Asia Light: Fascinujici Japonsko - zazitky z pracovnich dni

Pri cestovani jsem videla hodne fascinujicich mist, kazde vynikalo v necem trochu jinem, ale musim priznat, ze Japonsko rozhodne vytvorilo samostatnou kategorii fascinace. A to jak pracovne, tak jen tak nepracovne, protoze jak se obcas zadari, pracovni cesta vysla terminove pres vikend. Takze kdyz jsem ve stredu rano sebrala sbalenou limetku, ktera se sotva otrepala z vyletu do Australie, nechybel v ni batuzek a vybavicka na nejakou turistiku v prirode.
Z pracovniho hledika byl nejvyssi cas se so Japonska vydat, od ledna se nam tam obmenil prakticky cely tym a protoze tehle ostrocni zeme dela veci obecne trosku jinak nez zbytek zemi, ktere mam pod kridly - a unikatnosti jsem se presvedcila na vlastni oci - vyzaduje to trochu jiny pristup. A ac se da hodne veci dneska vyresit pres technologiemi - a ze jich v Japonsku maji! - jsme porad lidi a ne stroje, takze osobni kontakt se proste uplne zastoupit neda. Cely trip byl vlastne trochu anabaze vubec zorganizovat, puvodne jsme meli jet v breznu, pak ne, pak v dubnu, pak oba s Philem, pak nikdo, pak jen ja, pak nikdo....a no nakonec jsem to vyhrala ja.

Vetsinou vam nevypravim o sve ceste z letiste, ale tentokrat moje fascinace zacala uz tam. Pristala jsem na letisti, ktere je asi hodinu a pul od centra Tokya, takze jsem musela jeste autobusem, ktery objizdi hlavni hotely ve meste. Prepazku na jizdenky jsem nasla, slecna umela anglicky, takze prvni stret s domorodci probehl bez nutne aktivace znakove reci. Autubusu z nastupiste, ktere jsem mela na jizdence, jezdilo hned nekolik. U kazdeho byly na zemi namalovane takove tri rady pruhu, takove skoro koje paralelne s tim jak najizdel autobus. Na obrazovse se mihal rozsypany caj, ale kdyz se clovek trpelive zadival, obcas se tam mihlo i neco priponinajici Shinjuku, coz jak jsem z mapy zjistila, je ctvrt Tokya, kde byl muj hotel. U kazdeho nastpiste byly dva az tri Japonci co to koordinovali. Respektive, kdyz prijdete na to nastupiste, zalezi na tom jestli vas autobus odjizdi jako prvni, druhy nebo treti v poradi, Podle toho se zaradite do te koje namalovane na zemi. Takze kdyz prijede autobus, mate vedke nej radu lidi, co pokorne ceka na povel k nastupu. Nejdriv vam oznackuji zavazadlo, ktere pred nalozenim taky seradi do rady pred autobus. Takze mate stojici autobus, vedle nej radu uhledne stojichich oznackovanych kufru, pak radu cekajicich lidi, za nimi dlsi dve rady cekajicich lidi s kuframa. Nikdo se nikam necpe, vsichni pokorne cekaji na povel k nastupu...A mezitim zadne ridic a jeden z asistentu n nastupisti nakladat kufry. Do zavazadloveho prostoru jepekne narovnaji vsechny do prvni rady, a pak - to jsem cumela - celou predni radu na takovem rostu posunou dozadu do druhe rady a zacnou zase zbyle kufry skladat do rady prvni. Takze jestli si pamatujete, obcas musite v autobuse do zavazadloveho prostoru skoro vlezt, abyste se pro batoh natahli...tady ne, vsechno se vyndava a nandava v prvni rade, ktera je pekne dostupna. A trik je jen v tom pohyblivem posuvnem rostu..chytre, ne? ..Japanese for you!

Dalsi zazitek, ktery by clovek asi normalne vubec nepovazoval na za neco, co stoji za to zminovat, ale Japonsko zejo...takze - zachody! Delala jsem si legraci, ze neznam zemi, kde byste na pouziti zachodu meli navod! A tak vubec, kde byste meli tolik tlacitek, co jdou mackat nebo otacet. Asi zalezi jako moc jste experimentalniho duchu, ja se drzela klasickeho splachovani, ale moznosti je rozhodne mnoho!

