Lombok adventure - day 6

Puvodni plan na dnesni den byl vydat se na vychod podel pobrezi k utesum Tanjung Ringit, a ruzove plazi Pink beach, ale kdyz jsem to zminla rano u snidane, shledalo se to az s prekvapive jednoznacnym 'ne'. Udajne je to case ostrova, kam turisti prilis nemiri, a mistni na to jsou tak zvykli...takze kdyz se tam pak objevi samotna Western looking cacorka, zaparkuje motorku kde se da, nejen ze ji tam pri navratu pravdepodobne nenajde, ale tak nejak celkove prilaka pozornost, kterou uplne nutne nechce.... Nevim, obcas m prijde ze lidi jsou trochu prehnane vyplaseny, chapu, ze holek co cestujou samy moc neni, ale vazne ne vsechny situace musi nutne byt nebezpecny... Na druhou stranu, asi nema cenu riskovat...a varianta, ze by se neco stalo, a ja volala Lulu z dve hodiny jizdy vzdaleneho mista, kam mi ona rekla, at nejezdim, se mi zdala zbytecny adrenalin, ktery na dovolene nepotrebuju.... 

Takze nezbyvalo nez trochu zmenit plan! ...alternativou byla mala Mawi beach, ktera se nachazela na konci jednoho z vedlejsich udoli. Zaparkovala jsem u takoveho altanku, co prodaval piti, a domluvila se s mistnim klukem, ze tam motorku muzu nechat a vydala se dal pesky do prudkeho kameniteho kopce. Na vrcholku byla zavora a cesta dal pokracovala dolu udolim, 

Prasna, kamenita cesta se vlni nahoru a dolu udolim skrz zemedelska policka s lupenovou zeleninou, ktera se mi nepodarila identifikovat....vypada to neco mezi spenatem, salatem a lopuchama.... Misty se v rade tyci kokosove palmy, obcas to vypada na takovou proridlou kokosovou plantaz. A na sluncem sezehnute zlute trave se pak pasou kravy....nechapu uplne co pasou, protoze vsechno (krome tech zelenych lupenu na polickach) je desne vyschle, ale kdyz jsem prochazela kolem, vzdycky spokojene prezvykovaly, takze asi dobry. 

Tam v dalce na konci udoli je schovana Mawi beach

Cesta vede skrz zemedelska policka....

 

...a palmove plantaze

Vsude je sucho a vyprahlo...

Ale mistni kravicky se stejne pasou!

Cesta trvala neco kolem hodinky a pul, nez se narazilo na slepy konec, ktery koncil na male pisecne plazi. Evidentne komorni surfarska plazicka s v dobu uz pekelne rozpalenym piskem. More je oproti tomu prijemne ochlazenicko, a protoze pro hlubsi vodu nez nad kolena musite jit pred skalnate utesy  docela daleko, bylo bezva si jen tak hovet u brehu a pohupovat se na vlnach. Mate sice pisek vsude, ale tak to uz je tak nejak soucast balicku..... Vsimla jsem s taky, ze par lidi lezlo pred skalky na okraji plaze, a tak kdyz zacal odpoledne odliv, vydala jsem se to taky prozkoumat. Uzka pesinka vede nejdriv pres kameny a  pak po okraji nad morem  pres kopecek, kam kdyz se vyskrabete, se vam naskytne vyhled za roh, na dalsi zatoku s krasnou pustou pisecnou plazi. Na horizontu jako namalovane zelene kopecky, do toho ta modro modra voda a sumeni more....life is good!

Mawi beach

 

Pohled na odliv v Mawi beach

Klikata pesinka podel pobrezi...

...a paradn vyhledu na dalsi plaz a zapadni pobrezi!

Rock this world!

Kdyz se zacaly natahovat mraky, rozhodla jsem se to zabalit a zamorit zpatky. Cesta zpatky trvala o trochu dele, nejen proto, ze jsem musela opet doplnit nadrz, ale hlavne kvuli stadu krav, ktere misnti pasacek zrovna zahanel ...a tak nejak se proste rozhodli jit po silnici, coz ji na cas ponekud zneprujezdnilo! Kdyz pak vetsina stada presla, proklickovali jsme mezi zbylymi kusy line se sinouci do kopce, no a musim rict, ze takhle blizko jsem na motorce rozhodne nidky nebyla. 

Indonesia for you! 

