Asia Light: Live your dreams: ochutnavka z Mount Aspiring National Park

K Martinovu mirnemu nenadseni jsme se probudili do klidneho slunecneho rana. Kolem stanu a auta bylo doslova minove pole kralicich bobku, a par mrnavych kraliku na me jeste z bezpcne vzdalenosti ulicnicky strihali usima, kdyz jsem vylezla ze stanu. Kemp byl na brehu jezera Wanaka, na jehoz opacnem brehu se slunila hradba hor - proste jako z katalogu! Martin zkontrolovat stav svych popalenin a musim rict, ze stav 'jsem rudej jako rak' jednoznacne definoval nas prvni dnesni plan, cimz byl nakup poradneho opalovaciho kremu, a cehokoli co pripomina panthenol. V obchode jsme pri te prilezitosti jeste doplnili zasoby a zamirili pokorit Roys Peak, kopec, ktery se tycil nad Wanakou, a ze ktereho se slibovaly luxusni vyhledy na jezero, okolni kopce a Mount Aspiring, jakozto nejvyssi horu tohodle stejnojmenneho narodniho parku. Protoze to je jedna z tech oblibenejsich, a vsude doporucovanych tras, pomalym start, ktery jsme dneska meli, ze nam trochu vymstil neb parkoviste, kdyz jsme dorazili, uz bylo beznadejne plne. Vyhodou nastesti bylo, ze vylet, ktery jsme neli v planu na dalsi den, byl take v tomhle smeru, jen kousek dal podel jezera. Rozhodli jsme se teda plany priste prohodit a zamirit smerem k Diamond Lake a Rocky mountain. Tam jsme s trochou stesti zaparkovali, a pote, co se Martin 'vykoupal' v nove koupenem NZ 50 SPF opalovacim kremu, vyrazili jsme nejdriv takovou prochazovou trasou kolem jezirka, a pak postupne zacali stoupat zalesnenym svahem nahoru. Vyhodou se ukazalo, ze cesta vede ve velke casti stinem, coz myslim Martin docela ocenil. Ac si rano zkousel navlect moje tenke tricko s dlouhym rukavem - s myslenkou jestli by dneska nemel zvolit dlouhy rukav - ale roboticke pohyby jeko koncetin, kdy se do tricka nasoukal ukazaly, ze tenhle model mozna neni uplne ono.... Kdykoli mohl, drzel se ve stinu, a vlastne mi to pripomnelo Samika, ktery taky vzdycky, kdyz se nekde v lete cekalo, poodesel sednout si cekat do stinu!
Bylo legracni, ze Diamond lake, takove male a skoro nenovozelandsky vypadajici jezirko, pripominalo trochu rybnik a trochu nase sumavska jezirka! Snad pro ty rakosy, co rosly kolem, nebo temnou temnou barvu, ktera tak kontrastovala s modro-modrou ledovcovou nebo tyrkysovou v predchzich jezerech , co jsme tu videli.
Pesinka se pak vyhoupla na kopcovite plane, ze kterych uz zacinals byt videt Wanaka a prilehle jezero. Mezi kameny a koreny jsme se proklikatili nahoru, odkud se po vetrne plani prosel posledni usek na hlavni vyhlidku. Tam bylo spousta svacinaru, takze jsme se rozhodli popojit na nejake poklidnejsi piknikovaci mistecko. Pesinka ale zacala prudce klesat, a klikatit se planemi dolu, a stinu najednou bylo malo, tak jsme se rozhodli pokracovat dolu a pauzicku na svacu udelat treba az pak uplne dole u jezera. Vlaste bylo docela fajn, ze se tak trasa dala jit jako okruh - obecne takovych vyletu tady moc nebylo. Bud by clobek musel hledat nekolikadenni treky, nebo vetsina jednodennich byla tak trochu 'nahoru-dolu'. Ne ze by to vadilo, nebo aspon nam ne... A muj puvodni plan byl se vydat na dvoudenni vylet na Rob's Peak, ktery se tycil jeste kousek dal od jezera, ale bohuzel kvuli sesuvum byla trasa od pulky ledna zavrena...takze jsme plan zmodifikovali na dva jednodenni vylety. Po pravde asi neuskodilo trohu odpocinout nozicky po vcerejsich natapkanych kilometrech - jak na vzdalenost tak i docela na vyskove metry! Navic s Martinovymi spaleninami asi taky bylo trochu rozumne zustat trochu vic ve stinu, coz vlastne tenhle vylet (oproti puvodnimu Roys Peak) docela byl.
Opoceni jsme dorazili do auta, ktere bylo natlakovane horkym vzduchem,jak do nej peklo slunicko -to bohuzel znamenalo, ze nam trochu zaplakal jogurt, a Martinovy Tim Tam Slams karamelovo-cokoladovy susenky taky vypadaly, ze maji spis tekutejsi polevu. Rozhodli jsme se ale hupsnout o auta a popojet k Lake Wanaka, a najit mistecko na piknik a pripadnou koupacku.
Ac to na fotkach vypada jako summer summer tak voda v jezere byla docela brutalne studena! Ale na vychlazeni rozpaleneho prehrateho tela to vlasne bylo super osvezeni. Ne ze bych tam vydrzela nejak moc dlouho, ale par tempicek jsem dala, zatimco Martin si tam blazene louhoval svoje spalene telo.
Povegetili jsme u jezera, kde si se splouchanim vln clovek pripadal trochu jako u more! Cestou zpatky do kempu jsme jeste vyuzili civilizace a podnikli pripravny vypad do mistniho outdoor shopu a nakoupili outdoorova jidla na nas trek, ktery se blizil v pristich dnech, ale pak uz to zamirili zpatky do kempu s abmicemi na trochu rychlejsi start zitra - cekal nas Roys Peak a pak uz s Wanakou v zadech Queenstown! Ale o tom zase as jindy!