(ceska verze predchoziho prispevku Story of my life with HAVI)
'Kdyz ti nekdo nabidne skvelou prilezitost a ty si nebudes jisty, jestli na to mas, kyvni na to - jak se to dela se naucis pak.'
(Richard Branson)
Nastesti nebo na nestesti - zalezi na uhlu pohledu - ja jsem tenhle sen z detstvi nikdy nemela. Takze jak jsem se prokousavala studiem - ktere pro mnoho lidi bylo abstraktni zvaneni, trochu neceho tady a trochu neceho tam - bylo mi jasny, ze se blizi moment, kdy se objevi velka krizovatka, a ja se budu muset rozhodnout, kam zatocit. Po vsech predchozich zatackach, prudkych stoupanich a klesanich a hrbolatych rovinkach, kterymi jsem prosla doted, jsem mela pocit, ze se ted preci musim rozhodnout spravne, ze jinak zklamu sebe a vsechny ostatni. Ale jak clovek vi dopredu, co je a co neni spravne rozhodnuti?
Od zacatku bylo jasno, ze exaktni vedy pro me budou trochu tabu - a vzdycky je dobre vedet co nechcete delat zejo. Po psani clanku do casopisu jsem ale mela pocit, ze bych chtela delat neco vic, nez jen doufam, ze si nekdo clanek mozna precte, neco, co bude lidi ovlivnovat a zaroven z toho budu mit dobry pocit. Neco s cim muzete jit vecer spat a rikat si, ze se snazite - a zni to jako klise, ale je to pravda - udelat ten nas svet trosku lepsi, pro sebe a pro ostatni.
Sustainability, coz se do cestiny asi preklada trochu neurcite jako 'udrzitelnost', se zdala byt dobra volba v tomhle smeru, zejo? ...ale kdo by to byl tehdy rekl, ze se jednou budu zabyvat recyklovanim papirovych kelimku od kafe a mluvit na konferencich o zodpovednych praktikach lesniho hosporadstvi? Nevim jak vy ale ja nic takoveho tehdy netusila... ale vida, ted tu sedim v Singapuru a presne tyhle veci (a mnoho dalsich) jsou moji pracovni naplni uz 3 roky!
Byl patek 9. unora 2019 a na telefonu mi vyskocila notifikace 'HAVI vyroci'. Prekvapko, ale evidentne jsem si kdysi udelala poznamku, kde jsem v HAVI zacala pracovat. No, a vidite to, ted tu sedim v Singapuru, predemnou lezi nova nalestena krabicka s vizitkami 'Sustainability Project Manager'. Shodou okolnosti hned vedle te stare osuntele, ve ktere zbylo par poslednich vizitek jako 'Sustainability Analyst'. Ne ze by ty tituly byly vsechno, po pravde me to blo vzdycky trosku fuk. A vizitky jsou beztak hlavne asijske tema, takze urcite nejake pribalte s sebou pokud mirite do tehle koncin. Ale zpatky k podstate veci a k tem snum z detstvi....jak rikam, sedim ted v Singapuru, coz je pro spoustu lidi vysnena karierni destinace. Nepochybne jedna z asijskych metropoli plnych prilezitosti a raketovych kariernich rustu...ale pro me to nikdy nebyl sen nebo ambice. Vlastne to ani nebyl uplne tak plan...proste se to stalo. Zni to asi divne ale pokud chcete strucnou odpoved, jak jsem se tu ocitla, je to presne jak pisu. Pravda, za tim 'se to stalo' se vetsinou skryva trochu vic nez jen ty tri slova...tak se mozna slusi to trochu dovysvetlit a pretocit kalendar zpatky skrz ty tri tituly, ktere jsem v praci za tu dobu vystridala.
'Vsechno je nejdriv tezky, nez se to stane jednoduchy.'
(Thomas Fuller)
Byl leden 2016 a ja travila nakonecne chvile brouzdanim pracovnimi prilezitostmi...unavna, stresujici nezabava. Ale pri tom hledani na me tehdy vyskocila nabidla na LinkedIn - Sustainbaility intern, smlouva na 6 mesicu.
