Singapore farewell note

 Dear Singapore,

The time has come for me to say goodbye and even in those crazy pandemic times it would not be fair to leave without a few words of reflection and thanks. 

When I arrived, we were quite alien but I think we have become good friends over those three years. Not perfect, but we knew what we can expect from one another and even though things were not always rosy, I am leaving with some great memories that will stay forever in my heart, and stories I am hoping once day tell to my grandchildren. You know you are not my cup of tea to settle down permanently but that does not mean I don't like you, or value how you are. I am actually really grateful to have you nicely coloured on my scratch map - along with so many awesome other places I have seen thank to you - because on balance, the time with you was a great ride and amazing experience!

Thank you for helping me grow up. Thank you for showing me your different mentality and culture, and amazing exotic places on this beautiful planet. 

Thank you for proving to me that I am stronger than I think. 

I will miss you...but Europe is calling and it is time for me to start writing a new chapter. 

Take care and don't forget me... I bet you won't get to meet many crazy Czech girls running marathons in your insane heat and humidity, and cycling around the island!

And who knows, maybe once day we will meet again!

Tereza

Tri tropicke roky

If opportunity doesn't knock, build a door. 

Kdyz neprichazi zadna prilezitost, postav dvere, na ktere muze zaklepat.

Je to pres tri roky, co se veci tak nejak obratily naruby. A ac se neco z toho podarilo trochu ucesat, byly veci, co porad zustaly tak nejak trochu sejdrem... Kdyby nabidka prace v Singapur prisla ze jinych okolnosti, asi by vsechno bylo jinak, rikam si, kdyz za tropickeho cvrkani sfukuju tri svicky na symbolickem dortu.

Tri roky v tropech. Ne ze by to byl tak uplne plan, ale zda se, ze nektere veci se tak nejak stanou, kdyz kormidlujete tanker - zmena smeru mu proste nejakou chvili trva, zvlast kdyz kolem vsude zuri korona. Myslim, ze jsem tenkrat z Heathrow odjizdela s predstavou roku, mozna dvou....ale do tretice vseho dobryho jsem si tu strihla jeste jeden navic. Aspon se to po trech letech v Londyne dobre pocita, zejo!

Tri roky cestovani od Japonska po Novy Zeland. Podivala jsem se na neskutecne krasny mista, a to jak diky praci tak dovolenkove. Mam stesti a jsem za to vdecna. Pravda, dovolene by v Singapuru mohlo byt i vic...i tak jsem ale prosmejcila tolik mist, ze se moje stiraci mapa sveta vyrazne vybarvila, a neporazitkovane stranky v pasu vyznamne ubyly. A nektera mista se rozhodne zaradila mezi ty z nejhezcich, co jsem kdy navstivila. Jak rikal deda - svet je krasnej, tak si ho uzij!

Tri roky prace v Asii. Vzpominam na ten pocit, kdyz jsem poprve prosla kancelari. Open space office se spoustou tichych asijskych kolegu. Prace s tymem v Japonku, v Cine, v Australii, v Dubai, na Taiwanu, na Filipinach...a obcas celkem vyrazne odlisne zpusoby prace, jednani a komunikace. Rozhodne rozsireni obzoru a tak nejak celkove kulturniho povedomi ve vecech, kterych si muzete cist v knihach, ale ta realna zkusenost face to face je proste jina dimenze. Ne vzdycky uplne jednoducha, nebo nutne pozitivni, ale myslim, ze me to obohatilo necim, co mi nikdo nevezme.

Tri roky zivota v Asii. V tropech...ve skleniku..s jednim rocnim obdobim a sluncem celorocne vychazejicim v pul sedme a zapadajicim v pul osme. Zivota s bazenem, ktery je asi minutu dolu vytahem. Celorocni drinky na balkone nebo roof-top barech. Behani v pralese a krouzeni kolem ostrova na silnicce. Blaznive singapurske ceny asi tak vseho (krome tofu), 'obrazkoveho' pismo v Japonsku, Cine nebo Indii, kde si neptrectete ani blbou ceduli... Asijska mentalita, ktera vas obcas dohani k silenstvi, a jindy si zase rikate, ze by si jini meli vzit priklad....a tak vubec celkove, zivotni styl je tu proste jiny nez v Evrope. A ac neco je obvious, nekterou z tech dimezi si myslim clovek musi prozit, abys se s ni tak nejak dokazal ztotoznit.

Good friends are like stars - you can't always see them but you know they are there.

Opravdovi kamaradi jsou jako hvezdy - ne vzdycky jsou videt, ale i tak vis, ze tam jsou.

Casto se setkavam s predstavou, ze v tom mym tropical paradise to prece vsechno musi byt ...no jako paradise, zejo! Ale ono i paradise ma dve strany...jen to na tech fotek od bazenu, cvychodu slunce u krateru sopky, nebo ze zapadu slunce na plazi, tak uplne nevypada. Ale ze Singapuru do Evropy to uplne na otocku na vikend neni, takze se jen tak vydat s kamarady na vikend na chatu, nebo na spotanni patry v patek vecer uplne moc nejde...a clovek se s tim tak nejak musi smirit. Absentujete na mhona rodinnych akcich, svatbach vasich kamaradu, oslavach narozenin...protoze ne vsechno se da proste zkoordinovat do casu, kdy jste v Evrope. Chybite na vysmatych selfickach kamaradu, a zatimco byste si prali byt s nimi na grilovacce, grilujete mozna tak sebe na tropickem slunicku. Pracovni dny jsou dlouhe a na nejake socialising uplne nezbyva cas... Potkavate se s novymi lidmi, ale to se jen tezko da merit s kamarady, co mate od detstvi....u kterych doufate, ze tam porad budou, az se vydate zpatky.

Jeden kamarad si delal srandu, ze az se vratim, mela bych usporadat nejaky posezeni, abych zjistila, kolik kamaradu mi zbylo! ...myslim, ze tohle ten celkovej sentiment docela dobre vystihuje...

...protoze kazda mince - i singapurksy dolar - ma dve strany.

If you are brave enough to say goodbye, life will reward you with a new hello.

Kdyz mas dost odvahy na to se rozloucit s jednou kapitolou, zivot te odmeni privitanim v kapitole dalsi. 

Tri roky zazitku z tropu. A co je na zazitcich nejlepsi je to, ze ty vam jen tak nekdo nevezme! Takze za me dik - kdyz to sectu, odectu, a vynasobim tropickym koeficientem...myslim, ze mi to dalo vic, nez mi to vzalo. A jsem za to vdecna.

Jen mam trochu pocit, ze prisel cas otocit stranku...a zacit psat novy pribeh.

Zapisky z dob singpurske korony

Leden

Po Vanocich v zasnezene Evrope si opet zvykam na tropy. Do mrazu a ramouchu, co chodi na fotkach, se v zabkach, kratasech a tilku da trochu tezko vzit, ale klimatizace v kancelari to trochu supluje. Na stole v kancelari na me cekal kamarad Dino, pry jako novorocni prekvapeni od kolegu! Shazime se u jednoho indickeho kolegy a nekolikachodovou autentickou indickou veceri - jeho manzelka rada vari a absolvovala pry nekolik kurzu a skoleni vareni takze luxus! Lyzarske fotky prebijim fotkami z vyjzdek na kole. Koupila jsem si novy batoh - stary Doldik pujde uz do duchodu neb svych dobrych 15 let si odslouzil - a doladili jsme itinerar na Zeland. Uz se tesim! Situace s bushfires se uklidnila a korona zatim taky vypada priznive. Par prvnich privezenych pripadu v Singapru trochu viri klidnou hladinu, ale zda se, ze snad vsechno klapne.

