Fascinujici Japonsko - zazitky z pracovnich dni

Pri cestovani jsem videla hodne fascinujicich mist, kazde vynikalo v necem trochu jinem, ale musim priznat, ze Japonsko rozhodne vytvorilo samostatnou kategorii fascinace. A to jak pracovne, tak jen tak nepracovne, protoze jak se obcas zadari, pracovni cesta vysla terminove pres vikend. Takze kdyz jsem ve stredu rano sebrala sbalenou limetku, ktera se sotva otrepala z vyletu do Australie, nechybel v ni batuzek a vybavicka na nejakou turistiku v prirode.
Z pracovniho hledika byl nejvyssi cas se so Japonska vydat, od ledna se nam tam obmenil prakticky cely tym a protoze tehle ostrocni zeme dela veci obecne trosku jinak nez zbytek zemi, ktere mam pod kridly - a unikatnosti jsem se presvedcila na vlastni oci - vyzaduje to trochu jiny pristup. A ac se da hodne veci dneska vyresit pres technologiemi - a ze jich v Japonsku maji! -  jsme porad lidi a ne stroje, takze osobni kontakt se proste uplne zastoupit neda. Cely trip byl vlastne trochu anabaze vubec zorganizovat, puvodne jsme meli jet v breznu, pak ne, pak v dubnu, pak oba s Philem, pak nikdo, pak jen ja, pak nikdo....a no nakonec jsem to vyhrala ja.

Vetsinou vam nevypravim o sve ceste z letiste, ale tentokrat moje fascinace zacala uz tam. Pristala jsem na letisti, ktere je asi hodinu a pul od centra Tokya, takze jsem musela jeste autobusem, ktery objizdi hlavni hotely ve meste. Prepazku na jizdenky jsem nasla, slecna umela anglicky, takze prvni stret s domorodci probehl bez nutne aktivace znakove reci. Autubusu z nastupiste, ktere jsem mela na jizdence, jezdilo hned nekolik. U kazdeho byly na zemi namalovane takove tri rady pruhu, takove skoro koje paralelne s tim jak najizdel autobus. Na obrazovse se mihal rozsypany caj, ale kdyz se clovek trpelive zadival, obcas se tam mihlo i neco priponinajici Shinjuku, coz jak jsem z mapy zjistila, je ctvrt Tokya, kde byl muj hotel. U kazdeho nastpiste byly dva az tri Japonci co to koordinovali. Respektive, kdyz prijdete na to nastupiste, zalezi na tom jestli vas autobus odjizdi jako prvni, druhy nebo treti v poradi, Podle toho se zaradite do te koje namalovane na zemi. Takze kdyz prijede autobus, mate vedke nej radu lidi, co pokorne ceka na povel k nastupu. Nejdriv vam oznackuji zavazadlo, ktere pred nalozenim taky seradi do rady pred autobus. Takze mate stojici autobus, vedle nej radu uhledne stojichich oznackovanych kufru, pak radu cekajicich lidi, za nimi dlsi dve rady cekajicich lidi s kuframa. Nikdo se nikam necpe, vsichni pokorne cekaji na povel k nastupu...A mezitim zadne ridic a jeden z asistentu n nastupisti nakladat kufry. Do zavazadloveho prostoru jepekne narovnaji vsechny do prvni rady, a pak - to jsem cumela - celou predni radu na takovem rostu posunou dozadu do druhe rady a zacnou zase zbyle kufry skladat do rady prvni. Takze jestli si pamatujete, obcas musite v autobuse do zavazadloveho prostoru skoro vlezt, abyste se pro batoh natahli...tady ne, vsechno se vyndava a nandava v prvni rade, ktera je pekne dostupna. A trik je jen v tom pohyblivem posuvnem rostu..chytre, ne? ..Japanese for you!

Dalsi zazitek, ktery by clovek asi normalne vubec nepovazoval na za neco, co stoji za to zminovat, ale Japonsko zejo...takze - zachody! Delala jsem si legraci, ze neznam zemi, kde byste na pouziti zachodu meli navod! A tak vubec, kde byste meli tolik tlacitek, co jdou mackat nebo otacet. Asi zalezi jako moc jste experimentalniho duchu, ja se drzela klasickeho splachovani, ale moznosti je rozhodne mnoho!

