Asia Light: Zpatky do Blue Mountains

Kdo pozna, co je to za mesto?

Jsou mista, kam se vracim hrozne rada, a Australie rozhodne patri me jedno z nich. A tak kdyz se naskytla prilezitost si pracovni tyden v Sydney trochu prodlouzit, asi chapete, ze jsem nevahala. K protinozcum jsem sice mirila uz poctvrte, ale myslim, ze to bude jeste trvat dlouho, nez se mi Australie okouka! Navic jsem tam poprve mirila do jejich zimy, coz byl docela legracni zazitek sam o sobe! Australan v cepici a kabate proste neni uplne to co si automaticky predstavite zejo!

Pristala jsem v patek odpoledne, a pripravena na patecni blazinec na letisti jsem byla trochu v soku, kdyz bylo letiste doslova opustene. Ridic Uberu dokonce rikal, ze cekal dve hodiny na jizdu! Skoro jsem si rikala, jestli se neblizi do Sydney nejaka apokalypsa, kdyz je vsude tak vyklizeno! Teplomery ukazovaly 18 stupnu, coz bylo prijemna zmena od Singapuru, jen teda slunicko zapadajici uz kolem pate pul seste me pripomnelo zimni mesice, a naznacilo, ze mozna bude treba poupravit plany na sobotni vylet..ale pekne poporadku.

Vstavacka do tmy kolem pul seste byla prisna o to vic, ze pod perinou bylo – narozdil od pokoje – pekne teploucko. Ale Blue mountains volaji zejo…takze jsem se peclive navrstvila, trochu nervozne porovnala udajnych sedm stupnu v Sydney se ctyrmi stupni v Blue mountains… a vyrazila potemnelymi, jeste napul spicimi ulicemi na vlak. Dve hodinky na to jsem uz vystupovala do slunecneho ale mraziveho dne v Katoomba. Bylo krasne sveze a vetsina vyletniku jeste spala, takze krome skrehotajicich papousku bylo slyset jen krupani jinovatky pod nohama. A jo, taky mi to prislo bizarni – neco proste nesedelo, bud ti papousci ve ctyrech stupnich nebo jinovatka v Australii…nebo tak nejak vsehcny ty veci dohromady!

Destinaci pro dnesn vylet byla tentokrat opacna strana Blue mountains nez tak, kam jsem se podivala minule. Naplanovala jsem si trasu pred skalni utvar Ruined Castle a osamelou horu Mount Solitary, a idealne jsem chtela prejit cely hreben a po opacne strane to projit okruhem do predchozi zzastavku vlaku. Okruh je popisovany jako dvoudenni trek, ale celkove vychazi asi na 27km coz se za den da zvladnout… Jen jsem trochu necekala, ze bude uz v pet, pul seste tma, takze jsem mela plan B, coz byl navrat podobnou cestou zpet.

Trasa neobvykle zacinala sestupem po Golden stairs a pak pokracovala pesinkou lesem a kapradivnovymi porostem a palmami az k odbocce na Ruined Casle. Cestou jsem potkala par vyletniku a taky trailovych bezcu, coz mi prislo super! Ostatne nco podobneho jsem mela v planu na nedeli, tak me to vlastne docela natesilo. Ruined Castle, coz je vlastne takova skaln formace co proste vypada jako hrad, je na hrebenu jednoho kopce, takze se musite z pohodove kapradinove pesinky vyskrabat nahoru, ale je to docela dobrodruzo co stoji za to. Na skalni formaci nevede zacna cesta nebo retez nebo stupy nebo tak, ale slysela jsem par lidi nahore tak jsem si rikala, ze se tam nejak musi dat vylezt….a dalo, jen se musel clovek prosmyknout takovou dirou ve skale a po kamenech vysplhat nahoru. Trochu jsem zavahala, jak se pak dostanu dolu, ale tak znate to, kdyz uz jste pulkou tam…slo to nahoru, pujde to i dolu zejo…a co by clovek neudelal kvuli vyhledum! A ze byly pekne, vlastne jsem koukala na tu stranu Blue mountains, kterou jsem brzdila minule. A v dales byla videt osamele trcici Mount Solitary, kam jsem mirila jako dalsi zastavku.

