Aussie land - narozeninove Blue mountains

Navstivit Blue mountains - Modre hory - mi vsichni doporucovali od te doby, co jsem do Australie jela poprve. No, ale protoze je to trochu z ruky, asi dve hodinky vlakem na sever od Sydney nidky na to nebyl cas....az ted! Nekteri by si narozeniny predstavovali asi jinak nez vstavat v pul seste a chytit ranni vlak na trek po horach, ale me to naprosto tesilo. Vlacek pelasil mensimi mestecky, a pak se zacaly objevovat zelene kopce, slunicko svitilo (ja vim, zase!)... a ja vystupovala v mestecku jmenem Katoomba, ktere sedi kousicek od Modrych hor. Mela jsem namireno ke Katoomba falls, odkud vedla Prince Henry Cliff Walk, ktera mela nabizet super scenerie, a vedla az do mestecka Leura, odku jsem planovala hupsnout na vlak zpatky do Sydney. Zacatek te trasy ale podle mapy vypadal jeste kousech vyslap, ale tak bylo brzo rano tak mi to ani nevadilo, ale kdzy jsem pred nadrazim videla autobus, ktery jel na jedno z mist na te me trase, nedalo mi to a zeptala jsem se ridice..ktery jsem pochopila tudy cestu uplne nemel, ale rekl mi, at si naskocim, ze me tam vyhodi! Parada, tak to mi usetrilo cas, a kdyz jsem videla,kudy jsme jeli, o nic jsem ani neprisla. S usmevem me ridic zastavil u vodopadu a ja tak zustala u zacatku treku sama..nikde nikdo...paradicka, co vic si prat nez uniknout davum!
No a tak jsem se teda vydala pekne po znaceni Prince Henry Cliff Walk. Misty byly chodnicky, misty cesticka, nekde jsme po kamenech prechazeli potok... Bylo tu chladneji nez v Sydney ale vsechno bujne zelenelo, spousta kapradin,co maji takove ty zarolovane konce, a v dalce byly zelene kopce ...a na horizontu skalni masivy.. no pekny! Obcas jdete skoro po uboci masivu, a to se pak za zatackou otevre novy vyhled, obcas sejdete do doliku k potoku, kde jste jak v muzeu kapradin. Prvni usek trasy konci na Echo Point, odkud je vyhled na masiv se tremi vrcholy - Three sisters. Udejne asi jeden z nejpopularnejsich vyhledu Blue mountains. Bylo dobre, ze jsem tam byla relativne brzo rano. takze tu jeste nebylo moc lidi, ale verim, ze pred den tu muze byt pekne mumraj..zvlast proto, ze sem jde dojet autem......
Trasa dal pokracuje lesem po uboci, vlni se nahoru a dolu a skoro na kazdem kroku mate takove male zastaveni s vyhledem. Vlastne se obchazi ten cely masiv, a vidite tak na Three sisters z ruznych uhlu, obcas pribude i vodopad...ale vzdycky tam jsou v dalce velke zelene kopce.
Jak den pokracoval, probyvalo lidi, ktere jsem potkavala, evidente popularni destinace pro mistni na vikendovou prochazku...a samozrejme potkate i plno turistu. Chvilku jsem sla spolecne s dvema Rakusankama, ktere vyrazily cestovat po Australii, tak jsme si docela dobre pokecaly, coz bylo fajn. Pak se teda nase cesty rozdelily, kdyz jsem ja mirila na vlak do mestecka Leura, zatimco ony pokracovaly jeste ubocim dal.
Les tu je plny ruznovarenych a ruzne hlucnych ptacku. Pokousela jsem se jich par vyfotit, ale bohuzel to uplne nevyslo....ale podarilo se mi zachytit super fotku motyla! No, a musim priznat, ze ve vsech travnatych slunnych porostech naslapujete tak nejak opatrneji...precijen zviratek, ktere te v tehle zemi muzou zabit par je, a uplne jsem netouzila po setkani s panem hadem nebo pani pavoucici.....Ne ze by to nejak extra hrozilo, zadne bushwalking v pustine jsem neprovozovala, ale stejne se vyplati se mit na pozoru... coz se ukazalo jako spravny pristup, zvlast, kdyz jsem priprekracovani takoveho koryta zahledla hadi telo co se mihlo do travy! Netusim, co za hada to bylo, vypadal tak tmave modro cerne, no a jako hroznys to nebyl, ale rozhodne byl tlustsi nez obycejna zizala nebo slepys..... Takze asi tak. Clovek je pak docela rad, kdyz po sustnuti v krovi vybehne jen jesterka nebo gekonek!

