Z tropu do Alp aneb muj vybeh na Schneeberg

Psal se rok 2015, ja zila v Londyne a chodila na svuj ranni beh podel vody, kochala se vychodem slunce nad Hammersmith bridge a na Barnes trail mela pace 5:10...a jedem z mych blaznivych kamaradu, pojmenujme ho Lukas treba, prisel s napadem, jestli se k nemu a jeho jeste trochu vic blaznivym kamaradum nechci pridat na vikend v Rakousku, kde se kousek od Vidne bezi v 32km dloouhy trialovy zavod .. prevysenim 2400m. Jako vazne? Moje maximalni prevyseni pri londynskem behu bylo asi 15 metru a to jen z vybihani na mosty a sbihani z nich! Takze ne, vazne nejsem cvok, tenhle zavod bezet nemuzu.

Psal se rok 2016 a vola mi Lukas. 'Tak co Schneeberg letos?' ...'Zblaznil ses? Nemuzu to bezet, vzdyt beham jenom po rovine!'

Psal se rok 2017 a Lukas uz se ani nepta, jestli bych nebezela...myslim, ze se tomu rika zlomit nad nekym hul?

Psal se srpen 2018. Sedim na balkone v Singapuru, odpocivam nozky po 25km behu a zvanim s Lukasem. 'No, a ten dalsi vikend jsem v Rakousku, to se bezi ten Schneeberg' rika. Sama sebe asi trochu prekvapuju, ale 'kdy ze se to bezi, co to je za datum?' vypadne ze me.

29. zari

..hmm...

Obcas je potreba delat sileny veci...clovek zije jen jednou....a budu v Evrope...mohla bych letet z Londyna do Vidne...
'Myslim, ze to neubehnu, ale fuck it, pobezim...aspon ta budou hezky vyhledy!'
Lukas asi malem spadnul ze zidle. 'Musel jsem se stipnout, ze to je pravda!'

No, a ja zaplatila startovny a tim bylo jasno....29. zari pobezim svuj prvni pravy trail run...32km, 2400m prevyseni na Schneeberg! A jo, odmitala jsem to bezet, kdyz jsem zila v Londyne a ted to pobezim s treninovyma podminkama z tropu....jo, a jeste jsem zapomnela dodat, ze predtim budu 14dni na business tripu v Dubai a India....

...priznam se, ze kdyz jsem svuj masterplan predstavila rodicum, tatka jen suse prohlasil, ze je rad, ze sedi....

Ale a se zatim nadchla, natesila, a prisel mi to skvelej plan. Takze jsem z Indie nizkym pruletem minula Londyn a pristala na Vidni, kde me nabrala posadka support tymu a off we go, Schneeberg is calling!

Kdyz jsme zaparkovaly pred ubytovanim, pani nam vysla naproti a udivene se ptala, jestli jsme pry ze Singapuru, kdyz mame ceskou SPZku? Ze pry booking bylo ze Singapuru! Tak jsem ji trochu zkazila vzruso, kdyz jsem ji rekla, ze jsme vsichni Cesi (Singapurce tam asi jeste nemeli!)...holky zustaly chystat vecu amy vyrazili na prezentaci. A znate to, jako kdyz si koupite letenku, je to hned vic realny, ze nekam jedete. No, tak kdyz si vyzvednete cislo a startovni balicek, hned je to vic realny, ze zitra na ten kopec fakt pobezite! Po luxusni mega porci testovin jsme si nafutrovali vesticky nejruznejsima tycinkama a gelama na zachranu, pripravili hromadku na rano a pak jak se rika, dej se vule bozi!