Ale vsechno v pohode, zdarne jsem do doprdela zpatky, sbalila mikinu na vecer (pouceni z predchozi noci, kde jsem se vracela asi v deset vecer, najezena zimou jak stetka do zachodu!) a vyrazila na Bukit Merese, kopec kousek nad vedlejsi Tanjung Aan, vyhlaseny vyhledy na zapad slunce. Cesta tam vede podel plaze, a ackoli to je zpevnenka, je tam spousta pisku, tak jsem si pripadala trochu jako kdyz ridim na snehu, ale zdarne jsme dojeli, a jak jsem tam tak sedela na kameni, koukala na barevnou oblohu a vzpominala na ty slova, ze 'svet je krasnej', kruceni v brise hlasilo, ze pry by bodlo neco k jidlu....a tak jsem naposledy zamirila smer Kuta a ten posledni vecer jeste zavrsila. 

Diky Lomboku!

 

No, a nezbylo nez si sbalit batuzek....a nastavit budik na 4:00 rano.... Dovolena konci, diky Lomboku, za par dalsich bezva zazitku (a spoustu fotek!) do sbirky!

Lombok adventure - day 5

Po odpocinkovem dni na plazi se mi dalsi den zachtelo uz trochu nejake akcnejsi aktivity, takze jsem vyrazila tentokrat na zapad od Kuty smer Gunug Tunak National Park. Ecopark se traly podel pobrezi sliboval nejake pekne vyhledy na skalnate pobrezi, informaci o tom bylo pomalu, ale rozhodla jsem se vyrazit to prozkoumat. Cesta vedla kolem Bumbang beach, coz mi prisel vtipnej nazev...a brzo dopoledne tam jeste nikdo nebyl. Zaparkovala jsem u hlavni brany, zaplatila vtsup, vyfotila si mapu a dal se vydala pesky.

Prvni cil vyletu byl Sari Goang, skalni formace na vychode parku. Cesta nejdriv vypadala jako pohodova prasna cesta, ale hned za zatackou se zvedla v brutalni stoupani, po kterem nasledovala klesani, a to se nekolikrat opakovalo. Krome par jesterek a opic jsem nepotkala ani zivacka, coz ale melo tu vyhodu, ze kdyz se za psolednim kopcem pro zmenu neobjevil dalsi kopec, ale otevrel se tam vyhled na more, a v nem si to trunila skalni formace, co vypadala jako Trosky, mela jsem tu paradu celou pro sebe. Skalni utvar vytvarel takovovou lagunu, ktera uplne lakala ke koupani, ale bohuzel se tam z utesu nedalo uplne slezt...nebo aspon ne uplne bezpecne podle meho usudku. Podel hrany pobrezi vedla mala pesinka k opustene plazi, kde si to vlny sumely a mlely pisek s kazdou ktera prisla. A nikde nikdo, no chapete to!

Sari Goang

Trosky a laguna...a ja na to civim!

Little empty beach

Indoneske Trosky!

Cesta bohuzel nevedla podel pobrezi, takze abych se dostala k dalsimu cili vyletu - Bilasayak beach a vyhledu na jizni cip utesu - jsem se musela proskrabat pres ty vsechny kopce zase zpatky na hkavni rozcesti, kde jsem se tentokrat vydala prasnou, trochu mirumilovneji se nahoru a dolu vlnici prasnou kamenitou cestou. Plaz byla pekna, ale v mem plazovem katalogu, co jsem za posledni dva roky navstivila, uplne na hornch prickach nebyla. Vydala jsem se teda nahoru na utes, ktery sliboval nejake vyhledy. Pesinka obcas vedla az prekvapive blizko strmeho srazu dolu, ale pak se stocila kleci a vyvedla vas na planini, kde jednak prijemne foukalo, ale taky byl bezva vyhled na more a obe strany pobrezi. O kus dal byla taky videt zelezna kontruckce vyhlidkove veze, na kterou se udajne da dokonce vylezt, tak jsem se to vydala prozkoumat. No, ackoli by vyhledy odtud byly asi pekne, zrezavela konstrukce s proderavelymi stupy a ceduli s piktogrameme padajiciho panacka me jaksi odradila...a tak jsem se radsi pokochala vyhledy pekne obema nohama na zemi.

Bilasayak beach a pesinka nahoru na utes

Bilasayak beach   

Jizni pobrezi Gunug Tunak National Park a vyhlidkova vez v dalce

...drive mozna pristupna, ale dneska uz timhle piktogramem...

...a rezavymi dirami!