Unor

Pribyva potvrzenych pripadu koronaviru, a vlada zveda risk asssessment ze zlute a oranzovou.
Presouvam se pracovat z domova, coz zatim neni nejak moc omezujici. Az na par blaznivych momentu, kdy se v obchode nedala sehnat treba cibule, nebo spenat, to zatim jde. Medii proleti par fotek prazdnych regalu s trvanlivym potravinami a na nakup rousek, cisticich gelu, mydla, nebo cehokoli co pripomna dezinfekcni prpravek zapomente. Vlada uklidnuje, ze zasob je dostatek a zda se, ze kratkodobe silenstvi pominulo. Misto nervozniho sledovani statistik, jak a kde cisla nakazenych narustaji, unikame na Zeland - podle soucasnych zprave je to tam korona-free. Paradise... Para-para-paradise, coz ostatne myslim, ze to bylo popsane relativne do detailu v nekolika predchozich prispevcich jako 'pretty fucking awesome'. Odjizdime ze Zelandu, kdyz i tam maji prvni pripady korony. Situace v Singapuru je pod kontrolou a opatreni jsou zatim relativne minimalni. Vic lidi nez obvykle tu vidite s rouskou, v kancelarich, restauracich a barech vam pri vstupu meri teplotu, light & laser show v Marina Bay je docasne zrusena, a tak nejak celkove mesto trochu uticha. Holiday hangover po tech skvelych ctrnacti dnech je krusna. Stavuju se na den v kancelari a tesim se na planovany vylet do Evropy, vcetne nizkeho pruletu Prahou.

Brezen

Potvrzuje se, ze avokado v Singapuru nikdy nechutna tak dobre jako na Zelandu. Nebo v Australii. Korona zacina radit. Z Evropy chodi fotky prazdnych vykoupenych regalu testovin a videa bitek o toaletni papir. Tise doufam, ze Singapuru se tohle silenstvi vyhne. Studnice korona vtipku se plni. Jedeme v rezimu prace z domova a dny se zacinaji trochu stirat jeden v druhy. Co to jen jde se drzim na pozitivni vlne Zelandu, ale zacina to byt trochu tezky. Navic muj vylet do Evropy je zruseny a ukazuje se, ze s nejakym cestovanim to v nejblizsi dobre vypada blede. Pracovni cesta do Ciny a do Australie byla zrusena. Shanghai me tolik netizi, ale Sydney me mrzi, tesila jsem se. Nastupuje Caroline, nase nova posila tymu v Londyne. Po prvnim dni v kancelari se londynska office taky zavira a vsichni pracujeme z domova. Skoleni na dalku neni idealni, tak je to narocny. Z normalnich hovoru se presouvame na videohovory - aspon ze mame ty technologie! Dny se definitivne stiraji jeden v druhy a izolace zacina trochu lezt na mozek. Korona zacala radit v mistnich ubytovnach -skokove - po stovkach - pribyva pripadu a nervozita stoupa. Ac se ubytovny dari docela dobre izolovat, a trasovani pres aplikace a kontakty tu funguje docela efektivne, zacina se smrakat a ve vzduchu jsou citit dalsi restrikce.

Duben

A je to tu - zacatkem dubna Singapur vyhlasuje tzv. circuit breaker, coz je v podstate to, cemu v jinych zemich rikali lockdown. Oficialne se zavira kancelar, restaurace, veskere sluzby krome supermarketu a 'essential services'. Zaviraji bazen, posilovny a hriste. Parkoviste nebo altanky v parcich jsou obmmotane cervenobilou paskou, a fontanky na pit jsou zakryte velkymi cernymi pytli. Zivot ve meste se zastavil - stay home, #SGUnited. Rousky jsou povinne kamkoli jdete, s vyjimkou behu, jizdy na kole nebo jine 'strenuous activity'. Jakakoli fyzicka aktivita se musi provozovat individualne, coz pro me nastesti nepredstavuje az taovy problem. Nastesti porad muzu behat, na kolo nebo na inliny, ac bazen by v tom silenem hicu bodnul. Dny zacinaji byt trochu monotonni a izolace uz trochu leze na mozek ale exercise keeps me going! Pak si ale 16. dubna pri behu poridim natrzene vazy v kotniku a cela situace se ponekud zkomplikuje. Hopkam po byte jako zajic, ale druhy den neni zbyti - potrebuju minimalne berle, a idelane i rentgen. Navsteva nemocnice behem korona times je trochu apokalypticky zazitek - od vsemoznych deklaraci az po pres personal zakuklany v ochrannych pomuckach. Dobra zprava je, ze ac jsem si potrhala vazy, kosti zustaly cely, takze fasuju ortezu, berle, mazani a protizanetlive lecivo a se slzami v ocich vesim behani na nekolik tydnu na hrebik. Ne ze by byla nekdy idelani doba na takovehle urazy, ale tricet stupnu, berle, rouska a circuit breakrer, ktery prakticky znamena, ze neni mozne vubec booknout online delivery ...rekneme neni nic moc kombinace. Neuspesne projedu nekolik online supermarketu, ale ukaze se, ze jestli chci neco jist, budu se muset vydat nakoupit. O berlich. Ve triceti stupnich. S rouskou. Vyborny. Nastesti mam obchod relativne pres ulici, ale vsichni, co nekdy chodili o berlich, vedi, ze i 'kousek' je o berlich pekna streka. Nakoupit muzu jen co se vejde do batuzku - ac se me pani prodavacka ve snaze byt napomocna pta, jestli mi to ma dat to tasky. Abych z toho nezcvokla, vyrazim na pravidelne kazdodenni pochuzky - o berlich obkouzim nekolikrat rovinku pred domem, a o vikendech se po case odhodlavam i na delsi vychazky. Berle a rouska v pralese, mozna jedna z tech historek co vypravite vnoucatum,

Kveten

V kvetnu je v Singapuru spousta jednodennich public holidays a letos to vycahzi skvele vzdycky na patek nebo pondeli. Mela jsem v planu strihnout si jeste dva prodlouzene vikendy v Indonesii a na Filipinach, ale sopecny krater Mount Bromo a plavani s zelvami bude muset pockat na jindy neb jsme tu porad zavrany. Z prace z domova a te konstatni izolace uz zacina trochu hrabat. Jeste je to ale dobry, jeste si nepovidam s nadobim... Pozitivni je ale ze v pulce kvetna odkladam berle a zacinam chodit na recovery vychazky. Obcas vegetim se cidrem na slunicku, ale z vetsiny jsou vikedny trochu monotonni. Rousky jsou porad povinne, a porad je v nch desny vedro, ale bez berli to je o trochu snesitelnejsi. Nakupuju nekolik rolicek kinesiotape, protoze v tomhle pocasi muzete zapomenout na to mit tape na noze dyl nez jeden den. Zacinam trochu cvicit doma a rehabilitovat na kole, ale svrbi me nozky, kdy budu moct zase vybehnout. Circuit breaker mel puvodne skoncit 1. cervna ale byl prodlouzeny na 19. cervna. Predstaveny plan na uvolneni restrikci vypada hodne opatrne, coz uplne nepomaha posouvat dopredu konverzace ohledne me relokace. Obcas se to zda jako krok dopredu a dva zpatky, ale zda se, ze nektere lety do Evropy a po Evrope se pomalu obnovuji, takze mozna nebudu muset plavat s kufrem v zubech. A kdyz jsme u toho plavani...az otevrou bazen, beru si den volna a cely ho stravim nalozena v bazenu. Just because I can! Tak jen aby to bylo predtim, nez odsud budu odjizdet - fingers crossed!

