Asia Light: Fascinujici Japonsko - sobotni dobrodruzstvi

I tentokrat muj pracovni vylet vysel tak, ze uprostred byl vikend, coz bylo super. Kolegova mi doporucovali spoustu mist, kam se da jit na jidlo, nakupovat, nebo lenosit ve verejnych japonskych onsen laznich..... nic ve zlem, ale asi vas neprekvapi, ze jsem radeji vzala vikend do svych rukou.
...
Mount Fuji uz je touhle dobou bohuzel pod snehem, takze se na ni lezt neda (jak poznamenal jeden kamarad - as if that would stop you?), takze jsem musela vymyslet nejakou jinou horu, a Mount Mitsu-Toge vypadala podle fotek idealne....asi 15km trek, kde se vyskrabete nahoru na hreben a pak po hrebenu projdete az na jeho konec, kde se pak cesta sklani dolu do udoli na druhe strane kopce, odkud je krasne videt jezero Kawaguchi. No, a celou tu dobu mate super vyhledy na Mount Fuji, coz je asi nejfotogenictejsi hora, co jsem kdy videla. Proste typicka hora, tim myslim, ze kdyz byste popisovali diteti co je hora, nakreslite presne tenhle tvar...asi i s tou snehovou cepickou nahore.
Pocasi bylo uplne bozi, krasnej podzimni den, rano bych to videla na nejakych 16 stupnu, ale na slunicku pres den pak bylo teplicko, zvlast kdyz se clovek sinul do kopce! Podzim v Japonsku je nadhera, podobne jako v Evrope se stromy zbarvi do zluta a oranzova cervena a kdyz k tomu mate jeste modrou oblohu, slunicko, a vikend, no nema to chybu!

V patek jsme meli tymovou veceri, takze jsem dorazila docela pozde, a predstava vstavani v sest byla trochu kruta, ale rozhodla jsem se, ze vyrazim brzo ranim vlakem, co jede primo (jediny za den), prestupovani sice dodava cestovani adrenalin, ale pro tentokrat jsem si ho rozhodla schovat na nekdy jindy. Na snidani bylo pustoprazdno, tak jsem se nadlabla, a vyrazila smerem Shinjuku station, coz je takove hlavni tokyjske nadrazi. Krome mise najit vlak a koupit si jizdenku jsem jeste musela ulovit nekde neco k jidlo s sebou, coz se po nekolika minutach bloudeni a neuspesnem hledani supermarkets podle google maps nakonec podarilo v takove mistni pekarne, takze uz opravdu zbyvalo jen koupit jizdenku a jede se na vylet. Mela jsem trasu pripravenou pekne jako screenshot na telefonu, takze jsem panovi na prepazce jen ukazala cilovou destinaci a on mi pripravil spravnou jizdenku. A jo, jit k automatu byla taky varianta, a muzete ho i prepnout do anglictiny, ale tohle se zdala vetsi sazka na jistotu. Na velkych tabulich problikavaji ruzna nastupiste, vetsina ceduli je jako rozsypanej caj, ale musim rict, ze anglictina je na vetsine z nich taky....jen se musite soustredit na to ji mezi tim najit! Vlastne jsem si vsimla, ze casem se clovek nauci se koukat, takove selektivni skenovani a spustrednei se jen na anglicke vyrazy. Dalsi vec taky je, ze se vazne vyplati docitat nazvy do konce, protoze casto si jou nazvy tak podobne, ze maji zamenene jen jedno nebo dve pismenka..takze jestli jste jako ja a pamatujete si nazvy mista jako 'Shin...neco neco'....budete mit trochu problem, protoze 'Shin...neco neco' ma mnoho ruznych moznych zakonceni, pravdepodobne s misty treba 300 km od sebe!
Ale vsechno dobry, a v osm rano uz jsem sedela pekne ve vlacku smerem Mitsu-Toge. Po asi dvou hodinach jizdy jsem vystoupila na malem nadrazicku, kde vsechno jeste spalo. Hned pred nadrazim ale byla sipka smerem na Top of Mout Mitsutoge, takze jsem se vydala tim smerem. Podle popisu mela byt cesta dobre znacena, nejdriv se projde mesteckem a pak se stoupa podel potoka nahoru, kde se nakonec oddeluje pesinka smerem do kopcu. SLunicko svitilo a Mount Fuji se majestatne tycila nad vesnickou. Pak se ale na nejaky cas ztratila, a clovek stoupa hodne lesem. Nejdriv po siroko ceste proti proudu reky, a pak po kozi stezce a lesni pesince, co se klikati sem tam az nahoru. Skrz stromy jsou videt vyhledy, ale na foceni si musite pockat az nahoru. Pesinka je obcas plna korenu a kamenu, nekde jsou stoupani prudka, jinde zase chvili jdete po uboci a muzete se kochat. No a pak se jednou prehoupnete pres takovy hup...a je tam! Mount Fuji se tyci pekne nahoru. A tam to zacne, to svedeni anutkani to porad fotit. Fakt je to hrozne peknej pohled ted a musim rict, a mnozstvi fotek tak nejak odpovida memu nadseni. Vlastne je stesti, ze ten otevreny vyhled na foceni neni porad, protoze to by se clovek asi nehnul. Chvilkami vam Fuji zmizi z dohledu ve stromech, chvilkama taky musite fakt koukat pod nohy abyste se neskulili nekam ze srazu. Cesta je dobre znacena, vetsinu casu jsem sla sama, obcas v protismeru potkate nejake vitalni japonske duchodce, ale to je asi tak vsechno. Rozhodne ne najeka masovka, coz mi vyhovovalo. V podledni casti stoupani s epak jde kolem skal, ktere jsou evidnetne oblibenym cilem mistnich horolezeckych nadsencu. Musim uznat, ze vyhled tam zeshora na Mount Fuji musi byt bozi, ale ja bych se teda nahoru takhle nevyskrabala. Ale skupinky i jednotlivci sem jak se zdalo miri prave za lezenim, nekteri piknikuji pod skalou, zatimci jini se snazi najit sterbinku kam zaklesnou nohu pri dalsim stupu. Chvili cesta pokracuje podel skal, a pak je trochu sesup dolu, nasledovany poslednim vystupem nahoru...a jste tam! Nahore je takova bouda, kde se zdalo ze mozna i prodavaji nejakou japonskou polivku, protoze par lidi tam na stolecku venku meli polozene misky s polivkou, ktere mistrne rychle porcovali hulkama..ale jinak teda adny oslavny pilir necekejte. Zato vyhled je paradicka teda!
