Translate

pondělí 25. září 2017

My Borneo Adventure - Day 7

Dear Sabah,
It was my pleasure to meet you, I had an amazing time here, thank you very much and hopefully see you some time again. Now it is time to move to your southern colleague Sarawak. Let my Borneo Adventure continue!
Thanks and take care,
Tereza (happy tourist on holiday)

..jojo, prisel cas na presun ze severni casti ostrova, provincie Sabah, na jih ostrova, do provincie Sarawak. Brzkym rannim letem se tam presouvam do z Kota Kinabalu do Kuchingu. Z letiste si uziju krasny vychod slunce a posledni pohled na majestatni Mount Kinabalu a pak vzhuru na jih! Pri pristani letime tesne nad rekou a bahnitymi mokrinami nebo bazinami, no, Kuching je pry nejvlhci misto na Borneu...tak snad nebude moc prset!



Je neco kolem jedenacte, kdy jsem prestehovana do noveho bydleni a vyrazim ulovit neco k jidlo a pak Uber smerem Semenggoh Nature Reserve. Vzhuru za orangutanama! Na Borneu je nekolik prirodnich rezervaci nebo "rehabilitation centres", kde muzete videt orangitany ve volne prirode, nejen v kleci nebo vybehu jako v ZOO. Asi nejznamejsi, nejvetsi a nejnavstevovanejsi je Sepilok Rehabilitation Centre, ktere je kousek od Sandakanu, mesta asi dve hodiny letadlem na vychod od Kota Kinabalu. Uplne na zacatku planovani to byla varianta, spolu s Turtle Islands, kde se daji pozorovat zelvy, ale nakonec vyhral Sarawak, no, treba to neni posledni navsteva Bornea! Kazdopadne Semenggoh centrum neni tak proflakle, celkem tam maji 28 orangutanu, vetsina z nich jsou puvodne zachraneni jedinci, kteri se ted vesele mnozi. Trochu "bummer" bylo, ze sice maji otevreno "all days in the week, including public holiday", ale actual cas, kdy tam muzete, je mezi 9 a 11 dopoledne a 2 a 4 odpoledne. No, bylo kolem pul jedne, kdyz me tam vyplivnul Uber...good good! Nastesti podobne na tom byli i tri Kanadani, se kterymi jsme si kratili cekani povidanim o vsem moznem, o Kanade, cestovani (jsou z Vancouveru, sunky!)..a zivotnich pribezich... Ve dve, kdyz se konecne otevrela prepazka, se vsichni nahrnuli dovnitr. V ramci komplexu je i botanicka zahrada a vyzkumne centrum, ale to bohuzel bylo naprosti prebito zajmem o opicky! Vlastni misto, odkud se daji orangutani pozorovat, je asi 20 minut chuze do stredu pralesa kolem. Vsichni nervozne koukaji do krovi, jestli tam nahodou nekouka oranzova opice, legracni. V centru nas ceka kratka instruktaz od velmi mileho, vtipneho a zrejme velmi zkuseneho osetrovatale. 
"If you want to have a 100% chance you will see an orangutan, go to the ZOO. This is not a ZOO. So it means you can see orangutans, but you might as well not. It depends if they come, sometimes they do, but sometimes they don't, and it depends entirely on them. They can come any time they like, anywhere they like, because it is not a ZOO."
Ackoli jsou mezi stromy natazena lana, je to asi tak jedina vec, co tu vypada umele, jinak je to proste prales. Pro navstevniky jsou vytvorena dve hlavni mista, ze lkterych se da orangutany pozorovat. Uprostred je vzdycky takova plosina, na kterou jim osetrovatele davaji pravidlene ovoce, na ktere se je snazi nalakat. Protoze maji ale orangutani dost jidla a ovoce v pralese, prijdou jen kdyz se jim chce... Je nas docela valka skupina, treba dvacet lidi, vcetne urvanych cinskych deti... Zakladem uspechu tu je samozrejme ticho, coz se se soucasnou sestavou navstevniku jak se zda asi upne nepovede. No, nedelam si velke nadeje, ja byt divokym orangutanem tak sem ani nepachnu! Ale uvidime. Cekame. Po peti minutach prijde jiny osetrovatel, ze pry prisli, ale jsou na tom druhem miste, kam jim prinesli ovoce. Oups. "I told you, they can be anywhere" shrnul to osetrovatel, coz byla jeo poslendi lsova, nez ho dav natesenych navstevinku malem zadupal do zeme. Presunuli jsme se na druhe misto a fakt tam byli! Nejdriv jen jeden opicak se houpal na provazech a bastil banany, ale pak priskotacila jeste jedna orangutanice s desetimesicnim opicatkem na zadech! A pak si to prikvacil i Alfa samec Ritchie, 36ti lety velky sef mistni jungle. Pry to je velka cest, Ritchie jen tak nechodi! Stejne tak samice s prckem. Pozorovali jsme je jak se cpou banany a ananasy a jak busi kokosy o kmen stromu, aby je rozkrapli a vypili vodu. Jsou tu na stromech, zadna klec...je to krasny, az emotivni pocit. Nadhera!
Mit lepsi objektiv a fotak, tak fotky jsou lepsi, ale aspon pro predstavu...kazdopadne ale doporucuju, je to zazitek!

Not exactly caring...ale orangutanice drzi opicatko!


..opicatko je hlavou dolu...





Žádné komentáře:

Okomentovat