Kdyz jsem se odpoledne vracela zpatky, vsude bylo o poznani vic lidi, takze jsem usoudila, ze je spravny cas na to se vydat smer Kuta. Cestou jsem jeste zastavila na koupacku na plazi Tanjong Aan, vyzunkla jeden kokos, a pak uz si to namirila do Kuty ulovit neco k veceri. Objevila jsem skvele mistecko - local, organic, vegan and gluten free - ktery bylo pro me uplny food paradise! S plnym brichem a neco kolem 22km v nohach jsem usnula jak slunickem prismahly mimino...

Mistni maly podnik Terra je raj - certve mistni organic vegan gluten free - all that I love!

Lombok adventure - day 4

S utapkanyma a ze sebehu z kopce vlastne docela bolavyma nozkama jsem se vykulila z postele abych rozhrnula zavesy a pustila dovnitr ranni slunicko. Ze severu z hor jsem se premistla k pobrezi na jihovychod, kousecek od mestecka Kuta. Tahle Kuta ale nema s tou party Kutou na Bali nic moc spolecneho. Tak celkove je Lombok min turisticky, castecne jeste stale ducledkem lonskeho zemetreseni, a castecne protoze sem proste jezdi trochu min lidi. Byla jsem trochu prekvapena, cekala jsem takove druhe Bali, ale ukazalo se, ze tady cas plyne jeste o trochu pomaleji, a turisticke davy sem jeste nedorazily. Pravda, mestecko vecer buzzing a predevsim evropsti turisti se nemuzou rozhodnout, do ktere z restauraci pujdou na veceri, ale celkove je to klidnejsi, pustejsi, a tak nejak vic mistnejsi. To je na jednu stranu bezva, protoze se vyhnete davum...na druhou stranu to ma trochu limitace co se tyce dopravy, a tak trochu bezpecnosti. Docela bezne na ceste z mesta nepotkate nic jineho nez stado dobytka a spoustu divokych psu. Prave ze psu jsem osobne mela nejvetsi respekt, a to az tak ze jsem vlastne ani jednou za celou dobu nesla rano behat....Mozna to bylo jen nestastnou lokalitou, ac teda bydlen bylo jako v tropckem raji! Kazdopadne muj puvodni plan vecerni prochazky do mestecka - bylo to asi dva kilometry - se u Lulu, pani domaci, shledal z jednoznacnym 'ne'. Chvilku jsem koukala trochu puzzled, ale s jejim komentarem o psech jsem pochopila, ze chozeni pesky tu asi vazne nebude vhodne provozovat....no ale protoze jsem se nejak pohybovat potrebovala, a jeji navrh, ze me jeji syn - bylo mu tak ctrnact - na motorce vzdycky nekam hodi, se mi zdal blaznivy. Nic proti, ten kluk asi umi ridit mnohem lip nez ja, vzhledem k tomu, ze to je bezna praxe tak sestiletych deti tady....ale asi radsi budu mit ten stroj pod svoji kontrolou.
Lulu mi podala klicky a helmu.....a me nezbylo nez prekonat strach.......
Chvilku jsem trenovala na prasne ceste pred ubytovanim, jezdila tam a zpatky, otacela se, zastavovala a rozjizdela se...vzpominky na autoskolu! Prdela jsem si to vitezoslanych dvacet kilometru v hodine a pripadala si jako vitez.

Dnesni plan byl docela lenosivy, zamereny na zbaveni se laktatu v mych nohou, hehe! Mela jsem vyhlidnute dve plaze na zapad od Kuty, a tak jsem s sbalila batuzek a po snidani narazila na hlavu kyblik a statecne se rozprdela smerem Mawun beach. A kdyz jsem prejela prvni kopec a naskytnul se mi vyhled na zatoku s pisecnou plazi, smala jsem se pod helmou jako debil....znate to, ten pocit, kdyz z neceho mate desnej strach a pak to prekonate?

Byl cas na koupacku a certsvy kokos! More sumelo, kolem pobihaly deti, ktere se na kazdeho noveho prichoziho vychrlili serii otazek, ktere umely v anglictine - pocitnaje 'Odkud jsi?', 'Jak se jmenujes?' ' Kolik ti je?'...az po komentare 'You are beautiful like your mum'. Absolutne se nestydi, snazi se vam prodat kokos nebo ananas nebo pleteny naramek, ale kdyz je odmitnete, casto jeste chvili zustanoou a zvedave si vas prohlizi. Asi petilety chlapecek se uvelebil v pisku hned vedle me a zacal me chytat za ruku se slovy obdivu 'you are so white'...a pak koukal na svoji snedou ruku a zklamane prohlasil 'we are just brown here'... prislo mi to usmevne, vsichni ti bili Evropani chytajici bronz na plazi, zoufale touzici se vratit z dovolene opaleni, a pak snedi Indonesane stezujici si, na svoji snedost... blaznive!

