Asia Light: Nedelni vylet aneb dobyti Mount Mitake a Mount Otake

Stejne jako minule, i tenhle vikend jsem se rozhodla vyuzit jeden den z vikendu na unik z mesta. Tentokrat jsem na vylet mela spolecnost, coz byla vlastne docela mila zmena. Pocasi tentokrat tak luxusni nebylo, a kdyz jsme rano vyrazeli na vlak a teplomer ukazoval 11 stupnu, rikala jsem si, ze v tech 1200m, kam se chystame vylezt, bude asi docela kosa…teplotni sok oproti Singapuru rozhodne!

Cile vyletu byly dneska vlastne dva. Prvni byl vrchol Mount Mitake, ktery ma asi 950m a na jeho vrcholku je posvatny chram. Do kopce se da nablizit lanovkou, ale my se misto toho vydali na vyslap pesky. Z vrcholu Mount Mitake byl pak plan vydat se na Mount Otake, ktera ma asi 1230m a slibovala nejake vyhledy do kraje, vcetne povinneho pohledu na Mount Fuji. Bohuzel bylo zatazeno, takze to s viditelnosti do dalky nebyla zadna hitparada, ale tak vylet kvuli pocasi nezrusite zejo!

Vyrazili jsme smerem hlavni vlakove nadrazi – Shinjuku station. Osobne bych se asi vykodrcala trochu driv, ale nakonec jsme mirili na vlak v deset. Stejne jako minule jsem mela screenshoty nazvu zastavek, ktere jsem pri nakupu jizdenek ukazala panovi za prepazkou. Ten mi s pokyvanim hlavy vysolil dve jizdenky, ale cena se mi zdala nejaka silene nizka, pamatovala jsem si, ze minule jsem platila asi ctyrikrat vic! Pro jistotu jsem mu jetse jednou ukazovala nasi trasu a ujistovala se, ze nam dal jizdenky na spravnou stanici. Vsehcno odkyval a poslal nas na nastupiste 12, coz se shodovalo jak s jizdnim radem na nadrazi, tak moji aplikcai, takze jsem si rikala, ze je snad vsehcno v poradku. Museli jsme prestupovat (primy rychlejsi vlak ujel brzo rano), ale vsechno tu jezdi neuverielne na cas, takze se muzete spolehnout, ze budete vystupovat na minute presne podle jizdniho radu. Na nadrazi ve stanici Tachikawa jsme se podle instrukci presunuli na jine nastupiste a chvilku se snazili rozsifrovat, jaky vlak nas doveze smer Mitake, a nakonec zjistili, ze budeme mist prestoupit jeste jednou. No nevadi, v Ome jsme se vykulili z vlaku a nakulili do protejsiho vlaku. Jen pro jistotu se jeste ptam nejakeho pana, co vypada jako strojvedouci (jestli tun eco takoveho maji), jestli ten vlak jede smer Mitake. A on ze to musime zpatky, ze Mitaka je opacnym smerem. Tak mu rikam, ze ale odtud jsme prijeli, a opakuji, ze mirime smerem Mitake. A on se chytne za hlavu a rika ‘aha, Mitake a ne Mitaka, tak to jo, smerem Mitake jste ve spravnem vlaku’….jako vazne, jaka pravdepodobnost je, ze budete mit vestejnem smeru zastavku Mitaka a Mitake?! No spravny vlak jsme zvladli, ale legracni bylo, ze koukam na tu jizdenku, co nam pan u okynka v Tokyu prodal….a tam vesele stoji Mitaka. No vida, to vysvetluje, proc ta jizdenka byla tak levna! Mitaka je totiz asi jenom na tretine cesty co je Mitake….no co na to rict? Ocekavali jsme, ze nas ceka jeste slozite vysvetlovani situace pri vystupu, ale mistniho pana za prepazkou plne zamestnala skupinka zmatenych cinskych turistu, takze jsme tam chvilku nesmele postavali a cekali, co bude, ale pak to vzdali a proste prosli ven.

