Live your dreams: Kepler trek

Vicedenni trek byl prvni vec, kterou Martin zminil, kdyz jsem mu posilala hruby nactr meho planovaneho itinerare....coz bylo dobre, protoze na tom jsme se rozhodne shodli. O trochu vetsi orisek bylo vybrat jaky, protoze co si budeme povidat - na Zelandu je jich spousta! Nakonec jsem se ale rozhodla vybrat jeden z tech 'nejkrasnejsich', coz znamenalo zuzit vyber na tzv. Great Walks, coz je v zasade deset treku ruzne po Zelandu (severnim i jiznim ostrove), ktere jsou klasifikovane jako ty nej. Vsehcny jsou vicedenni, vetsinou v rozmezi tri az peti dnu. Jejich popularita ma ovsem jednu nevyhodu, zejmena kdyz se sem chystate v hlavni sezone - coz my jsme byli (unor je na Zelandu konec leta) - a to je kapacita. Treky se totiz musi booknout dopredu, protoze se na vetsine mist nesmi volne kempovat. Reguluje se tak pocet lidi, kteri na treku jsou, a Department of Conservation (DOC) ma pak prehled o lidech, kteri se jim na trase pohybuji. Moznosti prespavani jsou ruzne, nekde jsou chaty (huts), nekde je jen kempovaci mistecko (campground) - a podle toho se taky odviji cena. Vzhledem k tomu, ze bylo uz docela pozde (leden), hodne moznosti uz bylo proste plnych...kazdopadne se na nas ale usmalo stesti praves Kepler trekem! Tri az ctyrdenni trek, ktery se jde jako okruh po Fjordland National Park. Celkem ma asi 60 km a jde jit obema smery - my jsme se po mem extensive research rozhodli pro proti-smeru hodinovych rucicek a bylo to spravne rozhodnuti!

Mapa Kepler Track

Kdyz se kouknete na ten obrazek profilu dole, vidite jak je doporucene si to rozkouskovat vlastne do ctyr dnu. No, to ovsem predpoklada, ze budete mit vsude volne ubytovaci kapacity. Nam se stalo, ze na Luxmore hut, kde se ma spat prvni noc, bylo uz plno a bohuzel se tam nesmelo nikde kempovat. To teda znamenalo, ze jsme museli upravit plan tak, ze prvni noc jsme zakotvili na prvnim campground - Brod Bay - a pak si strihli trochu delsi den - asi 25km a prosli to pres kopec az a Iris Burn campsite, kde jsme zustali na druhou noc. Treti noc jsme pak meli najitou takovou chatku a campsite, co je kousicek za Moturau hut (neni to nakreselny na tyhle mapce).
No, takze tohle byl puvodni plan - jak to bylo ve skutecnosti je vec druha!

Profil 60km Kepler treku

Pred zacatkem treku se vsichni hikers musi zastavit v Fjordland National Park Vistor centru v Te Anau k registraci. Zaroven si i vyzvednete 'listy' na ubytovani, podle toho, ktere jste si predem bookli. Dostanete mapicku, upozorni vas, kde si davat pozor na drze papousky kea, kteri kradou veci, nebo sandflies, ktere vas sezerou za ziva.... Taky zjistite update ohledne pocasi - ten na nadchazejichci hpar dni vypadal slibne, cemuz se mi nechtelo moc verit! Ve Fjordlandu totiz zhruba 200 dni v roce prsi, takze trefit se do tech 165 zbylych by podle me bylo neuveritelne stesti. No uvidime, goterexove vybaveni mame s sebou, uz jen pro jistotu! Od visitor centra je to asi 10 minut jizdy podel Te Anau jezera k parkovisti, odkud Kepler trek zacina. Bylo neco kolem pate odpoledne a cekalo nas pohodovych 6km podel jezera, a skrz tropicky les, smerem k prvnimu taboristi Brod Bay. Nalozili jsme si zbyle dokoupene jidlo do batohu, zjistili, ze jsme zapomneli dotocit vodu, ale nastesti Martin