O behani a pocasi…protoze ty dve spolu tady hodne souvisi!

Priorita cislo jedna pri vyberu locality pro bydleni byla dostupnost zelene na behani. Lidi se smejou, kdyz jim reknu, ze to bylo hlavni kriterium. Par lidi z kancelare je prihlasenych na singapursky marathon, co se tu bezi zacatkem prosince. Startuje se v pet rano, takze teoreticky clovek bezi jen ve vedru a dobehne nez zacne byt VEDRO VEDRO, ale stejne! Jen pri mych patnacti kilometrech jsem zpocena jak krysa, takze si nedovedu predstavit, jak bych vypadala po maratonu! Ale kazdopadne je to legrace, lidi v praci vedi, ze beham a ze beham hodne (nebo aspon oni to vidi jako hodne), takze se rano vzdycky ptaji “byla jsi rano behat?” ..a ja si rikam, ja dlouho jim to vydrzi se tak ptat, protoze moje odpovedi jsou relativne monotonni – jo byla.

Jak jsme tu na rovniku, dny jsou porad stejne dlouhe..cely rok…stejne tak jako pocasi je pored stejne, cely rok. Neco, na co si nejak nemuzu zvyknout. Ted je srpen, takze to vedro tak nejak sedi, ale nevim, jak se budu citit v listopadu, kdyz bude venku pored takhle? Po pravde jsem prestala sledovat predpoved pocasi po prvnich 14dnech..ciste z duvodu, ze to absolutne nemelo cenu! Z hlediska teploty opravdu nepotrebujete premyslet nad tim jeslti si vezmete jen svetr nebo jeste sako …protoze jedna z jistot teto casti sveta je, ze bude vedro. No, a co se ostatniho tyce, ze je slunicko vidite z okna…ze je zatazeno taky..a s destem to tuje trochu nevyzpytatelne. Kdyz prsi, tak prsi. Teda, leje. Po pravde jsem asi nidky nevidela tak silnej lijak jako tady. Zatim jsem nemela tu cest byt pri te sprse venku, nastesti! ..ale ulice se zaliji vodou, destniky jsou “nice to have” ale nic co vas spasi…a sehnat taxik nebo Uber je orisek, proroze poptavka stoupa astronmicky (a s ni i ceny).  No ale abych se vratila k tomu behani, ceky hacek je v tom, ze tim, ze tu dny jsou stejne dlouhe, nebo spis stejne kratke, rano je tma. Treba jeste v pul sedme jet u tma..a rozedni se poradne az po sedme rano. Takze moje veskere behani pres tyden je za tmy…coz v Londyne v zime bylo taky, ale pak v lete se dalo bezet podel reky a sledovat jak vychazi slunicko, jak se pomalu vylupuje na obzor, a reka od nej byla cela zlutave cervena….no, kdo by to byl rekl s mym vsim stezovanim si na Londyn, ze si budu styskat! Ale je to tak, tady si zadne pomale vychody nebo zapady slunce moc neuzijete… No a hlavni nevyhoda behani za tmy je ze musim behat jen po svetlech, coz casto znamena ne zadny trails v pralese…ktere jsou super a zabava a hrozne pekny a vsechno, ale ze bych musela riskovat, ze na me skoci opice nebo slapnu na varana nebo do me naboura plachtici chlupaty netopyr? No, thank you very much. Dekuji pekne, ale nemam zajem. Jiste zazitek, ale posledne kdyz na me opicak zacal cenit svoje zluty zuby, tak jsem mela docela respect, prestoze to je jen docela mala chlupata potvurka.

Nastesti je tu v okoli par parku, ktere jsou osvetlene, takze se da behat tam. No a pralesni trail running si musim nechat na vikendy. Minuly vikend jsem objevila dva dalsi bezva okruhy kolem 15 km, tak jsem byla nadsena. Dalsi vec, co je bezva, jsou tzv. Park connectors, coz jsou proste spojnice mezi jendotlivymi parky, je to pro pesi I pro cyklisty, je to sice obcas jako chodnik, takze podel silnice, ale aspon vas to navede kudy a nemusite to resit… A dalsi vec, na kterou jsem narazila minuly vikend je byvala zeleznice, ktera ma vytrhnany koleje a ten nasep je osazenej travou a je z toho udelala taky spojnice mezi parky, kde nejezdi auta, jen cyklisti a pesi. Tak to je fajn.

