Asia Light: Trochu jiná čína

Vzhledem k tomu, jak dlouho trvalo vyřídit víza do Číny, jsem si říkala, že jsetli mě tam po těch všech lapáliích nepustí, tak budu vážně naštvaná. Na imigraci nás čekala obří fronta, pěkně sešikovaná do regulovaného kordidoru, kolemkterého kroužili jako ostříži nevlídně se tvářící hlídači s obušky u pasu. Přepážek bylo mnoho, lidí ve frontě bohužel ještě víc, takže jsme strávili krásnou hodinku rozvážnými pomalými úkroky v hadovi, co se vinul tam a zpátky a tam a zpátky, Prošli jsme termokamerou a nakonec sláva hurá jsem se ocitla tváří v tváří absolutně lhostejně setvářícímu úřadníkovi, který se ani pikosekundo nenamáhal mluvit anglicky. Možná trochu rozpačitě jsem mu na čínskou větu, která zněla jako otázka, odpověděla v angličtině, neb mi ani nic jiného nezbývalo. Po rozuálním listování stránkami mého pasu mi tam vrazil razítko, podla mi pas zpátky a já byla v Číně. Spoulu se spoustou, a jako že vážně spoustou Číňanů. Guangyhou z taxíku vypadalo jako takové obyčejné šedivé město. Panelové zaprášené výškové budovy, zatažená obloha, mraky nízko, no na první pohled nepříliš veselé nebo lákavé město. Ale jak to už na těhle "výletech" bývá, šup hotel, šup meeting room, šup taxi, a než jsme se naděli tak jsme stáli ve výtahu Guangyhou tower, která je prý jedna z nejvyšších budov v Asii. V horním 103. patře má restauraci, ze které věřte nevěřte je parádní výhled na osvícené město. Bylo to legrační, náš account manager v Číně, Gavin, to zřejmě pojal trošku soutěživě. Austrálie byla úspěšná a tak se Phil netajil pochvalou Violet, která je sice bláznivá ,ale odvedla good job organizaci klokaní části tripu. Mno a Gavin přeci nemohl zůstat pozadu, zvlášť když jsme sebou měli klienta, že... A tak to byla legrace, a po pravdě velmi milý a zajímavý gastronomický zážitek. Musím přiznat, že jsem byla nervózní z konzuace nejrůznějších zvířátek a případných společenských nebo kolutrních faux pas...ale všechni proběhlo naprosto v pořádku..až na testování slavného stoletého vejce.... Prostě holubí vajíčko, co je v jakémsi nálevu děsně dlouho že je celé černé. No na pohled to opravdu není nic, co byste si dali, ale vzhledem k tomu, že jsem ve vší slusnoti odmítla kachnu a vepřové, tak jsem si říkala, že z tohodle se asi už vykroutit nedokážu. Na čem jsem ale trvala bylo že ochutnám kousek, žándé že to slupnu celé! Problém je vtom, že všechno se jí jenom hůlkama! Takže abych se z toho opravdu nevyvlíkla, než jsem se nadála přinesli na podnosem se slavnostním bílým ubrouskem obřadně položený zlatý příborový nůž. Celá restaurace zašuměla a já cítila, jak na mě všichni civí. Nebylo cesty zpět, tak jsem slušně poděkovala a pokynula a obřadně sáhla po noži a slavně rozkrojila tu čenou nádheru napůl. No, sníst se to dalo, ale že bych z toho mla nějaký požitek to opravu ne, děkuji. Ale tak asi to je část kultury, že! Stejně tak jako večerní procházka ulicemi s neskutečnými podivnostmi a patvary jídla a ovoe a zeleniny, Fascinující. Ačkoli si jsem jistá, že kté opravdové Číně máí tohle ještě daleko, ostatně aspoň jako ochutnávka postačil výlet ta jednim z našich suppliers, zhruba hodinku za město. Dráty vysokové vedení, a ve větru se sušící oblečení plápolající s oprýskaných betonových balkonů. Nemohla jsem si pomoct, prostě to působilo neuvěřitelně depresivně. Ale třeba jen špatné počasí... Následoval přelet do Shanghai, která na první pohled nebyla o nic zelenější, ale za vhled do místní kultury, infrastruktury, přemýšlění a tak vůbec priorit to rozhodně stálo. Jeden z nejzajímavějších meetings co jsme měli! No a protože Shanghai byla poslední destinací naší cesty, místňáci nám samozřejmě chlubivě chtěli ukázat noční městskou skyline. Ta hrála barvičkami, stejně tak jako naše tvářičky na cestě do hotelu v pozdějsích hodinách, s pár drinky v krvi s aspoň bude dobře spát. A přestože takhle návštěva byla jsem čmuch čmuch rychle šup sem šup tam, tak jsem za ní hrozně vděčná, dodá to člověku tu chybějící perspektivu. Jak chválkyhodný úmysl tlačit do recyklovatelných obalů, ale co když všechni stejně skončí v obří díře v zemi v moři nebo v plamenech? Se spoustou broukůl v hlavě jsem se rozvalila na sedačce a než jsem se nadála, vytuhla jem jak řepa.... a pak už to znáte, vystoupila jsem v Londýně, jet lag jak prase ještě několik dní...a pak jsem vám všem psala, jak jsem se měla, někomu víc a někomu míň, ale tak teeď už to všichni všechno víte!