mel s sebou filtr na vodu, takze jsme se rozhodli prefiltrovat vodu z jezera. No a pak uz jsme jen nahodili batohy, a vydali se na cestu! Zacatek vedl podel jezera, nez pesinka zmizela v lese, ktery byl takove kapradinove tropicke kralovstvi. Kmeny a kameny byly porostle mechem a obri kapradiny se klenuly siroce do cesty jako lupeny ananasu. Povidali jsme, obcas staveli na foceni, ale cesta vlastne hrozne rychle utekla a my na mechovem paloucku o jezera hledali mistecko, kde se postavime stan - samozrejme bylo dulezity mit pekny vyhled primo ze stanu! Obloha se - podle predpovedi - trochu kabonila, a zdalo ze, ze ten dest, ktery pani v visitor centru predpovedela na dnesni noc, asi prijde. Casovani ale bylo perfektni - stihli jsme si udelat luxusni zeleninove kari, sbouchat ho plnej esus a pripit na zacatek treku pulkou cidru (ktery si Martin nedokazal odpustit!). Druhou pulku uz jsme dopijeli ve stanu, protoze jednaz zacalo kapat, ale taky zacaly priserne zrat sandlies. Prvni ctvrt hodinu jsme sice ve stanu stravili vybijenim vsech tech litacich stipavych potvor ale tak co - kempovani u jezera, dalo se to cekat! Byl oto vlastne trochu jako u more, protoze jezero bylo obri a s pisecnou plazi, kterou omyvaly docela velke vlny, jen teda na horizonu tohodle 'more' se tycily hory! Pred spanim nas jeste cekala mise do totalni tmy na zachod - musim rict, ze tu byla definice tmy, kdyz jste zhasli celovku, nebylo videt fakt vubec nic. A to ani po chvili, co jste se snazili rozkoukat. Do toho navic ty omechovane stromy ve stinech celovky vlastne vypadaly docela strasidelne a ja si rikala, ze je dobre, ze nemusime na nejakou bojovku - myslim, ze bych se vratila do detskych taborovych let! Ac teda tady byla aspon vyhoda, ze clovek pak mohl mozna potkat kiwiska (za predpokladu ze byste na nej v ty tme spis neslapli!). Usinali jsme za bubnovani deste a doufali, ze se predpoved naplni a rano bude pekne vyprseno. Jezero Te Anau - jedno z mnoha ve Fjordland National Park Trek zacina - mysticke kopce volaji! Varovani na kiwisky na zacatku treku - bohuzel jsme ale kiwiska za celou dobu nevideli Cesta k Brod Bay campsite vede pohadkovym lesem Mechove a kapradinove kralovstvi  Cekal nas docela dlouhy den, takze jsme se - k Martinovu nenadseni - snazili nevypelesit moc pozde. Dest skutecne presel, a ac to jako uplne sunshine nevypadalo, obloha vypadala docela optimisticky. Byla docela kosa, ale clovek se docela rychle zahrat. Podle mapy jsme vedeli, ze vetsina stoupani se jde v lese, to jednak znamenalo, ze na vyhledy si asi budeme muset pockat az nad hranici lesa, a pak taky ze nejake slunicko na nas asi skrz pralesni vrstvy stromu uplne nedosahne. Pesinka se klikatila nahoru a nahoru a my stoupaly kapradinami a mezi omechovanymi kmeny a potili se jako mysicky. Martin zavedl pravidlo ze na kazde pauze bude jedna vaflicka, takze jsme postupne porcovali baleni karamelovych holandskych vafli, coz se vlastne preneslo v takovou legracku a takovej 'piskotek' pro dalsi stoupani. No a pak jsme se prehoupli nad hranici lesa a ocitli se na totalne vyfoukane plani, kde se vitr metelil a nemilosrdne ohybal horske trsy travy. Konecne se nam naskytly prvni vyhledy na Te Anau jezero a okolni kopce, a taky na nekonecne drvene chodnicky, co se tahly az