Cerven

Zacinam popobihat - juch! Navic to vypada, ze nejake to svetlo na konci tunelu vazne bude, protoze se podarilo potvrdit aspon hruby plan ohledne meho presunu do Evropy! Bookuju letenky a tim se to nejak vsechn da do pohybu - milestone set so to say. Sestavuju seznam veci, co se musi zaridit pred odjezdem a skoncim s dvema strankami .. Uz skoro nevim, co to je human contact, ale v pulce cervna nam oteviraji kancelar, tak tam jednou v tydnu vyrazim. Poprve se setkavame osobne se Sam, ktera me tu bude stridat. Nastoupila sice koncem dubna, ale doted byl veskery kontakt jen virtualni. Kazdopadne muzu ale potvrdit - she is real, I met her! V prvni fazi uvolnovani restrickci se oteviraji sama prakticka mista - auto-opravny, kadernictvi....takze pro me uplne zatim nic moc zmena. Tesim se, az otevrou bazen, ale to vypada az tak na konec mesice. Pozitivni ale je, ze uz se muze shlukovat az pet lidi, takze to vypada, ze to bude i na najekou rozlucku!

Mezitim me ale, vazeni a mili, omluvte, neb mam trochu ficak. Takze vypraveni o pripavach ke stehovani mezi kontinenty za casu korony (a dengue co nam tu zacala radit, aby toho nebylo malo) bude zase nekdy priste.

Don't dream your life. Live your dream!

I guess it feels a bit overdue to write a final post about holiday that happened two months ago but then those thoughts settle best when you give them time. Let alone the current circumstances which throw a completely different perspective on things as well. Timing is everything, as I have always said! Had we picked a date just a few weeks later we would have been likely stuck in New Zealand, or Martin would have had to cope with the tropical climate for a much longer period than planned and/or wished for. True, either of those scenarios would not be a major disaster or trauma but it would either way kind of scratch that carefree happy holiday feeling.

None of us really expected that this might be for some time last longer trip. Not that I wouldn't have a few quick getaways long weekend planned - just to enjoy the last bits of that tropical paradise before swapping for the European four seasons climate right! But any travel is under a non-compromising dictatorship of coronavirus at the moment....and there is really not much else to do than train up your patience (which I am totally crap at), wait, and hope we'll get through this on the other end in not too damaged state. That of course sucks a bit...but then, if New Zealand was my last destination before the European move, I think we have ended the Asia Light adventure journey on high. I should say a cherry on top, or maybe rather its New Zealand variation 'amazing avocado on top'!

Those two weeks were for me in many respect very memorable and unique holiday. For a long time I was fighting any sort of comparisons because I simply felt it would be ungrateful. I am so incredibly lucky to have been to so many extraordinary and amazing places, most of which were way beyond what my mind could have imagined or fantasize about....and to be honest, without my Singapore mission I might have not even known about their existence. And throwing those little tropical paradise spots against a travelers' wet dream like New Zealand just felt a bit unfair. Despite all that though, I must admit - to you but mostly to myself - that this holiday was one of the top ever, if not the best one.

Dream came true

I have always been dreaming about New Zealand. But from Europe it is like travelling to the end of the world and even a bit further, and at the time there was just no way I had that time, and money to do that. So the Kiwi land on my bucket list has been constantly overtaken by other places, leaving me with that long sight every time thinking 'ah well, maybe one day''. My move to Singapore made this milestone somewhat closer, both from the air miles as well as symbolically - it just feels a bit more real if you are at least on the same hemisphere right! Maybe that is why the New Zealand stamp in my old passport has become so precious. Although it was just from my quick business trip in Auckland in October 2017, it was proudly kept by side of with my treasured stamp from beloved Canada. The key side effect of this brief yet charming visit was though that New Zealand trip was pushed suddenly all the way up the priority list, and I have promised to myself that before I leave this part of the world to whatever the next destination is, I will get that New Zealand trip in. Simply not negotiable, full stop.

The following year I planned a holiday in Tasmania which is really a younger brother and a warm up for the New Zealand trip, but 2018 has been due to external circumstances a bit unlucky with any longer holiday... I was dreaming about running on those endless green hills and then jumping in the chilly glacier lakes. About photoshoots with crazy amazing views and cruising the island with upbeat party music...about avocado overload and picnics with mountain views. And about long silly conversations with nice bottle of wine, under the night sky, and with a bit mad morning runs to chase up sunrise on the top.....for once, about a different type of travelling that I somehow got used in Asia. And although even 2019 did not look all that promising for getting the right travel buddy for this adventure, I have just decided to plough ahead either way. I planned it all up, locked two weeks in February 2020 and most importantly slowly came to a conclusion that although things won't probably be all that perfect as in my fantasies, it is time to start living the dreams...and maybe, bit by bit, changing them into reality.

You know the next part of the story but maybe just worth a reminder that you never really know what is behind the corner. It was a bit random catch up over a lunch with a few jokes that rather unexpectedly turned out into a travel buddy. It did seem a bit uncertain if the burning Australia bushfires may put a hard stop on this crazy trip but with a wink and cheeky smile of Mr. Luck somewhere up there my dreamy New Zealand holiday got a green light at the end. Whohoo!

Pretty fucking awesome

This country is just amazing...honestly, the outdoor lifestyle, chilled people, unlimited avocado daily intake, nature so beautiful and untouched you'd cry for that...just really really nice, and not much more I can wish for to make it perfect. And the crazy thing is that you don't even need to be on the mountain ridge of Fjordland! Impressive scenery is everywhere, and you can just be simply driving from one part of the island to another.

I know, this is not really groundbreaking...of course we all know that New Zealand is beautiful....but damn, it really is! I have seen a lot of very pretty places on this planet but some of those just feel a bit different. It is this internal, hard to describe feeling which you won't capture in the pictures or in the stories you tell. It is like a 'wow' somewhere inside, when you're just standing there and think damn!....The world is an amazing place and in New Zealand it just seems even more amazing. Put it in layman simple terms - pretty fucking awesome.

Magic of sharing 

We have known one another with Martin for a long time before this trip but I was still quite nervous about the prospect of spending pretty much 24/7  together for two weeks. Not to say that travelling on my own would be my preference (although it does have its benefits) but it is just something I got used to. With all the technologies today you can also quite effectively share the pictures and stores with others, right.....but it is times like these that make you realise how limited that virtual sharing is. There is simply no real replacement for a travel buddy with whom you can live and share the experience. So I am really grateful that Martin was crazy enough to join me in this adventurous ride. And I am pleased to report that to my surprise there has been hardly any conflicts over that time, if I don't count a few moments of silence in the car (you know, men and driving on the winding roads). Maybe we just focused on having a lovely time - and you can't not to in such a pretty place!