No, a protoze me kolegyne se dozvedely, ze mam dneska narozeniny, rozhodly se, ze vyrazime na veceri...takze jsem odpoledne zamirila na nadrazi do mestecka Leura, dala si mangovy sorbet pri cekani na vlak, a pozdejicim odpoledni byla zpatky v Sydney, ready na veceri v japonskem podniku na nabrezi. A na zaver vesela historka ....sedeli jsme tak venku a davali si sushi a dalsi namicky...a najednou jeden z vypasenych racku, kteri hladove krouzi kolem, vycitil prilezitost a nizkym pruletem nam slohnul sushi primo ze stolu! Porazil pritom takovou lampicku, co byla na stole naaranzovana, coz ho trochu rozhodilo z rovnovahy, takze tak nejak spadnul Violet na hlavu...nebo aspon ji dobre procechral vlasy svymi mihotajicimi kridly! No vyborna scena, musela jsem se smat! Na zbyte vecera nam tam nainstalovali slunecniky, zrejme v nadeji ze prulet pod slunecnikem racky odradi. Zadny dalsi utek racku se nekonal a mi stravily zbytek vecera nerusenou konverzaci a popijenim sake, ale rozhodne vyborna historka na vypraveni!

Par fotek z vyletu prikladam, ale jinak spousta dalsich ve fotogalerii...

Kapradinove porosty podel potoka

Katoomba Cascades

Prvni panorama

 

Panorama s vyhledem na Three Sisters

  

Vodopad s duhou!

 

Muj dnesni ulovek...a test trpelivosti pri foceni!

 

Piknik s vyhledem - avocados rock!

A odtamtud podel toho masivu jsem to cele prosla! Prince Henry Cliff Walk done!

Aussie land - vylet na jih Sydney

Mozna mi to nebudete verit, ale tohle je porad Sydney. Jo, musela jsem asi 40 minut busem, ale La Peruse, jak se ta cast jizni Sydney jmenuje, je porad ve meste. Pred tim nez jsem ohla vyrazit byl ale trocho orisek sehnat jizdenku na autobus. Respektive, behem tydne kdyz jsem popojizdela vlakem/metrem, v automatu si slo vzdycky koupitjednorazovou jizdenku, ale to na autobusy nefunguje. Musite mit takovu mistni litacku, podobne jako v Singapuru MRT Smartcard nebo v London Oyster. No, ale tu samozrejme nemuzete koupit jen tak v autobuse, takze kdyz jsem vitezoslavne nasla spravnou autobusou zastavku, nevitezoslavne jsem se zase otocila a sla shanet trafiku, kde by meli mistni Opal card. To nastesti nebylo nekonecne neuspesne, na treti pokus jsem ji sehnala, a mohla si tak pripadat jako mistnak! A kdyz prijel muj autobus, uvelebila jsem se na sedacce a pozorovla z okynka jednotlive ctvrti. Nejdriv jsme byli vic ve meste, ale pak se zastavky zmenily ve vic residencni ctvrti, obri baraky - neni divu, ze se tem Australanum v Londyne zdaji vsechny bytecky pidi...maji tu nekonecne mista, kazdy dum ma zahradu nebo zahradku, a jak to tak na jare byva, vsechno pekne kvetlo, tak to bylo takovy hezky!

