Live your dreams: cruising the West coast

Rano nas pred odjezdem skutecne odchytil pan domaci a byl vylozene rad, ze muze vypravet o svem nejoblibenejsim miste - Abel Tasman National Park. Jeho nadseni trochu pokleslo, kdyz jsme mu rekli, ze nemame vic nez jeden den na to tam zustat, protoze pak uz musime smer Christchurch. Situaci uplne nevylepsilo ani to, ze jsme zminili, ze jsme objizdeli jih ostrova, coz povazoval za 'ztratu casu'... Skoro mel clovek na jazyku rict 'ale dedo, my nemame tolik casu, co mas ty'...ale nakonec jsme to uhrali na to, ze proste planujeme prijet na Zeland urcite jeste nekdy.
Kdyz vytahl mapu, papir a tuzku s tim, ze nam de facto naplanuje, co za ten den musime videt a muzeme stihnout, uz na nem bylo videt smireni s tim, ze do jeho oblibeneho mista zavitame jen na skok. Nadsene se rozkreslil a na kusu papiru byla za chvili mapicka pobrezi s puntikami oznacujicimi mista s popisky a sipickami stridave podel pobrezi nebo v mori, podle toho, jestli jsme meli jit pesky nebo kajakovat. Dokonce nam dal i tip na kemp, a letacek spolecnosti, ktere mame zavolat a domluvit si kajaky. Kdyz jsme s diky odjizdeli, sice jsme si nebyli jisti, jestli uplne jeho navrh vyuzijeme (precijen to bylo takovy hodne organizovany a na to my zas tak nejsme) ale rozhodne bylo fajn mit par mistnich tipu, a hlavne udelat panovi tu radost, ze se mohl pekne rozvasnit a rozvypravet! Vlastne hrozne pekny! No ale o kajakovani az zitra - dneska nas jeste ceka cesta podel zapadniho pobrezi!

Teda, prvni zastavka nebyla uplne u pobrezi, ale po ceste i tak. Par kilometru za Hokitikou smerem do vnitrozemi je souteska - Hokitika Gorge - na kterou jsem mela od dost lidi doporuzeni, ze to je fajn kratoucka prochazka, co stoji za zajizdku. Trochu jako Blue Pool, pokud touzite po tom mit tohle mistecko pro sebe, musite tam byt asi hodne brzo rano, ale i dopoledne, kdy jsme tam dorazili my, se dalo ulovit fotky bez lidi. Souteska na stejnojmenne rece ma skoro az temne tyrkysovou, nepruhlednou barvu a klikati se nekolika zahyby mezi skalami. Z parkoviste se pak projde takovou pesinou a pak pres visuty most (mimochodem visuty mosty tu maj oblibeny - je jich tu fakt spousta!). Je to tak dvacet minut prochazka, takze nic narocnyho, ale za to zdrzeni to stoji.

Visuty most pres Hokitika river

Po tom moste se prichazi k hlavnimu 'esicku', kterym reka mezi skalami tece

Zboznujou tu visuty mosty - maji jich tu mraky

A nekaky se fakt hodne houpou!

Hokitika Gorge

Cela souteska ma takovy dve zatacky v podstate, kudy se reka klikati

Vyhledy na Hokitika river co se klikat mezi skalami

 

A jeste jeden primo u vody!

Odtud jsme se vratili zpatky k pobrezi a dal pokracovali s vyhledy na more - nebo spis ocean bych mela rict! Silnice se klikati bcas trochu vic vnitrozemim, obcas naopak jedete uplne podel skalnatych plazi, kde se preklapi rozbourene vlny. My si dalsi zastavku udelali v Punaikaki, coz je male pobrezni mestecko zname hlavne skalnimi formacemi, ktere vypadaji jako na sobe naskladane palacinky - odtud taky nesou sve jmeno Pancake Rocks. Kratkou kolonadou kolem pobrezi tak vidite spoustu palacinek, vyhledu na more a vln tristicich se o ruzne uzke a hubene skalni prurvy. Trochu se to podoba pobrezi jizni Australie, co jsem videla v Sydney, ale tak tyhle veci se neokoukaj - navic tady to fakt vypada jako hromadky palacinek!

Pancake Rocks - jako hromadka palacinek

Pancake Rocks s vyhledy na rozboureny ocean

Do nejakych prurev obcas splouchla vlna a delala duhu!! 

