Coastal trail run fun!

Nemuzu uplne rict, ze by nozky po sobotnim vyletu nebyly unaveny, ale usoudila jsem, ze to se rozbehne. Nabalila jsem svou Salomoni vesticku svacinkou a vyrazila na vlak tentokrat na jih Sydney do pobreznho mestecka Cronulla. Odtud vedla podel plaze a pobrezi pesinka na vychod skrz Kamay Bay Botanic National Park, ktery byl vyhlaseny vyhledy na skalnate pobrez, trosku podobne Royal National Park, kde jsem byla minule.

Cronulla v nedeli rano vypadala jako z australskeho stereotypu – rodinky se trousily na smashed avocado toast and smoothie brunch, surfer uz v neoprenech rejdili na vlnach a sportovni nadsenci joggingovali podel plaze. Outdoorsky lifestyle, kterej se mi na Australii hrozne libi! Nejdriv jsem musela trochu proklickovat korzujicimi prochazkari, ale pak uz jsem pisecnou pesinkou sebehla na plaz a pelasila po pisku. Trust me, there is something so liberating about running on the beach! Vlny se obcas rozlily do dalky, a tak jsem musela hupsnout to mekciho pisku, takze to byl vlastne docela dobry tranink. Plaz byla dlouha nejakych pet kilometru a lemovala celou zatoku, na jejiz konci byla Cronulla, takze jste mestecko videli vzdalovat. Mijela jsem nadsence rybare, rodinky na prochazce detmi a psy nadsene se vrhajicich do slanych vln a rousajicich chlupy a kratasy…nebo pary jen tak se loudajici v pisku. Po asi peti kilometrech plaz koncila a pesinka se se vyskrabala na utes a pokracovala zeleni a piskem po vrcholku skalisek, coz byly bezva vyhledy. Teren se stridal mezi placatymi skalami, pesinkou mezi kleci a hlubokym piskem. Misty se uplne bezet nedalo, ale to byly casto aspon zaminka na zpomaleni a foceni.

Cim vic jsem se blizila k najkrajnejsimu vybezku Cape Solaris, lidi pribyvalo, a me vrtalo hlavou, proc vsichni ziraji s dalekohledy do more. Az pak kdyz jsem zastavila a dala se do reci se starsim parem mistnich jsem se dozvedela, ze ti vsichni sleduji velryby! Pry ted je hlavni sezona, kdy sem priplouvaji a jde je videt. Bez dalekohledu – nebo aspon poradneho zoomu na fotaku – toho clovek moc nevidel, respective se tam moz snazte videt velrybi ocas, ze ho pak vidite v kazde vlnce….takze jsem to nakonec vzdala a zamirila najit mistecko na piknik.

S odlehcenym batuzkem jsem se pak rozhodla pokracovat v okruhu a obehnout cely vybezek z druhe strany. Znamenalo to sice bezet chvili po silnici, ale to vlastne an moc nevadilo. Na zpatecni ceste jsem pak uspesne trefla drivejsi odbocku, ktera vedla kolem Cronulla Sand Dunes, takoveho obriho piskoviste vlastne. Pesinka se vracela po kopcich a vlnla zeleni, takze bylo videt jak cely usek, co jsem bezela po pobrezi, tak i Cronulla na horizontu jako cil. Celkove to byl dobry trenink, protoze casti trasy vedly docela psikovymi cestami, ale nakonec jsem se napojila na pesinku podel plaze a podlenich par kilometru probehla tudy zpatky do centra Cronully. Na zpatecni cestu jsem ulovila krasne chlazenou kokosovou vodu a kolem pul pate uz nechavala pobrezi v zadech a s 32 kilometry v nohach se vracela do Sydney….vstric pracovnimu tydnu!

Ranni ticho v pristavu

Piscita pesinka - trenink zacina!

Je to bozi!

...plaz konci....

...pesinka po utesu podel pobrezi zacina!

Beh s vyhledem!

Pobrezi Kamay Botany Bay National Park

Cronulla v dalce

Na okraji utesu

Neni na ricecake s dynovou pomazankou, navic s vyhledem na more!

Cil na obzoru - zpatky smer Cronulla

Obri piskoviste...mistni pisecne duny!

A sice to znamenalo obetovat par hodin spanku, ale ranni beh na vychod slunce v Sydney jsem si nemohla nechat ujit!

Kdyz jsme se v patek vecer odlepli od zeme a staceli to smerem na Singapur, trochu se mi postesklo, ze se vsemi temi plany na presun do Evropy je tohle mozna posledni australsky vylet…. Jasne, clovek nikdy nevi, co ho za rohem ceka zejo….ale ikdyby, I had a hell of an amazing time! Diky Australie…

…as I always said, there is something about you I really really like…..just damn shame that you are so far away!

Thank you Sydney!