Ve ctvrtek rano me cekala prvno mise - dostat se do kancelare. Metrem to bylo jen dve stanice, mela jsem podrobne instrukce a vsechno vytistene a napsane v japonstine, takze si clovek rika, ze to nemuze jit spatne...no, do kancelare jsem dorazila trochu opozdene, neb sem netrefila spravny vychod z metra..a tak se ptam nejakeho pana na Sunbright Twin Tower builiding, ten neco zamumla v japonstine a vytahne telfon, do nejake mistni mapove aplikace natuka cosi - doufam ze Sunbright Twin Tower building - a pak vitezoslavne ukaze na vysokou budovu kancelari pred kterou stojime. Oukej, mozna by stalo za to nekde neco napsat. Vysvihnu 'arigato' s nejjaponstejsim prizvujem dokazu, navzajem se tak trochu uklonime na podekovani a s pranim hezkeho dne mirim do kancelare. Podle toho do jakeho patra potrebujete, musite najit spravnou barvu vytahu. No, HAVI na te tabuli nekde napsane je, ale najit ta normalni pismenka ve zmeti japonskych znaku teda vyzaduje soustredeni. A tak vubec obecne, ne ze by veci treba v metru nebo tak nebyly napsane anglicky, to ony jsou, jen je to obcas orisek je identifikovat. Ale musim rict, ze moje schopnost v tomhle ohledu se behem tydne pomerne zdokonalila....asi je to skill jako kazdej jinej!

Z jedne casti kancelare je v dalce videt Mount Fuji, coz mi prislo absolutne skvely! Nas tym tu ma asi sest lidi, z nichz jsem se se ctyrma videla osobne poprve. Vsichni hrozne fajn lidi, mnohem extrovertnejsi a upovidanejsi nez jsem na Japonce ocekavala. Kdyz jsme v patek vecer sedeli na tymove veceri, nemohla jsem uverit, jak moc jsme se nasmali! Necekala jsem, ze si e sebe budou konzervativni, formalni a tisi Japonci delat srandu! Povidali jsme vsichni az docela do dlouho do vecere, droboucke slecny do sebe futrovaly jidlo ze jsem netusila kam to do toho maleho telicka davaji, panove popijeli japonsky highball - mix whisky se sodovkou, udejne velmi popularni drink v japonskych barech. No super vecer proste.

Jeden den jsme taky sli spolecne na obed do typickeho japonskeho bistra, coz byl taky zazitek. Japonci se dost casto na mistech zouvaji. Pozdeji na toto tema budu trochu vic elaborovat protoze to je rozhodne jedna z fascinuicich a vtipnych historek. Ale v tomhle bistru jsme se vsichni zuli, dali si boty do ocislovane koje a vzali si karticku s cislem s sebou ke stolu. Kdyz jsme se usadili, elektrocnickym zvonkem na stole privolate obsluhu no a pak uz netrva dlouho a pristane pred vami tac plny japonskych specialit. Co mi prislo hrozne super je ze na papirovem obalu na hulky mate instrukce, jak z toho slozit mini origami! Udajne se to casto pouziva pak jako drzatko na hulky, kdyz si je chcete behem jidla odlozit. No skvely!