Vyhledy cestou...ta zatoka dole je Mawun beach

Mawun beach

 

Catch all the sunshine!

Moji detsti spolecnici se presunuli vyzvidat nekde jinde a ja se rozhodla vyrazit dal smerem Selong Balanak beach. To sice znamenalo pres kopec a dolu, a pres dalsi a zase dolu...ale prdela jsem s to skrz male vesnicky a kolem kokosovych plantazi. Bylo modro, slunicko smazilo, ale jak pofukovalo tak to bylo vlastne bezva. Mistni me predjizdeli, ale to bylo fuk, obcas jsem musela pribrzdit nebo objet psa, dite, slepici, cloveka nesouci hromadu sena, za kterou nebyl videt... Uspesne jsem zvladla i 'tankovani'. To v indoneskem stylu rozhodne neprobiha u pumpy....podel silnice casto vidite takovy stojanek s plastovymi, nebo sklenenymi lahvemi benzinu....a to jen zastavite, pani prijde s plastovym trychtyrem, kyvne na vas jestli jednu nebo dve lahve, a nalije to tam...zaplatite, a jedete dal. Indonesky styl!

Plaz Selong Balanak beach byla mnohem zalidnenejsi, s par restauracemi podel plaze a surfarskou skolou. Ve vlnach bylo videt surfare nadsene zacatecniky, kteri se podle pokynu instruktora snazili vyhupsnout na prkno se stejnou lehkosti, jako to vypada, kdyz na praveho surfare koukate v televizi. Surfarskou lekci jsem zavrhla, a radsi se vydala podel plaze najit nejake klidne mistecko na dalsich par kapitol me knizky, a koupacku ve vlnach, zejo! No a nebyla by to complete beach experience, kdybych si nedala kokos, zejo!

Selong Balanak beach

Kdyz se odpoledne zacalo klinit k veceru, a me zacalo trochu krucet v brise, byl cas zamirit zpatky. Cestou jsem jeste mela vyhlidnute jedno misto s vyhledem, kde jsem se chtela zastavit. Je to vlastne joga centrum, ale je u toho i restaurace, kde se bezva vegeti....a kouka jak se obloha barvi se zapadem slunce.

Ashtari yoga s vyhledem

Vstupte.....

 

...a kochejte se vyhledem!

 

Diky Ashtari Yoga place!

Lombok adventure - day 2 and 3

Vydavame se do hor!

Rano ospale mzouram, jak vychazejici slunicko osvetluje kopce naproti, mez nimi i tycici se Mount Rinjani. Mezitim mi pred nosem pristane obri bananova palacinka a talir s ovocem, luxus!

Typicky indonesky horsky pohled - hory a kyticky!

Ten vrchol uplne vlevo je Mount Rinjani!

A v sedm uz jsme na ceste! Diddi se mnou jde jako guide a dalsi dva kluci nesou zasoby a vybaveni - luxus vyprava....ac teda clovek se musi smirit s tim, ze jinak to asi ani nejde. N jednu stranu blaznive, kdyz vidite na cem, a jak tezky! naklad ty nosici nesou, rikate si, ze byste s to snad radsi meli nest sami. Ale pravidla jsou pravidla, takhle se turisti v Alpach a ne tady...a aspon to misntim dava praci. Cesta nejdriv vede do prudkeho kopce nad vesnici, kde se u vstupni brany musi vsichni registrovat a zaplatit vstupni poplatek. Odtud se pesinka uz nori do lesa, neco spis pralesa, kde stoupate po korenech, misty velkych stupech na kamenech, nebo piscitych usecich, kde se nahrabana puda trochu bori pod nohama. V zeleni lian obcas zahlednete opici, ale jinak vyhledy moc nejsou. Trasa ma nekoik zastaveni - rikaji to mu 'pos' jako zkratka pro 'position'. Tam je vzdycky takovy altanek a vetsina vyprav tam odpociva. Vetsinu casu si s Diddim povidame, vypravi mi zazitky ze zemetreseni loni, a o tom jaky dopad to vsechno melo na vesnici a okoli. Vetsinu vyprav predejdeme a Diddi vypada spokojene s nasim tempem. Smeje se, ze nejvetsi drina je s 'Asian guys', protoze chodi pomalu....chapu, slimaci tempo je snad jeste mnohem vic vycerpavajic nez jit rychle - vylety s malymi Letorostaky tomu jsou dukazem!

