Prvni pracovni cesta letosniho roku byla do Ciny. Priznam se, ze kdybych dostala vybrat, asi se vydam radsi nekam jinam, ale v praci jaksi obcas na vyber nemate, takze nezbylo nez se nalodit v nedeli odpoledne do letadla smer Shanghai. Z predchozich zkusenosti jsem byla pripravena na nakonecnou frontu na imigraci, takze bylo velmi mile prekvapeni, kdyz jsme skrz pasovou kontrolu prosvisteli za necelou hodinu. I tak jsme ale do hotelu dorazili nekdy kolem pulnoci, a s vidinou dlouheho dne jsem nevahala zamirit rovnou do postele.
Pondeli bylo ve znameni dvou dulezitych meetingu, ktere kdyz se na to koukam zpetne dopadly vlastne dobre, ale musim rict, ze takovou sodu jsem na meetingu jeste nezazila. V anglictine existuje takovy trefny termin 'heated discusssion', coz pomerne dobre vystihuje, co se v pondeli delo. Hlasita smrst otazek a argumentu stridana s momenty ticha v mistnosti, stres a tenze ve vzduchu, a snaha predat informaci tak, aby nase vlna a vlna klienta nezpusobily hromobitu. Byla to taky asi vlastne dobra ukazka kulturnich rozdilu v komunikaci a vubec celkove pristupu k reseni problemu. Ale kdyz se smirite s tim, ze 'at delate co delate, vzdycky to bude malo', a odhlednete od toho jaky zpusobem jsou klientovy pozadavky predavany, byla to vlastne docela produktivni diskuse....ale musim se priznat ze jsem v mnoha momentech mela na krajicku. A to, ze mi sef za odmenu koupil velkou sklenicku vina a postavil ji pred me se slovy 'Looks like you need it..' hovorilo za vse. Byla to asi nejvetsi lekce, co jsem ve sve historii pracovnich meetingu mela, nic co bych nutne chtela zazit znovu, ale tak i touhle cestou se clovek uci, ze!
Dalsi den bylo v planu velke supplier forum s ucasti suppliers z Ciny, Taiwanu, Hong Kongu, a Korey. S Philem jsme prezentovali jako two-man show, takze to bylo trochu jednodussi, ac na vas na podiu porad ziralo neco kolem 80 paru oci, usi naspicovane na simultanni tlumoceni. Myslim, ze jsem se troch uvylepsila v mluveni po-ma-lu...ale i tak je to proste bizarni, jak ta reakce publika je zpozdena. Vecer pak byla spolecna vecere, ze ktere se vyklubal bezva vecer (stesti na to, s kym seidte ustalo), takze me jeste cestou zpaty do hotelu taxikem bolely tvare, jak jsem se smala. Usmev se vytratil, kdyz jsem davala budik na 4:20....ale Tokyo volalo, a podle meho vyletu do zeme Mount Fuji loni tahle zeme za to ranni vstavani rozhodne stoji!
 |
| Tradicni cinska restaurace (aneb nezapomenta si baterku, at vidite na menu!) |
 |
| Dezert! |
 |
| A to jsem ja.... |
Žádné komentáře:
Okomentovat