Vystoupila jsem doslova na posledni zastavce, v zasade tam byl takovy obri kruhovy objezd, na kterem se autobusy a auta otacely, ale dal bylo uz jen more a utes....vitejte na La Peruse.
Mela jsem v planu se vydat na vylet, ktery propojoval dve trasy - Henry Head walk a Cape Banks walk. Bohuzel kvuli sesuvum pudy byla spojka mezi temahle dvema trasama uzavrena, takze jsem vyrazila smer Henry Head, a rikala si, ze pri nejhorsim se vratim stejnou cestou zpatky. Cesta zacila na piscite plazi, kde se pri patku slunily maminky s detma, ke kterym se k odpoledni trousily skupinky misti omladiny. Postupne pisku ubyvalo a pesinka se zmenila v kamenitou stezku, nebo jen cesticku vedouci skrz suchy palmovy les a kapradinove porosty. Obcas se stoupalo nahoru, obcas jste hupkali dolu po kamenech, nekde byly dokonce schody na vyhlidku na more. Slunicko svitilo, podivne kvetiny a rostliny kvetly, vyhledy na modromodre more byly krasne, a to jsem jeste netusila, ze bude lip. A pak, za zatackou...se objevil utes...skaliska pobrezi a modromodre more a vlny rozbijejich se o ne...modromodra obloha...jako fotky to asi popisou lip, ale byla to parada. Cesta dal pokracovala vlastne nahore podel toho utesu, takze se vyhledy menily, chvilkama tam byly takove chodnicky trochu vic do vnitrozemi. Podel pobrezi, ktere se vlnilo se pak alo dojit az do dalsi zatoky, kde byla plaz se se spoustou musli! Na konci te plaze teda bohuel byl opravdu zakaz vstupu, takze jsem to musela otocit staejnou cestou, ale tak jsem si jeste aspon povegetila u poverzi, porovala vlny a sumeni more...jo, life is good in Australia! A jako na to, ze sem dojedete autobusem MHD a jste porad ve meste, to teda rozhodne jako misto na prochazku...nebo beh...neni vubec spatne!

Par fotek pro ilustraci, ale dalsi jsou v Sunshine Sydeny albu ve fotogalerii.

 

Sunshine Sydney

Vzpominam si, kdyz jsem poprve letela do Australie. Pamatuju se, ze kdyz jsme se zvedli nad runway, a hlavne teda kdyz jsme pristavali a v dalce byl videt Harbour bridge a Opera house, pripadalo mi to neskutecny, ze tu jsem....koukala jsem se z okynka a rikala si, jak se tohle stalo...je to takovy ten pocit stesti, kdy se tak debilne usmivate a nemuzete prestat. No, a myslim, ze tahle esence mym cestam do Autralie zustala. Hrozne rada se tam vracim, a po pravde je to asi moje nejoblibenejsi pracovni destinace. A tak jsem takhle v nedeli rano pristala v Sydney, ktere jako by rikalo 'welcome back'!

Sydney is calling!!! 

Bylo brzo rano, ale v ulicich to uz zilo bezci a kavarniky. Trochu min to zilo v apartmanu, kde jsem mela bydlet, takze jsem tam nechala veci, a zatimco mi chystali pokojicek, vyrazila do Botanickych zahrad, ktere byly kousek, po ceste byla mila kavarna, kde se dalo snidat venku...slunicko svitilo, kyticky kvetly, more sumelo, Opera house vypadal porad stejne ikonicky...no mam to mesto rada! Navic byla druha pulka jara, takze uz bylo krasne teplicko, ale zadne lepive vlhko, proste tak akorat...'just about right'... Sedela jsem na lavicce a pozorovala nedelni bezce, sem tam kolem zabrousil kakadu, co se chvili rypal zobakem v zemi a pak sel pryc...nebo kolem chodili takovy cernodlouhozobakovy praci, co nevim jak se jmenovali, ale jejich zobak je uplny sosak!

Odpoledne byl pokojicek konecne ready, tak jsem rychle hupsla do behaciho a vyrazila chytit posledni slunicko podel pobrezi a botanickych zahrad. Paradicka, uplne jsem se natesila na ranni behy s vychodem slunce, to si v Singapuru neuziju, takze jsem si klidne rada privstala tady a vychutnala si to. To ale znamenalo to zabalit relativne brzo vecer, coz po pravde kvuli jet lag nebyl ani tak moc problem, takze jsem slupla veceri a spala jako mimino az do rana... A jeste nez se rano slunicko vyhouplo nad obzor, pekne v kratasech a tilku jsem si to pelasil podel pobrezi a pozorovala jak se obloha pekne barvi.... Potkala jsem spoustu bezcu, to je jedna vec, co se mi na Sydney hrozne libi, uplne z toho strika outdoor lifestyle, hodne lidi beha nebo je venku - ne jako v Singapuru, kde jsou oblibena nakupni centra jako vikendove utociste - a tak vubec je to takove vsechno aktivni a zdrave vypadajici, coz mi prijde bezva.