It was nice for a change not to be on your own and escape that 'if you don't do it, there is no one else who will'. I was glad to have someone around to share the joy with, even though my excitement was sometimes rather childish. It was fun to have a company to go crazy on the party songs in the car and chat through the evenings with wine or cidre (and often both!). I enjoyed our debates on the names of the different constellations and chats about all sorts of silly things as we were fuming up the hill with backpacks....But most of everything, it was the magic of the shared experience and adventure...because experience is something that no one can ever steal from you.

I am very grateful for such a nice travel buddy....and big thanks to Martin for putting up with me for the whole trip!

So what to say to wrap this up?

Probably a big thank you.

My dream came true. Maybe not in all its aspects, but that is not what it is about. It either doesn't really matter, and if it does, always good to have an excuse for another trip, right! Because New Zealand is definitely a place I will go back one day!

And also - live your dreams! Even if they seems crazy and unreachable, unless you start living them, they will never turn into reality!

Simple truth on the chair in a coffee place at Haji Lane in Singapore

And here is a little summary of our amazing holiday. Loads of pictures taken but you can check out the best of album - the link is already in the photo gallery on the right. And for the particularly interested ones, there is also a video available - even in English (how cool is that, right!). Unfortunately, it has almost 20 min so way too big to upload it here...but you can view it through this link:

https://drive.google.com/open?id=1ITumpB_zaAMFVsX19TprPfP26kczV9sb

And that is really it.

The end of Live your dreams - New Zealand 2020 chapter.....until the next time!

#liveyourdreams

Don't dream your life. Live your dream!

Uznavam, ze psat zaverecne zamysleni nad dovolenou, co byla pred dvema mesici, je trochu neaktualni. Tyhle veci je ale vzdycky dobry nechat trochu ulezet. Nehlede na to, ze soucasne okolnosti hazi vzpominky na cele novozelandske dobrodruzstvi do jeste uplne jine dimenze. Timing is everything jak se rika! Zvolit termin o par tydnu pozdeji a dost pravdepodobne bychom se bud zasekli na Zelandu, nebo Martin tady v tropech. Coz by v obojim pripade byla jiste nejak resitelna a treba ani ne prilis traumaticka situace, ale kazdopadne by to trochu pocuchalo to 'carefree happy holiday feeling'.

Ani jeden z nas asi uplne nepredpokladal, ze tohle bude mozna na delsi dobu posledni takovyhle vylet. Plany na par quick long weekend getaways by byly, jeste si uzit trochu toho tropical paradise nez se premistim do jinych klimatickych sirek zejo! Ale o nejakem cestovani ted tak trochu nekompromisne rozhoduje koronavirus...takze nezbyva nez trenovat trpelivost, a vyckat, jak se z tohodle svet vyklube na druhem konci. To je samozrejme trochu na prd, ale tak jestli byl Novy Zeland posledni navstivena destinace pred mym presunem do Evropy, je to rozhodne Asia light adventures zakonceni on high! Rekla bych perfect cherry on top, respektive zelandska variace 'amazing avocado on top'!

Tech ctrnact dni pro me byla v mnoha ohledech vyjimecna dovolena. Dlouho jsem se vnitrne branila nejakemu porovnavani, protoze mi to prislo trochu nevdecny. Mam neuveritelny stesti, ze jsem se za ty roky mohla podivat na fakt tolik krasnejch mist a do destinaci, o kterych se mi ani nesnilo, a popravde, o jejichz existenci bych bez meho pobytu v Singapuru mozna ani nikdy nemela tuseni. Takze kdyz se pak bavite o takove cestovatelske stalici jako je Zeland, skoro se to zda nefer srovnani! Kazdopadne musim priznat, jak vam, tak ale hlavne sama sobe, ze to byla jedna z mych nejlepsich, ne-li uplne top, dovolenych.

Splneny sen

Vzdycky jsem snila o tom se podivat na Zeland. Z Evropy to je ale jako cestovat na konec sveta, a cas a finance na takovou cestu proste nebyly. Takze byl Zeland v cestovnim poradniku dlouho preskakovany s tim, ze 'jednou se tam treba podivam'. S presunem do Singapuru se tahle meta tak nejak priblizila - jak na vzdusne kilometry tak symbolicky - a sen se tak dostal trochu na dosah realite. Mozna proto bylo pak zelandske razitko v mem starem pasu po navratu z kratke pracovni navstevy Aucklandu v rijnu 2017 vedle kanadskeho to nejcennejsi. Navic tahle - ac letma - ochutnavka zeme kiwisku ho v bucket listu celkem vyrazne popostrsila nahoru a ja se zarekla, ze nez se z tehle casti sveta presunu zas nekam dal, na Zeland se proste podivam - not negotiable!

Rok na to jsem mela v planu Tasmanii jako takoveho mladsiho brachu a predskokana Noveho Zelandu, ale rok 2018 se vlivem okolnosti s nejakou delsi dovolenou uplne nevyvedl... Snila jsem o spolecnem behani po nekonecnych zelenych kopich, koupani v ledovych jezerech, photoshootech s vyhledama, co vas posadej na zadek....o brazdeni ostrova s party hudbou v aute, piknikovani s avokadama, o prokecanych vecerech s vinem pod hvezdnou oblohou a blaznivem rannim vstavani to chase sunrise on the top... o pro jednou trochu jinym cestovani, nez na ktere jsem si po Asii zvykla. A ac ani 2019 nevypadal uplne slibne na to, ze se vyloupne nejaky partak na takovyhle dobrodruzo, proste jsem si rekla, ze at je to jak chce na Zeland se pojede. Naplanovala jsem itinerar, vyblokovala si ctrnact dni v unoru 2020 a hlavne se tak nejak vnitrne se smirila s tim, ze ac vsechno asi nebude uplne tak do puntiku jak bych si prala, sny jsou od toho aby se zily... a ac treba jen po castech menily v realitu.

Dalsi cas pribehu znate, ale asi stoji za to rict, ze clovek proste obcas nikdy nevi, co ceka za rohem. Z nahodneho obeda se mi vyklubal partak na cesty a ac to chvili vypadalo, ze se pres horici Australii na Zeland vubec nepujde dostat, moje dlouho vysnena dovolena nakonec dostala zelenou.

Pretty fucking awesome

Tahle zeme je proste skvela...outdoorovy zivotni styl a pohodovi mistni...neomezene mnozstvi avokad denne... a priroda krasna tak, ze se vam z toho chce plakat. A absurdni na tom je, ze ani nemusite nutne byt na hrebeni ve Fjordlandu, protoze nadherny vyhledy jsou tu prakticky porad a vsude, i kdyz proste jen prejizdite autem z jedne casti ostrova na druhou. 

Chapu, neprinasim tu zadnou novinku rikat, ze je Zeland krasnej, ale tyjo...proste fakt je! Videla jsem podle me hodne krasnejch mist na tyhle planete, ale nejaky z nich s vama tak nejak vnitrne pohnou. Tak nejak maji neco vic, co nezachytite na fotkach nebo ve vypraveni. Je to nepredatelny vnitrni 'wow', kdy tam stojite a rikate si no do haje.... Svet je krasnej a na Zelandu se zda snad jeste krasnejsi. Proste pretty fucking awesome. 