Mno...ze zacatku me predstava internship - neceho cemu u nas rikame asi staz - po absolvovani magistra s distinction degree na LSE (a to nemyskim nijak elitarsky) uplne netesila. Ale konkurence v Londyne byla nemilosrdna a tak jsem si rikala, ze to je asi vsehcno soucasti procesu...a ze je to jen 6 mesicu tak se uvidi, ostatne aspon zjistim, jestli me to bavi nebo ne.
Mela jsem pocit, ze asi musim byt skromna v ocekavani...ostatne titul s LSE neznamana nic dokud neprokazes, co v tobe je.
A kazdy potrebuje nejakou prilezitost na to se projevit, ukazat co umi.
Kdyz na to koukam zpetne, asi jsem na sebe byla zbytecne prisna. Pamatuju si, ze jsem mela pocit, ze zklamu ty, co ve me veri, ze si bdou myslet, ze nejsem dost ambiciozni a ze bych mela cilit vys. Zdalo se mi, ze je ve vzduchu ocekavani, ze budu mit skvelou praci a uspesnou karieru, protoze na to me LSE prece nastartovalo....ale to se pri nikdy nekoncicim hledani prace proste zdalo jako mission impossible. Mozna jsem si ten tlak vytvarela jen usebe v hlave....ale tak to uz je asi jedno. Hlavni bylo, ze tahle pozice mi prisla zajimava, a tak jsem se rozhodla, ze to zkusim...a poslala tam svuj zivotopis.
Ve vlaku smerem Hayes and Harlingtion ten den jsem netusila, ze mirim za nejhorsim interview vykonem me kariery (a vazne doufam, ze me zadny horsi neceka!), ale zaroven za jednou z nejlepsich prilezitosti a nejspravnejsich rozhodnuti, co me doposud potkaly.
Pamatuju si, ze jsem odchazela z HAVI kancelare ve Stockley Park a rikala si, ze sance, ze jsem dostala tuhle praci je nulova...teda, spis pod bodem mrazu!
Ale nebylo to tak....tu praci jsem dostala.
O sustainability jsem toho moc nevedela, a o papirovych kelimcich, krabickach a plastovych vickach uz vubec nic. Ale byla jsem nadsena se to naucit. Vedela jsem ze musim byt jako houba, nacucnout do sebe vsehcny ty nove informace. A mela jsem stesti na super sefa, ktery byl ochotny vrazit cas a energii do toho me nekam posouvat. Jsem mu za to vdecna, myslim, ze pristup, ktery ke me mel, a doted ma, totiz neni uplne neco, cim by se mohl pysnit kazdy zamestnanec. A jasne ze to je snadne hodit na 'muj uspech je jeho uspech', ale nidky jsem nemela pocit, ze na tokouka takhle. Vazi si lidi a byl pripraveny dat lidem sanci, aby ukazali, co v nich je. A to je neco, bez ceho se podle me nehnete...muzete byt dokonali (a nemyslim si, ze ja bych byla), ale pokud neni prilezitost tuhle dokonalost ukazat, nikam vas neposune. Nepochybuju, ze ho to stalo par vrasek a sedych vlasu navic, ale myslim, ze jsme se rozjeli jako dobry tym.
V dubnu 2016 zasahlo muj osobni zivot zemetreseni, ktere vyhodilo do povetri vsechno, co mela nejaky rad, hodnoty a plan.... Kdyz ze slz zbyly jen uschle slane flicky na tvarich, rozhledla jsem se kolem. V Londyne kolem me nebylo uplne moc lidi, kteri by natahli pomocnou ruku, takze jsem byla vdecna za to malo, co mi pomohlo dostat vykolejeny vlak zpatky na trat. Telo jsem zamestnavala behani, a hlavu jsem zacala zamestnavat praci. Preorientovala jsem se na praci... a to ne proto ze bych nutne chtela nahanet karieru, ale proto, ze jistoty a priority ktere pro me existovaly na zebricku nad praci, najednou zmizely....at se mi to libilo nebo ne. Prodlouzili mi smlouvu na dalsi 3 mesice a ja byla rada. Phil me zapojit do par dalsich projektu, a prestoze na to nezpominam jako na uplne stastne casy, vlastne jsme s Philem a par lidma v praci meli fajn partu, se kterou se slo zasmat...a to mi hrozne pomohlo udrzet tehdy hlavu nad vodou.