Hned pred stanici bylo informacni centrum, kde slecna mluvila anglicky, a dokonce nam poskytla i anglickou mapku a poradila, ze pokud nechceme jet lanovkou, je nejlepsi vydat se nedriv pesinkou podel reky, je to pry hezci cesta. Vysvihli jsme arigato a vyrazili podle doporuceni uzkym chodnickem proti proudu reky. Cestou jsme pozorovali trenujici kajakare, co blbli v perejich, a kdyz nas videli fotit, zacali blbnout jeste vic. Meli takove pidi kajaky, ve kterych museli sedet v tureckem sedu (nebo museli mit fakt kratk nohy) takze se s nim dalo aso docela dobre rejdit. Voda vypadala ledove, ale evidentne borcum v neoprene bylo dobre. Pesinka nas zavedla dal pres most, a pak uz prudkym stoupanim od reky nahoru smerem zacatecni stanici lanovky. Od ni cesta zostra stoupala serpentynami nahoru lesem. Obas bylo skrz stormy videt do kraje, ale nic moc na foceni neb vzdycky byly stormy v popredi. Funeli jsme to nahoru, a po chvili si vsimli, ze stormy podel cesty maji cisla. Zacinali jsme nan eco kolem 860 a postupne cisla klesala. Spekulovali jsme, jestli u stormy 1 bude vrchol, ale zatim to spis vypadalo, ze u jednicky pojedeme zpatky k 860. Nejaci ocislovani ubozaci byli docela legracni, nekde to byl uz jen parez co smutne trcel u cesty. Jindy to byly obri stare stormy s korunami vysoko se tycicimi k bohuzel dnes zatazene obloze. Slunicko se teda snazilo a obcas nas nejakym paprskem polechtalo, ale k azuru daleko.

Vrchol Mount Mitake byl takovy zvlastni, nepripadali jste si totiz – krome toho zpoceneho tricka – jako na vrcholu. Byla to skoro takova mini vesnicka v kopci. S chramem na vrcholu dlouheho schodiste. Odtud pak vedla pesinka dal do lesa, nekdriv se vlnila podel uboci a pak stoupala po stridave udusane cesticce, kamenitym stoupanim a misty skrz vysoke koreny nahoru do kopce smer Mount Otake. Obcas byl nekde vyhled skrz stromy, ale moc k memu zklamani tu moc fotogenickych prilezitosti nebylo. Navic, protoze jsme vyrazili relativne pozde, trochu nas nahanel cas, abychom jako kamzici stihli zhopsat dolu a chytnout posledni jizdu lanovkou dolu. To byl taky docela zazitek, trosku vzpominka na jizdu na Petrin, jen teda s trochu jinym vyhledem… Navic se pocasi umoudrilo a mraky, sice bohuzel az pozde odpoledne, se rozpustily, takze aspon par ulovku s modrou oblohou mam!

Ale kazdopadne vylet uspesny, s 22 kilometry v nozkach jsme se dokodrcali zpatky a ja byla rada za horkou sprchu, precijen ty singapurska teploty jsou trochu jine…ac musim rict, ze odfrknout si od toho vlhkeho lepiveho horka je skvele!

No, a ackoli jsme meli jeste jeden pracovni den v Tokyu pred nami, nedelni vecer byl posledni, co jsme zustavali. A zda se, ze ac jsem si obcas nebyla uplne jista, jestli sef moje napady na vejletovani uplne kvituje, myslim, ze byl nadsen…a pracovne asi vsehcno taky uspech, a neni lepsiho zakonceni nez navstivit mistni sushi bar na veceri…..priznavam se, byla jsem v raji!! Mnaaaaam!

Tokyo opet nezklamalo, a Japonsko porad zustava na mem seznamu destinaci, kam bych se jednou chtela nepracovne podivat na nejak dyl. Kdy to zatim nevim, ale pracovne budu zpatky koncem kvetna, a musim rict, ze uz se zas docela tesim.

Takze arigato Tokyo, navidenou v kvetnu!