Kouzlo spolecneho zazitku

S Martinem se zname dlouho, i tak jsem ale byla nervozni z predstavy, ze spolu budeme travit prakticky 24/7 po ctrnact dni. Nemuzu rict, ze by mi samotarky styl cestovani vyhovoval, ac ma i svoje vyhody, a tak nejak jsem si na to zvykla. Dnesni technologie pomuzou pri sdileni zazitku a dojmu s ostatnimi...ale prave kdyz mate na cesty spolecnika, uvedomite si limitovanost toho, co pres virtualni kanaly dokazete sdelit. Proste neni nad spolecny zazitek a tak jsem rada, ze Martin do takovehle blaznive spontanni hura akce sel. A s potesenim - a za sebe mozna vlastne i prekvapenim - musim uznat, ze az na par vybranych momentu, kdy bylo chvili ticho v aute, probehlo celych ctrnact dni bez konfliktu a ve velky pohode. 

Byla mila zmena nebyt na vsechno sama, a vypadnout na chvili z rezimu 'co si neudelas, to neni'. Byla jsem rada, ze muzu bezprostredne s nekym sdilet svoji radost, ac se to nadseni obcas projevovalo mozna trochu detinsky. Bylo fajn mit s kym blbnout na party pisnicky v aute, popijet vecer cidre nebo vino (casto oboji!), dohadovat se, co je jaky souhvezdi a zvanit o blbostech, kdyz funite s batohem do kopce....ale hlavne je super mit spolecny zazitky... protoze zazitky vam nikdo nevezme.

Jsem vdecna za takhle fajn partaka na cesty...a Martinovi patri velke diky, ze to se mnou vydrzel!

Takze co rict na zaver? 

Asi hlavne diky! 

Splnil se mi sen. Sice ne az tak uplne do puntiku, ale o tom to neni. A aspon zaminka pro nejake priste, ze! Protoze na Zeland se rozhodne nekdy planuju vratit! 

A pak taky - live your dreams! I kdyz se zdaji blaznivy a nesplnitelny, dokud je nezacnete zit, nikdy se nestanou realitou.

Velka pravda na zidli v jedne kavarne v Haji Lane v Singapuru

A tady mate shrnuti takove male shrnuti nasi bajecne dovolene. Fotek je plno ale odkaz na vyber uz je ve fotogalerii. Pro zajemce pak jeste existuje video, ale protoze ma 20 minut, nejde sem nahrat, takze musite sledovat zde:

https://drive.google.com/open?id=1A-W3x2KxyQ7d3dsr6ksoPD4nnxb6iYK7

A to uz je opravdu vsechno.

Kapitola Live your dreams - New Zealand 2020 se uzavira...until next time!

#liveyourdreams

Live your dreams: na par hodin v beloved Sydney

Nevim, kolik hodin spanku to bylo, ale rozhodne moc malo na to, abych se svuj stav nazvala 'feeling fresh'...ale tak nezbyvalo nez doufat, ze se to za dve hodiny cekani na letisti trochu zlepsi, nez si v letadle trochu schrupnem! Ulice byly jeste potemnele, kdyz jsme klickovali centrem a mirili smer letiste. Na letisti bylp par podobne vyvoranych mysi, ale jinak docela pusto. Zjistili jsme, ze nam batohy odbavi rovnou do Singapuru, coz byl pozitivni bonus. No, a pak uz nezbylo nez - s tezkym srdcem a zamacknutou slzou - projit pres odlety a imigraci. Jako nechtelo se mi pryc, ale tak nedalo se nic delat, a vidina, ze mame jeste cely den jako meziprstani v Sydney, situaci trochu zlehcovala.

Rozvalili jsme se na pohovky u gatu a cajik, co jsem popijela pomalu zacal hladinu moji freshness zlepsovat, takze kdyz jsme nastupovali do letadla, byla jsem uz docela zpatky pri smyslech. Koukali jsme z okynka na zatazenou a destivou oblohu - i Zeland plakal, ze musime pryc! Ale tak rikali jsme si, ze lepsi odjizdet takhle, nez za slunecnyho dne, co by cloveka jeste vic vabit zustat.

Dlouho jsme jeste z okynka sledovali vzdalujci se krajinu...nejdriv mesto, ktere se rychle zmenilo v rozlehle plane s pastvinami, postupne se vlnici v kopecky, a nakonec hradbu hor, co se tahla az k zapadnimu pobrezi.... A pak jsme preleteli nad more a zeme kiwisku se ztracela v dalce a v mracich.... zase nekdy priste - a uz ted jsem si byla jista, ze nejake priste na Zelandu rozhodne bude!
Bye bye New Zealand, you've been amazing! And I'll be back one day!

Je to neco pod tri hodiny z Christrchurch do Sydney a s casovym posunem k tomu jsme v Sydney dosedli neco pred pul devatou rano. Let do Singapuru jsme meli az odpoledne, takze skvela prilezitost se vydat podivat do Sydney. Pro me sice uz po nekolikate, ale tohle mesto se neomrzi, a bylo bezva, ze si ho Martin aspon tahle letmo prohlidne taky.

Zamirili jsme rovnou do centra, kde mel Matin nahledany nejaky kaficka, co odpovidaly jeho high standards, a kde jsme mohlo ulovit Aussie style brunch - jak jinak nez avo toast zejo! Ac jsme vlastne moc nespali, kaficko nas docela nabudilo, takze jsme se vydali smer Botanic garden a Sydney Opera House. Prosli jsme to moji typickou ranni behaci trasou podel pobrezi pres vybezek Macquarie Point, odkud je Opera pekne videt z dalky jeste s pozadim Harbour Bridge a vlastne tak nejak cele Sydney skyline. Oproti mym rannim behum v sest rano tu teda bylo o dost vic lidi, a hlavne lodi! Ale Opera tam porad byla, ikonicky zdobici mestske panorama. Botanickymi zahradami jsme to prosli az na opacnou stranu zalivu, koupili si zmrzku a sedli s s ni na schody pod Operu - jako kdo to ma zmrzka u Sydney Opera House! Martin si tak trochu prozival emoce, co jsem mela ja, kdyz jsem tu byla poprve - tolikrat tuhle budovu vidite na fotkach...a ted tu proste jste, u ni, a muzete si na ni proste fakt sahnout! Vlastne to bylo pekny videt to nadseni, ne ze ja bych nebyla, ale precijen kdyz to zazivate poprvy tak je to tak nejak jiny. A byla jsem rada, ze jsme ty letenky nakonec bookli takhle, i za tech par hodin to stalo!

Sydney Opera House a Harbour Bridge

 

To se neokouka!

Tentokrat s lodema, cruises a lidma - ale o tak - je to proste dobry!

Martin na schochech pred Sydney Opera House - that feeling to see that building for the first time!

Na moc vic jsme nemeli cas bohuzel, takze jsme to od Opery jen prosli na vlak na Circular Quay a zamirili zpatky na letiste. Takze takovy nizky prulet, ale aspon tak!
Mam Sydney rada, a rada se sem vracim, takze kdyz se mesto vzdalovalo v dalce a Harbour Bridge s Operou byli jako na detskem modelu, byla jsem rada, ze se sem jeste zacatkem dubna chystam pracovne.....to jsem ale netusila, ze situace nabere obratky tak, ze nikam nepojedu. Takze ted pisu tyhle radky, pritom jsem zrovna ted touhle dobou mela sedet v letadle ze Sydney do Singapuru, po tydnu a vikendu stravenem v Sydney.... No, nevyslo to, ze! Ale tak treba priste, a Australie, stejne jako Zeland, je pro me rozhodne destinace, kam se jednou chci vratit!