Ve ctvrtek rano me cekala prvno mise - dostat se do kancelare. Metrem to bylo jen dve stanice, mela jsem podrobne instrukce a vsechno vytistene a napsane v japonstine, takze si clovek rika, ze to nemuze jit spatne...no, do kancelare jsem dorazila trochu opozdene, neb sem netrefila spravny vychod z metra..a tak se ptam nejakeho pana na Sunbright Twin Tower builiding, ten neco zamumla v japonstine a vytahne telfon, do nejake mistni mapove aplikace natuka cosi - doufam ze Sunbright Twin Tower building - a pak vitezoslavne ukaze na vysokou budovu kancelari pred kterou stojime. Oukej, mozna by stalo za to nekde neco napsat. Vysvihnu 'arigato' s nejjaponstejsim prizvujem dokazu, navzajem se tak trochu uklonime na podekovani a s pranim hezkeho dne mirim do kancelare. Podle toho do jakeho patra potrebujete, musite najit spravnou barvu vytahu. No, HAVI na te tabuli nekde napsane je, ale najit ta normalni pismenka ve zmeti japonskych znaku teda vyzaduje soustredeni. A tak vubec obecne, ne ze by veci treba v metru nebo tak nebyly napsane anglicky, to ony jsou, jen je to obcas orisek je identifikovat. Ale musim rict, ze moje schopnost v tomhle ohledu se behem tydne pomerne zdokonalila....asi je to skill jako kazdej jinej!

Z jedne casti kancelare je v dalce videt Mount Fuji, coz mi prislo absolutne skvely! Nas tym tu ma asi sest lidi, z nichz jsem se se ctyrma videla osobne poprve. Vsichni hrozne fajn lidi, mnohem extrovertnejsi a upovidanejsi nez jsem na Japonce ocekavala. Kdyz jsme v patek vecer sedeli na tymove veceri, nemohla jsem uverit, jak moc jsme se nasmali! Necekala jsem, ze si e sebe budou konzervativni, formalni a tisi Japonci delat srandu! Povidali jsme vsichni az docela do dlouho do vecere, droboucke slecny do sebe futrovaly jidlo ze jsem netusila kam to do toho maleho telicka davaji, panove popijeli japonsky highball - mix whisky se sodovkou, udejne velmi popularni drink v japonskych barech. No super vecer proste.

Jeden den jsme taky sli spolecne na obed do typickeho japonskeho bistra, coz byl taky zazitek. Japonci se dost casto na mistech zouvaji. Pozdeji na toto tema budu trochu vic elaborovat protoze to je rozhodne jedna z fascinuicich a vtipnych historek. Ale v tomhle bistru jsme se vsichni zuli, dali si boty do ocislovane koje a vzali si karticku s cislem s sebou ke stolu. Kdyz jsme se usadili, elektrocnickym zvonkem na stole privolate obsluhu no a pak uz netrva dlouho a pristane pred vami tac plny japonskych specialit. Co mi prislo hrozne super je ze na papirovem obalu na hulky mate instrukce, jak z toho slozit mini origami! Udajne se to casto pouziva pak jako drzatko na hulky, kdyz si je chcete behem jidla odlozit. No skvely!

Zpatky k tomu prezouvani...krome meetingu jsme meli v planu taky par supplier visits a navstevu recyclacniho zarizeni na plasty. Oboji jsou vlastne tovarny...coz mozna muze znit nudne, ale bylo to mega zajimavy! Treba jen videt, jak se delaji papirove tasky, co dostanete v obchodech ,jak se smotava to ucho, za ktere tasku drzite, a jak se to v tom celem procesu pridelava...no myslim, ze uz jsem to jednou psala ohledne tovarny na kelimky, prijde mi to ascinujici..a vsechno se to hybe tak rychle! Podobne v recyclacnim zazireni, vetsina procesu je automatizovane, takze vidite jak lasery tridi jednotlive typy plastu. Nekde je stale manualni trideni, coz je snad jeste vic impressive, jak rychle dokazou lidi vyseparavat na bezicim pasu bile a barevne tacky napriklad. Spousta veci, ktere jsem ohledne recyklovani v Japonsku videla, by pole me v zadnempripad enefungovaly nidke jinde. Japonci jsou hrozne disciplinovani uz od malicka. Prislo mi to neuveritelne....ale treba v supermarketech maji 4 ruzne kose na trideni plastovych tacku a krabicek, plastovych lahvi, vicek, a kartonu od mleka. No, ale vsechny ty veci musi byt ciste a suche...takze spotrebitel doma dopije karton mleka, rozstrihne ho aby byl uplne placaty, omyje ho, ususi ho, a prinese zpatky do obchdo do toho kose na recycklaci....no jako bez urazky, ale proste nedovedu si predstavit, ze by tohle dneska udelal spotrebitel nekde jinde.... myslim, ze se par veci od Japncu urcite muzeme priucit, jako treba vstepovani tehle navyku hmedka od malicka. Podobne me fascinovalo, kdyz jsem jela v metru a pristoupila rodinka se dvema detmi, ktere si - aniz by rodice cokoli rekli - samy zuly boticky nez vylezly na sedacku! Jednak to teda byl hrozne rozkosky pohled, ale taky mi to proste prislo skvely, ze to takhle proste funguje.
No, ale kdyz jsme u toho zouvani....prezouvaji se vazne vsude. I do tovarny! U tech papirovych tasek maji dokonc etakovy automat na prezuvky, kde zmacknete tlacitko a ono vam to dole vygeneruje backory! Ty pak zase vratite nahodu do takoveho otrvoru a ono je to zrecykluje pro dalsiho navstevnika. No jako nemohla jsem si to nevyfotit zejo! Podobne jako panorama prezuvej, ktere byly uhledne vyskladane pripravene hned u vstupu! Ale teda asi vrchol prezouvani fascinace byl, kdyz jsem behem te navstevy v tovarne sla na zachod, kde hned za dvermi byl takovy dreveny rost, za kterym byly vyskladane jine prezuvky! Takze vy prijdete, prezujete se z tech prezuvek co mate do tech do tam jsou, vycurate se, a pak se pri odchodu zase prezouvate zpatky. Jako...figure that one out!

