Asia Light: Aussie land - WOW! ...podel pobrezi v Royal National Park

Kdyz jsem videla fotky pobrezni trasy v Royal National Park, okamzite jsem rozklikavala detaily se slovy sem chci!
Narodni park, ktery je asi hodinu a pul jizne od Sydney, byl zalozeny udajne jako treti na svete (po Yellowstone a jeste jednom americkem parku), a jestli touzite videt usazne scenerie utesu s modromodrym morem a vlnami rozjiejicmi se o skaly, nebo vyhleda na piscite plaze, nebo ruznorodou krajinu od kapradinovych pralesovitych porosstu po suchou vyprahlou skoro polopoust rohodne sem zavitejte.
Orisek ovsem byl, ze trasa, ktera zacina v mestecku Bundeena a konci v jeste mensim mestecku Otford ma 26km, k tomu pokud jedete vlakem ale musite jeste pripocist 3km na kazdem konci. No, na strankach je trasa doporucovana na dva dny, s kempovanim na 18. kilometru v New Era taboristi. Jenze ja nemela stan, ani vlastne ten cas...takze nezbyvalo to zkusit zmaknout za jeden den. Ostatne, na strankach u te trasy psali 'if you are super fit, you can do it in one day' ....jako jestli jsem super fit nevim, ale evidentne to uz nekoho napadlo. Tak jsem si sbalila batuzek, a brzy rano vyrazila.

Primym vlakem z hlavniho nadrazi v Sydney dojedete do pobrezniho mestecka Cronulla, kde musite prestoupit na lodicku, co vas preveze do mestecka Bundeena. Jizda vlakem trvala asi hodinku, a pak dalsi pul hodku jsme jeli lodi. Jede se dost podel pobrezi tak clovek muze obdivivat domecky s vyhledem na more a rikat si, ze to nemuze byt spatne mit tady chatu.... Z privozu v Bundeene se musite vyskrabat to prudkeho kopce dobre dva kilometry ke vstupu do parku. Prochazite pritom rezidencni ctvrti, coz je docela zajimava podivana, obri baraky se zahradami, ale come asi facsinovalo nejvic je ze ty ulice byly siroke jak triprouda dalnice! Jako rozhodne tu je poznat, ze v tyhle zemi maji misto!

Prvni kilometry vedou po siroke satolinove ceste, kolem jsou takova ta poustni krovi a za nii je vyhled na more. Pak se ale cesta zuzi na mensi pesinku az nakonec prejde misty na takovy umely chodnicek. Z vnitrozemi se vlastne nejdriv musite dostat na pobrezi, kde se vam pak otevre prvni 'WOW' vyhled na utesy a more....mosim se priznat, ze jsem tam chvili proste jen stala, koukala na tu scenerii, a rikala si, jak se to stalo, ze mam takove stesti tohle videt...byl to pohled jako kdzy si koupite kalendar na zed, kde na kazdy mesic je jina uzasne dokonala fotografi prirody, A vy na to tak koukate, jojo, je 10. listopadu...a rikate si pekna fotka...ale ani ve snu vas nenapadne, ze byste se na tomhle dokonalem miste nekdy mohli ocitnout...Fakt to byla nadhera, snazila jsem se to zachytit na fotky, ale pocit v necem nepredatelny.

Cesta pak pokracuje stridave primo po vrsku tech utesu, misty je pak takovy chodnicek mezi kleci. Vlni se nahoru a dolu, obcas jsou vyhledy na pobrezi, obcas na plaz, obcas je nekde specificky skalni utvar - treba Wedding cake rock/Svatebni dort - coz je vlastne nekolik vrstev plochych kamenu na sobe. Bohuzel se tam neda jit bliz se podivat neb udajne statika 'dortu' neni uplne stoprocentni, a utes by se mohl kazdou chvili utrhnout. Z utesu sev jedno useku sejde na dlouhou piscitou plaz, vedouci pres celou zatoku, tak po pisku musite prejit na druhou stranu plaze, kde cesta pokracuje dal. Opet se vyskrabete nahoru na utes a na chvili se trasa stoci do vnitrozemi. Kamenita krajina se zmeni v zelenou klec, misty vas pesinka svede k vodnimu korytu (creek) nebo tunce, tam je hned vsehcni zelenjsi s kapradivami a palmami. Naopak nahore na planinach ve vnitrozemi to je sucho, skoro jako by krovi bylo ozehnute plamenem.

Z vnitrozemi se pak zase vracite k pobrezi, sesupem po tocitych cik cak schodech se pred vami rozprostre dalsi plaz, idelani misto na piknik! Podel plaze se pak pokracuje docela dlouhy kus, vetsinu casu jdete po okraji plaze kde je pesinka, ale misty se musi projit piskem, takze v botech mate trochu nabrano.

Dalsi usek je doslova nahoru a dolu. Z jedne zatoky z plaze vystoupate nahoru a pak se cesta zhoupne dolu a svede vas do jine zatoky na plaz. Nejde nefotit, takze jsem solila jednu za druhou. A je legracni, jak mate tendenci si vyfotit tu zatoku a vyhled na plaz z jedne strany, pak ale projdete prez plaz a vyskrabet se na opacny kopec a ohlednete se zpatky....a vyfotite si tu zatoku zase znovu...z jineho uhlu zejo!

Posledni usek je vlastne jendom stoupani, z plaze se skrabete pesinkou lesem zpatky na uroven utesu, ale cesta se pak staci vic do vnitrozemi. Clovek je vyhledy uz docela nasyceny touhle dobou, ale scenerie vypadaji zase trochu jinak, tentokrat jsou to vic zelene kopce nebo takovy ten tropicky travinovy porost. No, a pak uz to jen musite sesupajdit z konce trasy na vlak...

Musim rict, ze mi Garmin na konic dne hlasil 35km ...takze to byl docela vejlet. Ale rozhodne v jednom dni mozno, a teda musim rict, ze rozhodne stoji za navstevu. Na par useku po trase vede silnice, takze p[otrkate zvlast na plaich lidi, co prohjeli autem a bud vegeti u more, nebo se jdou jen projit na kousek te trasy tam a zpatky. Ale pokdu cestujete vlakem, jedina moznost je bud to projit za jeden den nebo zakempovat na puli cesty. Par kempingaru jsem potkala, takze to asi lidi podnikaji. Cestou jsem se taky potkala s Francouzem, ktery je v Sydney na tri mesice pracovne, a tak prozkoumavav okoli, tak to bylo docela fajn, ze jsme si i povidali trochu po ceste obcas. Ac ted avsechny fotky jsou foceny na timer na telefonu...nekdo se me ptal jak oto delam....no, proste polozim batoh zadama nahoru atam jsou takove 'drazky' do kterych ten telefon postavim, a pak to jen muste popruhem nastelovat aby to aspon tech 10 vterin drzelo...a idealne se vam telefin nezritil z utesu. Jako trochu adrenalin, a ne vzdycky vsude muzete polozit batoh na fotku...ale jakz takz to funguje myslim!

No necham asi trochu mluvit fotky, ale rozhodne je to destinace, kterou jsem zaradila na svuj 'WOW!' list!