Zpatky k tomu prezouvani...krome meetingu jsme meli v planu taky par supplier visits a navstevu recyclacniho zarizeni na plasty. Oboji jsou vlastne tovarny...coz mozna muze znit nudne, ale bylo to mega zajimavy! Treba jen videt, jak se delaji papirove tasky, co dostanete v obchodech ,jak se smotava to ucho, za ktere tasku drzite, a jak se to v tom celem procesu pridelava...no myslim, ze uz jsem to jednou psala ohledne tovarny na kelimky, prijde mi to ascinujici..a vsechno se to hybe tak rychle! Podobne v recyclacnim zazireni, vetsina procesu je automatizovane, takze vidite jak lasery tridi jednotlive typy plastu. Nekde je stale manualni trideni, coz je snad jeste vic impressive, jak rychle dokazou lidi vyseparavat na bezicim pasu bile a barevne tacky napriklad. Spousta veci, ktere jsem ohledne recyklovani v Japonsku videla, by pole me v zadnempripad enefungovaly nidke jinde. Japonci jsou hrozne disciplinovani uz od malicka. Prislo mi to neuveritelne....ale treba v supermarketech maji 4 ruzne kose na trideni plastovych tacku a krabicek, plastovych lahvi, vicek, a kartonu od mleka. No, ale vsechny ty veci musi byt ciste a suche...takze spotrebitel doma dopije karton mleka, rozstrihne ho aby byl uplne placaty, omyje ho, ususi ho, a prinese zpatky do obchdo do toho kose na recycklaci....no jako bez urazky, ale proste nedovedu si predstavit, ze by tohle dneska udelal spotrebitel nekde jinde.... myslim, ze se par veci od Japncu urcite muzeme priucit, jako treba vstepovani tehle navyku hmedka od malicka. Podobne me fascinovalo, kdyz jsem jela v metru a pristoupila rodinka se dvema detmi, ktere si - aniz by rodice cokoli rekli - samy zuly boticky nez vylezly na sedacku! Jednak to teda byl hrozne rozkosky pohled, ale taky mi to proste prislo skvely, ze to takhle proste funguje.
No, ale kdyz jsme u toho zouvani....prezouvaji se vazne vsude. I do tovarny! U tech papirovych tasek maji dokonc etakovy automat na prezuvky, kde zmacknete tlacitko a ono vam to dole vygeneruje backory! Ty pak zase vratite nahodu do takoveho otrvoru a ono je to zrecykluje pro dalsiho navstevnika. No jako nemohla jsem si to nevyfotit zejo! Podobne jako panorama prezuvej, ktere byly uhledne vyskladane pripravene hned u vstupu! Ale teda asi vrchol prezouvani fascinace byl, kdyz jsem behem te navstevy v tovarne sla na zachod, kde hned za dvermi byl takovy dreveny rost, za kterym byly vyskladane jine prezuvky! Takze vy prijdete, prezujete se z tech prezuvek co mate do tech do tam jsou, vycurate se, a pak se pri odchodu zase prezouvate zpatky. Jako...figure that one out!

Japonstina se mi libi jako jazyk. Ne ze bych mela casu na zbyt, ale naucit se neco malo japonsky by mi prislo bezva. No, ale legracni bylo ,ze vetsinou to uceni zacina takovymi vecmi jako dekuji a prosim a dobry den...ale my jsme sedeli na obede a na zaver nam prinesli takove nejrozkosnejsi kaficko, v takovem roztomilem pidi hrnecku....takze moje jedno z prvnich (a poslednich) japonskych slovicek je totemo kawaii - v prekladu very cute, takze hrozne roztomily.

Dochvilnost, neco na co si musite davat v Japonsku pozor protoze veci zacinaji a konci fakt na minutu. Zpozdeni vlaku si myslim ze je skoro znak konce sveta, vsehcno jezdi jako hodinky a po pravde je to nejlepsi indikator pro to vedet, kdy mate vystoupit....protoze pravdepodobnost ze budete rozumet hlaseni, nebo se stihnete precist nazev zastavky, je dost mala. Ale legracni bylo, ze kdzy me jeden den rano vyzvedavali primo z hotelu, byla jsem pripravena v osm jak jsme se dohodli, ale tym dorazil s dvouminutovym zpozdenim. Vazne zadnej problem, ale behem tech dvou minut mi prisly tri onluvne zpravy, ale dalsich 10 minut cesty aute se mi omlouvali ze prijelipozde - o ty dve minuty! No jak rikam, dochvilnost je v Japonsku big thing!

Dalsi zazitek musim rict bylo supplier forum, ktery jsme hostovali v utery. V mistnosti sedelo asi 40 Japoncu, z nichz asi 98% muzi, vsichni s bilu kosili, tmave modrym oblekem, kravatou a - odpustte mi to - ale vsichni vypadali jak pres kopirak... Protoze anglictina neni uplne silna stranka, cela prezentace byla prelozena do japonstiny, coz bylo screened taky na velkou obrazovku v mistnosti. Ja jsem mela svoji anglickou verzi na svem pocitaci, a vedle me sedeli holka a kluk z naseho komunikacniho oddeleni, co to prekladali. Uz jsemprednasela pred vice lidma, i se simultanim tlumocneim, ale tohle bylo zase uplne jina dimenze. Nebyl to simultani preklad, takze vsehcno vlastne trvalo dvakrat dele, vzdycky jsem rikala kus, pak cekala na preklad...a bylo legracni sledovat vyrazy  obliceji, kdyz probihal ten japonsky preklad...vyrazy typu 'aaaaaah! tak to jo!' ...nebo 'jo ta tohle to znamena!'...enlightment moments! A jeste zajimavejsi byla diskuze a otazky na konci. Pres mikrofon mi vsehcno otakzy z publija prekladali, ale predstavte si, ze nekomu odpovidate, koukate na nej a on vam prikyvuje, ale vy vite, ze vlastne vubec nevi, co rikate! Takze pak prijde japonsky preklad a najednou je na tvari toho cloveka usmev, prikyvuje jako divy a na konci se nekolikrat ukloni jako diky za odpoved. No rikam, zajimavy zazitek!