Mesto zmizelo v dalce, my proleteli mraky a uz byla vsude jen nacechrana cukrova vata.....
Jojo, dovolena konci.....bye bye Sydney, bye bye Kiwisci....thank you for having us! We will be back!

Pristali jsme sice pozde, ale tak zaver takovyhle dovoleny si zaslouzil vic nez jen jist spat! A uz dlouho mi v lednici stala lahev sampanskyho, kterou jsem dostala...a tak nejak cekala na prolezitost, kdy by stalo za to ji otevrit.... No, a myslim, ze naprosto super dovolena na Zelandu byla vic nez duvod ji odbouchnou!

Takze diky a na Zeland, kamo! #iloveit

Live your dreams: Christchurch wind, drinks and bye byes

Uz to trochu smrdelo odjezdem, ale snazili jsme se na to moc nemyslet. Uplne rychly start jsme po vcerejsi party v aute nemeli, ale sbalili jsme - naposledy - suchy stan, vyhazeli vsehcny odpadly z auta, naladili party a zamirili do nasi vychozi a zaroven cilove destinace - Chritstchurch.

Auto jsme vraceli az odpoledne, takze plan byl vylozit veci v booknutem Airbnb a vyrazit jeste na vylet za Christchurch. A samozrejm predtim jeste skocit na brunch a kaficko zejo! Vynosit bordel z auta znamenalo se otocit nadvakrat, a pravdepodobne jsme to ve vyvonenem pokojiku asi trochu kontaminovali, ale tak nevadi... Martin mel nahledanou nejakou kavarnicku v centru, coz bylo par minut pesky, takze jsme se nejdrvi vyrazili nacpat cim jinym nez avocado toast! A kaficko taky bylo, zejo! Kavarna navic byla v New Regents Street coz je takova pekna ulice s barevnymi stity budov, trochu spanelsky styl, a do toho tam jezdi historicka Christchurch tram.

New Regents Street a historicka tramvaj

Na jih od Christchurch je na mape takovy vybezek, co vypada jako kyticka,...a jedna cast se jmenuje Godley Head - a prave tam jsme vyrazili na vylet jeste nez jsme museli vratit auto. Neco kolem pul hodky jizdy a ocitnete se na vetnych kopcich se slunickem sezehnutou travou, na utesech, kde uvidite mesto jako na dlani, kde se pasou ovce (tak samozrejme zejo!) a kde mate vyhled na tyrkysove modre more. Jako na quick getaway s mesta mi to prislo super! Vazne hrozne foukalo, ale to byla vlastne docela dobre, protoze jinak bychom se na slunicku asi usmazili. Abychom stihli byt zpatky kolem pul pate jsme zvolili jenom kratsi okruh, ktery vedl kolem par bunkru z druhe svetove valky, ale hlavne na vrcholku utesu, kde bylo videt more a ovce - proste ikona! Super byla ale pesinka po planich se zlutou travou, kde vas vitr skoro hnal k tomu bezet, nebo letet! Happiness and freedom - only fool would want to go back!

Christchurch

Godley Head Park - travnate kopce, pobrezi a sunshine!

Martin na strese bunkeru

Summer vibes? Happy vibes? Happy summer vibes?

This is happiness...because New Zealand wind blows all worries away!

Pesinky v Godley Head - skoro jako zkratky na taborech v pres pole!

Godley Head s vyhledem na Christchurch - kriz co vypadal tak nejak topical...holiday gettinf to the end :-(  

Vyhledy na pobrezi

No a tahle je proste takova novozelandska!

Na ceste zpatky do pujcovny si Martin jeste strihnul jednu jizdu v protismeru, ale vse se obeslo bez kolize. Po pravde to sziti s automatem a jizdou nalevo Martin zvladnul skvele - odridil vetsinu naseho vyletu, protoze me bohuzel oficialne na smlouvu odmitli napsat bez mezinardniho prekladu ridicaku...takze jsem si zaridila jen kousek, kdyz byl 'vzduch cistej'.... A ac jsme meli parktat trochu ticho v aute kvuli stylu rizeni - ehm, proste mi prislo, ze to do tech zatacek nemusime uplne tak smazit - celkove to bylo v pohode a rozhodne nejlepsi zpusob, jak se po Zelandu pohybovat! Vraceni auta probehlo taky v pohode - bylo super, ze jsme meli domluvene vraceni ve meste, takze jsme nemuseli zpatky na letiste, kde jsme auto vyzvedavali. A Airbnb jsme meli booknuty hnedkou kousek odtud, takze ideal - Christchurch je vlastne docela malej, takze se docela pohodlne da v centru ty vzdalenosti chodit. Najezd do pujcovny jsme sice parkrat netrefili, ale tak aspon jsme diky tomu ulovili posledni chvilky party party v aute a dokonce se nam podarilo uplne nacasovat dat hrat Final Countdown, kdyz jsme najizdeli na parkoviste...

Letelo nam to druhy den brzo rano - jako ze treba v sedm rano, takze jsme usoudili, ze asi ten bordel musime do batohu nacpat jeste nez vyrazime na zaverecny drink. Bylo to takovy smutny balit...ale tak kazda sranda jednou konci zejo... a tahle aspon fakt stala za to! Dali jsme si na to vecer drink...a nejen jeden, protoze jeden by na tuhle amazing holiday bylp malo! Ukazalo se bohuzel, ze Christchurch rozhodne neni tak party town jako Queenstown, coz bylo trochu zklamani, ale na druhou stranu jsme si tak nejak poradili i tak. Vystridali jsme par mist, mezi tim se stavili na veceri v Little High Eatery, coz bylo v podstav\te nekolik ruznych kuchyni nakoncentrovanych na jednom miste, Doporucil nam to super cisnik v G&T place, kde jsme sedeli predtim a ukazalo se to jako super tip - jen teda doted nechapu, jak Martin sporadal vsechno to co sporadal! Ale tak jak se ukazalo druhy den, ten komu bylo blbe jsem byla spis ja nez on, ale tak co nadelate, zejo! Nakonec jsme zakotvili v takovem bizar podniku, napul hipster, napul tak nejak maringotka s vycepem a lavickama kolem, jela tam hudba a par mistnich se vlnilo v jejim rytmu, takovy trochu random misto, ale tak who cares - last day of holiday so make it count!

No...nepamatuju si, v kolik jsme prisli, ale rozhodne jsme spali jako beranci! A sice jedeme az zitra, ale .....thank you New Zealand - you have been damn fucking awesome!

Live your dreams: na vlnach Abel Tasman National Park

Abel Tasman National Park je nejmensi narodni park Noveho Zelandu, ktery zabira spicku severa jizniho ostrova uplne na pobrezi. Pri mem uplne puvodnim planovani jsem si myslela, ze se az sem nedostaneme - precijen z Fjordlandu na jihu ostrova to je sem pres cely ostrov! Ale kdyz nas kajaky v Milford Sound vypekli, rozhodli jsme se najit alternativu, a kombinace kajaku, pobrezi a moznosti videt lachtany byla dostatecny deal-breaker.

