Asia Light: Začátek mého singapurského života

Než jsem se stačila rozkoukat, byla jsem rozjetém vlaku. Teda, spíš v letícím letadle. První destinace byla Jakarta na pár dní, pak na trochu déle Manila a nakonec krátké zastavení v Kuala Lumpur a pak zpátky do Singapuru. A vím, že to zní jako exotická dovolená, ale dovolte mi podotknout, že šlo o business trip! ...vlastně takové pokračování tour, která začala v únoru Čínou a Austrálií. No ale každopádně proč to říkám, jsem si vědomá, že se trochu dostávám do skluzu co se psaní týče, zážitků příliš a času málo, znáte to...
Tak jsem se dneska rozhodla, že vzdávám snahu o chronologično a že vám napíšu něco mám o Singapuru, protože už to jsem přecijen pár dní a by zatím nevíte nic víc, než že jsem přijela a že tu je vedro a vlhko jak v pralese. No a zážitky z mé pracovní cesty po jihovýchodní Asii počkají. Ale nebojte, o vyprávění o šílené indonéské dopravě nebo nejlepších ananasech, co jsem kdy jedla, nepřijdete...jen to bude trochu retrospekt a trochu jak čas dovolí. Tak pardon!

No, takže k Singapuru...

Z Kuala Lumpur to sem nebyl ani moc teplotní či klimatický šok, teda pokud nepočítám taxi, které mělo klimatizaci jako mrazák. Droboučký Asiat se nadšeně vyptával, na jak dlouho tu jsem a já mu se smíchem odpovídala, že dokud se mi tu bude líbit. Chlape, teď jsem přijela, tak žádný spěch. Projeli jsme napříč městem podfrčli to tunelem ze západu a vyjeli na východním pobřeží. Byt, který mi firma v rámci relocation package zařídila na první měsíc, byl v areálu Oasia residence. Téměř veškeré bydlení tu je v high rise buildings, my bychom řekli takových moderních, vysokých panelácích. Některé mají balkon, terasu, bazén, vlastní fitness centrum a tak.... Projížděli jsme kolem zeleného parku West Coast Park a já si říkala, že by bylo fajn, kdyby byt byl kousek od nějakého parku...a v tu ránu jsme zanuli ulicí West Coast Crescent k vysoké moderní budově, která nesla název Oasia residence. Tak jsme tu. V recepci už mě očekávalo, všechno bylo připravené a za chviličku už jsem postrkovala kufr moderně zařízenou lobby s pohodlně vypdajícmi sedačkami. Skrz prosklené dveře byl vidět velký, velmi lákavě vypadající bazén. Všude byly palmy, vypadalo to jako v prázdninovém tropcikém hotelovém letovisku. Na konci lobby byl pult na snídaňový bufet, koutek s kávovarem a čajem a studenou vodou (studená voda nebo voda s ledem je velmi západní výmysl, v Asii se na to moc nehraje. Ne že by vám studenou vodu nedali, zvlášť když vidí, že jste ňouma Evropan, ale pokud si vyloženě neřeknete, často automaticky přinesou vodu pokojové teploty. Nebo dobrá, možná trochu chladnější, ale rozhdoně nic, co byste si představili v letní den) a ledničkami, kde se chladily džusy. Dle instrukcí jsem vyjela do osmého patra. Katrou jsem otevřela dveře do moderního, tak akorát velkého prosvětleného bytu. Všechno vypadalo nepoužitě a já si říkala, že přeci musím být první host! Některé vybavení mě pobavilo, třeba dvě televize se při mé frekvenci sledování rozhodně vyplatí! Ale pak tu mám věcičky jako rýžovar (který jsem sice jestě nevyzkoušela, ale mám to v plánu!) nebo dálkový ovladač na klimatizaci. Nestěžuju si, byt je to super, a to ani nemluvím k tom, co všechno mám k tomu! Mobil s datama a lokálním i zahraničním voláním (škoda, že Česká republika není na seznamu těch zemí, do kterých můžu neomezeně volat). Bazén a posilovna a snídaně a ..no prostě mám tu úplné království! Musím uznat, že v tomto ohledu se o mě firma postarala skvěle.
Lokalitou to je taky docela fajn, do práce musím pár zastávek autobusem a pak MRT (Mass Rapid Transport), což je místní super efektivní metro. Legrační je, že má zkratku SMRT jako Singapore MRT..hehe! No a autobus mi staví přímo před nosem (o cestování autobusem vám ještě povím odděleně, neb to je občas trochu adenalin), takže se nemusím ráno zpocit hned. Přestupuju na stanici Clementi, kde je gigantické nákupní centrum (další významná feature Singapuru, je jich tu mraky a jsou obří a seženeta tam nad úpkně všechno!). Konečný výstupní stanice pro cesty do práce je pak Jurong East na zelené lince. Kanceláře máme v International Business Park, což je vlastně typově podobné, jako jsem byla zvyklá v Londýně. Spíš na okraji města, velký business park se spoustou budov...kdomě toho, že tady jsou navíc vodotrysky a palmy a spousta další zeleně. Je to asi 15 min chůze do kanceláře, což by se mohlo zdát jako krásná ranní procházka, ale ve třiceti stupních a 300% vlhkosti už se to tak bezva nápad nezdá. Ale jak říkaj, to si zvykneš... tak si zvykám. A musím říct, že to asi funguje, dneska už jsme se aní nemusela tak hrozně plížit (rychlé chůze se vymstí krůpějemi potu po celém těle), takže dobrý! Vstup do kanceláře máme na otisk prstu (exciting!), což je tu oblíbená aktivita. Otisk prstu mám dokonce i na své singapurské ID kartiččce. Ministry of Manpower tu jede, regulovaná společnost teda!
Kancelář je open space jako jsem byla zvyklá, jediný rozdíl je, že tady má každé místo kolem takovou ohrádku trochu, jak to znáte z amerických filmů. Což je dobré i špatné ..záleží, jestli se chcete schovávat před světem nebo se socialise.... Celkově tak office je tichá, občas až moc myslím, ale naštěstí sedím spolu s lidma z graphic department, kteří jsou bláznivý a hluční, takže je všechno v pořádku. Co se týče národnosí, je to docela mix, převažují Asiaté - obviously - ale máme tam i Francii, Střední východ, Ameriku nebo Austrálii...nebo exotiku jako Mauricius a tak. Ne, je to fajn, pracovní kultura a celkově mentalita je jiná a je to z toho prostředí cítit, ale myslím, že to půjde. Mnoho nových věcí na co si zvyknout, ale tak to není asi žádné překvapení. A abyste měli trochu lepší představu, přidávám pár fotek. A teď si jdu zaplavat a pak spát, další vyprávění zase přístě!