No z hlediska dostupnosi zelene a jako ze zelene, kde si pripadate jako v prirode, ne v botanicke zahrade, ktera je umele udrzovana, jet u hodne. Do urcite miry to je taky vsechno umele a “manicured”, ale po pravde musim rict, ze good job, protoze prestoze to je udrzovane a umele mozna nekdy, necitite se tak… takze z tohodle uhlu Singapur super!

..jen to vedro a ta tma no….a myslim, ze mi bude chybet snih, ale vcera jsem se seznamila s jednou Norkou, ktera rikala, ze loni na Vanoce ji zima desne chybela, tak si vychladila pokoj klimatizaci na nejmin co to slo a udelala si svarak a sedela tam v sale a ze pry “not too bad…not quite the same but it felt nice!” …trochu silenstvi, smala jsem se tomu, ale povime si zacatkem prosince!

Spolecnici pri behani..

...a takhle to vypada, kudy beham...

...nebo takhle...

...a opice se nekrmi!

..a to jsem ja zpocena po behu!

Jak se mi bydli

Zitra to bude ctrnact dni, co jsem prestehovana ve svem byte. Bydli se mi dobre, jsem spokojena. Jak par lidi, se kterymi jsem mluvila na loudspeak podotklo, je tam torhcu ozvena, protoze byt ma vysoky stop a zas tak moc veci tam neni, ale myslim, ze se zabydluju. Minuly vikend jsem byla na velkem lovu po domacich potrebach a nakupovala nadobi a zehlicku a podobne ‘exciting’ veci, ktere potrebujete k preziti. Podarilo se mi objevit retezec podobny britskemu Poundlandu, je to japonsky retezec Daiso a vsechno tam stoji 2 dolary…a verte mi, na takove veci jako kos na pradlo, houbicky na nadobi nebo nalepovaci hacky na zed, parada! A meli tam i skvele roztomile sklenicky a hlavne uterku s pandou, ze ktere jsem byla nadsena! Kdyz jsem to vsechno dovlekla v sobotu odpoledne domu, byla jsem tak vyrizena, ze shaneni zehlicky, zehliciho prkna, rychlovarne konvice a dalsich serepeticek muselo pocket na dalsi den. Nakupovani je vycerpavajici aktivita sama o sobe, ale tady ma nakupovani jeste uplne jinou dimenzi. Obri nakupni centra jsou kolikrat propojena, jak je venku vedro tak se tu lide radi koncentruje do klimatizace….a nejen ze tam koupite vsechno, ale dost casto tam muzete treba jit i na masaz, vybrat si z nescetneho mnozstvi restauraci a kavaren, kam se jit najist, no a samozrejmosti jsou detske koutky a tak… Casto je vetsina obchodu v podzemi, no zkrtatka kdyz chcete uniknout venkovnimu svetu, staci se ztratit v nejakem shopping mall…a po pravde, ani se nemusite moc snazit, ztratite se tam hrave a snadno.

Moje nove sklenicky a skvela uterka s pandou!

No, ale takze byt uz je docela zarizeny. Je to byt 1+KK jak by se u nas asi reklo…loznici mam po schudkach nahoru, v obyvaku mam prima pohodlnou (rozkladaci!) pohovku a mam balkon, kde se da vysedavat. V obyvaku ma u stropu velkou vrtuli, takze casto pustim vetrak a ani nezapinam klimatizaci. Velke soupci okno/dvere na balkon mam vetsninu casu otevrene, da se docela pekne vecer sedet na balkone a pozorovat osvtlene mesto na horizontu. Bydlim v 11.patre, takze docela i vyhled. A dalsi prima vec je, ze se na tom balkone bezva susi behaci botky a propocene behaci obleceni….takze velka vyhra!

Prvni vecere v novem byte...sushi, obviously!

Dalsi super benefit noveho bytu je bazen. Je primo v arealu, staci jen sjet vytahem dolu..a uz plavete. Bohuzel se smi pouzivat jen mezi sedmou a desatou vecer, ale docela jsem se naucila s timhle casovanim pracovat; a po pravde jsem si docela zvykla chodit si zaplavat pred spanim vecer kazdy den, ac treba jen na pulhodky… Bazen je padesatka, takze to neni nejaka hrozna rybicka v akvariu, a vecer tam obcas neni ani noha, takze clovek plave a kouka na hvezdnou oblohu, no jak rikam, pohodicka!

