Uz z cesty mezi letistem a hotelem jsem se utvrdila v tom, ze cestovani tu bude asi trochu intenzivni...nebude to pro nikoho zadna novinka kdyz budu popisovat provoz, troubici auta propletajici se mezi motorkami, tuk-tuky, chodci, lezicimi ci line se pohybujicimi kravami, dirami na silnici.... ridice zbesile kroutici radici pakou nebo si to bezstarostne valici protismerem (za cely pobyt v Indii se to stalo 'jen' trikrat, coz povazuju za uspech). Ale ono i prestoze tohle vsechno o Indii vite, tak nejak to na vas stejne bafne, kdyz to vidite a zazivate na vlastni kuzi. Lide jsou mili a radi si povidaji..obcas trochu az moc, ale v pohode. Cestou z letiste jsme takhle konverzovali s ridicem, takovy mily chlapik kolem petatriceti, plny planu a snu. Na jednu stranu mi to prislo hrozne pekny, vyptaval na to, jake to je letet letadlem, ze by sit ot hrozne pral zazit...a jestli mam rada hollywoodske filmy...ze je zboznuje a jeho sen je jednou se vydat do Hollywoodu. Pry na to setri, aby se tam jednou s manzelkou povidali. Libilo se mi jeho comittment, odhodlani jit si za svym snem, ktery bych mu hrozne prala, aby se mu sen splnil. Druha strana je ale takova, ze jako ridic taxiku v Indii..nevim no... vlastne mi z toho bylo smutno, clovek, ktery vozi lidi z letiste a na letiste, co jet around the world, a pritom touzi po tom letet sam. Vypravel, jak jezdi navstevovat svoji rodinu jednou za cas do rodne vesnicky kamsi 10 hodin vlakem, ktery je pry casto tak nacpany, ze si nema sanci sednout... A musim rict, ze kdyz jsme pak behem nasledujicich dni nekolik vlaku takhle videli, prislo mi to dost brutalni. Nedivila bych se, kdyby se tam pri jizde nekdo udusil...a kdyz nekdo kychnul, lide na okraji co tak trochu viseli s vlaku, museli proste zakonite spadnout!
Z rozbite rozdrcane silnice, podel ktere posedavali mistni a pobihaly bose umounene deti a jezdily preplnene autobusy jsme odbocily do oazy umeleho sveta hotelu...kontrast jako prase!
...
Indove jsou hrozne mili a povidavi..at uz je to clovek na recepci, taxikar, cisnik nebo jen clovek co potkate nahodou ve vytahu. Nevadilo mi to vetsinu casu, ale obcas, zvlast kdyz treba clovek sedel na snidani a potreboval neco vyresit, to bylo trochu narocny. Zvlast kdyz vam pod nos noci kazdych pet minut ochutnavky nejakych typicky indickych veci, ktere jednak vypadaji silene palive a pak rozhodne ne jako neco co bych si dala k snidani. Ale po dvou dnech odmitani me zacali usazovat hned vedle fresh juice baru, a cisnik s autentickymi indickymi ochutnavkami zacal krouzit kolem jinych stolu.
Vetsina casu v Delhi byla planovana na supplier visits...no a tovarny proste nejsou vetsinou uplne ve estech, takze to byl otrochu dojizdeni. Na vzdalenost nic hrozneho, ale viz prvni odstavec....s tou dopravou tu vsehcni proste trva. Ale positive outcomes to vyvazovaly...ac teda kdyz jsem se asi potreti polila vodou, kdyz jsem se chtela za jizdy (jeli jsme 3 hodiny) napit, a drncava derava silnice proste nemohla byt chvilicku rovna...to jse trochu ztracela trpelivost...ale jinak se holt clovek musi smirit s tim, ze se jede dlouho....no test na trpelivost...kterou nemam!
Dalsi zazitek z Indie je samozrejme jidlo. Spousta vegetarinskych moznosti, coz je bezva, jen teda vetsina veci je paliva, coz moje telo uplne nemusi, ale prezila jsem bez uhony. Vyzkouseli jsme ruzne typy misntich podniku ruzne urovne autenticnosti. Nekde dostanete takovy kulaty velky tac s treba deseti mistickami, do kazde z nich prijde neco jineho od zeleninovych smesi pres omacky a polevky nebo paneer ...no a ty vam konstantne doplnuji dokud jim nereknete ze dost, k timu vam nosi roti, nafoukle cerstve placicky, no a pak jeste spoustu dasich veci, co obcas bylo tezke identifikovat, o co jde. Jiny zazitek byl zase v restauraci bez priboru, kde se jedno jen rukama - vcetne polivky, kterou si na rozdil od nas, co to prasili, mistni umeli mistrne nabagrovat na naan nebo jinou placku... No a na umyti rukou vam prinesou konvicku s teplou vodou az ke stolu!
