Asia Light: Aussie land - narozeninove Blue mountains

Navstivit Blue mountains - Modre hory - mi vsichni doporucovali od te doby, co jsem do Australie jela poprve. No, ale protoze je to trochu z ruky, asi dve hodinky vlakem na sever od Sydney nidky na to nebyl cas....az ted! Nekteri by si narozeniny predstavovali asi jinak nez vstavat v pul seste a chytit ranni vlak na trek po horach, ale me to naprosto tesilo. Vlacek pelasil mensimi mestecky, a pak se zacaly objevovat zelene kopce, slunicko svitilo (ja vim, zase!)... a ja vystupovala v mestecku jmenem Katoomba, ktere sedi kousicek od Modrych hor. Mela jsem namireno ke Katoomba falls, odkud vedla Prince Henry Cliff Walk, ktera mela nabizet super scenerie, a vedla az do mestecka Leura, odku jsem planovala hupsnout na vlak zpatky do Sydney. Zacatek te trasy ale podle mapy vypadal jeste kousech vyslap, ale tak bylo brzo rano tak mi to ani nevadilo, ale kdzy jsem pred nadrazim videla autobus, ktery jel na jedno z mist na te me trase, nedalo mi to a zeptala jsem se ridice..ktery jsem pochopila tudy cestu uplne nemel, ale rekl mi, at si naskocim, ze me tam vyhodi! Parada, tak to mi usetrilo cas, a kdyz jsem videla,kudy jsme jeli, o nic jsem ani neprisla. S usmevem me ridic zastavil u vodopadu a ja tak zustala u zacatku treku sama..nikde nikdo...paradicka, co vic si prat nez uniknout davum!
No a tak jsem se teda vydala pekne po znaceni Prince Henry Cliff Walk. Misty byly chodnicky, misty cesticka, nekde jsme po kamenech prechazeli potok... Bylo tu chladneji nez v Sydney ale vsechno bujne zelenelo, spousta kapradin,co maji takove ty zarolovane konce, a v dalce byly zelene kopce ...a na horizontu skalni masivy.. no pekny! Obcas jdete skoro po uboci masivu, a to se pak za zatackou otevre novy vyhled, obcas sejdete do doliku k potoku, kde jste jak v muzeu kapradin. Prvni usek trasy konci na Echo Point, odkud je vyhled na masiv se tremi vrcholy - Three sisters. Udejne asi jeden z nejpopularnejsich vyhledu Blue mountains. Bylo dobre, ze jsem tam byla relativne brzo rano. takze tu jeste nebylo moc lidi, ale verim, ze pred den tu muze byt pekne mumraj..zvlast proto, ze sem jde dojet autem......
Trasa dal pokracuje lesem po uboci, vlni se nahoru a dolu a skoro na kazdem kroku mate takove male zastaveni s vyhledem. Vlastne se obchazi ten cely masiv, a vidite tak na Three sisters z ruznych uhlu, obcas pribude i vodopad...ale vzdycky tam jsou v dalce velke zelene kopce.
Jak den pokracoval, probyvalo lidi, ktere jsem potkavala, evidente popularni destinace pro mistni na vikendovou prochazku...a samozrejme potkate i plno turistu. Chvilku jsem sla spolecne s dvema Rakusankama, ktere vyrazily cestovat po Australii, tak jsme si docela dobre pokecaly, coz bylo fajn. Pak se teda nase cesty rozdelily, kdyz jsem ja mirila na vlak do mestecka Leura, zatimco ony pokracovaly jeste ubocim dal.
Les tu je plny ruznovarenych a ruzne hlucnych ptacku. Pokousela jsem se jich par vyfotit, ale bohuzel to uplne nevyslo....ale podarilo se mi zachytit super fotku motyla! No, a musim priznat, ze ve vsech travnatych slunnych porostech naslapujete tak nejak opatrneji...precijen zviratek, ktere te v tehle zemi muzou zabit par je, a uplne jsem netouzila po setkani s panem hadem nebo pani pavoucici.....Ne ze by to nejak extra hrozilo, zadne bushwalking v pustine jsem neprovozovala, ale stejne se vyplati se mit na pozoru... coz se ukazalo jako spravny pristup, zvlast, kdyz jsem priprekracovani takoveho koryta zahledla hadi telo co se mihlo do travy! Netusim, co za hada to bylo, vypadal tak tmave modro cerne, no a jako hroznys to nebyl, ale rozhodne byl tlustsi nez obycejna zizala nebo slepys..... Takze asi tak. Clovek je pak docela rad, kdyz po sustnuti v krovi vybehne jen jesterka nebo gekonek!

No, a protoze me kolegyne se dozvedely, ze mam dneska narozeniny, rozhodly se, ze vyrazime na veceri...takze jsem odpoledne zamirila na nadrazi do mestecka Leura, dala si mangovy sorbet pri cekani na vlak, a pozdejicim odpoledni byla zpatky v Sydney, ready na veceri v japonskem podniku na nabrezi. A na zaver vesela historka ....sedeli jsme tak venku a davali si sushi a dalsi namicky...a najednou jeden z vypasenych racku, kteri hladove krouzi kolem, vycitil prilezitost a nizkym pruletem nam slohnul sushi primo ze stolu! Porazil pritom takovou lampicku, co byla na stole naaranzovana, coz ho trochu rozhodilo z rovnovahy, takze tak nejak spadnul Violet na hlavu...nebo aspon ji dobre procechral vlasy svymi mihotajicimi kridly! No vyborna scena, musela jsem se smat! Na zbyte vecera nam tam nainstalovali slunecniky, zrejme v nadeji ze prulet pod slunecnikem racky odradi. Zadny dalsi utek racku se nekonal a mi stravily zbytek vecera nerusenou konverzaci a popijenim sake, ale rozhodne vyborna historka na vypraveni!

Par fotek z vyletu prikladam, ale jinak spousta dalsich ve fotogalerii...