Z hlediska dojizdeni do prace to taky docela jde. Je to zhruba 5 minut chuze na zastavku busu, pak neco kolem 10 minut jizdy a prestup na jednu stanici metrem. Ve spice je metro obcas docela nacpane, clovek by rekl, ze to ze se nevejdete do metra se vam stane mozna v Londyne, ale evidentne ne. A jak jsou Asiati plasi a distingovani a slusni tak kdyz jde o nastupovani tak si teda drobne slecinky s ruickama hulcickama moc servitky neberou, docela jsem koukala! Ale jak rika, docela to jde, nestezuju si! Nejhorsi cast z cele cesty do prace je stejne cesta vytahem do osmeho patra nasi kancelare. To jen doufate, ze nikdo ze spolucestujicich ve vytahu nejede niz nez vy, abyste minimalizovali cas ve vytahu. Neni tam zadne vetrani ani nic , no proste prisernej vzduch!

No a samozrejme musim taky napsat o tom, jak se mi v te lokalite beha, zejo! Hodim to do oddeleneho clanku, ale jsou spokojena. Minuly vikend jsem objevila par super trails nedaleko…

…takze jak rikaj “all good!”

Uz je to tu trochu vic moje...

..mozna bych mela pridat nejakou singapurskou do sbirky?!

..posilejte pohledy, jeste tu mam misto!

Dubai is calling

“Only to Dubai today?”

“Yes please. ‘Only’ Dubai this time.”

“Traveling on your own?”

“Yes, just me.”

Mily gentleman mi vraci pas a priklada boarding pass.

“Emirates business lounge is on the first floor right left after security. Have a pleasant trip.”

Fingers crossed for Dubai

Usmeju se na oplatku, podekuju a vyrazim smer departures. Zacinam znat singapurske letiste docela dobre. Kdo by to byl jeste pred rokem tusil, ze to vsechno nabere takovehle obratky! Razitek v pasu mam zaposlednich pul roku vic nez za cely zivot…a je to fajn pocit!

Prochazim skrz security, tentokrat uz ne koridorem pro cizince, ale rychlejsi prepazkou pro “Singapore citizens/permanent residents/employment pass holders”. No jo, maji vsechny ty moje otisky prstu, tak uz jsem skoro mistnak!

Je pul devate. Nesnidala jsem, protoze nebylo co. Budu cely tyden pryc, tak jsem tam nechtela nechavat jidllo, aby se to nezkazilo. Navic po vcerejsim vecirku mi asi trochu pozdejsi snidane udela dobre. Kolega odchazi, tak jsme meli vecerni posezeni..no a vino dobre, jen toho spanku pak nebylo mnoho, ale to se dozene jindy, ze, mnoho dulezitejsich veci nez spanek! Nejdriv premyslim, ze bych si neco k snidani koupila, ale pak si rikam, kdyz uz mi firma plati business class let (company policy je ze vsechny lety nad 7 hodin jsou automaticky business class), tak ze si to uziju. Nejsem zvykla cestovat pracovne sama, vetsinou jsem cestovala s Philem nebo s nekym jinym z kolegu, ale tentokrat Phil nejede a kolegove jsou v jinych letech..takze jsem sama. Je to zvlastni pocit…mozna hlavne proto, ze to takhle uplne nebylo v planu. Dlouho planovane forum pro Stredni vychd a Afriku je jedna z dalsich “zastavek”, ktere jsou v planu na tento rok (unor/brezen byla Australie a Cina; cervenec pak Indonesia, Filipiny a Malaysie; Japonsko a Korea v planu na listopad), a protoze to je market, ktery je jako jediny pozadu, co se tyce strategickych cilu a implementace projektu, tak je to o to dulezitejsi meeting. Setkani se vsemi suppliers z regionu (od Egypta pres Kuwait, Emiraty az po Jizni Afriku), s McDonald’s teamem pro tento region, navstivit nejake tovarny mistnich dodavetelu a hlavne prodickutovat, jak to cele zrychlime, abychom cile splnili. A prave proto byl plan – ostatne jako ve vsech ostatnich markets – ze pojedeme oba – Phil jakozto Global Director, a pak ja, jako ‘APMEA lead’, takze proste lokalne pusobici funkce. A jak to obvykle byva, Phil prezentuje strategickou cast a ja tu operational co se tyce implementace. Jenze okolnosti a Philova praskla a vyhozena plotynka v zadech jaksi zmenily plany, a tak ted sedim v letadle sama, na dulezite a sakra zodpovedne misi do Dubaje… Zadne “tuhle cast prezentuju ja” a “tuhle cast prezentujes ty”….je to cele na me. Hmm… jsem z toho nervozni, ma tam byt asi 60 suppliers a do toho duleziti lide z McDonald’s, navic jsem tam jedina holka, co bude prezentovat, a jeste co vypada jako cacorka, ktere je patnact…no kdo by nebyl nervozni!! Na druhou stranu je to super prilezitost. Ukazat a dokazat, ze nenajmuli nejaky orezavatko. Dalsi prilezitost a zkusenost do sbirky. Do sbirky, ktera se mi za posledni pulrok rozrostla neuveritelnou rychlosti, a ktera si myslim, ze by se nikdy nemela prestart rozrustat. A zatim mam stesti, ze jsem v prostredi a mezi lidmi, kteri mi tohle rozsirovani mych zkusenosti a zazitku a prilezitosti umoznuji…a tak je chytam za pacesy, prece si to nenecham prokluzovat mezi prsty!