Teda...nejdriv se roztristila o skaly, a pak as byla duha!

Zubata skaliska

Mechy tu rostou proste vsude - i na palacinkach!

Puvodne jsme si tu chteli udelat piknik, ale nejak jsme usoudili, ze to je trochu moc busy misto a rozhodli se popojet nekam dal. Ulovili jsme takovy piknikovy mistecko s vyhledem na ocean, sice tam kolem nas porad mlsne brousil takovej podivne kachnovite vypadajici ptak - nejaky zvirata se tu proste lidi fakt neboji - ale nevypadal uplne utocne, takze jsme jen doufali, ze mu z tech drobecku chleba s humusem nebo avokadem nebude blbe!

Zbytek cesty pokracoval jeste chvili podel pobrezi, coz jsme si uzivali a parkat zastavili na nejake plazi jen tak blbnout ve vlnach (nebo jako ehm, ja jsem blbla, Martin to spis pozoroval z rozumne vzdalenosti). Voda byla silene studena a vlny blaznive, takze na koupani to nebylo, ale i tak...proste bozi - myslim, ze coastline je neco, co mi v Evrope asi fakt bude chybet!

Zapadni pobrezi jizniho ostrova!! Love it! 

Never ending coastline!

 

Ledovy a rozboureny ocean - a ja sice uplne mokra do pul tela, ale happy happy!

Hey girl, wanna ride?

A takhle jsme si jezdili podel pobrezi, obcas nekde zastavili... a pak jeli dal..pujcit si auto je proste fakt pohodicka!

Mirili jsme az uplne na sever jizniho ostrova smerem Abel Tasman National Park, takze jsme se pak museli bohuzel odpojit od silnice podel pobrazi a skrz Nelson Lakes oblast mirili vnitrozemim na sever. Nelson je oblast, kde se pestuje spousta ovoce, takze jsme cestou potkavali takove mini stanky nebo budky, kde nidko nebyl, jen spousta ovoce v papirovych pytlickach a kasicka k tomu! No takze uplne paradise!!!  Blazene jsme se tak ladovali svestkama a ja u uplne slysela mamku s jejim 'bude ti blbe'...(tatka mival verzi 'at se z toho neposeres')...ale ty vogo - mnam!

Proste nejlepsi!!!!

No kazdopadne jsme si dali i normalni veceri - navzdory tomu, ze jsem se napasla ovocem - a protoze nas cekal docela ranni start, mirili jsme to relativne rozumne spat. ...a to samozrejme neznamenalo, ze bychom vypili min vina, o to se Martin postaral! No aspon se spalo samo zejo!

Maji tu spoustu ovci samozrejme....ale v kempu, kde jsme prespavali meli lamy - how cool is that!

Live your dreams: pohoda u ledovcu

Probudili jsme se do pekny kosy, ale magicky mystickeho rana. V korytu napul vyschle reky, ktera se plazila pod kopci udolim, se valely mraky. ale se slunickem spechajicim na oblohu se pomalu rozplyvaly, a kdyz se slunicko vyhouplo nad horizont spicek kopcu, zmizely uplne...takze dalsi sunshine day!

Ranni mlhy v korytu reky

A dalsi sunshine day!

Nez jsme se vydali udolim dal smerem k pobrezi jsme si udelali vylet - nebo spis prochazku - k Blue Pools, ke kterym trasa zacinala jen pres silnici z kempu. Cesta tam trva ani ne pul hodinky a protoze je na hlavnim tahu z vychodniho na zapadni pobrezi, hodne lidi tu stavi jen tak na skok se podivat. Kdybyste tak pruzracne modrou vodu v tunkach chteli videt bez lidi, musite si docela privstat. To jsme my po pozdnim prijezdu vcera, a vinecku, o ktere se Martin postaral, aby nebyla nouze, zejo...uplne nezvladli. Par koupajicich se otuzilcu, co se cachtali v ledove vode dopoledne, nam sice trochu kazili fotky 'bez lidi', ale na modrosti tunek to nastesti nic nemenilo. Ostatne, ona ta barva se na fotkach stejne tak nejak nepodarila zachytit...takze mi bude musite verit, ze jsou uplne neuveritelne modry, nebo se tam budete muset jet podivat!