Pracovni tyden byl nabity jak blazen, tak to byl ficak. Par dulezitych meetingu, a diskusi, ktere jsme vsichni vedeli, ze budou orisek, ale postupne jsme to s mistnim tymem odkrajovali, a nez jsme se stihli vydychat byl ctvrtek. Nebudu vas unavovat detaily, protoze vas asi stejne vic zajima jaky dobrodruzo jsem podnikala o vikendu, ale vlastne musim rict, ze jsme se domluvili na par docela bezva projektech, a kdyz mi Susie, ktera sefuje sustainability pro Australii a Novy Zeland ve ctvrtek na zaverecne veceri rikala, ac ze srandy, jestli bych nahodou nechtela ridit Asii odsud, usoudila jsem, ze to tehnle tyden asi slo dobre!

...to se proste neokouka...

Nocni Sydney skyline

Z ranniho behu....

Ranni Sydney skyline 

Good morning Sydney

...kvuli tomuhle se rozhodne vyplati vstavat!

No, ale konec toho pracovniho, v patek jsem si vzala dovolenou, takze byl cas vyrazit prozkoumat, co Sydney nabizi za dobrodruzstvi....
...jo, a vic fotek je v albu ve fotogalerii, kdyz byste meli zajem!

Nedelni slunecne Rakousko

Uz od zacatku Lukas planoval, ze v nedeli vyrazime na vylet na vyhlidku. A uz od zacatku jsem rikala, ze si myslim, ze se nubud moct v nedeli hybat, natoz se skrabat na nejkou vyhlidku. Ale v sobotu vecer jsme sli spat s tim, ze se uvidi.
V bydleni, ktere jsme meli, se spalo nahore v patre...takze jsem si myslela, ze se rano ani nedostanu dolu, v lepsim pripade ze dojde na vzpominky na volejbalova soustredeni, kdy se stala fronta na schody na zabradli, aby se clovek splazil dolu...
Ale k memu prekvapeni se nic takoveho nekonalo! Nejen ze jsem sesla schody, ale u byla schopna vylezt na vyhlidku!!! Jak, to se me asi neptejte, sam anevim, jak je to fyzicky mozny...ale je...

Sbalili jsme veci, nalozili auto a vyrazili za slunickem do nedalekeho Hohe Wand, kde jsme se krasnymi pesinkami nahoru vyskrabali nahoru na vyhlidku. Tam jsem si povegetili, pokoukali se na plachtici a startujici paraglajdisty, vyfotili, kde se co dalo, dali si Milu a caj...a pak se vydali na sestup dolu. Ten byl trochu prekvapive trosku dobroduznejsi nez jsme cekali a planovali...zacinaje asi 30 metrovym ocelovym zebrikem co vedr skrz skalu...a pak taky trochu lozeni dolu ze skaly...no tak jsme si to udelali troch udobrodurznejsi. Ne ze bych cestou dolu necitila nozky, ale musim rict, ze jsem byla mile prekvapena, jak svezi jsem se citila! A ty vyhledy...krasnej pozdim, slunicko, sipky, no proste paradicka!

To bych mohla mit kazdej vikend!! ...a jak jsme to pak solili po dalnici zpatky do Prahy, spotify hralo a my zvanili a smali se...najednou si uvedomite, ze i kdyz se vam obcas zda, ze jste na vsechno najednou zustali sami, jsou tu lidi, se kteryma jdou podnikat super blaznivy veci, se kteryma se jde smat...se kteryma je hrozne fajn!
Ze jsou kamaradi a tyhle spolecny chvile dulezity vi kazdej, ale kdyz zijete na druhym konci sveta, tak nejak to, ze na vas tyhle kamosi nezapomenou, a ze chvile s nima jsou jako byste na zadnym druhym konci sveta nezily, najednou ocenite vic.
Je to dulezity....a ten vikend byl super a myslim ze to pozitivno s nej me bude hnat dopredu jeste nejakou chvili....

...takze diky vsem, co se na tom podileli!

 

 

Diky za super vikend!