Dosnidam ovoce a vlocky s jogurtem. Business lounge je zajimave misto. Bavi me pozorovat lidi, co tu sedi a vymyslet si jejich pribehy. Vetsina lidi cestuje sama, zrejme pracovne. Ale pak tu jsou pary nebo dokonce rodinky! Je fascinujici sledovat deti, jak prirozene se v tomhle prostedi pohybuji. Ja se stale citim nesva, jakobych do tohofle prostredi nepatrila…pusobi to podivne neprirozene, umele. Ale ty deti jsou na to zrejme zvykle od malicka, takze je to vubec nerozhodi. Umi se chovat musim uznat. A myslim, ze to nutne nemusi znamenat, ze jsou to rozmazleni nunici…proste akorat tohle je neco co od malicka provozovali, a tak je to pro ne neco jako pro me skladat kola, stan, zidlicky a stolecek, prepravky s jidlem a tasky do Feldy tak, aby se to tam vsehcni veslo…

Podekuju slecne, co prijde sebrat prazdnou sklenicku po mem pomerancovo mrkvovem smoothie a vyrazim smerem ke gatu. Obri letadlo Emirates uz ceka…a zanedlouho sedim nalodena, pohodlne usazena, popijim pomerancovy dzus (prislo mi, ze na sampanske je pul desata rano trochu prehnana!) a zobu orisky,…a pisu na blog, konecne!

...a pisu na blog!

Jak rikaji: “Sit back, relax and enjoy your flight!”

Opoustime zeleny Singapur...

..a vzdalujeme se..

A letime skrz mraky...

..az jsme nad mrakama...

..a pak nad morem..

..a nad pousti!

A tohle uz je Dubai!

Mezi Asiaty

Děsilo mě to už od začátku, co jsem kývla na to prezentovat, ale protože to bylo pořád daleko – až v srpnu přece! - bylo spousta jiných věcí, co mi zaměstnaly mysl. Jenže ono ten srpen přišel nějak rychle, a já tak po peripetích s čínskýma vizama a několikáté verzi mé prezentace seděla v letadle do Guangzhou. Kdo by to byl tušil, když jsem odtud koncem února odlétla, že se do Číny podívám znovu. Po pravdě, jsou jiná místa, kam bych se osobně vracela radši, ale business travel je business travel ne dovolená (ač si to mnozí myslí!). Guangzhou nás přivítalo šedí a krásnými 34 stupni, no, aspoň jsem netrpěla teplotním šokem ze Singapuru. Dvoudenní supplier forum se konalo v hotelu, kde jsme byli ubytovaní. Nablýskaná podlaha, obří čínský drak v lobby, krásní a načinčaní lidé, no je to legrační prostředí tahle místa...

