Ale protoze sedet a koukat na zatazenou oblohu by na tom nic nezmenilo, vydala jsem se na vyjizdku na kole...vycistit si hlavu, kdyz uz nic jineho.
Bylo sedivo a vlhko jako v pralese, relativne konsistentne celych prvnich 35 km. Kdyz jsem ale konecne vyjela na sever a unikla provozu, najednou na me kaplo. A pak znovu...takove ty pomale obri pleskance, o kterych vite, ze za chvili prijde lijak.
Nebylo se zrovna vubec kde schovat, tak jsem proste jela dal.... a stastnym utocistem ve slejvaku se mi stala mistni farma - Bollywood veggies. Dojela jsem sice uz uplne mokra, ale protoze jsem to domu mela jeste daleko, byla jsem vdecna za strisku v zelene oaze.
Pozorovala jsem provazce vody co se valily z nebe.
Singapur plakal.
Kapky se hromadily na barevnych kvetech a obcas se skutately po kraji a kaply na zem. Jako slzy, co se kutali po tvari, a pak skapnou do kapesniku, kde se zmeni v mokry flicek.
Dest ne a ne prestat. Slzy se valily dal a dal.
Bude uz sedivo naporad?
Vzpominala jsem na ty slunecne dny. Kdyz jsme se spolu smali a podnikali vylety venku. Meli bychom vzpominat na to pekne. Happy old days.
A ostatne, kazdy sedivec preci prejde, vitr rozfoukne mraky a slunicko zas vykoukne. A vsechno bude zase trosku pozitivnejsi. Bude asi nejakou dobu trvat, nez se z deste otrepeme a ususime triko... a nejake kousky mozna zustanou mokre naporad, jako pamatka na ten dest.
Ale urcite bude zas pro co se smat.
Bude zase jasno.
Slzy uschnou.
Dest zbyde jako vzpominka.
A vyjizdka, at je jakymkoli smerem, nebo jakkoli dlouha, bude zase pokracovat.
 |
| Vitej v raji |
Žádné komentáře:
Okomentovat