Pesinka na Mount Solitary se nejdriv klikatila lesem a pak zacala stoupat kolem kamenitych skalek. Trasa nebyla uplne tak znacena takze jsem obcas trochu prozkoumavala, kudy dal, ale ‘nahoru’ byla vetsinou odpoved. Postupne se pesinka zacala menit ve vic a vic kamenitou a skalnatou, z chuze se stalo trochu splhani, misty jen jednim smerem, takze clovek musel pockat az vyletnici v protismer prolezou. Akcnich fotek uplne moc nemam, protoze s telefonem v ruce se opravdu lezt nedalo, clovek potreboval pekne obe ruce. Ale misty byly vyhledy fakt paradni, a tak vubec to byla docela dobrodruzna cesta. Jen teda kvuli lezeni to trvalo dele, takze jsem zacala premyslet, jestli neni cas na zvazen planu B. Vegetila jsem na slunicku u tropickych trcicich krovi, co vypadaly jako trcic trsy travy, slunila se na slunicku, ktere templotu vyhnalo na krasnych 23 stupnu… no zima v Australii… Cestou miite par taborist pro ty co planuji vicedenni prechod, nebo posvatne Aboriginal rocks, odkud byly super vyhledy do udoli na opacnou stranu hor. A vsechny ty zelene kopce fakt vypadaly namodrale, snad aby dostaly svemu jmenu Blue montains! Na obedovy piknik na Mount Solitary jsem si vybrala vyhled do udoli a zbouchala obri a absolutne luxusni avocado! No a tak nejak jsem pocitala kilometry a hodiny do setmeni, a rozhodla se pro bezpecnou variantu. To znamenalo zkratit trasu a zamirit na vlak zpatky do Katoomba…no, kdyz jsem mela na konci dne na Garminu 34km, nevim uplne jestli ‘kratsi varianta’ je tem spravny popis, ale anyways se to tak zdalo na mape…

Posledni cast trasy jsem vzala pres Scenic world, coz je takovy turisticky park v Blue mountains. Netusila jsem, ze trasa vede primo skrz nej, a uz vubec to podle mapy nevypadalo, ze jedina cesta nahoru k autobusu je lanovkou! Takze jsem se v pul pate se zapadajicim slunickem ocitla ma spodn stanici lanovky, odkud byl krasny vyhled na Three sisters, trojitou skalni formaci, co je asi nejikonictejsi a jedna z nejfotografovanejsich mist Blue mountains. Moc na takove atrakce nejsem, ale jaksi jsem se tam ocitla mezi temi nadsenymi turisty…takze nebylo moc na vyber, pokud jsem nechtela jt zpatky 6km, a riskovat tmu… Tak jsem hupsla na lanovku, o ktere jsem se dozvedela ze to je nejprudci railway na svete udajne…coz musim potvrdit neb jsem si rikala, ze aspon udelam video z te scenicke jizdy, protoze vyhledy byly paradni…ale jen jsme se rozjeli a zacali stoupat, malem jsem sklouzla ze sedacky a mela tak co delat zustat sedet natoz natacet…takze vlastne docela legracni zazitek!

Se zapadlym slunickem se udelala zase pekna kosa a tak jsem si uzivala teplicko ve vlaku zatimco jsme se vzdalovali od Blue mountains a stmivajici krajinou mirili zpatky do Sydney.

A kolem osme uz jsem sedela doma, vyhrata horkou sprchou s teplou polivku a po 34km docela utapkanyma nozkama…ale s dalsim bezva dnem stravenym v Blue mountains na konte…a mam plno fotek jako dukaz!