Moje prezentace, na kterou bylo alokováno asi hodinu a půl, byla hned první den odpoledne, takže jsem v předvečer ještě jednou nervózně projela slides a doufala, že to celé nebude moc velký fiasko. Nejen že jsem před takhle velkým publikem nikdy nemluvila, ale děsila mě i představa simultáníího tlumočení, z čehož výplývalo, že musím mluvit pomalu....což mi občas moc nejde. Když jsem ráno přišla do konferenčího sálu, většina lidí už tam byla. Velká místnost byla plná obzaených stolů, spočítala jsem něco kolem 70 až 80 lidí. Vepředu bylo takové „podium“ vyzdobené banery HAVI a z obou stran byly dvě obří obrazovky. Vzadu místnosti seděli v kukani se sluchátky na uších dva čínští tlumočníci. Každý účastník měl pak na stole připravené přehrávadlo a sluchátka na poslech překladu. Většina prezentací byla v čínštině, takže ldyž jsem z toho něco chtěla mít, musela jsem poslouchat překlad. Rozhlížela jsem se po místnosti....a zjitila jsem, že jsem jediný Neasiat v místnosti! And trust me, that really is something to make you self conscious!

O obědové pauze jsem se věnovala oblíbené asijské aktivitě – výměně vizitek. Celé je to takové obřadní úplně, žádné random podávání vizitky, hezky ji vezměte do obou rukou, směřujte tal, aby si ji obdarovaný mohl přečíst a nebylo to vzhůtu nohama, pěkně se trošičku uklonit....no jak říkám, je to trochu rituál, který musíte trénovat, teda pokud nechcte nějaké společsnské faux pas.

V prezentaci jsem měla jedno video, které skvěle popisuje circular economy...vlastně vám sem dám na něj link, kdyby vás to zajímallo...je to dvě tři munity dlouhé a fakt dobře vysvětlené, tak pro zájemce tady: www.ellenmacarthurfoundation.org/circular-economy/overview/concept

A jestli vás to bude zajímat ještě trochu víc tak se mrkněte na stránky Ellen MacArthur Foundation zde www.ellenmacarthurfoundation.org ...ta dáma, co to založila je chytrá paní!

No, ale zpátky do Číny....no takže to video samozřejmě způsobilo trochu trable Lindě, která ty materiály celé koordinovala, ale když na mě konečně přišla řada, tak se zdálo, že všechno je ready to go! Trochu na prd bylo, že jak už to tak bývá se chytlo zpoždění, takže jsem musela trochu zrychlit...ale zároveň ne moc aby to stihli tlumočit.

Nerada se slyším na mikrofon...ale nic mi nezbylo.

Důležitě jsem žmoulala v ruce elektronické ukazováko a poposouvač prezentace.

A pak jsem mluvila....a mluvila....a odpovídala na pár dotazů..a pak chvilku mluvil Gavin v čínštině, takže vůbec nevím, co říkal, pár supplier se ho v čínštině na něco ptalo a on odpovídal, a když mi pak předal mikrofon, usoudila jsem, že je asi všehcni v pořádku a pokračoval jsem. V jedno části mi jako výpomoc přišel na podium jeden supplier, který úspěšně implementoval technické řešení, které jsme vymysleli. Takže to bylo jak říkají best practice sharing...popisoval, jak to udělali, jaké měly hlavní překážky..no a ostatní suppliers bylo vděční za first hand experience...a já si na chviličku oddychla!

Když mi Chris předal zpýtky mikrofon, věděla jsem, že už je jen pár slidů do konce, a protože to byly slide, které mám docela hráda a hlavně které už jsem předem prezentovala na cestě v Jihovýchodní Asii, už jsem nebyla ani moc nervozní a vlatsně jsem si to docela užila. Pár otázek na konec a pak tadá!!! Hotovo. Mno a podle úsměvů, potlesku a poplácání po rameni se slovy „well done“ jsem usoudila, že to asi nebyl úplně špatný výkon...na to že to bylo poprvé! Takže snad dobrý! Rozhodně zážitek, rozhodně zkušenost.....no Číňani jsou Číňani řeknu vám,....ale nemám z toho špatný pocit, což je dobře...zvlášť v kontextu toho, že za týden budu o prezentovat mnohem déle a mnohem složitějšímu publiku v Dubaji! ...o tom jindy, ale držte palce předem!

I am not homeless!

Mám skluz! Děje se toho mnoho a času na psaní bylo za poslední dva týdny málo. Tak to napravuju aspoň novinkou o bydlení! Jak víte, první měsíc mi firma sehnala bydlení, což bylo super hlavně v tom, že jsem to nemusela řešit (ani platit teda, což je samozřejě takky fajn bonus!). Sice tam byly trochu zmatky se začátku kvůli mému cestování po Jihovýchodní Asii (o kterém vám stále dlužím vyprávění), ale nakonec jsem v Oasia Residence bydlela až do neděle 13. srpna. Takže když jsem v sobotu 12. srpna přistála pozdě večer s dvouhodinovm zpožděním zpátky z Číny (o tom vám taky povím, já jako jediný neasiat v místnosti!), měla jsem docela fičák na to sbalit věci a během neděle se přesunout do nového.

