Jestli se pamatujete, loni touhle dobou jsem last minute menila destinaci sve dovolene na Vietnam kvuli zemetreseni na Lomboku. Noc u sopecneho krateru, a zdolani Mount Rinjani museli byt odlozeny na pozdeji. Kdyz jsem se ale v kvetnu docetla, ze trek je uz z casti otevreny, namlsana uzasnymi fotkami vyhledu jsem se rozhodla zkuset stesti znovu. Vrchol a vetsina treku sice stale neni zpristupnena kvuli sesuvum pudy, ale dvoudenni trek ke krateru s prespanim vypadal jako dealni plan na prodlouzeny vikend na statni svatek. Letadla na Lombok maji trochu sporadickou frekvenci - zvlast pokud netouzite po cestovat dvoucifernou hodnovou dobu - takze jsem si nakonec k horskemu vystupu priplacla jeste par dni na prozkoumani pobrezi (a popijen kokosu a cachtani v mori, zejo!).
V praci to byl brutalni tyden a vstavani ve ctyri na ranni let nebylo o moc lepsi, ale dovolena, zejo! Mezitim co jsme krouzili nad mrakami jsem si schrupla, a za dve hodinky uz ocima v davu na Lombok Internatonal Airport hledala cedulku se svym jmenem. Vyzvedaval me Diddi, indonesky klucina, ktery vypadal tak na osmnact...ac mu asi bylo pres tricet! Umel docela dobre anglicky, relativne bezpecne ridil (Indonesie!) a v aute dokonce fungoval chladici vetrak, takze trihodinova cesta do Senaru village docela ubihala. Dozvedela jsem se, ze od svych sestnati pracoval na Mount Rinjani jako nosic, a ted ze dela guida. Vypravel mi o 'magic power' kavy a cigaret a o tom, jak kdyz nepracuje tak jen tak 'relax'. Indoneskou dopravou jsme projizdeli kolem dvou spadlych mostu pres reku - not exactly reassuring - a podel pobrezi to klikatili nahoru dolu pres kopecky. Highlight cesty pro me by tentokrat typek na motorce, co si vezl s sbou kozy! Jako zivy kozy, na motorce, jak kdyby to byl pytel ovsa...Indonesie, ktera neprestava prekvapovat pokazde, co se sem podivam!
 |
| Indonesia for you! |
Do Senaru village, ktera lezi na severu od Mount Rinjani a je jednou ze dvou vstupu na trek. Bydleni bylo s vyhledem na hory, a opicemi behajicim po strese. Navic jsme dorazili asi v pulce odpoledne, takze byl jeste case vyrazit na vylet k vodopadu. Tiu Kelep je nejvetsi a udajne nejkrasnejsi vodopad na celem ostrove (maji jich tam mraky) a cesta k nemu trva neco pod hodinu. Cestou navic jeste prochazite kolem mensiho Sendang Gile, kde se dokonce da koupat - zvlast pokud chcete poradnou masaz vodou ktera pada z nekolikametrove vysky! Koupel jsem si odpustila, a tak jsme se radsi vydali dal. Cesta misty vedla po kamenech v rece, misty jsme jako mravenecci kraceli po spadlych kmenech. Koryto reky vypadalo trochu jako po obdovi destu, spousta polamanych kmenu a kamenu. Kdyz se ale clovek podival po srazu nahoru, bylo evidencni ze i tady byly sesuvy pudy, ktere relief cesty k vodopadu zmenili. Diddi vypravel, ze pred vodopadem byvala takova tunka, a ukazoval mi, kde meli misto na skoky do vody....sesuv pudy ale jezirko zrusil, a z mista na skoky do vody byste skocili asi do 20 cm hluboke vody. Vyhoda ale je, ze se da k vodopadu dostat fakt blizko, takze uplne citite tu sprchu a silu te masy vody, co pada dolu. Udajne je takhle vodopad hezci, nez s tunkou pred zemetresenim! No, musim uznat, ze vodopadu uz jsem par videla, ale tenhle rozhodne parti k tem nejpeknejsim!
Prohopkali jsme se pred kameny a kmeny zpatky a protoze uz se serilo, slupla jsem jeste zeleninove kari, zapila ho melounovym freshem (takhle to zni jako slena kombinace, ale hlasim, ze jsem neskoncila na zachode!), pak uz jsem si jen sbalila na rano a s opicemi behajcimi po plechove strese (jo, je to brutalne hlucny!) jsem zamirila spat. Protoze zitra vyrazime do hor!
 |
| Vodopad Tiu Kelep |
 |
| Nekonecno vody |
 |
| Dobrou noc z Lomboku! |
Žádné komentáře:
Okomentovat