Asia Light: Live your dreams: volani kiwisku!

Splnil se mi sen. Jeden z tech, co na bucket listu byl hodne dlouho, a o kterem jsem si myslela, ze tam jeste dlouho zustane! Ale znate to, prilezitost prokraci kolem s svou vabnickou a jste chyceny... A verte mi - prilezitost jako je dovolena na Novem Zelandu si vazne nechcete nechat jen tak proklouznout mezi prsty!

No ale abych to uvedla na pravou miru - sen podivat se na Zeland jsem mela jeste driv, nez jsem se presunula do Singapuru. S presunem sem to stale nejdriv zustaval velky sen, ale pak se k tomu zacal pridavat i jakysi hruby plan... ktery byl porad hodne vysneny, ale zakoncit svuj pobyt v Asii dovolenou v zemi kiwisku se proste zdal dobrej napad. Jeho realizace ale mela hned nekolik hacku... Jednak to byl cas aneb varianta nekolikamesicniho cestovani se bohuzel neslucovala s mnozstvim dovolene, kterou jsem si mohla vzit. Podarilo se mi vyjednat si 14 dni, coz neni mnoho, ale a v soucasnych okolnostech v praci jsem vlastne byla rada. Tim se zaroven rozsekla i otazka lokality - oba ostrovy se za ctvnact dni projet nedaji takze to vyhral jizni ostrov, a i tam bylo jasny, ze se nebude cas moc flakat! Dalsi otaznik do planovaneho unoroveho terminu hodily pozary v Australii, diky kterym to chvili vypadalo, ze letecky prostor nad Australii bude omezeny jen na spoustu cmoudu. K nepredpokladanym okolnostem se taky pridal zacatkem roku bujici virus v Cine a plizive se sirici omezeni spojene se snahou dostat sireni pod kontrolu. Takze by se dalo rict ne uplne idealni vychozi podminky... ale i pres to se nasel blazen, ktery se rozhodl do toho se mnou jit!
Po pravde jsem si na cestovani sama docela zvykla a vlastne skoro vsechny cesty po Asii jsem absolvovala bez travl buddies, ale Zeland byl tak nejak jinej... asi to bylo hodne tim, ze jsem vlastne vzdycky snila o tom, ze na Zeland pojedu s nekym, a tak m vyrazit samotny pripadalo jako bych si ten sen plnla jen tak napul. Ale tak vite co, ne kazdy je ochoten letet pres pul sveta na misto, ktery jak je krasny tak je drahy. A to co jsou zase nutne nejsou lide, se kterymi mate aspon trochu jistotu, ze vase vysnena dovolena neskonci totalnim prusvihem, nebo vykolejenymi ocekavanmi na jedne nebo druhe strane. Mozna jsem to vsechno moc analyzovala, ale vlastne jsem byla pripravena trochu prekopat plany a jet radsi sama, nez z nekym s kym bylo zadelano na ponorku jeste nez jsme sedli do letadla... (ted to zni jako ze je to se mnou fakt peklo, ale vazne to neni tak hrozny!). No, a pak jsme kolem Vanoc v Praze sli s Martinem na obed. A protoze jsme se dlouho nevideli, tak jsme tak zvanili, a ja rikam, ze mam v planu Zeland v unoru....a jako vtipek - vazne jako vtipek! - jsem prohlasila, jestli nechce pridat. Evidentne se o takovych vecech nema zertovat, protoze se to tak stalo, ze jsme v lednu kupovali letenky smer Christchurch.

Yup, spontanni a trochu sileny hura akce jsou totiz pry nejlepsi!