Chvili pred polednem jsme zhruba na puli cesty a stavime na obed. Nemuzu uverit, kdyz mi Diddi na plastovem taliri, s priborem, prinese jidlo jak z restaurace! V plastovem kelimku nasleduje i teply cajicek, ktery bodne. Pripadam si jako na nekolikahvezdickovem zajezdu.

Obed - jak v restauraci!

Od druhe pulky se krajina zacina menit, vylezli jsme s lesa a pesinka se zuzila a vede nejdriv skrz klec a pak takovou divokou travu...rikaji tomu 'savana'. Misty je cesta neuveritelne prasna, takze je nejlepsi vsehcny predejit, jinak se vam to porad viri pred nosem. Posledni usek se pak prudce zveda a po kamnenitem svahu jako kamzi musite vylozit nahoru. Pak se uz jsen po uboci sejde na okraj a naskytne se vam pohled, ktery vypada trochu neskutecne, jako by to byl model. V dobe, kdy jsme dorazili byl na sopecnym kraterem a nad vrcholem jeste mrak, ale ten se behem pozdniho odpoledne rozpustil a Senaru krater, Mount Rinjani a okolni kopce se ukazaly v plne krase. Musim uznat, ze jsem neco podobneho asi nikdy nevidela...skoro neskutecny pohled, fakt parada! Jedinou vadou je to, ze mate tendenci to porad fotit! Podel krateru je nekolik mist, a kazdy ma trochu jiny vyhled a uhel...a kdyz se rozpustily mraky, proste se na to neslo vykoukat, a vsichni jsme lovili fotky jako divi. Delali jsme si  toho legraci s jednim Danem, se kterym jsem se dala do rec jak jsme se tak kochali vyhledy....ale pak z nej vypadlo, ze po Indonesii cesutuje uz 4 tydny, tak jsem se smala a rikala, ze jestli foti tak jako za poslednch 24 hodin, mel by si vzit jeste jednu dovolenou, aby ty fotky vsehcny prebral!

Stoupani nad mraky

 

Tak jsme tu!

Vyhledy,co!

Cekani, az se mraky rozestoupi....

 Protoze jsme meli jste nejakou chvili nez bude slunicko zapadat, vyrazli jsme zpatky ke stanu, kde me udajne cekala mistni specialita. Smazeny banan s cokoladou - to nezni jako zadna novinka - ale navrch tohodle receptu byl jeste nastrouhany syr! Tak asi si dovedete predstavit, jak odvazana jsem byla s predstavy smazeneho, ale neochutnat v tehle podninkach proste neni moznost, takze jsem tuhle podivnou kombinaci vyzkousela. Jako, asi by to nebyla moje prvni volba, ale musim rict, ze jsem rozhodne ochutnala bizarnejsi a o dost hnusnejsi veci!

Smazeny banan s cokoladou a strouhanym syrem - vitejte u Michellina!

Nase vegeteni na zbylem slunicku prerusil nahly ryk, jako by se hasterili opice. Do toho ale najednou stekot psu a tak jsme v kamenitem svahu nad nami najendou zahledli opici, ktera byla pronasledovana divokym psem. Nikde v dohledu nebyly stromy a tak opice nemela kam se schovat nebo utect a tak stridave zdrhala po kamenech a stridave prskala a snazila se psisko zastrasit. To se ji relativne darilo dokud se s druhe strany neobjevil dalsi pes! V prevaze opice chudak nemela sanci a ty dva hafani ji najednou chnaply do tlamy a normalne to vypadalo, ze ji pretrhnou napul! To uz ale jeden s guidu vedlejsi vypravy, co byl k tehle podivane nejblz, vyrazil zasahnou, a pak kameny se mu podarilo psy zahnat. I z dalky bylo videt zkrvaveny krk opicaka, ktery nejdriv nehybne v soku sedel na kameni, ale po nekolika minutach se pomalu zacal belhat pryc....chudak! Doufam, ze se z toho otrepal, a priste nebude tak hlupacky opoustet bezpec stromu!