na horizont a dal vypadalo, ze mizi. Poryvy vetru byly obcas docela brutalni, zvlast jak mel clovek batoh tak to s nim docela obcas zamavalo! Tricka jsme docela rychle radi vymenili za goretexove neprofoukave bundy a po vetrne plani se prodirali poslednim usekem stoupani k Luxmore hut. Ta nas trochu zaskocila tak nejak za zatazkou, proste tam najednou byla! Myslim, ze jsme oba cekali, ze nam stoupani zabere vic casu, a protoze bylo neco kolem obeda, rozhodli jsme se nechat veci na chate a vyrazit se podivat k mistnim jeskynim. Bohuzel nam trochu nedoslo, ze tam asi bude tma jak blazen (tak jeskyne, zejo!) a nevzali si celovky - nastesti je ale doba mobilni a tak nam telefonu poslouzily. Po ceste zpatky jsme pred sebou meli panorama Luxmore hut zasazene v travnatych kopci, s ehradbou zelenych kopcu na orizontu a magickym jezerem na jejich upati, coz vzhledem k mrakum zrcadlicim se na hladine jezera, a mlznych chomacich valejicich se na kopcich, vypadalo dost mysticky. Protoze byla docela kosa, rozhodli jsme se vyuzit zavetri Luxmore hut a dat si vevnitr pauzu na obed. Byla jsem prekvapena, jak chaty jsou vybavene - sedeli jsme jen ve spolecenske mistnosti se stoly a lavicemi, ta byla propojena s kuchyni, kde jsem s docela s radosti na sporaku uvarila caj a s pobaveni a jistou fascinaci sledovala skupinku Spanelu, ktera si na tom plynovem horaku od sporaku nahrivala tortilly, nebo proste delala tousty jako topinku na kamnech. Povetri venku sem postupne nahnalo docela dost lidi a vypadalo to, ze vetsina z nich tady bude i prenocovavat. Vlastne jsme s Martinem byli radi, ze jeste vyrazime dal, jednoduse proto, ze bylo neco kolem pul druhe, takze spousta casu! Ranni jezero Te Anau - po destive noc se mraky trochu rozehnaly Vyrazime - cesta nejdriv zacina tropickym pasem Konecne jsme se vyhoupli nad hranici lesa a mame prvni vyhled Zelene kopecky podhuri Fjordlandu Jezero Te Anau a honici se mraky Nekonecne chodnicky Martin na ceste na horizont Priserne tu foukalo takze jsme se skrz poryvy vetru museli obcas doslova prodirat Vyhledy z Luxmore hut Luxmore caves - kratka zachazka pred pauzickou na obed v Luxmore hut Panorama s Luxmore hut a jezerem Te Anau Cesta se promotala kolem chaty a zacala stoupat udolim nahoru, cimz se jednak oteviral dalsi pohled na Luxmore hut a Te Anau jezero, chata ale brzy zacala mizet v dalce a my stoupalu po uboci kopce, misty kameniteho, misty pesinka byla docela uhledna, ale neustale jsme meli pred sebou a pop rave strane utevrene udoli s mysticky v mracich zahalenymi kopci. Mozna byste rekli, ze by taky mohlo byt jasno, ale svym zpusoven tohle pocasi tak nejak sedelo k destivemu Fjordlandu. Fucelo priserne, a na chate jsme si vlastne precetli ze rychlost vetru je neco pres 80km/h coz nevim jestli jsem kdy zazila vetsi ficak! Ale vyhledy byly paradni a cloveku to fakt nedalo to porad fotit, ac vedel, ze probirat se pak tisicem fotek bude asi docela peklo. Parkrat jsme narazili na luxusni vyhled nebo takovy fotospot, co se uplne nabizel, tak jsme si strihli photoshoot - no jako bylo jasny, ze fotek malo mit nebudem. Ale byla to parada, takova mysticka parada navic!  