Japonstina se mi libi jako jazyk. Ne ze bych mela casu na zbyt, ale naucit se neco malo japonsky by mi prislo bezva. No, ale legracni bylo ,ze vetsinou to uceni zacina takovymi vecmi jako dekuji a prosim a dobry den...ale my jsme sedeli na obede a na zaver nam prinesli takove nejrozkosnejsi kaficko, v takovem roztomilem pidi hrnecku....takze moje jedno z prvnich (a poslednich) japonskych slovicek je totemo kawaii - v prekladu very cute, takze hrozne roztomily.

Dochvilnost, neco na co si musite davat v Japonsku pozor protoze veci zacinaji a konci fakt na minutu. Zpozdeni vlaku si myslim ze je skoro znak konce sveta, vsehcno jezdi jako hodinky a po pravde je to nejlepsi indikator pro to vedet, kdy mate vystoupit....protoze pravdepodobnost ze budete rozumet hlaseni, nebo se stihnete precist nazev zastavky, je dost mala. Ale legracni bylo, ze kdzy me jeden den rano vyzvedavali primo z hotelu, byla jsem pripravena v osm jak jsme se dohodli, ale tym dorazil s dvouminutovym zpozdenim. Vazne zadnej problem, ale behem tech dvou minut mi prisly tri onluvne zpravy, ale dalsich 10 minut cesty aute se mi omlouvali ze prijelipozde - o ty dve minuty! No jak rikam, dochvilnost je v Japonsku big thing!

Dalsi zazitek musim rict bylo supplier forum, ktery jsme hostovali v utery. V mistnosti sedelo asi 40 Japoncu, z nichz asi 98% muzi, vsichni s bilu kosili, tmave modrym oblekem, kravatou a - odpustte mi to - ale vsichni vypadali jak pres kopirak... Protoze anglictina neni uplne silna stranka, cela prezentace byla prelozena do japonstiny, coz bylo screened taky na velkou obrazovku v mistnosti. Ja jsem mela svoji anglickou verzi na svem pocitaci, a vedle me sedeli holka a kluk z naseho komunikacniho oddeleni, co to prekladali. Uz jsemprednasela pred vice lidma, i se simultanim tlumocneim, ale tohle bylo zase uplne jina dimenze. Nebyl to simultani preklad, takze vsehcno vlastne trvalo dvakrat dele, vzdycky jsem rikala kus, pak cekala na preklad...a bylo legracni sledovat vyrazy obliceji, kdyz probihal ten japonsky preklad...vyrazy typu 'aaaaaah! tak to jo!' ...nebo 'jo ta tohle to znamena!'...enlightment moments! A jeste zajimavejsi byla diskuze a otazky na konci. Pres mikrofon mi vsehcno otakzy z publija prekladali, ale predstavte si, ze nekomu odpovidate, koukate na nej a on vam prikyvuje, ale vy vite, ze vlastne vubec nevi, co rikate! Takze pak prijde japonsky preklad a najednou je na tvari toho cloveka usmev, prikyvuje jako divy a na konci se nekolikrat ukloni jako diky za odpoved. No rikam, zajimavy zazitek!

A na zaver jeste vesela historka, at se taky trochu pobavite na muj ucet.... Jeli jsme na veceri s tymem a chytali taxik... Taxiky v Tokyo jsou takove hrozne hranate mi prijde... no ale prijelo auto a zastavilo na okraji chodniku. Udelam krok k zadnim dverim ze si sednu dozadu, a najednou - bang - dvere se otevrou - samy! - a tak napul me odpali zpatky. Kolegove se starostlive ptaji jeslti vehcno v pohode, a jestli jedu poprve taxikem. Tak se smeju a rikam, ze nejedu poprve taxikem, ale ze obvykle se dvere neoteviraji takhle samy! No..welcome to Japan I guess..again! Tak se smichem nasedame, a ja si jen rikam, jak budeme vystupovat...pripomnelo mi to to letaci auto z Harryho Pottera, tam se dvere taky vystrelenim oteviraly samy, a pri vystupu te sedacka doslova vymrstila ven... to se tady teda nestalo, ale samootviraci dvere tu teda maji!

No takze asi zatim tak...to jsou asi hlavni dojmy a zazitky z meho pracovniho tydne v Tokyu....
Dalsi vypraveni bude o mem vikendu, to je samostana kapitola zazitku...ale par fotek pro ilustraci z meho kazdodennihi pracovniho kolotoce.