 

Fotky snad trochu mluvi samy za sebe, vyhledy byly neskutecne paradni! Stridave jsme prechazeli mezi ruznymi misty pok hrebeni krateru, fotili a obcas jen tak proste potichu sedeli a kochali se. Na kopci se postupne trousili dalsi stany, a podle odhadu tam mohlo pres noc kempovat treba dvacet tricet lidi....plus guidove a nosici. Vetsina z nich, nebo aspon co jsem se tam bavila, byli Evropani na dovolenych, s par vyjimkami s Ciny. Diddi mi na protikopcich ukazoval, kudy by trek normalne vedl dal...ze sedla u krateru se musi sejit dolu k jezeru, pak se musite zase vyskrabat zpatky na hreben do druheho sedla a odtud se pak leze na vrchol. Jen na pohled ale hlavne v te prvni casti je cestamisty zasypana, takze v nejblizsi dobe se otevreni ani nepredpoklada. Par guidu ale udajne uz cestu bylo prozkoumavat a zrejme se do budoucna trasa treku bude must trochu zmenit. Puvodne cely trek je na tri noci a ctyri dny, ale musim rict, ze ac jsem videla jen cast toho okruhu, jsem nadsena...a nedovedu s predstavit kolik fotek bych mela za ty tri dny!

Mezitim, co jsme mudrcovali se slunicko zacalo klonit a ozarovat kopce do zlata. Mraky klesly a vypadaly jako takova nacechrana cukrova vata valejici se jako perina v udoli.

Nad mraky a vys!

 

Spani s vyhledem!

 

Slunicko dava dobrou noc

Mount Rinjani pri zapadu slunce

 

Dobrou noc!

Kdyz zapdlo slunicko, jeste jsem se na zahrati dala luxusni zeleninove kari, caj a ohrala se na chvilku u okynku. Mrzelo me, ze telefon neum zachytit tu uzasnou hvezdnou oblohu, ktera byla naprosto fascinujici. Nekonecne mnozstvi hvezd, rozhazenych po obloze a zarici mesic nad nami, s Diddim jsme se smali, kam se hrabe petihvezdckovy hotel! Bylo neco pred desatou, neco kolemsesti stupnu udajne a ja se chumlala do spacaku v 2700metrech, pod hvezdnou oblohou... o co vsechno ty kancelarske mysky a sterilni hotelovi cestovatele prichazi!

Chvili pred sestou jsem se vyhrabosila do zimy a do obohy v barvach vychazejiciho slunce. Fotky bohuzel ne uplne dokazaly zachytit ty barvy, tak jsem se vic kochala ocima nez skrz obrazovku telefonu....kazdopadne vyhledy byly docela do daleka - bylo videt na oblibene tri Gili islands a v dalsce (ac to na mych fotkach neni moc videt) se i tycila sopka Mount Agung (a co vysoptila loni v prosinci, kdyz jsem tam byla) na Bali! How cool is that!!

No rozhodne bylo na co koukat, cloveku by se ani nechtelo dolu...ale nedalo se moc nic delat a tak jsem sbalili saky paky, ja stale oblecena ve ctyrech vrstvach, jsme se vydali na sestup. Kamenty usek sel pomalu, protoze jsme museli opatrne jako kamzici dolu. Pak prisel pro me nejhorsi usek - prasna 'savana' kde jsem se rozhodla to radsi sesupajdit skoro poklusem, abych unikla ostatnim, co virili prach. A jak uz to tak byva, dole jsme byl mnohem rcyhleji nez nahoru, a cloveka uplne prekvapi, jak vysoko jsme se vyskrabali, a jak prudhe stoupani to bylo.

Ve srovnani s Mount Kinabalu byl tenhle trek jinaci v tom terenu, a protoze byl kratsi as se zdal i trochu snazsi (ac kdyz jsem supela do toho kopce tak bych tyhle radky asi nenapsala)...na jednu stranu skora, ze se trke neda aboslvolat cely, na stranu druhou, tenhle vystup bylo bozi! Mela jsem stesti na pocas, na guida, na lidi, co jsme potkali......a zapad slunce nad sopecnym kraterem je tak nejak celkove jedna s veci, ktera se proste nezapomina!

Takze diky Mount Rinjani...a uz se netres, lidicky dole ve vesnici jsou mili a tyhle trasy jim tam bori to malo, co v jejch svete maji....

A jestli nekdo chce doporuceni na bezva trek v Indonesii, myslim, ze tohle je rozhodne jeden kandidat!

Hory se probouzi...v dalce bylo videt Gili islands a dokonce i Mount Agung na vedlejsim ostrove Bali!

 

Mount Rinjani a vychod slunce...je tu dalsi den!

A je cas vydat se dolu z hor....diky Mount Rinjani!