Stoupani z Luxmore hut se na chvili svahlo z kopce, kdyz jsme zacali klesat do Forest Burn sedla, kde byla na chvili videt na obe strany udoli. Jen tam teda fucelo uplne priserne takze jsem se bala, ze mi to odfoukne telefon s ruky! Takze jsme se tam rozhodli moc nezdrzovat a dalsi vaflickovou pauzu udelat v az v zavetri Forest Burn shelter, coz byla takova budka, ve ktere se dalo schovat a slouzila jako nouzovy pristresek na prespani. Odtud uz nas cekalo jeste posledni stoupani dnesniho dne, tentokrat pesinkami vedoucimi po uzkem hrebeni hory, uplne pohadkove se plazizi v dalce pred nami. Meli jste tak vyhled na obe stranu udoli a zelenajici se kopce, s jezerem Te Anau porad mysicky reflektujici mraky dole v udoli. Zaverecnym kopeckem jsme se pak vyhoupli na na posledni kopec dnesniho dne, odkud nas cekal sestup pres Hanging Valley shelter – dalsi pristresek a dalsi vaflicku, dal pred hreben dolu smerem k Iris Burn udoli. Kamente stoupani nad Luxmore hut    Horsky kopretiny Pesinka vela primi po uboci, takze jste po strane  el porad vyhledy - a taky peknej sesup dolu! Uplne modelovy mechy! Tady foukalo tak, ze jsem se s batohem bala na tom vycnivajicm kameni stat! Luxusni vyhled a luxusni fotospot!    Vyhled do udol z Forest Burn Saddle Dalsi super fotospot - a dalsi super vyhled! Panorama zelenych kopcu    Vyhledy pred nami - to se neokouka! Cesta z Forest Burn Saddle - trochu se schovavame v zavetri hory Klikatici se pesinky Pohled zpatky do udoli Skoro jako kdyz nechavame Te Anau jezero v zadech... Martin jako 'klokanek' s fotakem Fjordland...mystickej a krasnej! Nekonecne barvy a druhy mechu a odstinu zelene barvy    Supermysticka fotka! Nekonecne krasne a fotogenicke vyhledy!    Definice pesinky po hrebeni!    Cesta k Hanging valley shelter    Mysticke mraky co se mixovaly s trochou slunicka vytvarely uplne pohadkovou fotku! Posledni vyhledy na jezero Te Anau pred sestupem Hanging valley shelter - odtud nam definitvne zacina klesani Cesta se od Hanging valley shelter stoci trochu vic na druhou stranu udoli, takze se vam naskytnou jednak vyhledy na druhe jezero Manapuri, ale taky na ten sesup, co musite slezt dolu! Misty jsou postavene schudky, ale vetsinou se cesta jen klikati docela prudce dolu. V jednom miste se pak pesinka staci prudce jakoby vnitrkem toho udoli, ale da se jeste vylezt na takovy kopecek kousek nad odbockou. Nechal jsme batohy u rozcesti a nelehko se vyrazili podivat na vyhled. Clovek se bez tech 13 kilo nebo kolik nase batohy mely, uplne vznasel do toho kopce najednou! Na vrcholku to bylo bezva, vyhledy na Lake Manapuri a navic dalso docela dobre fotogenickej spot! Navic tam vedla super pesinka, po ktere se vam uplne chtelo bezet! Coz jsem teda taky udelala, na ceste zpatky predbehla Martina a uzila si par metru uplne paradniho behu – proste radost z pohybu, absolutni stesti a freeeeedom! Jedine, co se mi trochu nebydarilo byl ten trs travy, co byl tesne u te odbocky dole, kde jsme nechali batohy… trochu jsem asi podcenila delku kroku a trochu precenila vysi trsu travy no a proste jsem sebou silene pleskla. Nastesti to chytly ‘jen’ sedrene dlane a natolucene koleno – nebo tak se to aspon nejdriv zdalo. Kazdopadne kdyz jsem videla ten sutr, ktery si hovel asi centimeter od toho kam jsem plnou vahou hodila placaka, rikala jsem si, ze teda minimalne stesti, ze jsem to oprela dlani to hliny a kaminku vedle, jinak