Probudili jsme se do pekny kosy, ale magicky mystickeho rana. V korytu napul vyschle reky, ktera se plazila pod kopci udolim, se valely mraky. ale se slunickem spechajicim na oblohu se pomalu rozplyvaly, a kdyz se slunicko vyhouplo nad horizont spicek kopcu, zmizely uplne...takze dalsi sunshine day!
 |
| Ranni mlhy v korytu reky |
 |
| A dalsi sunshine day! |
Nez jsme se vydali udolim dal smerem k pobrezi jsme si udelali vylet - nebo spis prochazku - k Blue Pools, ke kterym trasa zacinala jen pres silnici z kempu. Cesta tam trva ani ne pul hodinky a protoze je na hlavnim tahu z vychodniho na zapadni pobrezi, hodne lidi tu stavi jen tak na skok se podivat. Kdybyste tak pruzracne modrou vodu v tunkach chteli videt bez lidi, musite si docela privstat. To jsme my po pozdnim prijezdu vcera, a vinecku, o ktere se Martin postaral, aby nebyla nouze, zejo...uplne nezvladli. Par koupajicich se otuzilcu, co se cachtali v ledove vode dopoledne, nam sice trochu kazili fotky 'bez lidi', ale na modrosti tunek to nastesti nic nemenilo. Ostatne, ona ta barva se na fotkach stejne tak nejak nepodarila zachytit...takze mi bude musite verit, ze jsou uplne neuveritelne modry, nebo se tam budete muset jet podivat!
 |
| Tohle byla hrozne vtipna cedule ohledne nosnosti mostu - vlastne jsem ji fotila kvuli sestrence, ktere bylo zrovna nedavno dvacet tak Martin rikal, at ji to vyfotim a poslu! |
 |
| Blue Pools |
 |
| Vyhled na Blue Pools z mostu |
 |
| A to jsme my na moste!! |
 |
| Blue! |
Bylo vlastne docela fajn, ze jen cestou do Haastu bylo takovych zastavenicek jeste par, at to byly vodopady, vyhledy nebo i kratke treky, kterymi mohl clovek prolozit roadtrip. Ac teda ani jen tak ridit na Zelandu neni nuda, protoze je porad na co koukat a vsechno je krasny!
My jsme od Blue Pools pak uz jen staveli u dvou vodopadu, protoze vsechno ostani podle pruvodce, kterym jsem se snazila za jizdy v zatackach listovat a nepoblinkat se, uplne nestalo za to. Se svitici kontrolkou na benzinu jsme dorazili do Haastu, kde jsme nakrmili auticko a valili to dal k ledovcum.
 |
| Jedna z vodopadove zastavky po ceste... |
|
Prvni zastavkou byl Fox glacier. Rozhodne si nepredstavujte nejakou nekolikahodinovu horskou vypravu, je to spis takova prochazka, ktera vede nejdriv tropickym pralesem - coz je samo o sobe hrozne bizarni - ledovec a tropicky kapradiny proste uplne nesedi dohromady. Klikati se omechovanym lesem po morene, ktery jsem celou cestu rikala murena ...a paradoxne nam tahle priblbla slovni hricka vydrzela jako zabava docela dlouho. A pak jsme meli jeste legracku s liscima ocasama, protoze nektere mechy a takove chlupy co visely na stromech, vypadaly jako lisci ocasky!
Prvni pohled na 'listicku' jak jsem Fox glacier zacala prezdivat, byl docela z dalky mezi stromy, ale jako pohled to bylo vlastne hrozne neobvykly, protoze koukate de facto z toho tropickyho lesa mezi kapradinami, ale koukate na ledovec! Uplne k nemu se samozrejme neda jit, a vypadalo to, ze tentorkat byla cesta zavrena jeste o neco bliz, nez by se normalne dalo jit. I tak jsme ale trochu stranou nasli mistecko na kamenech na slunicku a rozjeli tam piknik. Mistni ranger by z nas asi uplne nadsenej nebyl slunit se takhle pod ledovcovym splazem, ale neplanovali jsme se vydavat nekam bliz, takze namto prislo v pohode. Byla vtipna nahoda, ze jsme s sebou zrovna meli nakoupeny jablecny cidre ktery byl vyrobeny z ledovcove vody! Nakupy cidre a vin byla trochu kapitola sama pro sebe - samozrejme jsme kupovali jen Novozelandske kousky a vsechno nasvedcovalo tomu, ze za ten pobyt tu vyzkousime snad vsehcny znacky cidre co tu vyrabi - ale o tom az jindy! Kazdopadne Martin mel takovy napad, ze si s sebou vezmem na obidek ty cidre, kdyz uz jsou preci z ledovcovou vodou. Bohuzel Martin musel ridit, takze si jen tak loknul a zbytek byl na me (nebojte, on si to plne vynahradit, kdyz jsme prijeli!) ale rozjeli jsme tam takovej vtipnej photo shoot, co byl uplne reklama na pohodu! Ostatne muzete podle fotek posoudit sami - ja k tomu jen dodam vtipnout historku ohledne jedny z tech fotek. Posilali jsme babickam pohlednice online, a jak Martin ridit, odesilala jsem je ja a najednou koukam ze on svy tete a strejdovi posila fotku me taky s tim cidrem u ledovce. Tak jsem se ptala jestli jako vazne posila mne svym pribuznym...a na to Martin suse prohlasil, ze to posila jako definici pohody, co tu mame. To mi prisla odzbrojujici odpoved, ale vlastne hrozne super! No, konec koncu tahle fotka to dotahla i na profilovku na Whatsapp takze dost dobry!