Tohle byla hrozne vtipna cedule ohledne nosnosti mostu - vlastne jsem ji fotila kvuli sestrence, ktere bylo zrovna nedavno dvacet tak Martin rikal, at ji to vyfotim a poslu!

Blue Pools 

Vyhled na Blue Pools z mostu

A to jsme my na moste!!

Blue!

Bylo vlastne docela fajn, ze jen cestou do Haastu bylo takovych zastavenicek jeste par, at to byly vodopady, vyhledy nebo i kratke treky, kterymi mohl clovek prolozit roadtrip. Ac teda ani jen tak ridit na Zelandu neni nuda, protoze je porad na co koukat a vsechno je krasny!
My jsme od Blue Pools pak uz jen staveli u dvou vodopadu, protoze vsechno ostani podle pruvodce, kterym jsem se snazila za jizdy v zatackach listovat a nepoblinkat se, uplne nestalo za to. Se svitici kontrolkou na benzinu jsme dorazili do Haastu, kde jsme nakrmili auticko a valili to dal k ledovcum.

Jedna z vodopadove zastavky po ceste...

Prvni zastavkou byl Fox glacier. Rozhodne si nepredstavujte nejakou nekolikahodinovu horskou vypravu, je to spis takova prochazka, ktera vede nejdriv tropickym pralesem - coz je samo o sobe hrozne bizarni - ledovec a tropicky kapradiny proste uplne nesedi dohromady. Klikati se omechovanym lesem po morene, ktery jsem celou cestu rikala murena ...a paradoxne nam tahle priblbla slovni hricka vydrzela jako zabava docela dlouho. A pak jsme meli jeste legracku s liscima ocasama, protoze nektere mechy a takove chlupy co visely na stromech, vypadaly jako lisci ocasky!

Prvni pohled na 'listicku' jak jsem Fox glacier zacala prezdivat, byl docela z dalky mezi stromy, ale jako pohled to bylo vlastne hrozne neobvykly, protoze koukate de facto z toho tropickyho lesa mezi kapradinami, ale koukate na ledovec! Uplne k nemu se samozrejme neda jit, a vypadalo to, ze tentorkat byla cesta zavrena jeste o neco bliz, nez by se normalne dalo jit. I tak jsme ale trochu stranou nasli mistecko na kamenech na slunicku a rozjeli tam piknik. Mistni ranger by z nas asi uplne nadsenej nebyl slunit se takhle pod ledovcovym splazem, ale neplanovali jsme se vydavat nekam bliz, takze namto prislo v pohode. Byla vtipna nahoda, ze jsme s sebou zrovna meli nakoupeny jablecny cidre ktery byl vyrobeny z ledovcove vody! Nakupy cidre a vin byla trochu kapitola sama pro sebe - samozrejme jsme kupovali jen Novozelandske kousky a vsechno nasvedcovalo tomu, ze za ten pobyt tu vyzkousime snad vsehcny znacky cidre co tu vyrabi - ale o tom az jindy! Kazdopadne Martin mel takovy napad, ze si s sebou vezmem na obidek ty cidre, kdyz uz jsou preci z ledovcovou vodou. Bohuzel Martin musel ridit, takze si jen tak loknul a zbytek byl na me (nebojte, on si to plne vynahradit, kdyz jsme prijeli!) ale rozjeli jsme tam takovej vtipnej photo shoot, co byl uplne reklama na pohodu! Ostatne muzete podle fotek posoudit sami - ja k tomu jen dodam vtipnout historku ohledne jedny z tech fotek. Posilali jsme babickam pohlednice online, a jak Martin ridit, odesilala jsem je ja a najednou koukam ze on svy tete a strejdovi posila fotku me taky s tim cidrem u ledovce. Tak jsem se ptala jestli jako vazne posila mne svym pribuznym...a na to Martin suse prohlasil, ze to posila jako definici pohody, co tu mame. To mi prisla odzbrojujici odpoved, ale vlastne hrozne super! No, konec koncu tahle fotka to dotahla i na profilovku na Whatsapp takze dost dobry!

Tropicky les pod ledovcem

Jako v mechovy les v pohadce

Fox glacier skrz stromy a kapradiny!

Fox glacier jeden ze dvou ledovcu, co coexistuje vedle tropicke vegetace

Ty zeleny kopce vedle toho snehu a ledu jsou proste bizar!