Hledání bytu v Singapuru byla docela pozitivní zkušenost, výrazně příjmenější než v Londýně. Možností se ukázalo mnoho a dostupnost byla taky přívětívá. Kolegové mi dali pár tipů na to, kde hledat, jakhledat a tak, ale já si po pravdě otevřela googlemaps, koukla, kde je největší zelená spot na mapě, pár víkendu předem se tam vyrazila proběhnout a očíhnout to, a bylo. Tím se hledání výrazně zjednodušilo. Co se možností týče, obecně řečeno jsou v Singapuru tři typy bydlení:

Dům-vila alias pro milionáře, co je zajímavé je, že jako cizinec tady nemůžete koupit barák..prý to vláda reguluje, aby to tu neosídlili cizinci...

Condominium alias condo, což je často komplex moderních výškových budov (15 pater a víc), kde jsou jednotlivé byty. Komplex často má v areálu bazén, tenisový kurt, posilovnu a dalších pár věciček, které jsou pro rezidenty volně dostupné. Pro expats (cizince, co se sem stěhují) je to asi nejčastější bydlení

HDB (Housing and Development Board) což jsou také výškové budovy, většinou starší, někdy zrenovované. Jde o státní bydlení, takže pro expats je to trochu tricky místo v HDB sehnat, zvlášť pokud jste nějaké hojně se vyskytující národnosti (Indové, Číňani), protože na určité oblasti jsou kvóty, kolik lidí stejné nárdnosti tam může bydlet. Je to z těhle možností asi nejlevnšjí varianta, většina rezidentů HDB jsou místní, a komplex nemá k dispozici bazén nebo ralší radovánky jako má condo

Při rozhodování jsem šla trochu s doporučením, trochu s preferencí a trochu s jistotou expat community, takže moje nové bydlíení je condo v Kingsford Hillview Peak areálu. Je to komplex jen dvou budov, relativně nových a moderních. V areálu je bezva bazén, což je velký asset! Pak tu máme pidi posilovnu a prý někde na střeše je tenisový kurt, ale to jsem ještě neprozkoumala. No a pak tu jsou takové vymožnosti jako barbecue area kde můžete grilovat, dětské hřiště, venkovní fitness centrum, reading corner a tak...no je to pěkný, přijeďte se podívat!

Bydlím v 11. patře a mám výhled relativně na zeleň, je to taková zelená pláň, kde je tartanový okruh kolem hřiště...a zeleň. Což je luxus, že nekoukám na další zástavbu. Je to severní část Singapuru, z centra tu jste metrem asi za 30 minut, vystupte na zastáve Hillview a odtud je to pěšky necelých 5minut. Kousíček je to i na autobus nebo na nějaké nákupy. Naprosit je malé obchodní centrum s restauracemi a pár kavárnami, ještě jsem to tam moc neprozkoumala, takže třeba tam je něco zábavnýho! Je to tu kousek do Dairy Farm park nebo Bukit Timah Nature Reserve nebo MacRitchie parku, což je super. Jeidný háček to má v tom, že jak je tu ráno ještě tma (ještě v sedm ráno není úplně světlo!! Zatracenej rovník!) tak běhání po trails v pralese úplně nejde, pokud nechcete riskovat, že šlápnete na varaha, že na vás skočí ospalá opice nebo do vás v letu nabourá netopýr. Takže se při ranních bezích držím světel a do divočiny radši jen za světla!

Byt je luxus! Je to nově zrenovaný byt, řekla bych 1+KK.. moderně zařízení, spousta věcí a přístorjů je nových, protože tu nidko zatím jeět+ nebydlel. Mám balkon se židličkami a stolečkem, takže můžu vysedávat venku, velké soupací dveře to tu hezky prosvětlují, což je fajn. Je tu spousta skrýtých úložných prostorů, což je taky pozitivní. Mám tu super obří větrák..a samozřejmě klimatizaaci, takže je tu dobře! No ale nejlepší věc na tomhle bytě je to, že má mezonetovou ložnici! Takže má spaní pěkně nahoře, po schůdkách schovaný, což je něco, co jsem vždycky chtěla! Tak jsem nadšená, navíc to ušetří docela dost místa a opět tu jsou bezva promyšlené skladovací prostory...takže bezva!

