Asia Light: My Borneo Adventure

Byl to pocit takove zvlastni svobody, vykracovat si po letisti s batuzkem, netahnout zadnou kachnu, neresit jestli je jeste potreba udelat nejake upravy v prezentaci na dalsi den. Letadlo Air Asia se oproti zaparkovanym obrum British Airways nebo Singapore Airlines. Pripadala jsem si jako dite, ktere jede na prazdniny. Taky ze jo. Neustaly pracovni kolotoc a cestovani - a jo, je to super a vubec si nestezuju, ale let me say again, it is travelling for business, it is not a holiday - me nejak dobehly, a tak posledni tyden uz byl tak trochu posledni krec... Ale na stiznosti nebyl cas, protoze let smer Kota Kinabalu byl ready for boarding!

Borneo adventure!

Service-oriented Asie opet nezklamala, prestoze to je na severni cast Bornea jen dvouhodinovy let, usmevave letusky uz vam soli pod nos teple jidlo a piti...a prekvapive pristavame na cas! No, Ryanair by se od asijske nizkonakladovky mohl neco priucit!

Duha!!...no a musim rict, ze jeden z vyznamnych rozdilu mezi Air Asia a ostatnimi aerolinkami, se kterymi jsem letala dosud, je v poskrabanosti okynek!!!

Z mesta toho prilis nevidim a do bytu dorazim az pozde vecer, mno a v pondeli teprve zacne ta dovolenkova pohoda!

...dekorace v byte :)

Vstavam brzy, protoze do hor me ceka jeste dvouhodinova cesta autobusem. Nemam tu nic moc k snidani - coz je samozrejme blizko katastrofe, snidane je moje neoblibenejsi jidlo dne!! - tak s nadeji vyrazim na misto, odkud autobusy odjizsi, ze si neco ulovim po ceste. Mno, je pul osme a zda se, ze pokud nechci nudlovou polevku s vajickem nebo podivnym masem, asi smula. Supermarket otevira az v devet...ale zachrani me pekarna na rohu ulice, kde jdu na jistotu po nejbezpecnejsi vypadajici banana cake a pelasim na autobus. Ehm...autobus....je to takovy minibus/van, plechy toho uz neco zazily, a nejen plechy soude podle popraskanych sedacek a trubek vedoucich podel kazde strany auta. Mno a kufr se podarilo zavrit uz na poctvrte...a to v nem nic nebylo. Hrknutim naskoci motor a mirime vstrict narodnimu parku Kinabalu. Mno, jizda je sama o sobe zazitek, ktery shrnu asi tak, ze po hodine a pul jizdy mi aplikace v telefonu, ktera detekuje chuzi nebo beh, nahlasi, ze "90min of walking detected, keep it up!" ...otresove cidlo bylo asi trochu zmateno!

Snidane!

Noviny jako polstar?...proc ne!