A na zaver jeste vesela historka, at se taky trochu pobavite na muj ucet.... Jeli jsme na veceri s tymem a chytali taxik... Taxiky v Tokyo jsou takove hrozne hranate mi prijde... no ale prijelo auto a zastavilo na okraji chodniku. Udelam krok k zadnim dverim ze si sednu dozadu, a najednou - bang - dvere se otevrou - samy! - a tak napul me odpali zpatky. Kolegove se starostlive ptaji jeslti vehcno v pohode, a jestli jedu poprve taxikem. Tak se smeju a rikam, ze nejedu poprve taxikem, ale ze obvykle se dvere neoteviraji takhle samy! No..welcome to Japan I guess..again! Tak se smichem nasedame, a ja si jen rikam, jak budeme vystupovat...pripomnelo mi to to letaci auto z Harryho Pottera, tam se dvere taky vystrelenim oteviraly samy, a pri vystupu te sedacka doslova vymrstila ven... to se tady teda nestalo, ale samootviraci dvere tu teda maji!

No takze asi zatim tak...to jsou asi hlavni dojmy a zazitky z meho pracovniho tydne v Tokyu....
Dalsi vypraveni bude o mem vikendu, to je samostana kapitola zazitku...ale par fotek pro ilustraci z meho kazdodennihi pracovniho kolotoce.

Japonsky zachod s instrukcemi

Tokyo metro

Prihradka na boty v japonskem bistru

Japonske obedove bistro

Jojo, ja taky nevedela co pulka veci je...

Origami s obalu na hulky - love it!

I obsluha se tu privolava elektronicky...

Mount Fuji - vyhled z kancelare v Tokyu

Mount Fuji and Tokyo - pohled z okna z kancelare 

Automat na prezuvky

Totemo Kawaii - very cute - roztomiloucky kaficko

Automaty na nakup jizdenek v metru...good luck!

Jak rikam...par veci v anglictine tu pisou!

A to jsem ja....pred dulezitym pracovnim meetingem

Bye bye Sydney.....and see you soon again!

No, a pak bylo utery, coz byl v Singapuru statni svatek, takze jsem sice nemusela pracovat, ale musela jsem zahajit presun zpatky do tropu.... Let jsem mela odpoledne, takze byl samozrejme cas na ranni beh, a pak na brunch pred odjezdem, ale protoze uz jsem mela s sebou limetku (muj zeleny kufr), na nejake trajdani to moc nebylo. Zakotvila jsem tak v rooftop kavarne muzea soucasneho umeni, a kutila par veci do prace, par veci mimo praci....Par ptacich zvedavcu tam brousilo po stolech, coz bylo docela legracni..teda pokud nebrousili po vasem stole!
A pak uz vazne bylo cas zamavat Sydney...pocasi se zakabonilo, tak mi aspon nemuselo byt tak lito, ze mirim pryc, ale musim rict, ze Australie a Sydney mi prirosli k srdci, rozhodne peknej kousek sveta! A rozhodne misto, kam se rada podivam znovu!

Bye bye Sydney.....see you soon again!