A tady ho mame - nas novozelandsky jablecny cidre vyrobeny z ledovcove vody! Proste styl!

A tady je vysledek Martinova photo shootu - pravda, ze to je takova defnice pohody!!

Druhy, a asi znamejsi kamarad  'listicky' je Franz Josef glacier. Ten je asi dvacet minut jizdy, a my jsme tam dorazili az docela pozdejs odpoledne. K tomuhle ledovci se da jit o kus bliz, kdy se nejdriv promotate pesinkou zeleni a pak zbytek jdete kamenitym ledovcovym udolim v zasade korytem reky a tudy, kudy se kdysi ledovec sam plazil. Fotopodmnky se trochu zhorsily tady protoze jednak uz bylo pozdejs odpoledne takze slunicko se zacalo klonit,  hlavne se nasunuly mraky, takze paradoxnde nejlepsi vyhled byl, kdyz uz jsme byli na ceste zpatky ...
Jo a dalsi vec, ktere si hlavne u tohodle ledovce vsimnete jsou s prvidelnosti brucici vrtulniky nad hlavou. Vyhldkove lety nad ledovec jsou samozrejme oblibena turisticka atrakce - nic co bychom s Martinem planovali nebo touzili prozkoumat, ale rozhodne nepocitejte s tim, ze sti tu politate s dronem nebo tak neco - vzduchem tu svisti vetsi veci!

Franz Josef glacier - trochu potemnely a bez kapradin, ale taky dobry!

 

Ledovcove udoli Franz Josef glacier

Pesinka vede vlastne korytem reky

A jeste jedna z cesty zpatky, kdy se mraky zacaly rozpoustet..ale slunicko uz bylo nizko takze ledovec se schoval ve stinu

Od ledovcu nas cekala uz jen dojezd smer Hokitika. Nasla jsem kemp kousek pred Hokitikou, coz bylo jeste docela kousek jizdy, takze jsme hupsli do auta a vyrazili. Jedinou zajizdkou byla zatoka Okarito, ktera byla po ceste a kde jsme stihli pomalu zapadajici slunicko nad Okarito Lagoon. Vlastne mi prisla trochu skora, ze jsme museli frcet dal, myslim, ze uplnej zapad slunce by to tu pekne vybarvil. A vubec vlastne, se zapadama slunce to bylo vtipny, protoze ja pro ne mam tak nejak slabost, a v tech tropickych koncnach jsou casto uplne luxusni! Tak jsem nevynechala prilezitost nejakyho pekne barevnyho zapadu slunce tady zejo. Martin si me pro to sice trochu dobiral, ale ja mu tor vracela zpatky s tim, ze kdy nekdy zazit poradnej tropical paradise sunset tak by na tom ujizdel taky! Pravda, s jeho rychlosti spalovani se na slunicku nejaky tropy asi nebyly uplne ve hre, ale tak legracky na to tema nam aspon kratily cestu - samozrejme spolu s party party playlistem!

No a na zaver dne takova kiwiskovska historka. Vlastne od zacatku, co jsme prijeli jsme porad mlela o tom, jak bych chtela videt kiwiska, a jak jsou roztomily (poslali jsme Market s Lukasem pohled s kiwi chick ktery bylo uplne neskutecne rozkosny!) ...a tak kdyz jsme projizdeli kolem Okarito oblasti, vsehcny cedule 'pozor kiwi' a reklamy na 'kiwi watching tours' to uplne umocnovaly. Kazdopande jsme to takhle smazili smer kemp a uz bylo vlastne docela pozde a byla tma...a najedou normalne kiwi pred nama! Ten blazen to - sice svizne- ale krosil pres silnici! Martin se mu nastesti duchapritomne vyhnul, ale myslim, ze jsme se oba dost lekli. Kdyz jsme se zase nadechli (nebo si spis vydechli), Martin jen rikal: "No vidis, chtela jsi videt kiwiska, tak tady jsi ho mela" ...jako takhle jsem si to setkani uplne nepredstavovala, ale jako mel pravdu. A jak se ukazalo, tenhle mzik byl jediny, kdy jsme kiwiska za celou dovolenou videli - takze aspon neco! A hlavne teda jeste ze jsme z nej neudelali palacinku na silnici!

