S utapkanyma a ze sebehu z kopce vlastne docela bolavyma nozkama jsem se vykulila z postele abych rozhrnula zavesy a pustila dovnitr ranni slunicko. Ze severu z hor jsem se premistla k pobrezi na jihovychod, kousecek od mestecka Kuta. Tahle Kuta ale nema s tou party Kutou na Bali nic moc spolecneho. Tak celkove je Lombok min turisticky, castecne jeste stale ducledkem lonskeho zemetreseni, a castecne protoze sem proste jezdi trochu min lidi. Byla jsem trochu prekvapena, cekala jsem takove druhe Bali, ale ukazalo se, ze tady cas plyne jeste o trochu pomaleji, a turisticke davy sem jeste nedorazily. Pravda, mestecko vecer buzzing a predevsim evropsti turisti se nemuzou rozhodnout, do ktere z restauraci pujdou na veceri, ale celkove je to klidnejsi, pustejsi, a tak nejak vic mistnejsi. To je na jednu stranu bezva, protoze se vyhnete davum...na druhou stranu to ma trochu limitace co se tyce dopravy, a tak trochu bezpecnosti. Docela bezne na ceste z mesta nepotkate nic jineho nez stado dobytka a spoustu divokych psu. Prave ze psu jsem osobne mela nejvetsi respekt, a to az tak ze jsem vlastne ani jednou za celou dobu nesla rano behat....Mozna to bylo jen nestastnou lokalitou, ac teda bydlen bylo jako v tropckem raji! Kazdopadne muj puvodni plan vecerni prochazky do mestecka - bylo to asi dva kilometry - se u Lulu, pani domaci, shledal z jednoznacnym 'ne'. Chvilku jsem koukala trochu puzzled, ale s jejim komentarem o psech jsem pochopila, ze chozeni pesky tu asi vazne nebude vhodne provozovat....no ale protoze jsem se nejak pohybovat potrebovala, a jeji navrh, ze me jeji syn - bylo mu tak ctrnact - na motorce vzdycky nekam hodi, se mi zdal blaznivy. Nic proti, ten kluk asi umi ridit mnohem lip nez ja, vzhledem k tomu, ze to je bezna praxe tak sestiletych deti tady....ale asi radsi budu mit ten stroj pod svoji kontrolou.
Lulu mi podala klicky a helmu.....a me nezbylo nez prekonat strach.......
Chvilku jsem trenovala na prasne ceste pred ubytovanim, jezdila tam a zpatky, otacela se, zastavovala a rozjizdela se...vzpominky na autoskolu! Prdela jsem si to vitezoslanych dvacet kilometru v hodine a pripadala si jako vitez.
Dnesni plan byl docela lenosivy, zamereny na zbaveni se laktatu v mych nohou, hehe! Mela jsem vyhlidnute dve plaze na zapad od Kuty, a tak jsem s sbalila batuzek a po snidani narazila na hlavu kyblik a statecne se rozprdela smerem Mawun beach. A kdyz jsem prejela prvni kopec a naskytnul se mi vyhled na zatoku s pisecnou plazi, smala jsem se pod helmou jako debil....znate to, ten pocit, kdyz z neceho mate desnej strach a pak to prekonate?
Byl cas na koupacku a certsvy kokos! More sumelo, kolem pobihaly deti, ktere se na kazdeho noveho prichoziho vychrlili serii otazek, ktere umely v anglictine - pocitnaje 'Odkud jsi?', 'Jak se jmenujes?' ' Kolik ti je?'...az po komentare 'You are beautiful like your mum'. Absolutne se nestydi, snazi se vam prodat kokos nebo ananas nebo pleteny naramek, ale kdyz je odmitnete, casto jeste chvili zustanoou a zvedave si vas prohlizi. Asi petilety chlapecek se uvelebil v pisku hned vedle me a zacal me chytat za ruku se slovy obdivu 'you are so white'...a pak koukal na svoji snedou ruku a zklamane prohlasil 'we are just brown here'... prislo mi to usmevne, vsichni ti bili Evropani chytajici bronz na plazi, zoufale touzici se vratit z dovolene opaleni, a pak snedi Indonesane stezujici si, na svoji snedost... blaznive!
 |
| Vyhledy cestou...ta zatoka dole je Mawun beach |
 |
| Mawun beach |
 |
| Catch all the sunshine! |
Moji detsti spolecnici se presunuli vyzvidat nekde jinde a ja se rozhodla vyrazit dal smerem Selong Balanak beach. To sice znamenalo pres kopec a dolu, a pres dalsi a zase dolu...ale prdela jsem s to skrz male vesnicky a kolem kokosovych plantazi. Bylo modro, slunicko smazilo, ale jak pofukovalo tak to bylo vlastne bezva. Mistni me predjizdeli, ale to bylo fuk, obcas jsem musela pribrzdit nebo objet psa, dite, slepici, cloveka nesouci hromadu sena, za kterou nebyl videt... Uspesne jsem zvladla i 'tankovani'. To v indoneskem stylu rozhodne neprobiha u pumpy....podel silnice casto vidite takovy stojanek s plastovymi, nebo sklenenymi lahvemi benzinu....a to jen zastavite, pani prijde s plastovym trychtyrem, kyvne na vas jestli jednu nebo dve lahve, a nalije to tam...zaplatite, a jedete dal. Indonesky styl!
Plaz Selong Balanak beach byla mnohem zalidnenejsi, s par restauracemi podel plaze a surfarskou skolou. Ve vlnach bylo videt surfare nadsene zacatecniky, kteri se podle pokynu instruktora snazili vyhupsnout na prkno se stejnou lehkosti, jako to vypada, kdyz na praveho surfare koukate v televizi. Surfarskou lekci jsem zavrhla, a radsi se vydala podel plaze najit nejake klidne mistecko na dalsich par kapitol me knizky, a koupacku ve vlnach, zejo! No a nebyla by to complete beach experience, kdybych si nedala kokos, zejo!
 |
| Selong Balanak beach |
Kdyz se odpoledne zacalo klinit k veceru, a me zacalo trochu krucet v brise, byl cas zamirit zpatky. Cestou jsem jeste mela vyhlidnute jedno misto s vyhledem, kde jsem se chtela zastavit. Je to vlastne joga centrum, ale je u toho i restaurace, kde se bezva vegeti....a kouka jak se obloha barvi se zapadem slunce.
 |
| Ashtari yoga s vyhledem |
 |
| Vstupte..... |
 |
| ...a kochejte se vyhledem! |
 |
| Diky Ashtari Yoga place! |
Žádné komentáře:
Okomentovat