Process k tomu byl podlě mě docela štěstí, realiťák byl hrozně milý a helpful, a dokonce se mi podařilo vyjednat i nižší cenu! Neměla jsem žádnou předchozí zkušenost se shánením bytu před realitku, v Londýně to všechno bylo přes private landlords. Takže tohle bylo takové poprvé...no ale vše začíná jako všude prohlídkou. Když pak máte o byt zájem, sepíše se „Letter of Intent“ což je vlastně vaše nabídka tomu majiteli, trochu jako „kolik za to dáte“. Spolu s tím vypíšete šek se zálohou na jéno majitele. Všechno je extréně přísně regulované, jak jde co za sebou, kde co podepisujete, dokocne jsem si musela vyfotitt ten šek než jsem ho dala tomu realiťákovi! A podle toho, co říkal, jsou docela přísné pokuty za nedorzžení pravidel během toho procesu, takže co se bezpečnosti týče jste tu docela safe. No, a právě s tím šekem můj reliťák udělal takový „trik“,že jsme vypsali ten šek na trochu nižší cenu než si ten majitel řekl. A byla to sázka 50:50. Buď to majitel omítne, šek vrátí a budu uset vypsat jiný, nebo to klapne a budu platit nižší nájem. No a měla sjem štěstí, klaplo to! Další krok pak je smlouva, která má zae = klasika Singapur – spoustu pravidel...ale všechno dobrý, všechno klaplo, juch! Nebudu bezdomovec! Dalším krokem je ak nastěhování, kdy spolu všichni podepíšou další papír, takovou inventarizaci, pak vám předají klíče a kartu na vstup....a je to! Ne, teda ještě se musíte registorvat na regustru pro platbu lektřiny a vody, což byl trochu zmatek protoeže sjem se registovlaa trochu na poslední chvílíí z Číny  a to to celé zdrželo...ale nakonec dobrý, vše vyřešeno a bydlím! Jo, a další bezva bonus je,že tu neplatíte poplatky za realiťáka. Bylo to vtipný, protože když jsem se ho při viewingu ptala, kolik jsou ty fees tak na mě koukal, nechápal....a pak z něj vypadlo „what fees?“...vůbec nechápal, že někde tyhle poplatky platí ten žadatel o byt! Takže mi s naprostou samozřejostí vysvetlil, že tyhle poplatky v Singapuru platí majitel bytu...a mě hned bylo líp!

No, takže tak...už bydlím, novou adresu jsem už přidala, tak můžete psát...a můžete i přijet na návštěvu, budete vítáni.

Agato, novy byt vola!

Mam klice, je to v suchu!

..a i moje kramy tu jsou!

A takhle to tu vypada!

Bydlime tu s Agatou...

...a s velbloudem, a zelvickou! 

No a tohle je moje 'nesmutni' policka!

Jídlo

Tenhle příspěvek tu měl možná viset jako úplně první, ale to jsem ještě netušila, jak prominentní roli jídlo v mísních končinách hraje. Tak jako Britové rádi a neustále mluví o počasí, tady je hlavní talking point jídlo. Není nic důležitéjšího, než se hned ráno dohodnout, kam se půjde na oběd a co se bude jist. A co teprve večeře, to je úplně jiný level! Nadšení, se kterým se o jídle baví, je až neuvěřitelné, a mnohdy si říkáte, že asi diskutují ojedinělý gastronomický zážitek. Ale kulový, každé jídlo je tu gastronomický zážitek! Jakou si máte kouoit péřovku vám rozhodně neporadí, ale s výběrem podniku na večeři nebo na oběd vám z rukávu vysypou tolik možností a s takovým nadšením, že byste žasli. Není neobvyklé, když se místo klasického zdvořilostního "How is it going?/How was your weekend? How are you doing?" padne klíčová otázka "Have you eaten?". No a samozřejmě není nad to, když odpovíte ne, protože v mžiku máte před sebou sérii návrhů, kam by se dalo jít. Další fáze pak následuje přímo během konzumace (před kterou jste si samozřejmě jídlo vyfotili a postli to na instagram nebo aspoň sdíleli s kamarády s všeříkajícím popiskem "Looks amazing!"). Asijský styl stolování je hodně společenský, hodně se žvaní a jídlo se často sdílí. To je opět skvělá příležitost k tomu nejen ochutnat různé věci, ale také sdílet dojmy o tom, co se konyumuje. No, a když je sněděno tak se začíná nanovo plánovat, kam se půjde na večeři, a když večeře zrovna skončila tak kam se půjde na brunch nebo na oběd...takový koloběh místního života...a přejedenosti!