Pri prijezdu do Agry jsme nabrali naseho pruvodce, a byli tak v kompletni sestave. V okruhu 500m od Taj Mahalu nesmi jezdit auta, udajne znecisteni z benzinovych a deiselovych motoru odbarvuje ten mramor.... Takze jsme zaparkovali na parkovisti, kde nas nejdriv mistni koodinator parkoviste snazil presvedcit e se nase auto zarucene vejde do tak polovicki mezery...ale nakonec jsme parkovali na miste, kde se daly i pomerne dobre otevrit dvere a vystoupit! Promednadou se pak dostanete az k jedne ze vstupnich bran. Neprekvapive, cena za vstup pro mistni a pro cizince je asi 13x rozdilna...nevadi... Co prekvapive ale je, je ze mistni a cizinci prochazi jinym vstupem, a dokonce zeny a muzi maji jinou frontu. Podle toho jaky listek si koupite, stojite bud dlouhou nebo mega dlouho frontu. A pak jsou jakesi VIP listky, nebo kontaktry, nebo nevim co, ale kazdopadne nas guide to zaridil tak, ze jsme prosly relativne s minimalnim cekanim. Jedna z veci, co mi na Indii pripada intenzivni, je jejich nulova osobi zona. Jsou proste zbykli se mackat na sebe navzajem a ze nekdo osobni zonu potrebuje nebo ma, je jim trochu fuk. Takze stat v davu mistnich proste pro me neni zadny med...a ostatne i nektere jejich zkusoby kontroly, treba jen jak vam kontroluju tasku, proste se v tom prekhabou jako v popelnici! Jako nereknete nic, ale tak nejam mi to pripadalo zbytecny no... proste veci co vas zarazi. Kontrast s velmi milymi vyrecnymi sdilnymi setkanimi a temi kdy vam to az pripada neurvale nebo neslusne...
Taj Mahal a cely komplex zahrad a bran se zacal stavet v roce 1632...a stavba trvala 22 let! Podilelo se na ni pres 20 000 delniku, mnozi i nekolikata generace. Pribeh jeho vzniku je takova love story...Tehdejsi vladce ho nechal postavit na pamatku jeho druhou manzelku Munhaz Mahal, ktera zemrela po porodu 14 ditete. Udejne prvni snatek by ldiplomaticky, ale tenhle druhy byl ta prava laska, takze ukol byl vystavet poradny masterpiece. A musim rict, ze se povedlo, stavba je to impressive, pravoplatne na UNESCO listu, a ackoli jsme zadne jine nevidela tak nemam srovnani, ale chapu i proc to zahrnuli mezi 7 divu sveta! Komplex trovi hlavni palac se ctyrmi vezemi. Ty jsou postaveny tak chytre, ze se trochu vychyluji ven, coz byla tehdy ochrana, ze kdyby prislo zemetreseni, veze spadnou ven a ne dovnitr na palac! Jako na 17. stoleti? Cumim! Komplex stoji na brehu reky, takze stavba zacala podpiranim brehu. Veskera prace byla tehdy tezce manualni...plus pry pouzivali pres tisicovku slonu na tahani tech obrich kusu mramoru. Soucastky jsou ale puvodem od vsude mozne, jak z ruznych koutu Indie tak jinde z Asie. Zvlast kaminky na zdobeni cestovaly z ruznych koutu Asie! A nejsem teda zadny architektonicky expert, ale byl to zazitek videt. Mramor pouzity na stavbu je navic nejaky specialni druh, takze nezloutne, Taj Mahal tak zustava uz stoleti stejny. Krome vlasntiho palace sprojdete take komplexem zahrad a vodnich kanalu. Fotku bez lidi poridit moc nejde, ale prekvapive to nebyla tak hrozne, nejak se to rozprostre.... Jo a dovnitr se da jit taky, je tam hrobka te perske princezny (jeho manzelky) a toho vladce...nesmi se tam fotit takze fotky nejsou, ale maji obe podobne vypimpane zdobeni!
Cestou zpatky jsme navstivili takovou mini dilnu, kde tenhle styl umeni jeste par lidi umi a provozuje. Starsi pan nam o tom vypravel a rikal ,ze mladi dneska nemaji uz tu trpelivost a vymira to...no, kdyz ukazoval, jam musi opilovat kazdu kaminek do presne stejneho tvaru a pak je peclive naklast do obrazce, tak nejak asi chapu, ze to vazne chce mega trpelivost! Ale beze sporu teda to vypada krasne!
 |
| Nejprve se obrazec musi vyryt do mramorove desky, pak se jednotlive kaminky opiluji do daneho tvaru a posladaji, pouziva se speciali priodni lepidlo...nekdy se pak cela deska s obrazema jeste lesti....a cely proces vyzaduje mega trpelivost a zrucnost! |
Žádné komentáře:
Okomentovat