by to asi tak dobre nedopadlo…. Martin na me zezhora volal, jestli pry v pohode, na coz jsem se otrepana z momentu prekvapeni zvedla a s kyvnutim volala zpatky ze jako dobry. Mezitim co Martin schazel dolu jsem se tak nejak posbirala, ale samozrejme jsem neunikla karani ze pry ‘jednou te tahle necham probehnout a ty se hend takhle rozbijes, co bych tady s tebou delal…’ Ale tak dobre to dopadlo zejo, a tak karamboly se obcas holt deji – ac teda po zbytek dovolene jsem pri kazde prilezitosti, co jsem se takhle nekde vyrazla probehnout, slizla komentar ‘ale davej na sebe pozor prosimte, ne ze zas nekde rozmaznes’…ale tak s tim se dalo zit! Pri prvnm praminku vody jsem si umyla oderene ruce, a vzpominala na ty male knucici deticky na tabore, kdyz jsme jim cistili odreniny – totalne chapu, ac teda studena voda vlastne ve vysledku docela prijemne chladila. Postupne jsme se pak priblizovali k hranici lesa a podobne jako na zacatku se pak cesta zanorila do kapradin a tropickeho lesa, kudy jsme to zik zak slezli az k rece Irs Burn. Podel ni se pak proslo na nasi cilovou stanic dnesniho dne – Iris Burn campsite. To byla malebna travnata louka s prihehlym lesem, obehnane rekou a hradbou zelenych kopcu. Bylo neco kolem pul sedme vecer, takze vlastne super cas, a nozicky jsme meli docela utapkane – celkem neco malo pod 30 kilometru a docela kopec nahoru a dolu, takze docela zaslouzeny odpocinek. Podobne jako kazdy vecer jsme nejdriv vegetili venku a s naletem sandflies (a zimy) se zdekovali do stanu. Cekala nas klasicka vybijena much a musek, ale vlastne jsme na to nasli docela grif – jeden svitil a zameroval a druhy trefoval – coz se ukazalo jako docela efektivni. Moje karimatka, ktera mela takove dolicky, byla tak trochu jako musi hrbitov, ale tak za to aby nas ty musky nesezraly to stalo. Vedeli jsme taky, ze taky jsou mysi, takze po nekolika vecernich skrabani a susten jsme premistili veci z predsinky dovnitr…to teda neznamenalo, ze mysicky odesly, dokonce jsem jednu videla prebihat po nas loznici! Jako to jsem jeste nevidela, aby mys lezla takhle kaskadersky… Sestup dolu do udoli k Iris Burn Jeste par pesinek    Vyhled na jezero Manapouri - odsud jsem pak sbihala a pleskla sebou dole Zpatky v tropickem lese Zaver dnesniho dnes zase koncil mezi omechovanymi stromy Iris Burn campsite - tady dneska nocujeme - not bad! Dalsi zvireci kamarad nas ale cekali rano – keouskove! Uz ve visitor centru nas pani upozornovala, ze tady jich je rano spousta, ze obcas naletavaji na stany a kradou veci, co se jen tak volne povaluji. Po zkusenosti s kea budickem z Mount Cook jsme tak nejak tusili, ze to bude as docela ranni povyk, ale nakonec to vlastne nebylo tak hrozny. Probudilo nas trochu mlhave mysticke rano, coz bylo bezva fotogenicke, ale nevypadalo to moc na nejakou opalovacku. Protoze jsme meli v planu jen nejakych pohodovych 16 kilometru na dnesek, rozhodli jsme se jeste vyrazit na vylet k vodopadu, coz mela by tak hodinka smerem proti proudu reky. Slo se zase takovym vlkhym tropickym lesem, krome toho, ze teplota zas tak tropicka nebyla vzhledem k tomu ze mi bylo dobre v perove vesticce! Ale vodopad byl pekny, navic nikde nikdo, coz byla pohodicka. Stejnou cestou podel reky jsme se vratili na taboriste, sbalili stan, nahorili batohy