Ne, trochu to přeháním...ale ne zas tak moc. Jídlo nebo teda možná spíš ty diskuse o něm tu jsou rituál. Jíst venku, ať už v restauracích, bistrech, kavárnách, nebo místních hawker center (takové street food tržiště), tu je poměřně běžné možností je nekonečno (nebo aspoň se mi to tak zdá). Z hlediska cenové dostupnosti hodně záleží na tom, jestli trváte na roof-top výhledu na Marina Bay nebo jestli upřednostníte místní kuchyni v hawker centru. Já, nepřekvapivě, dávám přednost vlastnímu vaření, ač tedy chuť nateplé jídlo v tomhle hicu úplně vždycky není, takže salát je king jako vždycky, žejo! Ale třeba kamarádka se přiznala, že nevaří skoro vůbec, protože v kuchyni nemá klimatizaci... takže každý podle svého.
Co je tu hodně drahé je alkohol. Daně na něj jsou super vysoké (podobně jako na auta a cigarety), takže malé pivo vás vyjde na něco kolem 10 singapurských dolarů (zhruba 6 liber což je asi 180 korun), půllitrový cidre na krásných 12 dolarů a lahev vína mezi 40 až 80 dolary. Takže co alkoholik, to milionář!

Experimentuju s čínskou zeleninou

Ohledně nakupování potravin to pro mě bylo relativně milé zjištění, nejen proto, že veškěré výrobky mají anglický popis, takže víte, co kupujete. Protože je Singapur pidi země a vlastní výroby tady moc není (protože tu na ní není moc místo), hodně produktů se sem dováží. Byla sem překvapená, kolik výrobků tu znám z regálů v Británii! Tesco výrobky tu někdě mají dokonce svůj regál jako něco "extra western" a Waitrose tu občas je nejlevnější značka! (přitom jeden z nejdražích řetězců supermarketů v Británii). Častý dovoz je také z Austrálie, no a samozřejmě všude možně z Asie...takže vybrat rýži můžete z nekonečného množství druhů, jen teda nejmenší balení je po kile, když máte štěstí. Ale samožřejmě není problém sehnat 15kg pytel! Podobná legrace je s nudlemi, velikosti a tvary a tloušťky jsou nesčetné. Trochu oříšek tu je s mléčnými výrobky, ani ne tak že by nebylydostupné, jako spíš jejich cena. Jasně, krávy v tomhle vedru by se asi neměly dobře, takže je to všechno dovoz, ale stejně... pro představu, taková mozarella (kterou v Londýně koupíte za libru) tu stojí 10 dolarů... Seženete tu cokoli, od kozího sýru přes jogurty až po britský chedar, ale rozhodně mléčné výrobky nepatří k těm levnějším položkám na účtence. Ono tedy po pravdě nic moc, potraviy tu jsou prstě dražší tak nějak obecně... Ale výběr je super, u některých věcí sice úplně nepoznáte, co to je (pokud neumíte rozsypaný čaj) ale idky jsem neměla problém. Mají tu vločky, mají tu ricecakes, mají u ryby a ovoce a zelenina tu taky je, takže jsem v suchu. S ovocem je to bezva, vypadáto, že budu moct jíst melouny a ananasy celoročně, takže žádné stížnosti. Na zeleninu si musím ještě počíhat na nejakého zelináře, ale v supermakretu seženete všechni co byste potřebovali. A mnoho dalších roztodivných věcí, které buď vypadají jako jakési lupení nebo mají tvary a barvy že nevíte,jak se to jí, jestli se to loupe....a takový zvedavec jsem zatím nebyla, abych experimentovala. Třeba to přijde... No a na co si upravdu nestěžuju je dostupnost čerstvých ryb, no tak moře je kousek žejo... takže to si užívám, stejně tak jako sushi.....které tu zvlášť večer před zaíračkou majív akci, takže je to děsně levný...a děsně dobrý! No, svíčková nebo knedlo vepřo zelo mi tu úplně nechybí, a jak říkám - stick to the salad! Zvlášť v tomhle vedru, nad salát prostě není! Tak si jdu dát!