Aussie land - Blue mountains podruhe

Bylo pondeli a ja mela volnicko. Ne ze by se mi nechtelo si trosiku pospat, ale tak spat se da kdekoli, tak preci nebudu ztracet cas, kdyz jsem v Australii, zejo! No a tak jsem vysupajdila rano na vlak a zamirila opet na sever do Blu mountains, tentorkat jeste severneji nez v me predchozi navsteve Modrych hor. Vystoupila jsem na male zastavce v mestecku Blackheath, odkud byla - prekapive - hned od nadrazi znacena trase smerem k Govetts Leap. Odtud jsem mela naplanova hned dva vylety. Jeden smerem po hrebeni az k Pulpit Rock a druhy na opacnou stranu masivu - Cliff Top Track. Cesta nejdriv vedla mestem, kde kvetly kamelie a rododendrony, coz bylo jednak hrozne pekny, ale taky to krasne vonelo! Z hlavni silnice pak odbocovala mala pesinka skrz kapradi, podel potucku, obcas pre potucek pres mustek, nekdy se preskakovalo po kamenech. Spolecnost mi delaly leda tak jesterky, co se obcas mihly z jedne strany pesinky na druhou, tak jsem si chvili rikala, jestli jdu dobre, ale vlastne ta pustota byla fajn. Prvni lidi, co jsem potkala byla rodinka se tremi detmi, kde bylo naprosto jasne, ze vylet vymyslel tatinek, deti se nadsene pridaly, a maminka to horko tezko rozdychavala. Predchazela jsem se v jednom stoupani po kamenech na vyhlidku a nejmladsi synacek vyskotacil nahoru jako veverka a volal na maminku, co se vydychavala oprena o kamen 'mami, uz to je jen kousek' ...no nevim jestli ufunena ruda opocena maminka uplne sdilela nadseny ton sve nejmladsi ratolesti! A tatinek to nekomentoval..hehe.
Kdyz se vylezlo na hreben masivu, cesticka se pak uz jen vlnila po vrcholku. Cestou byla zastavenicka na vyhlidku, obcas se dalo vylezt na osamocenou skalu s vyhledem na vodopad, obcas vyhled zmizel mezi stromy... A na konci se tycila osamocena skala, Pulpit Rock. Je kolem toho udelana takova vyhlidka s zebrikem, takze se da sejit do casti na takovou plosinu, odku vidite tu obri propast dolu, ale taky cele uboci masivu, po kterem jste vlastne prisli.
Bohuzel takhle trasa nekde jako okruh, takze se musi stejnou cestou zpatky, ale to zas tak nevadilo, ptotoze ja se musela stejne vratit na rozcesti, kde na druhou stranu vedla pesinka smerem Cliff To Track. Ten vede vlasne po uboci masivu na druhou stranu, takze je jednak videl Pulpit Rock z pacne strany, ale take se da sejit prudkym klesanim k vodopadu, ktery je krasny a voda tam crci pekne z vejsky. Na sestupu udelali nastesti zebrik ale teda i tak bych to nedoporucovala lidem se zavratema. Odtud se pak musite zase vyskrabat nahoru, protoze cesta sice dal vede, ale museli byste to pak prejit az na konec masivu, a sejit dolu vlastne v jinem udoli, coz bych uz nestihla. Proskotacila jsem to teda zpatky a zamirila na vlak, Bohuzel mi ujel primy spoj, takze jsem musela popojet autobusem a pockat na vlak z jine stanice. Ten se sice smerem do Sydney hrkal a stavel v kdejake vesnicce a mesteckupo ceste, takze jsem do Sydney dorazila pozde, ale vlastne mi to zas tak moc nevadilo. Koupila jsem si kaficko na zahrati -  ve vyklimatizovanem vlaku byla kosa - a bananovy chlebicek z mistni pekarny a bylo dobre! No a vecer jsem si samozrejme nenechala ujit avokado, protoze mistni avokada jsou proste nejlepsi co jsem kdy jedla. Bozi! This country really does have some perks!

Cesta smerem na Govetts Leap - obcas se hupkalo pres potok

Kamenite stoupani na hreben

Panorama v Pulpit Rock 

Detail Pulpit Rock - je to ten trcici sutr

Foceni na telefonu na timer neni nemozny, obcas to chce nekolik pokusu zapevnovani telefinu na batoh tak, aby vam nezahucel do strze a tak, ale myslim, ze jsem se s tim docela naucila pracovat...jen teda musite vzdycky mit to misto, kam polozite batoh natk, aby na nej sel nastelovat telefon. Coz dost casto musi byt na zemi, takze proto dost fotek musi byt ve drepu na zabaka!

