Vydavame se do hor!
Rano ospale mzouram, jak vychazejici slunicko osvetluje kopce naproti, mez nimi i tycici se Mount Rinjani. Mezitim mi pred nosem pristane obri bananova palacinka a talir s ovocem, luxus!
 |
| Typicky indonesky horsky pohled - hory a kyticky! |
 |
| Ten vrchol uplne vlevo je Mount Rinjani! |
A v sedm uz jsme na ceste! Diddi se mnou jde jako guide a dalsi dva kluci nesou zasoby a vybaveni - luxus vyprava....ac teda clovek se musi smirit s tim, ze jinak to asi ani nejde. N jednu stranu blaznive, kdyz vidite na cem, a jak tezky! naklad ty nosici nesou, rikate si, ze byste s to snad radsi meli nest sami. Ale pravidla jsou pravidla, takhle se turisti v Alpach a ne tady...a aspon to misntim dava praci. Cesta nejdriv vede do prudkeho kopce nad vesnici, kde se u vstupni brany musi vsichni registrovat a zaplatit vstupni poplatek. Odtud se pesinka uz nori do lesa, neco spis pralesa, kde stoupate po korenech, misty velkych stupech na kamenech, nebo piscitych usecich, kde se nahrabana puda trochu bori pod nohama. V zeleni lian obcas zahlednete opici, ale jinak vyhledy moc nejsou. Trasa ma nekoik zastaveni - rikaji to mu 'pos' jako zkratka pro 'position'. Tam je vzdycky takovy altanek a vetsina vyprav tam odpociva. Vetsinu casu si s Diddim povidame, vypravi mi zazitky ze zemetreseni loni, a o tom jaky dopad to vsechno melo na vesnici a okoli. Vetsinu vyprav predejdeme a Diddi vypada spokojene s nasim tempem. Smeje se, ze nejvetsi drina je s 'Asian guys', protoze chodi pomalu....chapu, slimaci tempo je snad jeste mnohem vic vycerpavajic nez jit rychle - vylety s malymi Letorostaky tomu jsou dukazem!
Chvili pred polednem jsme zhruba na puli cesty a stavime na obed. Nemuzu uverit, kdyz mi Diddi na plastovem taliri, s priborem, prinese jidlo jak z restaurace! V plastovem kelimku nasleduje i teply cajicek, ktery bodne. Pripadam si jako na nekolikahvezdickovem zajezdu.
 |
| Obed - jak v restauraci! |
Od druhe pulky se krajina zacina menit, vylezli jsme s lesa a pesinka se zuzila a vede nejdriv skrz klec a pak takovou divokou travu...rikaji tomu 'savana'. Misty je cesta neuveritelne prasna, takze je nejlepsi vsehcny predejit, jinak se vam to porad viri pred nosem. Posledni usek se pak prudce zveda a po kamnenitem svahu jako kamzi musite vylozit nahoru. Pak se uz jsen po uboci sejde na okraj a naskytne se vam pohled, ktery vypada trochu neskutecne, jako by to byl model. V dobe, kdy jsme dorazili byl na sopecnym kraterem a nad vrcholem jeste mrak, ale ten se behem pozdniho odpoledne rozpustil a Senaru krater, Mount Rinjani a okolni kopce se ukazaly v plne krase. Musim uznat, ze jsem neco podobneho asi nikdy nevidela...skoro neskutecny pohled, fakt parada! Jedinou vadou je to, ze mate tendenci to porad fotit! Podel krateru je nekolik mist, a kazdy ma trochu jiny vyhled a uhel...a kdyz se rozpustily mraky, proste se na to neslo vykoukat, a vsichni jsme lovili fotky jako divi. Delali jsme si toho legraci s jednim Danem, se kterym jsem se dala do rec jak jsme se tak kochali vyhledy....ale pak z nej vypadlo, ze po Indonesii cesutuje uz 4 tydny, tak jsem se smala a rikala, ze jestli foti tak jako za poslednch 24 hodin, mel by si vzit jeste jednu dovolenou, aby ty fotky vsehcny prebral!
 |
| Stoupani nad mraky |
 |
| Tak jsme tu! |
 |
| Vyhledy,co! |
 |
| Cekani, az se mraky rozestoupi.... |
Protoze jsme meli jste nejakou chvili nez bude slunicko zapadat, vyrazli jsme zpatky ke stanu, kde me udajne cekala mistni specialita. Smazeny banan s cokoladou - to nezni jako zadna novinka - ale navrch tohodle receptu byl jeste nastrouhany syr! Tak asi si dovedete predstavit, jak odvazana jsem byla s predstavy smazeneho, ale neochutnat v tehle podninkach proste neni moznost, takze jsem tuhle podivnou kombinaci vyzkousela. Jako, asi by to nebyla moje prvni volba, ale musim rict, ze jsem rozhodne ochutnala bizarnejsi a o dost hnusnejsi veci!
 |
| Smazeny banan s cokoladou a strouhanym syrem - vitejte u Michellina! |
Nase vegeteni na zbylem slunicku prerusil nahly ryk, jako by se hasterili opice. Do toho ale najednou stekot psu a tak jsme v kamenitem svahu nad nami najendou zahledli opici, ktera byla pronasledovana divokym psem. Nikde v dohledu nebyly stromy a tak opice nemela kam se schovat nebo utect a tak stridave zdrhala po kamenech a stridave prskala a snazila se psisko zastrasit. To se ji relativne darilo dokud se s druhe strany neobjevil dalsi pes! V prevaze opice chudak nemela sanci a ty dva hafani ji najednou chnaply do tlamy a normalne to vypadalo, ze ji pretrhnou napul! To uz ale jeden s guidu vedlejsi vypravy, co byl k tehle podivane nejblz, vyrazil zasahnou, a pak kameny se mu podarilo psy zahnat. I z dalky bylo videt zkrvaveny krk opicaka, ktery nejdriv nehybne v soku sedel na kameni, ale po nekolika minutach se pomalu zacal belhat pryc....chudak! Doufam, ze se z toho otrepal, a priste nebude tak hlupacky opoustet bezpec stromu!