Vstavacka byla brzo, bydleli jsme sice kousek od startu, ten by lae uz v pul osme. Do cile jsme si vsichni poslali teple obleceni na prevleceni, to se zdalo, ze se bue hodit neb hasili krasne minus dva stupne nahore, kdyz jsme pohopkavali na startu. Slecna vedle me, co bezela v kratasech ale rikala, ze pry to je v pohode, ze nez tam nahoru vybehneme, bude tam na nule. Vyborne, hned mi bylo teplejs! Pohupovala jsem se, nebim jestli nervozitou, zimou nebo jen do rytmu hudby. Vlastne to byl super pocit...vzpomnela jsem si na prvniho Krale Sumavy, trochu podobny pocit...
A pak uz jsme vybehli...Celo se rozpelasilo, ale nejdriv se probihalo ulici, takze bylo vsude spousta mista. Ostatne to bezelo jen asi 180 lidi, takze zadna masovka. No, a pak uz jsme sebehli z asfaltu nejdriv na kamenunou cetu, pak loukou, pak na mensi pesinku, a tak se to nejak stridalo.
Obcas jsem nekoho predbihala ja, obcas nekdo predbihal mne... vypadalo to ze i vykoukne slunicko...no paradicka, uzivala jsem si to. Funet jsem zacala do prvniho kopce, ale darilo se mi drzet rozumne tempo. Nemela jsem zadne ambice, krome toho prezit a zkusit to ubehnout. A kdyz mi 10km piplo asi za hodinu a osm minut, rikala jsem si ,ze to neni spatny. Bezelo se mi dobre, vyhedy paradni, teren hrozne zabavnej, vlnilo se to nahoru a dolu, single treky, hupkani kolem amezi koreny, obcas kameny, obcas louka s kravama... paradicka! Na prvni obcarstvovacku na 14km jsem dobehla relativne svezi, jinymi slovy - jeste muzu a jsem skoro v pulce! Po prade jsm si od zacatku myslela, ze to neubehnu, ale na tehle obcasrstvovacce jsem si zacal rikal ze bych mozna mohla...bezelo se mi dobre a vlastne uz zbyvalo je jenou tolik...tak uvuidme. Dala jsem si par kalisku caje a raw tyciku ze suseneho ovoce, vic se mi do sebe nacpat nepodarilo... Nasledoval docela prudky sestup, hlavne se nerozplacnout! No a jak to tak byva, pak se to zase zvedlo nahoru, a pak zase dolu...a tak to slo az na druhou obcarstvovacku, ktera byla na 22km. Muselo se probehnou pres takovou plan, kde silene foukalo, tak jsem dobehla jak mrazenka. Vyndala jsem si rukavice, ale bohuzel byly uplne mekry, takze mi v nich ve vterine ruce totalne zmrzly...vzpominka na zimu! Caj mi bodnul ale s jidlem to bylo horsi, nejak sem do sebe nemohla nic dostat, tak jsem si zbytek tycinky vzala s sebou a vyrazila na poslendi usek...vzhuru k nejbrutalnejsimu stoupani! Kdyz uz jsem se dohrabala sem, tak to uz tech 10km musim dat ne! V nabehu na to hlavni stoupani jsem navic potkala Market s Petou, ktere fandily a fotily, coz bylo bezva povzbuzeni. Nevim jestli jsem vypadalafotogenicky teda, uz me dost bolely nohy! Ale bylo fajn videt zname tvare, cloveka to nejak tak nakopne! No a pak uz to prislo, proste krpal, kamenute stoupani, kde se obcas musel clovek trochu oprit ruckou o kamen nebo pritahnout, zvlast kdzy nozky uz vypovidaly sluzbu. Na travnatych trsech misty sedela jinovatka,do ktere svitilo slunicko anadherne se to blystilo! Kdydbyto nebyl zavod tak snad zastavim a vyfotim si to! Na to, jakej to byl prisernej kopec, to musim rict bylo fakt krasny! V tomhle kopci me predeslo (nebyla jsem jedina, kdo to cely nebezel!) dost lidi, moje nohy priste echtely jit rychlejs....holt asi trenink v rovnikovem Singapuru neni uplne to idealni no. Byla jsem rada, ze jsem nahore, neuveritelne, ale skutence! Nahore byla obcarstvovacka na piti, ale ja se vlastne ani moc nechtela zdrzovat, do cile to byl uz jen kousek! Nalila jsem do sebe caj, podekovala organizatorum, co tam stali zabaleni v perovkach a vydala se na sebeh. Prvni cast byla hrozna kamenita a prudka, takze nic moc na oje kolena, a unavene nozky. PAk se ale dalo bezet, no a pak uz to byl jen posledni kopecek a pak sebeh do cile. DO CILE...po 32km!!! Neuveritleny. Musela jsem se smat, mela jsem hroznou radost. Vazne jsem nepocitala, ze to dobehnu...a tady jsem, v cili Schneeberg trail, za 5 hodin 12minut! To se pak ukazalo jako 9. misto v kategorii zen, celkem to bezelo 180 lidi z toho 30 zen...takze prvni desitka! Whoop whoop! Byl to super pocit, super vyhled, slunicko, what more do you wish for!

Snad jen mozna byt schopna sejit schody nasledujici den! ...

Ale dojmy rozhodne pozitivni....asi jeste nekdy neco takovyho pobezim...a zda se, ze to jde i ze Singapuru!

Whoop whoop!