Jinak jsme pres noc zustavali v takovym rodinnym kempu, kterej sice nebyl na nejak krasnym miste nebo super s vyhledem, ale staral se o to tam takovej starsi mistni par, ktery proste podle me jen upravil cast jejich louky na kemp...ale meli tam takovou spolecenskou mistnost s pohovkama kde jsme se s vinem rozvalili vecer, coz vlastne byla pohodova zmena. Navic kdyz se pani domaci doslechla ze mirime na sever smer Abel Tasman National Park, prohlasila, ze musime pockat na zitra rano na jejiho manzela - ze pry to je jeho nejoblobenejsi misto a ze nam da spoustu tipu. To taky dal..ale o tom az priste!

Okarito Lagoon

Martin v zapadajcim slunicku nad Okarito Lagoon

Live your dreams: Queenstown afterparty

Po veceru v baru, kde G&T stal 8 dolaru jsme nemeli uplne nejrychlejsi start, takze nez jsme se zmobilizovali, najit parkovaci misto u vychoziho bodu dnesniho vyletu se ukazalo jako nemozne. Museli jsme tak popojet do okolnich ulic a prubnout 'oblibene' paralelni parkovani, navc tak napul na obrubniku, napul v krovi. Uklidnujici na tom vsem bylo snad jen to, ze takhle parkovalo spousta dalsich aut, takze jsme usoudili, ze to riskneme taky. Plan byl vyskrabat se na konecnou lanovky Skyline Gondola a odtud zamirit na vyhledy smerem k Ben Lomond. Samozrejme existuje varianta, ze se na zacatek vyletu vyvezete lanoovkou a usetrite neco kolem 500 vyskovych metru stoupani, ale to jsme tak nejak zavrhli. Ostatne cesta se nejdriv klikati takovou sirokou satolinovou jakoby silnici, ale pak je to vlastne prijemna cik cak pesinka lesem. Teda - pokud se vam ji podari najit.... Po nekolika prvnich zatackach jsme totiz potkaly skupnku holek, co hlasila, ze cesta za zatackou konci, ze tam stavi a je to tam zavreny, ze je nejaky delnici poslali zpatky....To po tom silenem parkovani nebyl uplne dobry start...ale podle mapy.cz, ktere mel Martn offline stazene, to vypadalo, ze o zatacku niz je kousicek skrz les pesinka, na kterou by se to dalo mignout, a pokracovat nahoru po ni...a protoze nam 'migani' jako detem odchovanym letnimu skautskymi tabory nebylo uplne cizi, rozhodli jsme se to zkusit. V te zatacce to na prvni pohled vypadalo, ze se tudy nebude dat projit, takze jsme to zanorili po pesince do lesa, odkud po par zatackach vyz bylo videt skrz stromy a krovi paralelni pesinku...takze jako byla tam, jen jsme se na ni museli dostat. To znamenalo se protahnout pod par vetvemi, pred par hromad rosti, skrz krovi...a bylo! Zbytek stoupani jsme tak vesele vyhupkali po pesince ve stinu lesem. V druhe casti vam nad hlavou navic svisti vyskajici turisti na zipline. Ta je tu natazena ciz cak mezi stromy a vlastne jsme rikali, ze jestl to vede az zeshora, musi to byt docela dlouha jizda! Rozhodne ne jako ty nekolikametrove zipline v lanovych centrech....ale tak Queenstown zejo, tady se tyhle veci delaji poradne - live more fear less!

Vrchol Skyline Gondoly je takovy jak by se od turisticky lanovky na takovemhle misto tak dalo cekat....jedna velka turisticka atrakce, obchody se suvenyry, restaurace s vyhledem a do toho motokarova draha, po ktere to dolu drandi vyskajici asijsti turisti... nic co bychom si ja nebo Martin nejak uzivali, takze jsme udelali svizny posun pryc z tohodle cirkusu a zmizeli zpatky v lese smer Ben Lomond. Skrz les se cesta pak vyloupne na druhe strane a stoupa se ubocim nahoru, zatimco jezero Wakatipu dole v udoli se porad zmensuje. Evidentne tenhle vylet patri k tem popularnejsim, protoze sami jsme tentokrat spis nesli...zaroven to ale nebyl nejakej pochod ve fronte, takze vlastne v pohode. Cesta se postupne vyskrabe do sedla, ze ktereho pak vrchol Ben Lomond mate uz na dohled. Protoze nas cekal jeste presun dal, rozhodli jsme zapiknikovat v sedle a spokojit s s vyhledem tady, cim usetrime cas na to se zpatky vratit pesinkou, ktera sice oficialne nebyla znacena nebo popsana, ale podle mapy.cz se s ni dalo sejit taky zase zpatky k lanovce, a navic vypadala, ze povede vic po hrebeni, takze slibovala nove vyhledy nez to hupkat dolu stejnou cestou.

