V bydleni, ktere jsme meli, se spalo nahore v patre...takze jsem si myslela, ze se rano ani nedostanu dolu, v lepsim pripade ze dojde na vzpominky na volejbalova soustredeni, kdy se stala fronta na schody na zabradli, aby se clovek splazil dolu...
Ale k memu prekvapeni se nic takoveho nekonalo! Nejen ze jsem sesla schody, ale u byla schopna vylezt na vyhlidku!!! Jak, to se me asi neptejte, sam anevim, jak je to fyzicky mozny...ale je...
Sbalili jsme veci, nalozili auto a vyrazili za slunickem do nedalekeho Hohe Wand, kde jsme se krasnymi pesinkami nahoru vyskrabali nahoru na vyhlidku. Tam jsem si povegetili, pokoukali se na plachtici a startujici paraglajdisty, vyfotili, kde se co dalo, dali si Milu a caj...a pak se vydali na sestup dolu. Ten byl trochu prekvapive trosku dobroduznejsi nez jsme cekali a planovali...zacinaje asi 30 metrovym ocelovym zebrikem co vedr skrz skalu...a pak taky trochu lozeni dolu ze skaly...no tak jsme si to udelali troch udobrodurznejsi. Ne ze bych cestou dolu necitila nozky, ale musim rict, ze jsem byla mile prekvapena, jak svezi jsem se citila! A ty vyhledy...krasnej pozdim, slunicko, sipky, no proste paradicka!
To bych mohla mit kazdej vikend!! ...a jak jsme to pak solili po dalnici zpatky do Prahy, spotify hralo a my zvanili a smali se...najednou si uvedomite, ze i kdyz se vam obcas zda, ze jste na vsechno najednou zustali sami, jsou tu lidi, se kteryma jdou podnikat super blaznivy veci, se kteryma se jde smat...se kteryma je hrozne fajn!
Ze jsou kamaradi a tyhle spolecny chvile dulezity vi kazdej, ale kdyz zijete na druhym konci sveta, tak nejak to, ze na vas tyhle kamosi nezapomenou, a ze chvile s nima jsou jako byste na zadnym druhym konci sveta nezily, najednou ocenite vic.
Je to dulezity....a ten vikend byl super a myslim ze to pozitivno s nej me bude hnat dopredu jeste nejakou chvili....
...takze diky vsem, co se na tom podileli!
 |
| Diky za super vikend! |
Žádné komentáře:
Okomentovat