jak nevykosnout... Sice poprchava, ale zazrakem na vychod slunce prestane a obloha se rozfouka. Ani jeden z fotaku, co mam, uplne nezachyti ten vyhled. A hlavne nezachyti ten pocit. je to nadhera. I kdyz jsem mokra a je mi trochu zima, koukam na barvici se oblohu a pripadam si jako stastny clovek. It feels like being on the top of the world. Obcas si v tehle chvilich rikam, jak jsem se sem dostala...I feel happy and lucky, and I feel it is all so well deserved. It is all give and take. I could make a list of things I gave up, I left behind...but now I am here. And it feels good.

...
Kolem pul sedme se vydavame na sestup. Zacalo prset. Tetokrat uz regulerne. Po skale steka voda a vsechno desne klouze. Jak je svetlo tak clovek konecne vidi, kudy sel. Docela cumim, kudy jsme to sli za tmy! Regulerne po skale. Cestou dolu jsou nejake useky hrozne kluzske, takze jediny bezpecny zpusob je slaneni za pomoci provazu..ktery je samozrejme uplne mokry.. No, kdo nema rukavice musi mit ruce totalne jak led!

Mistni mountain guides si je fotili, byli z nich nadseny!

A blbe je, ze pokud neprestane prset, muse se muset ferrata zrusit..Saaaaad face... Rozhodnuto padne u check pointu, kde se sejdou mountain guides a taky Sabah National Parks hlidacove. A smutnou zpravou je, ze kvuli pocasi ferratovy sestup musi zrusit. Skoda.....Ale neda se nic delat, pocasi proste neobjednate dopredu... A tak se postupne vydavame na sestup stejnou cestou jako jsme vylezili nahoru. Mokri a zabahneni dorazime na Pendat hut kolem devate rano a snidane, ktera na nas ceka je prijemny bonus. Prevleknout do zbyleho sucheho obleceni, posedet a ohrat sem nakrmit se...no a pak uz nezbyva nez vydat se na sestup dolu. "Jen" 6km...zato poradne klesani, neco kolem krasnych 2000m dolu..a to uz mame v nohach sestup po skale z vrcholu. No, kolinka, podrzte me! Vyrazime na sestup a regulerne prsi. Ale naladu ve skupine to nekazi, jak by mohlo, vzdyt jsme dobyli Mount Kinabalu! Postupne klesame do nizin, prestava prset (tak jasne zejo, dole bude slunicko!), otepluje se, takze postupne sundavame vrstvy...a cilovou branu prochazim uz zase v tricku s kratkym rukavem. No, nozicky asi budou bolet, myslim, ze dostaly docela nalozeno! Ale rozhodne to stalo za to! Skvele dobrodruzstvi, zazitek, no parada. I would do it again!...maybe with better weratehr next time please!

Done! ...a jak rika cedule a brane - welcome back, successful climber!

Tohle jsem cely usla!

...a mam na to i papir!

Kazdopadne jsem nadsena, jo, pocasi mohlo byt lepsi...ale tak jsme to meli trochu dobrodruzo, kliuzacka po skalach a tak.... Rozhodne doporucuju! ...jejoch udavana 3.5 fitness level z 5 maximum je teda pordle me troch uzavadejici, myslim, ze bych tomu dala aspon 4,ale asi vec nazoru.. Jak rikam, palec nahoru!