Prvni quest bylo zamluvit kajaky. Doporuceni pana domaciho z prechoziho kempu jsme sice meli, ale slo o skupinove organizovanou tour, coz se nam moc nechtelo. Nakonec se ale podarilo najit spolecnost, ktera nabizela tzv. 'free kayaking', coz v zasade znamenalo, ze vam pujci vybaveni, muste projit proskolenim, ale pak hupsnete do vln, dostanete mapu, a muzete si kajakovat kude jak chcete. My jsme to navic nablikli tak, ze jsme si objednali water taxi zpatky - to znamenalo, ze mame cely den na brouzdani se po vlnach! Navic jsme odpoledne museli (bohuzel!) uz zahajit zase ustup smer Christchurch, takze jsme nechteli dorazit uplne pozde.

Jako vychozi misto jsme meli Marahau, male mestecko u pobrezi, kde krome par domecku byly vlastne jen kemp, par hotylku, kavarna a spousta pujcoven kajakoveho vybaveni nebo kajakovych tours. My jsme meli rezervaci s Marahau Sea Kayaks. Na parkovisti se uz natesene zrocovali lidi, ac bylo jen neco po osme rano, vsichni se zurive mazali opalovacimi kremy a ladili slunecni bryle. Protoze jsme rezervaci a platbu sfoukli online predem, pri registraci nas jen priradil do skupinky dalsich asi sesti lidi a s excited mladou slecnou instruktorkou jsme nejdriv vsichni museli projit povinnym skolenim. To bylo vlastne docela fajn protoze vam daji mapu, ukazou kudy jet a cemu se vyhnout a kde jsou pekne plazicky a kde koukat po lachtanech a tak. Pak si vyzkousite par bezpecnostnich manevru s lodi, co delat, kdyz se preklopite a tak. Nejdriv jsem si myslela, ze dostamene takove ty siroke sea kayaks, co jsem znala ze zkusenosti z thajskych mangrove, ale tyhle byly ty dlouhe, prave sea dvou kajaky s pedaly a kormidlickem vzadu. Veci jsme meli utesneny v prostrednim vaku, dokonce jsme dostali pujceny i nepromokavy pytel, a tak se Martin rozhodl vzit s sebou i zrcadlovku na foceni, protoze vyndavat mobil na foceni asi nebyla uplne varianta. A jak jsme tak sedeli vsichni zakurtovani ve vestach v lodich jeste na trave, prisla asi nejvic sokujici poznamka od instruktorky - prosim necurejte nam do lodi! Jojo, taky byste rekli, ze by vas to ani nenapadlo, ale evidentne nekoho uz jo. No, co na to rict, ze! Snad jen to, ze pred a zad lodi jsou propojeny - dodala s pokrcenymi rameny na zaver.

K mori to bylo par minut chuze a nalozene lode nam tam prevezly takove super traktory, co meli vlek upraveny na prevoz lodi. Mezitim jsme to po plazi prosli az k melcine, kde jsme se zacali nalodovat. Jeste jsme chvili padlovali spolecne a intruktorka nas okoukla, jestli nekde neni zadelano na prusvih, a pak uz nas odmavla a nechala nas samotne vstrict oceanu a tempu, ktere nam vyhovuje. Slunicko svitilo, voda byla studena a tak byl clovek rad za ten neoprenovy bryndak, a vesta, kterou jsme museli mit na sobe porad, vlastne slouzila fajn proti vetru, ktery se zvedal jakmile jsme zacali vyjzdet vic na otevrene more.

Mapicka pobrezni casti Abel Tasman National Park - my jsme projizdeli trasu z Marahau na jihu smerem k Anchorage. Ale samozrejme se daji booknout i nekolikadenni vylety, kdy to pobrezi na kajaku (nebo v kombinaci kajak + chuze) daji projet az na sever k Totaraui

Pisecnou plaz na pobrezi za chvili vystruidaly kamenite a lesnate kopecky. Projeli jsme podel pobrezi Tinline Beach, a Coquille Bay a odtud se par rozhodli prejet k malemu Fisherman island s nekolika peknymi plazickami (ktere byly bohuzel obsazene romantickymi pary, tak jsme se rozhodli nerusit a nekotvit...). Objeli jsme Fisherman island kolem dokola, coz nas dostalo na uplne otevrene more. Podel Fisherman Island se pak dalo prejet k vedlejsimu, vetsimu Adele Island. Tam jsme vedeli, ze z  jeho severni strany je mozna pozorovat kolonie lachtanu - coz bylo neco na co jsme se nevic tesila!!
Udajne je jich dost i na vychodni strane ostrova a casto se tam uchyluji samice s mladaty, takze se lodimdoporucuje tam nejezdit a nechat jim tam klidek. I tak je minimalni doporucena vzdalenost 20 metru, coz ale neni vubec tezke dodrzet, protoze ve vlnach stejne musite zustat trochu od pobrezi, pokud nechcte aby vas to mrsklo na skaly.

Kdyz jsme se blizili, clovek mel uplne oci na stopkach a skenoval pobrezi, jestli se tam nejaky kamen pohne - vypadaji totiz dost podobne jako ty skalky, na kterych se pelesi. No a pak jsme se videli, spoustu legracnich tvorecku, co se lopoti po kamenech, vystavuje na slunicku nebo si drbe zada o kameni. Dokonce jsme videli o lachtanici s lachtanatkem, ktere se snazilo vysplhat na kamen a porad sjizdelo zpatky do vody. Nekteri jen tak line lezeli jako vanocky na kamenech nebo na kladach, ale par jich uplne ukazkove pozovalo Martinovi na fotky! Byla jsem prekvapena, jaky to jsou mrnouskove, pamatovala jsem si lachtany z prazske zoo, co byli pekny mackove oproti temhle tvoreckum! Ale byli rozkosny a hrozne legracni - no proste neskutecny! Zazraky prirody - trochu jako kdyz jsem videla takhle volne v prirode orangutany. Jsme tak zblbli ty zvirata videt v zoo, tak pak najednou v ty prirode je to uplne krasny, a tak nejak skoro emotivni!

Vyrazime - Tinline Bay pred nami

Vpred ke Coquille Bay!

Fisherman Island

Jizni strana Adele Island

Pusinkujici se lachtani - no proste bozi!!!

Nekteri uplne ukazkove pozovali!

 

Lenosi na klandru 

Tady je to mladatko, co se snazilo vylezt na ten kamen za maminkou a porad sklouzavalo dolu! Kazdopadne maminka se tim moc netizi a pozuje dal na fotky!

Tenhle si drbal zada o kameny jak blazen - proste super legracni tvoreckove!

Tak jsem se rozneznila s lachtamana, coz byl super zazitek, a zamirili jsme smerem k pevnine najit nejakou plazicku na obed. Observation beach, ktera byla prvni na dohled, nebyla uplne doporucovana, protoze tam pry na obd kotvi vetsina tech organizoavnych vyletu, takze jsme zamirili o jednu vedle k takove lagune Watering Cove. Ac slunicko smazilo, s vetrem a fakt docela studenou vodou to na koupacku nebylo, ale tak piknik na plazi s vyhledem na pruzracne modry ocean ...no kdo to ma!

Nas zaparkovany vuz!

Nase piknikove misto u Water Cove - not bad!

Uplne na koupani to nebylo, ale aspon trochu se cachtat slo!

