Sydney happy time

Seděla jsem v letadle, koukala z okýnka na ostrovy a pláže mizící v dálce a nemohla uveřit, že se to vážně děje. Podívat se do Austrálie byl vždycky takový vzdálený sen, něco, co bylo na "třeba jednou" seznamu. A najednou jsem seděla v letadle směr Sydney. Pravda, pracovně sice, ale to v ten moment bylo úplně jedno. Ostrovy a moře vystřídala pustá, prázdná placka. Vypadalo to pěkně vyprahle. Přesně jako "the Outback" z učebnice angličtiny. Ale pak se na obzoru zase objěvilo moře. A město. Sydney. Zaplavila mě vlna štěstí, dojetím se mi hrnuly slzy do očí. Připadala jsem si jako ve snu, jako ve filmu...vypadalo to nádherně a já si jen říkala, jaký mám štěstí!

V Sydney jsme měli sraz s Rolfem, který přiletěl ze Švýcarska přes Hong Kong. Rolf je vlastně Philův protějšek, ale na té klientské straně, a obsolvoval s námi zbytek cesty. Už cestou taxíku psal, že čeká v hotelu v roof-top baru, což samo o sobě znělo fancy, a to jsem ještě netušila, jak vypadá hotel, ve kterém bydlíme. Wow! Tak ne že bych očekávala, že na business tripu budeme spát ve stanu - ač bych se v kempu cítila zajisté méně nesvá a little less out of place - ale ty brďo! Když jsem klopkala k výtahu ve kraťasech a keckách a všimla si cedulky s dresscode requirements (samozřejmě žádný krátký kraťasy), trochu jsem znervózněla a přála si, ať výtah dorazí dřív než se mě nějaký z těch lokajů ve vestičce přijde zeptat, kde jsem ztatila rodiče! No, co vám budu povídat, je to legrační prostředí. Skoro si říkáte, že to nemůže být realita, že to je jako z filmu... (což zní ironicky ode mě, která na filmy vlastně moc nekouká). Každopádně výhled na Sydney harbour teda paráda, o tom žádná. Stála jsem u okna a koukala ven na lodě v přístavu, na Sydney Opera house, který jsem vždycky viděla jen na fotkách... musela jsem se smát. Vypadalo to nádherně! ...tak Sydney, tohle by šlo!

Ačkoli to celé zní dost dovolenkově, následující dny byly konstatním maraton mezi meetingy, návštěvami jednotlivých suppliers a conference calls. No a do toho samozřejmě řešíte ještě kdesi cosi, co se pokazilo v Evropě... a tak jste večer rádi,že jste rádi. Violet, což je naše bláznivá Account manager pro Austrálii a Nový Zéland, se ukázala jako pravá city girl, takže nouze o pěkné místo na večeři nebo večerní meeting nebyla. Užívala jsem si výběr a dostupnost nejrůznějších ryb a bylo to super! Jedna z velkých výhod mít moře no...

Protože odlet do Číny byl v plánu až v pondělí, čekal nás v Sydney strávený víkend. Dřina!..nejdřív jsem z toho byla troch nervózní, protože přeci jen šlo o víkend ve společnosti mého šéfa a klienta...ale naštěstí jsou oba fajn a nějakou záhadou jsme se dohodli na programu relativně snadno. Plány nám trochu překazilo sobotní počasí, které se z celotýdenního sluníčka změnilo na déšť....takže náš plán vyrazit lodí na Manly Beach se musel trochu upravit. Na koupačku to nebylo, ale pak i přestalo pršet a procházka podél pobřeží byla vlastně docela fajn! No a protože Rolf je ve volném čase hudebník v kapele, lékalo ho prozkoumat Sydney Operu. A shodou okolností tam byl tem večer koncert skupiny War Paint, kterou teda nidko z nás neznal, ale vypadlo to, že to nemůže být úplně špatné...a když by bylo, tak stejně uvidíme tu Operu zenvitř žejo! Takže se šlo na koncert a pak na víno a vlastně z deštivého dne byl bezva den. A v neděli už se vyčasilo, modrá obloha, sluníčko, pláž, lodí jsme dopluli na Bondai Beach a koupačka a moře a zmrzka, no paráda prostě. Pravda, ten opalovací krém trochu chyběl,což jsme všichni pocítili už večer (a to jsme ještě nevěděli jaký krevety budeme druhý den ráno), ale jinak super den. Veselou historkou taky bylo, že Rolf se rozhodl vyzkoušet surfování, talže si zaplatil dvě hodinky kurzu, zatímco my šli na zmrzku. No a když milý Rolf dorazil, nejen že vypadal vyčerpaně, ale navíc měl na čele obří náplast, Pěkně uprostřed, přes celé čelo... no, a ukázalo se, že se zaryl do mořského písčitého dna a pěkně na kost si sedřel čelo.

Takže když jsme druhý den odlétali brzy ráno směr Guangzhou v Číně, bylo jsme skutečný tým - všichni rudý jak krevety a Rolf s obří náplastí přes celé čelo. China, here we come!