 |
| Tropicky les pod ledovcem |
 |
| Jako v mechovy les v pohadce |
 |
| Fox glacier skrz stromy a kapradiny! |
 |
| Fox glacier jeden ze dvou ledovcu, co coexistuje vedle tropicke vegetace |
 |
| Ty zeleny kopce vedle toho snehu a ledu jsou proste bizar! |
 |
| A tady ho mame - nas novozelandsky jablecny cidre vyrobeny z ledovcove vody! Proste styl! |
 |
| A tady je vysledek Martinova photo shootu - pravda, ze to je takova defnice pohody!! |
Druhy, a asi znamejsi kamarad 'listicky' je Franz Josef glacier. Ten je asi dvacet minut jizdy, a my jsme tam dorazili az docela pozdejs odpoledne. K tomuhle ledovci se da jit o kus bliz, kdy se nejdriv promotate pesinkou zeleni a pak zbytek jdete kamenitym ledovcovym udolim v zasade korytem reky a tudy, kudy se kdysi ledovec sam plazil. Fotopodmnky se trochu zhorsily tady protoze jednak uz bylo pozdejs odpoledne takze slunicko se zacalo klonit, hlavne se nasunuly mraky, takze paradoxnde nejlepsi vyhled byl, kdyz uz jsme byli na ceste zpatky ...
Jo a dalsi vec, ktere si hlavne u tohodle ledovce vsimnete jsou s prvidelnosti brucici vrtulniky nad hlavou. Vyhldkove lety nad ledovec jsou samozrejme oblibena turisticka atrakce - nic co bychom s Martinem planovali nebo touzili prozkoumat, ale rozhodne nepocitejte s tim, ze sti tu politate s dronem nebo tak neco - vzduchem tu svisti vetsi veci!
 |
| Franz Josef glacier - trochu potemnely a bez kapradin, ale taky dobry! |
 |
| Ledovcove udoli Franz Josef glacier |
 |
| Pesinka vede vlastne korytem reky |
 |
| A jeste jedna z cesty zpatky, kdy se mraky zacaly rozpoustet..ale slunicko uz bylo nizko takze ledovec se schoval ve stinu |
Od ledovcu nas cekala uz jen dojezd smer Hokitika. Nasla jsem kemp kousek pred Hokitikou, coz bylo jeste docela kousek jizdy, takze jsme hupsli do auta a vyrazili. Jedinou zajizdkou byla zatoka Okarito, ktera byla po ceste a kde jsme stihli pomalu zapadajici slunicko nad Okarito Lagoon. Vlastne mi prisla trochu skora, ze jsme museli frcet dal, myslim, ze uplnej zapad slunce by to tu pekne vybarvil. A vubec vlastne, se zapadama slunce to bylo vtipny, protoze ja pro ne mam tak nejak slabost, a v tech tropickych koncnach jsou casto uplne luxusni! Tak jsem nevynechala prilezitost nejakyho pekne barevnyho zapadu slunce tady zejo. Martin si me pro to sice trochu dobiral, ale ja mu tor vracela zpatky s tim, ze kdy nekdy zazit poradnej tropical paradise sunset tak by na tom ujizdel taky! Pravda, s jeho rychlosti spalovani se na slunicku nejaky tropy asi nebyly uplne ve hre, ale tak legracky na to tema nam aspon kratily cestu - samozrejme spolu s party party playlistem!
No a na zaver dne takova kiwiskovska historka. Vlastne od zacatku, co jsme prijeli jsme porad mlela o tom, jak bych chtela videt kiwiska, a jak jsou roztomily (poslali jsme Market s Lukasem pohled s kiwi chick ktery bylo uplne neskutecne rozkosny!) ...a tak kdyz jsme projizdeli kolem Okarito oblasti, vsehcny cedule 'pozor kiwi' a reklamy na 'kiwi watching tours' to uplne umocnovaly. Kazdopande jsme to takhle smazili smer kemp a uz bylo vlastne docela pozde a byla tma...a najedou normalne kiwi pred nama! Ten blazen to - sice svizne- ale krosil pres silnici! Martin se mu nastesti duchapritomne vyhnul, ale myslim, ze jsme se oba dost lekli. Kdyz jsme se zase nadechli (nebo si spis vydechli), Martin jen rikal: "No vidis, chtela jsi videt kiwiska, tak tady jsi ho mela" ...jako takhle jsem si to setkani uplne nepredstavovala, ale jako mel pravdu. A jak se ukazalo, tenhle mzik byl jediny, kdy jsme kiwiska za celou dovolenou videli - takze aspon neco! A hlavne teda jeste ze jsme z nej neudelali palacinku na silnici!
Jinak jsme pres noc zustavali v takovym rodinnym kempu, kterej sice nebyl na nejak krasnym miste nebo super s vyhledem, ale staral se o to tam takovej starsi mistni par, ktery proste podle me jen upravil cast jejich louky na kemp...ale meli tam takovou spolecenskou mistnost s pohovkama kde jsme se s vinem rozvalili vecer, coz vlastne byla pohodova zmena. Navic kdyz se pani domaci doslechla ze mirime na sever smer Abel Tasman National Park, prohlasila, ze musime pockat na zitra rano na jejiho manzela - ze pry to je jeho nejoblobenejsi misto a ze nam da spoustu tipu. To taky dal..ale o tom az priste!
 |
| Okarito Lagoon |
 |
| Martin v zapadajcim slunicku nad Okarito Lagoon |
Žádné komentáře:
Okomentovat