a vyrazili na dalsi cast nasi cesty. Ranni vyhledy ze stanu - vzduch je cistej - keouskove pryc! Ranni mysticno Odletajici zasobovaci vrtulnik - vedle campsite je jeste chata, na kterou se vsecno musi dovazet vrtulnikem Pohadkova cesta k vodopadu Hrozne pekny chodnicky! A jsme u vodopadu    ..v perove veste a jak mi bylo dobre! Zurici ledova voda - na koupani to vazne nebylo! Ta vedla z velke casti nejdriv lesem, mezi omechovanymi stromy a lisejniky – docela raj pro biology! Pak jsme ale vysli na otevrenou planinu a pokracovali udolim az na jeho konec, kde se nachazelo jezero Manapuri, podel ktereho jsme meli dojit az na dals taboriste u zalivu Shallow Bay. Jen co jsme opustili pristresi lesa, zacalo kapat, ejdriv jen trosicku, ale pak uz t skoro vypadalo, ze zastavime a nandame bundy, ale driv prisel jeste dalsi les, kde jsme se pred kapkami jeste trochu schovali a nakonec se zdalo, ze desti utekli uplne. Mijeli jsme par vyschlych koryt potoku, presli par visutych i nevisutych mostu, a nakonec se opravud vynorli na konci udoli u jezera Manapouri. Podel nej to k Moturau hut nebylo uz moc daleko, takze jsme kolem ctvrte odpoledne uz vegetili na slunicku pred chatkou….no a premysleli, jaky udelame plan. Bylo totiz jeste docela brzo, na druhou stranu do konce treku to bylo jeste takovych 15 kilometru. Dalsi plan byl vyrazit na kajaky do Milford Sound, ale na to jsme se potrebovali dostat na internet, a booknout to. Zaroven to byl program na cely den, takze by to znamenalo ze zitra mame pul dne tak nejak k dobru (protoze 15 kilometru predstavovalo jen vylet na par hodin…) No, takze kdyz to nase premysleni zkratim, jsme se rozhodli, ze misto zakempovani tady, to zkusime dojit az do konce. Tim bychom tedy zkratili trek o den, ale zaroven zistali den k dobru na jine radovanky…coz nebyla predstava k zahozeni! A tak jsme zase obuli vyvetrane nozky do bot a vydali se dal smerem Rainbow reach, a pak parkoviste, kde jsme nechali auto. Cesta byla vesmes po rovine, obcas kopecek nahoru a obcas dolu, ale nic extra narocneho..az teda po takovych dvaceti kilometrech v nohach, plus predchizi den neco pred tricet, no zacinal jsme byt trochu utapkani, Nastesti ale svitilo slunicko, a byl dlouhej den, takze jeste kolem osme bylo pekne a meli jset pocit, jako by bylo nekdy v pulce odpoledne. Cesta se brzy odchylila od jezera Manapouri a drzela se reky Waiau, ktera vlastne propojovala Lake Manapouri s jezerem Te Anau – a u nej jsme parkovali. Povidali jsme, a obcas delali pauzicky na obcerstveni, ale jnak nam cesta docela ubihala, a vlastne trochu k nasemu prekvapeni jsme se pak najednou vyloupli u odbocky, kterou jsme se vydavali pred dvema dny na prvni taboriste Brod Bay. Pres mosty a mustky kolem mechoveho kralovstvi Bezva visuty most! Srandy srandy! Tehle ptacku tam bylo mraky a vubec se nebali lidi! A byli hrozne fotgenicky, takovy modelove! Jezero Manapouri Cesta vede chvili podel plaze Shallow bay A zpatky u jezera Te Anau a parkoviste Takze whohoo – Kepler trek pokoren! 60 kilometru v nozkach, v podstate za dva sny, kdyz nepocitam tech pet kilacku v prvni den vecer. Paradicka! Bylo sice neco po devate vecer, a myslim, ze jsme byli oba s Martinem docela utapkani, ale nadseni – za nas oba Kepler trek dost dobry! Dky Fjordlande!