 

Vyhlidka na Pulpit Rock

 

A taaaaaamhle jsem byla.....Pulpit Rock v dalce (ukazuju moc dolu, ale nedarilo se mi vyfotit se tak ze ukazuju spravne tak to musite zvladnout snepresnosti...)

Jeste jedno panorama s Pulpit Rock

Zvireci foto ulovek dne

Cliff Top Trek

Sestup k vodopadu na Cliff Top Track

...a vodopaaaad!

A to jsem ja u potucku!

Aussie land - WOW! ...podel pobrezi v Royal National Park

Kdyz jsem videla fotky pobrezni trasy v Royal National Park, okamzite jsem rozklikavala detaily se slovy sem chci!
Narodni park, ktery je asi hodinu a pul jizne od Sydney, byl zalozeny udajne jako treti na svete (po Yellowstone a jeste jednom americkem parku), a jestli touzite videt usazne scenerie utesu s modromodrym morem a vlnami rozjiejicmi se o skaly, nebo vyhleda na piscite plaze, nebo ruznorodou krajinu od kapradinovych pralesovitych porosstu po suchou vyprahlou skoro polopoust rohodne sem zavitejte.
Orisek ovsem byl, ze trasa, ktera zacina v mestecku Bundeena a konci v jeste mensim mestecku Otford ma 26km, k tomu pokud jedete vlakem ale musite jeste pripocist 3km na kazdem konci. No, na strankach je trasa doporucovana na dva dny, s kempovanim na 18. kilometru v New Era taboristi. Jenze ja nemela stan, ani vlastne ten cas...takze nezbyvalo to zkusit zmaknout za jeden den. Ostatne, na strankach u te trasy psali 'if you are super fit, you can do it in one day' ....jako jestli jsem super fit nevim, ale evidentne to uz nekoho napadlo. Tak jsem si sbalila batuzek, a brzy rano vyrazila.

Primym vlakem z hlavniho nadrazi v Sydney dojedete do pobrezniho mestecka Cronulla, kde musite prestoupit na lodicku, co vas preveze do mestecka Bundeena. Jizda vlakem trvala asi hodinku, a pak dalsi pul hodku jsme jeli lodi. Jede se dost podel pobrezi tak clovek muze obdivivat domecky s vyhledem na more a rikat si, ze to nemuze byt spatne mit tady chatu.... Z privozu v Bundeene se musite vyskrabat to prudkeho kopce dobre dva kilometry ke vstupu do parku. Prochazite pritom rezidencni ctvrti, coz je docela zajimava podivana, obri baraky se zahradami, ale come asi facsinovalo nejvic je ze ty ulice byly siroke jak triprouda dalnice! Jako rozhodne tu je poznat, ze v tyhle zemi maji misto!

Prvni kilometry vedou po siroke satolinove ceste, kolem jsou takova ta poustni krovi a za nii je vyhled na more. Pak se ale cesta zuzi na mensi pesinku az nakonec prejde misty na takovy umely chodnicek. Z vnitrozemi se vlastne nejdriv musite dostat na pobrezi, kde se vam pak otevre prvni 'WOW' vyhled na utesy a more....mosim se priznat, ze jsem tam chvili proste jen stala, koukala na tu scenerii, a rikala si, jak se to stalo, ze mam takove stesti tohle videt...byl to pohled jako kdzy si koupite kalendar na zed, kde na kazdy mesic je jina uzasne dokonala fotografi prirody, A vy na to tak koukate, jojo, je 10. listopadu...a rikate si pekna fotka...ale ani ve snu vas nenapadne, ze byste se na tomhle dokonalem miste nekdy mohli ocitnout...Fakt to byla nadhera, snazila jsem se to zachytit na fotky, ale pocit v necem nepredatelny.

Cesta pak pokracuje stridave primo po vrsku tech utesu, misty je pak takovy chodnicek mezi kleci. Vlni se nahoru a dolu, obcas jsou vyhledy na pobrezi, obcas na plaz, obcas je nekde specificky skalni utvar - treba Wedding cake rock/Svatebni dort - coz je vlastne nekolik vrstev plochych kamenu na sobe. Bohuzel se tam neda jit bliz se podivat neb udajne statika 'dortu' neni uplne stoprocentni, a utes by se mohl kazdou chvili utrhnout. Z utesu sev jedno useku sejde na dlouhou piscitou plaz, vedouci pres celou zatoku, tak po pisku musite prejit na druhou stranu plaze, kde cesta pokracuje dal. Opet se vyskrabete nahoru na utes a na chvili se trasa stoci do vnitrozemi. Kamenita krajina se zmeni v zelenou klec, misty vas pesinka svede k vodnimu korytu (creek) nebo tunce, tam je hned vsehcni zelenjsi s kapradivami a palmami. Naopak nahore na planinach ve vnitrozemi to je sucho, skoro jako by krovi bylo ozehnute plamenem.