Pohled z Water Cover na Adele Island v dalce

Zbytek cesty, co nas cekal do Anchorage, kde jsme vraceli lod, byl skrz usek nazyvany 'Mad Mile', neco jako Silene mile, takze usek, kde se vyjelo na ze zalivu na otevrene more takze tam byly fakt vlny a vitr! Udajne za horsiho pocasi se je tam kajakem docela nebezpecne jet, coz se teda vubec nedivim - my meli slunecny den s docela mirnym vetrem a Mad Mile nas poradne pohoupala na vlnach a pakrat solidne osprchovala. Prohodili jsme se s Martinem a ja si sedla dozadu a jela multitasking na pedalech a snazila se udrzet lod najizdet na vlny kolmo - zatimco Martin nadsene vyskal a uzival si kazdy poradny splouchanec jako male dite. Ale bylo to bezva, myslim, ze te takhle cely den by asi znamenalo, ze me druhy den nekdo musi krmit, neb bych nezvedla lzicku jak by me bolely ruce, ale takhle na kus to bylo super. Kdyz se pak prehoupnete za vybezet Pitt Head tak uz se more trochu uklidni, protoze najedete do Anchorage zatoky, ale jako rozhodne se teda chcete porad drzet nejaky kus od pobrezi, protoze se fakt nechcete nechat mrsknout vlnama na skaliska.

Trosku se slanou sprchou, ale projeli jsme Mad Mile!

Vlnami jsme se nakonec probojovali na plaz v Anchorage jeste s predstihem, takze nam zbylo trochu casu na lenoseni na plazi. Koupani bylo ted jen pro statecny, protoze voda byl fakt docela studena, ale sunshine byla paradicka. Kolem pul ctvrte se zacali lidi srocovat kolem pristavenych 'water taxi', ktere prevazeli zpatky do Marahau. Jako podobnou lodi jsem uz jela, ale teda rozhodne ne v tehle uprave - na zadi lodi byly takove drzaky na ktere se napric nakladaly ty lode, co bylo potreba prevezt zpatky. Nejdriv tam byly trochu zmatky s tim, v jake lodi mame s Martinem byt - a chvilku to vypadalo ze v zadne, ale nakonec se nas ujal takovej vtipnek typek, co uz mel svoji lod tak nejak plnou a akorat mu na zadi zbyvala dve mista. Tak jsme hupsli na palubu a zabrali co se pozdeji ukazalo jako rozhodne nejlepsi mista!

Od plaze jsme jeste vyjizdeli pomalicku, ale hned jak jsme se dostali vic na otevrene more, poradne jsme slapli na plyn a tyjo, to byla jizda! Vlny pleskaly jak blazen do bocnic a delali sprchu vsem co sedeli v prvnich radach na strane. Navic hned za nami bylo napric nekolik kajaku, do kterych to kazda prichazejici vlna vzala plnou silou takze to delalo peknou sprchu! Martin statecne vytahnul fotak a na sports mode tam solil fotky. Pak to ale zacalo byt uz nebezpecne strikajici vsude a tak jsme si proste jen uzivali divokou jizdu ve vlnach, coz byla parada - takovej super zaver vyletu!

Kdyz jsme se blizili zpatky k plazi u Marahau, myslela jsem si, ze nas kvuli odlivu vysadi nekde schudkama do vody - ostatne na to jsem byla vetsinou zvykla. Tady to ale bylo v uplne jinem stylu! Pomalu jsme prijizdeli na melcinu a nejdriv se smali, ze tam ve vode stoji zaseknuty traktor...ale pak pockat pockat, ten traktor tam neybyl zaseknuty! Mel za sebou naves, na ktery - a to jsem fakt cumela - ta lod pomalinku v ty vode napluje, oni ti tam nejak prizahaknout a traktor se pak vyda na cestu z vody. Takze jinymi slovy, vy porad sedite v lodi, jen ta lod napluje na naves traktoru a ten vas nejen vytahne na sous, ale jeste nejakych pet minut popoveze po silnici k parkovisti. Jako sedet v lodi a jet po silnici je proste fakt bizar! A do toho vidite dalsi prijizdejici lode a spoustu traktoru, co vypadaji jak kdyz oraji more - jak to popsal Martin. No jako zazitek - definitivne dobry rozhodnuti jet zpatky lodi!

A frcime smer Marahau - s kajakem v zadech!

A tady jsou prvni vlny co kajaku poradne nafackujou!

Blizime se k plazi u Marahau - a tam proste ve vode stoji takhle traktor!

...ale pockat, on nestoji...on k nam najizdi!

A nase lod pomalinku naplouva na navlek...

Zarimco jine traktory najizdi vytahovat dalsi prijizdejici lode

No a takhle nejak to vypadalo - vyjizdite na sous a sedite porad v lodi!!

Traktory co oraji more - fakt to tak vypadalo!

Bylo super, ze pred odjezdem jsme jeste mohli vyuzit mistni sprchu a odsolit se, a ac se nam nechtelo, zamackli jsme slzu a s Marahau a lachtany v zadech zamirili smerem Nelson Lakes a pak Hammer Springs. Odtud to pak uz bylo neco pod dve hodinky do Christchurch, takze i prestoze bylo uz neco po pate odpoledne a bylo jasne, ze dojedeme docela pozde, rozhodli jsme se to zkusit dojet az tam. Cestou jsme zase mijeli ty stanky s ovocem, takze jsme samozrejme museli stavet a neco ulovit, zejo! A protoze v jednom meli kiwi, rikali jsme si, ze to tam nemuzeme nechat! Jen teda hacek to melo v tom, ze jednak kiwi neni uplne nejlepsi ovoce na konzumaci za jizdy a hlavne jich v pytlicku bylo dvanact.....ale tak nemohli jsme to tam nechat, hodili do kasicky pet dolaru a zatimco jsme za rytmu naseho party party playlistu kroutili zatacky s bozskejma vyhledama, ja pulila kiwi a lzickou krmila strdave sebe a Martina....no a musim rict, ze kiwi byly tak dobry, ze jsme to cely zporcovali - kazdej 6 kiwi na posezeni! Jako proste supr tecka!!

12 fresh kiwis - must have!!

Jako nechctelo se nam uz jet....ale tak aspon jsme meli kiwi na cestu zejo! A party party playlist, samozrejme!!!

Do kempu v Hammer Springs jsme dojeli pozde vecer takze uz byla tma a vetsina pribytku a stanu uz se chystalo spat. Meli tu ale kuchynku takze jsme uvarili vecu tam, ale na 'afterparty' se presunuli do auta - tentokrat ani tak ne kvuli zime nebo sandflies (ktere tu nebyly, coz byla od Tekapo lake asi prvni noc bez nic - kdyz nepocitam Queenstown samozrejme), ale spis abychom povidanim nerusili....a taky trochu protoze to byla posledni noc, kdy jsme s 'party v aute' mohli uzit...
Sedeli jsme a popijeli/dopijeli cidre a vino (Martin prohlasil ,ze to musime vsehcno sfouknout, neb nasledujici vecer je party v Christchurch) a povidali a bylo to hrozne fajn. Rozvaleni na sklopenych sedackach, s vinem v papirovem kelimku, v zadny luxusni kare nebo rooftop baru...ale pod uzasnou hvezdnou oblohou, a s playlistem Relax and Unwind..... Jeden z tech momentu, kdy si prejete zastavit cas.....a to posledni, co se vam chce, je jet domu....

...ale nastestni not quite yet - jeste mame zitrek!