Kinabalu park main entrance

Vystupuju pred hlavnim vchodem do narodniho parku. Ridic se na me zubi svym polobezzubym usmevem a kyva, ze autobus zpatky odjizdi ve tri, ve ctyri a v pet...no, nezbyva mi nez mu verit, ze nejaky bus tudy skutecne pojede. Jeden nikdy nevi!
Zaplatim vstupne, dostavam mapu a muzu vyrazit prozkoumavat prvni narodni park v Malajsii, ktery navic od roku 2000 patri na seznam UNESCO. Hlavni trasa vede az na nejvyssi vrchl Mount Kinabalu (4095mnm), ale to je dvoudenni vystup, ktery je potreba absovovat v predzamluvene skupine a s pruvodcem....a ten tohle legraci mam domluvenou na stredu! Takze dneska se drzim jen trails v tropickych pralesech pod horou. Je jich tam hodne, bohuzel kvuli pocasi par z tech, ktere jsem chtela videt, byly zavrene, coz je skoda... ale ty co jsem mela sanci projit byly nadherne, takova divoka tropicka priroda, vsechno je hodne vlhke/mokre, obri mechy, uzke pesinky s koreny, podivne rostliny a barevni ptacci jako z omalovanek! Obcas se nekde mihne veverka nebo takova pidi verze sviste, ale potvurky nejsou moc fotogenicky, takze se na ne bohuzel budete asi muset prijet podivat sami. Co se bohuzel trochu zhorsuje je pocasi, zatahlo se a nasunula se mlha, takze vyhledy nejsou uplne vyhlidkove...No, a neni divu, ze tu je vsechno tak zelene a bujici, vlhkost je tu jako..no jak v pralese! Hopkam pres koreny, obcas se zda, jako bych sla potokem, obcas podlezam nebo prelezam spadle klady, nekde jsou udelane takove obri schody (jak ze treba jeden schod je mi skoro po pas!), vetsina trails se tak vlni, chvilku se skrabete nahodu, chvilku hupkate dolu, obcas je nekde vylidka, ale vetsinu casu jste jen pohlceni pralesem. Je to balzam pro dusi, takova prirodni oaza. Ticho tu moc neni, protoze vsechny ty potvry cvrkaji jak divy, ale priroda leci...Clovek si uvedomi, jak mu to chybelo... Jojo, hory a priroda jsou proste hory a priroda...Za cely den jsem potkala dve lidi, Americke turisty, par padesatniku, ktery se mi zdalo, ze se tam ocitl naprosto omylem...dama s kabelkou, za niz funel telnaty muzik valici oci a popadaji dech "oh, 2300m to go!" Predchazela jsem je a kousek za zatackou pak byl obri bahnity usek...no nevim, snad tam nezapadli!
Kolem treti zacina regulerne prset. V lese to zase tak moc nevadi, ale kdyz se vynorim do civilizace, musim vymenit tricko za bundu. Hory jsou v mlze, sedivost se natahla po celem uboci....no, asi nejvzssi cas vyrazit zpatky.,.Tak dedoucku, doufam, ze jsi nekecal a nejaky autobus tu zastavi! Prochazim kolem turistickeho centra, kde se pod strechou v budnach krci houf zpruzenych turistu. Vetsina lidi ,co se jezdi, je tu kvuli vystupu na vrchol, coz jde pouze se skupinou a predem booknout. Jenze kdyz je spatne pocasi, tyhle vystupy jsou omezene nebo zrusene...je tam ferrata a vsechno klouze a tak vubec..."health and safety" jak by rekli Britove!No, a tak tady stoji ty smutne mokre duse, a doufaji, ze prestane...a ja si jen rikam, ze doufam, ze se pocasi do stredu umoudri!
Na zastavce...ehm, na miste kde simyslim, ze autobus zastavi... ceka kanadska rodinka s dvema maymi detmi. Zrachane z deste, ale deti vypadaji blazene. Na rozdil od rodicu, kteri vypadaji, ze zacinaji byt lehce nervozni ohledne prijezdu autobusu, Jedou na druhou stranu udoli nez ja a zda se, ze uz cekaji nejakou dobu... No a pak to prislo, Jako by me neco svedilo na kotniku, znate to, tak se ozenete po komarovi..a ono fuj, slizky! Achjo, slimak hnus, tak ho scvrnkavam pryc....ale on se drzi! Mozna proto, ze to neni slimak!!!!!!!! V panice a znechuceni a proste fuj, tohl fakt nechci mit prisaty k noze vyrvu tu potvoru pryc a zahodim ...a koukam, jak se z obri diry v noze vali krev. Potvora pijavice! No fuj! ...krev mi tece jeste celou cestu domu - jo, autobus nakonec prijel! Jen bohuzel tnehle autobus me vysadi kdesi na "North Bus terminal" - whatever this is! ...nastesti mame ty internety a Uber, jinak bych byla nahrana! Ve meste nefunguje zadna hromadna doprava, jako ze byste si skocili na 184ku nebo tak, takze taxi nebo Uber je jedina doprava, zvlast pro turistu jako jsem ja..
No, takze konec dobry, vsechno dobre, vylet prima, pijavice odsata, dira v noze zaroste, ale jak rikam, nektere zazitky neni treba opakovat! Tak uvidime, co me ceka zitra!