Z vnitrozemi se pak zase vracite k pobrezi, sesupem po tocitych cik cak schodech se pred vami rozprostre dalsi plaz, idelani misto na piknik! Podel plaze se pak pokracuje docela dlouhy kus, vetsinu casu jdete po okraji plaze kde je pesinka, ale misty se musi projit piskem, takze v botech mate trochu nabrano.

Dalsi usek je doslova nahoru a dolu. Z jedne zatoky z plaze vystoupate nahoru a pak se cesta zhoupne dolu a svede vas do jine zatoky na plaz. Nejde nefotit, takze jsem solila jednu za druhou. A je legracni, jak mate tendenci si vyfotit tu zatoku a vyhled na plaz z jedne strany, pak ale projdete prez plaz a vyskrabet se na opacny kopec a ohlednete se zpatky....a vyfotite si tu zatoku zase znovu...z jineho uhlu zejo!

Posledni usek je vlastne jendom stoupani, z plaze se skrabete pesinkou lesem zpatky na uroven utesu, ale cesta se pak staci vic do vnitrozemi. Clovek je vyhledy uz docela nasyceny touhle dobou, ale scenerie vypadaji zase trochu jinak, tentokrat jsou to vic zelene kopce nebo takovy ten tropicky travinovy porost. No, a pak uz to jen musite sesupajdit z konce trasy na vlak...

Musim rict, ze mi Garmin na konic dne hlasil 35km ...takze to byl docela vejlet. Ale rozhodne v jednom dni mozno, a teda musim rict, ze rozhodne stoji za navstevu. Na par useku po trase vede silnice, takze p[otrkate zvlast na plaich lidi, co prohjeli autem a bud vegeti u more, nebo se jdou jen projit na kousek te trasy tam a zpatky. Ale pokdu cestujete vlakem, jedina moznost je bud to projit za jeden den nebo zakempovat na puli cesty. Par kempingaru jsem potkala, takze to asi lidi podnikaji. Cestou jsem se taky potkala s Francouzem, ktery je v Sydney na tri mesice pracovne, a tak prozkoumavav okoli, tak to bylo docela fajn, ze jsme si i povidali trochu po ceste obcas. Ac ted avsechny fotky jsou foceny na timer na telefonu...nekdo se me ptal jak oto delam....no, proste polozim batoh zadama nahoru atam jsou takove 'drazky' do kterych ten telefon postavim, a pak to jen muste popruhem nastelovat aby to aspon tech 10 vterin drzelo...a idealne se vam telefin nezritil z utesu. Jako trochu adrenalin, a ne vzdycky vsude muzete polozit batoh na fotku...ale jakz takz to funguje myslim!

No necham asi trochu mluvit fotky, ale rozhodne je to destinace, kterou jsem zaradila na svuj 'WOW!' list!

Barevna lodicka, co vas preveze z mestecka Cronulla do Bundeena

Takove obycejne australske letni sidlo...

Cesta z vnitrozemi k pobrezi

Wow...

Wedding cake rock - Svatebni dort

Podivne rostlinstvo

Byly uplne obri vlny!

 

Kdybyste videli ten sesup dolu, pochopili byste muj rozpacity a lehce nervozni vyraz! ;) 

To jen kdybyste si chteli odnest hadi vajicko tak muzete dostat pokutu....

Kouknete na ty vrstvy barev! Umeni! ;) 

To je tak mit chatu s fakt debilnim vyhledem....

Muj zvireci ulovek! Pekne pozoval!

A tady uz se loucim s oceanem a zacinam se vracet nahoru nas utes a pak do vnitrozemi

...a v cili...uz jen na nadrazi a smerem do Sydney

Docela vejlet!...46891 kroku a krasnych 35.2km! Stalo to za to!