Fotky snad trochu mluvi samy za sebe, vyhledy byly neskutecne paradni! Stridave jsme prechazeli mezi ruznymi misty pok hrebeni krateru, fotili a obcas jen tak proste potichu sedeli a kochali se. Na kopci se postupne trousili dalsi stany, a podle odhadu tam mohlo pres noc kempovat treba dvacet tricet lidi....plus guidove a nosici. Vetsina z nich, nebo aspon co jsem se tam bavila, byli Evropani na dovolenych, s par vyjimkami s Ciny. Diddi mi na protikopcich ukazoval, kudy by trek normalne vedl dal...ze sedla u krateru se musi sejit dolu k jezeru, pak se musite zase vyskrabat zpatky na hreben do druheho sedla a odtud se pak leze na vrchol. Jen na pohled ale hlavne v te prvni casti je cestamisty zasypana, takze v nejblizsi dobe se otevreni ani nepredpoklada. Par guidu ale udajne uz cestu bylo prozkoumavat a zrejme se do budoucna trasa treku bude must trochu zmenit. Puvodne cely trek je na tri noci a ctyri dny, ale musim rict, ze ac jsem videla jen cast toho okruhu, jsem nadsena...a nedovedu s predstavit kolik fotek bych mela za ty tri dny!
Mezitim, co jsme mudrcovali se slunicko zacalo klonit a ozarovat kopce do zlata. Mraky klesly a vypadaly jako takova nacechrana cukrova vata valejici se jako perina v udoli.
 |
| Nad mraky a vys! |
 |
| Spani s vyhledem! |
 |
| Slunicko dava dobrou noc |
 |
| Mount Rinjani pri zapadu slunce |
 |
| Dobrou noc! |
Kdyz zapdlo slunicko, jeste jsem se na zahrati dala luxusni zeleninove kari, caj a ohrala se na chvilku u okynku. Mrzelo me, ze telefon neum zachytit tu uzasnou hvezdnou oblohu, ktera byla naprosto fascinujici. Nekonecne mnozstvi hvezd, rozhazenych po obloze a zarici mesic nad nami, s Diddim jsme se smali, kam se hrabe petihvezdckovy hotel! Bylo neco pred desatou, neco kolemsesti stupnu udajne a ja se chumlala do spacaku v 2700metrech, pod hvezdnou oblohou... o co vsechno ty kancelarske mysky a sterilni hotelovi cestovatele prichazi!
Chvili pred sestou jsem se vyhrabosila do zimy a do obohy v barvach vychazejiciho slunce. Fotky bohuzel ne uplne dokazaly zachytit ty barvy, tak jsem se vic kochala ocima nez skrz obrazovku telefonu....kazdopadne vyhledy byly docela do daleka - bylo videt na oblibene tri Gili islands a v dalsce (ac to na mych fotkach neni moc videt) se i tycila sopka Mount Agung (a co vysoptila loni v prosinci, kdyz jsem tam byla) na Bali! How cool is that!!
No rozhodne bylo na co koukat, cloveku by se ani nechtelo dolu...ale nedalo se moc nic delat a tak jsem sbalili saky paky, ja stale oblecena ve ctyrech vrstvach, jsme se vydali na sestup. Kamenty usek sel pomalu, protoze jsme museli opatrne jako kamzici dolu. Pak prisel pro me nejhorsi usek - prasna 'savana' kde jsem se rozhodla to radsi sesupajdit skoro poklusem, abych unikla ostatnim, co virili prach. A jak uz to tak byva, dole jsme byl mnohem rcyhleji nez nahoru, a cloveka uplne prekvapi, jak vysoko jsme se vyskrabali, a jak prudhe stoupani to bylo.
Ve srovnani s Mount Kinabalu byl tenhle trek jinaci v tom terenu, a protoze byl kratsi as se zdal i trochu snazsi (ac kdyz jsem supela do toho kopce tak bych tyhle radky asi nenapsala)...na jednu stranu skora, ze se trke neda aboslvolat cely, na stranu druhou, tenhle vystup bylo bozi! Mela jsem stesti na pocas, na guida, na lidi, co jsme potkali......a zapad slunce nad sopecnym kraterem je tak nejak celkove jedna s veci, ktera se proste nezapomina!
Takze diky Mount Rinjani...a uz se netres, lidicky dole ve vesnici jsou mili a tyhle trasy jim tam bori to malo, co v jejch svete maji....
A jestli nekdo chce doporuceni na bezva trek v Indonesii, myslim, ze tohle je rozhodne jeden kandidat!
 |
| Hory se probouzi...v dalce bylo videt Gili islands a dokonce i Mount Agung na vedlejsim ostrove Bali! |
 |
| Mount Rinjani a vychod slunce...je tu dalsi den! |
 |
| A je cas vydat se dolu z hor....diky Mount Rinjani! |
Žádné komentáře:
Okomentovat