Na piknik s vyhledem jsem poposla o kousek niz, kde bylo takove prostranstvi s lavickama, a mezi stromy skoro jako prichystane foto mistecko vykukovala Mount Fuji. No a pak uz posilnena vyrazila hledat cestu po hrebeni, a pak dolu do ukoli k jezeru a na vlak. Musim rict, ze cesta nahoru byla znacena uplne luxusne...ale tim to zrejme skoncilo. Zanedlouho jsem totiz narazila na rozcesti tri cest, kde sice byl ukazatel, ale cely jenom v japonstine. Rozhledla jsem se a v okoli nikde nikdo, a tak jsem rozpacite vytahla telefon a zkusila kouknout na mapu, co jsem mela vyfocenou...ale uplne presvedcena jsem nebyla...googlemaps byly bezradny, no a tak jsem vlastne byla docela vdecna, ze najednou pribehlo dite. Dite znamena ze tam je nejaky dospely, ktery mozna mluvi anglicky...no mela jsem stesti, maminka chlapecka anglicky umela, ze by znela uplne jednoznacne presvedcene, ze vi, kudy ma jit, jsem nebyla, ale jeji 'trochu vim' a moje 'intuitivne je to tudy' stacilo na rozhodnuti jit cestickou nejvic vlevo. Tou jsem pelasila chvilema po rovine, ale vetsinou lesem dolu pres koreny, kameny...a pak se najednou napravo skrz stromy zacalu vylupovat jezero, coz byla dobra zprava, smer je spravny. Vyhledy byla opet spis skrz stromy, takze slo tezko fotit, o to vic bezva to bylo, kdyz les najednou skoncil takovou planinou s krasnym vyhledem jak na jezero tak na mestecko kolem. Odtud vyhledy zase na chvili zmizely, ale pesinka vedla lesem, kde uplne nadherne prosvitaly paprsky odpoledniho slunicka, coz mi uplne pripomnelo rana na tabore! Uplne se mi zastesklo! Cesta dolu vedla jeste pres dva takove mensi kopce, jejichz jmeno jsem uz bohuzel zapomnela, ale uz to beylo zasne velke splhani, spis jen roste kopec nahoru. Zaver trasy konci u koncove stanice lanovky, kterou se da bud sjet dolu k jezeru, nebo se takovou pekne vyhlidkovou cestou da sejit dolu pesky, coz - neprekvapive - byla moje volba. Les dole byl nadherne barevny aodpolendi lsunicko to delalo vsehcno snad jeste krasnejsi. Nevim, jeslti to je tim, ze v Singapuru podzim neni, al prislo mi to vazne hrozne pekny! A pak vyhledu na jezero po ceste teda bylo taky super. Mount Fuji byla stale videt, ale nasunul sek ni trochum rak, a navic se slunickem takhle nizko ty fotky uz nebyly ono...no rana maji neco do sebe, jak to rikam porad!
No, tak jsem sesupajdila dolu k jezeru a nezbyvalo jen uspesne najit nadrazi a zamirit smer Tokyo. To se podarilo, ale bohuzel o 5 minut pozdeji nez jel posledni primy vlak....takze jsem na doporuceni slecny u prepazky zvolila autobus. Kvuli jakemusi podzimnimu festivalu to sice trvalo trochu dyl kvuli provozu, ale aspon jsem stihla protridit fotky zejo!
Do hotelu jsem zpatky dorazila kolem osme vecer - tomu rikam celodenni vylet zejo! Musim rict, ze jsem spala jako mimino. Vylet sice inzerovali na 15km, ale ja mela na garminu dole pod kopcem 20km, takze mozna jsem to nekde fikla spatne....ale to je asi jedno, vylet to byl bezva. Takze japonsky hory za me dobry!...
...ostatne posudte sami podle fotek, v albu je jich mraky.