To se ukazalo jako super napad, protoze pesinka tudy byla hrozne zabavna, vlnila se po hrebeni a uplne si rikala o to se po ni probehout - coz jsem samozreje taky musela udelat! Jako pesinka klikatici se travnatym kopcem, vyhledy na jezero a na horizontu hradba hor, blue sky a sunshine - jako to nejde nemilovat! Pro me rozhodne jeden z tech total happiness moments! New Zealand, you are fucking awesome and I love it!
Me pobihani se po mem drzkopadu ve Fjordlandu uz neobeslo bez Martinovych komentaru, ale myslim, ze kdyz me videl, jakou z toho mam detskou radost, tak se ani nejak moc neptal, a vlastne poridil par super fotek toho happy happy momentu, za coz mu jsem vdecna!

Od lanovky jsme zhupkali stejnou pesinkou k autu a zamirili nejdriv dokoupit zasoby a pak uz s Queenstown v zadech mirili smerem k zapadnimu pobrezi. Jeste jsme si teda udelali jednu zastavecku u dalsiho mista z Pana Prstenu, ktera tentokrat byla nad Kawerau rekou, kolem ktere byly vsude vinice, coz s tim slunickem, co uz se tak nejak klonilo k obzoru, bylo hrozne pekny! Zaroven odtud byl i vyhled na Kawerau bridge, ze ktereho se tady da skakat bungy jump (ale je to 'jen' 43 metru jak mel Martin zjisteno, takze se neklasifikoval do jeho vyberu s mottem 'kdyz silene, tak poradne').

Odtud jsme uz zase ladili party playlist a pres Cromwell to kolem Lake Dunstan drandili mezi pastvinama plnymi ovci, mez vyhledy na hory, ktere stridaly jablecne sady, smerem na Haast, ktery je na zapadnm pobrezi. Protoze uz bylo docela pozde, nakonec jsme se rozhodli zakempovat nekolik kilometru od Haastu a kousicek od Blue Pools. Tohle bylo jedno z campgrounds, kde se to muselo booknout online, coz vzhledem k neustale vypdavajicimu signalu, jsem delala asi na trikrat, ale podarilo se. Dorazili jsme a uz byla dost tma a celkem kosa, ale vyhodu tu melo tu, ze sandflies se dnesni party asi rozhodly neucastnit, coz bylo super. I tak jsme se ale na vecerni 'party' presunuli do auta, protoze i s perovkou mi proste byla zima....mno tak ty singapursky teploty nejsou uplne udelani trenink na zimu zejo! Kazdopadne tim, ze kemp byl dost basic a v zasade uprostred niceho, byla tu uplne uzasna nocni obloha! Vlastne stejne jako u Lake Tekapo prvni noc jsme i tady videli druzice krouzici po obezny draze...no jako proste parada!! Bohuzel nemelo ani cenu se to snazit vyfotit....takze mi proste musite verit, ze to bylo nadherny....takovej silnej, krasnej moment, nez se vyhlasi vecerka a dobrou noc!

Prvni vyhledy na Queenstown a Lake Wakatipu

 

Vyskajici turisti svistici na zipline lesem

Vyhledy ze stoupani na Ben Lomond

Fotospot s vyhledem!

Jedna spolecna focena s Lake Wakatipu

Vyhledy ze sedla pod Ben Lomond 

#avokacadoeveryday

Definice totalniho happines!

Queenstown z vysky!

 

Lake Wakatipu panorama

On top of the world!

Vyhledy, ktere se jen tak neokoukaji!

Kawerau bridge a bungy jump 

Spot z Pana Prstenu - uz si nepamatuju jakej dil, ale proplouvali tam na lodich kolem takovych dvou soch kralu po stranachty soutesky..ty krale si tam musite naphotoshopovat zejo...

Ovce, kopce ...a nase novozelandska kara!

Lake Dunstan a zapadajici slunicko....