Po dlouhe dobe jsem balila do batohu spacak a karimatku - span pod stanem v tyhle casti sveta ve vetsine zemi nejde - a po dlouhy dobe vyrazela na letiste s nekym. Yay - dovolena zacina! Smich nas trosicku presel uz na letisti v Singapuru, kdy jsme zjistili, ze od listopadu jsou zavedena elektronicka viza na Zeland...a ac moje submission byla potvrzena behem nekolika vterin, Martinova nejak ne a ne zmenit status z 'pending' na 'confirmed'... po pulhodine cekani a nervoznho refreshovani stranky kazdych 10 vterin jsme se rozhodli se presunou do fronty na odbaveni. Muj batoh mohl letet rovnou do Christchurch a s Martinovym jsme si rikali, ze ho proste snad jen budeme muset v Sydney, kde jsme prestupovali, znovu check-in smer Christchurch, az se Martinovo vizum potvrdi. Jako ne uplne idealni a stress-free start dovoleny, ale nepodarilo se nam vymyslet nic jinyho...a nezbylo nez doufat, ze as ze rano probudime v Sydney, vsechno bude v pohode.....
...nase doufani se ale nepotvrdilo neb i po pristani v Sydney aplikace stale Martinovi ukazovala 'pending'. Nastesti jsme ale na prepazce Air New Zealand narazili na mileho a ochotneho typka, co sice asi 15 minut zadaval nejake podivne kody do pocitace, ale vysledek by takovy, ze mi podal boarding pass jak pro me, tak pro Martina a s usmevem nas odeslal k odbaveni zavazadel. Na Martinovi bylo videt, jak se mu ulevilo - a co si budeme povidat, zacit dovolenou tim, ze se jeden z nas zasekne v Sydney nebyl uplne super prospect - a tak jsme uz jen odbavili batoh a v letistnim salonku si jako zlata mladez pripili na zacatek dovoleny sampanskym (bylo asi pul devate rano mistniho casu - nevadi!).
Cestou jsme jako dve surikaty koukali z okynka na kopce, a pak se snesli pod mraky do Christchurch. Ted uz nas jen cekala immigration a vyzvednuti auta pak hura z mesta. Skrz imigraci nas pustili, ale protoze jsme meli kempovaci vybaveni, museli jsme jeste ke kontrole. Tam byl super vtipnej typek, ktery si na testovani odnesl stan a Martinovy pohorky. Stan nam vratil s nalepkou 'Officially opened by Ministry of Primary Industries', coz byla jedna z veci, ktere si privezete a nalepite jako pamatku doma na lednicku (coz myslim Martn udelal). A na pohorky Martin jen nadsene a prekvapene prohlasil, ze mu umyli podrazky! Welcome to New Zealand, takovy veci se ti na moc mistech nestanou! Kazdopadne jsme uspesne prosli kontrolou a zamirili k pick up pointu k autopujcovne. Multivan, ktery pendloval mezi terminalem a mistem, kde se vyzvedavala pujcena auta, ridil mistni starsi pan, ktery nam cestou vypravel o kolinii zajicu, co se usidlila na kruhovym objezdu, coz byl bizar, ale tak nejak to bylo vlastne docela vtipny. V pujcovne jsme narazily na ceskou slecnu, tak to bylo vtipny taky. Na chvili to bylo jako navrat do autoskoly - protoze se na Zelandu ridi vlevo, vsichni musi projit takovym mini skolenim. V zasade jen prochazite situace podle obrazku, krizovatky, kdo ma kdy prednost, kruhove objezdy a tak...No, a pak dostnete klicku a s pravidlem 'keep left' (ktere je mimochodem nalepene i na palubni desce) se pomalu vyplizite do ulic.

Prvni ukol bylo nakoupit, coz by take prvni test jizdy v provozu. Jako pravda, obcas jsme zatacky projizdeli ve stirajicima steracema (ac svitilo slunicko), protoze sila zvyku je proste sila zvyku! Nemuset seslapavat spojku pri kazdem zastaveni taky byl docela nezvyk, nehlede na opacne krouzeni po krohovych objezdech, ale na prvni jizdu vlevo parada! Zaparkovali jsme u nedalekeho Countdown a vyrazili vytvorit nezbytnou zasobu avokad na nadchazejicich par dni! Nez jsem se nadala jsme ve voziku meli taky sest lahvi vina - kdyz jsem se na Martina podivala se slovy 'vazne?' tak se jen nevinne usmal a rikal 'no tak na zacatek, ne?'.... Na cestu jsme si koupili kefir (love love!), coz je neco, co v Singapuru nejde sehnat, a co se tak nejak stala occassional treat behem naseho pobytu! No a pak uz nezbylo jen naladit jeden z mnoha stazenych playlistu a party party to mirit smerem Lake Tekapo, kde jsme meli v planu zakempit na prvni noc. Na kochani se krajinou plnou ovci a kopecku jsme meli neco kolem tri hodin, takze jsme k Lake Tekapo dojizdeli a uz se serilo. A protoze je to misto, kde je udajne nejlepsi svetelnost, z tmou se na obloze rozzarilo tolik hvezd, co jste proste jeste nikdy nevideli! Totalne magicky! Navic jsme videli i par putujicich druzic, cucky mlhoviny a pak miliony souhvezdi, co jsme ani neumeli pojmenovat. No jako novozelandske privitani teda dost dobry! Popijeli jsme cidre, cuceli na hvezdnou oblohu.......a nevim, co se honilo hlavou Martinovi, ale ja rozhodne mela pocit, ze tahle dovolena bude proste dobra!