Lod je v pristavu v bezpeci...ale na kotveni v pristavu lode postavene nejsou.'
(John A. Shedd)
Ridit APMEA (Asie, Pacifik, Stredni vychod, Afrika) z Londyna slo tezce a po pravde - neprekvapive - uplne nefungovalo. Takze se zrodil plan role v Singapuru, a slavna Philova otazka:
'Fancy going to Singapore? ...v prekladu asi jako 'Nechce se ti takhle nahodou do Singapuru?'
Kdyby na nepracovni fronte byly veci jinak, myslim, ze bych tu myslenku presunout se do Asie zamazla hned na zacatku. Ale okolnosti byly jake byly...a ac jsem teda nejakou chvili vahala a premyslela nad svymi 'plusy a minusy', vysla z toho slavna odpoved na slavnou otazku:
'Okay, why not!... prekladu asi 'Oukej, proc ne!'
...podepsala jsem smlouvu na dobu neurcitou pro 'Sustainability Analyst', sbalila svuj zivot do dvou kufru a vyrazila vstrict novemu dobrodruzstvi. A jasne ze to bylo exciting a tesila jsem se, ale desilo me to zaroven. Jasne, je tu krasne, tropy...ale prace, kterou delam, je narocna, jste daleko - jak casove tak hodinami letadlem - od vsech...a to je tezsi nez se zda takhle napsane, a to myslim jak pracovne tak nepracovne. Clovek zacina zase od zacatku, v novem prostredi, kulture a praci. Nikdo te nezna, ty neznas nikoho. Musis si vybudovat v lidech duveru, vytvorit si svoje misto. Opet jsem mela stesti, na lidi kolem sebe, kteri mi pomohli si tohle zazemi vytvorit a i v tehle dalce se citit vlastne docela zabydlene. A nechci aby to znelo, ze tohle je nejaky jedinecny pribeh protoze aklimatizaci si prochazi kazdy, kdyz je v nove praci a v novem prostredi. Hodne lidi argumenovalo tim, ze Singapur je 'westernised', ze to tu neni preci ta prava Asie, ze se to podoba zapadnim zemim. To je sice pravda, ale nezapominejme, ze to neni jedina zeme, za kterou mam v praci zodpovednost! A v tomle regionu obecne je sustainability v mnoha ohledech porad v plenkach oproti Evrope nebo Americe. To z toho dela a jednu stranu skvelou prilezitost, ale stranu druhou taky poradne tuhy orisek na rozlousknuti.
Celkove si myslim, ze mam hrozne stesti. I pres vsechny mouchy co prace tady ma (a kazda prace ma nejake mouchy!) - a verte mi, kazdy den neni posviceni, ani v Singapuru...a ne, nepracuju od bazenu nebo z koktejl-baru na plazi jak si nekteri mozna mysli - mam ji hrozne rada.
A bavi me si o ni povidat.
Jako ucitel, policajt nebo pilot to mate jednoduche, kazdemu je jasne, co je vase napln prace. S tim, co delam ja, je to trochu slozitejsi. Vlastne si myslim, ze je bohuzel jen malo lidi, kteri vedi a chapou, co delam....
Nektere to proste nezajima, coz beru (ale je to skoda!).
Nekteri si mysli, ze jsem karieristka, co si lita po svete prvni tridou na konto globalni korporace, ktere je konotaci zla.
Jini maji pocit, ze vyrabim krabicky pro McDonald's...a podporuju tak fast-food.
Pro mnohe je moje prace jen psani emailu a telefonovani...ostatne jako kazda 'manazerska pozice'
A pak je skupinka tech, kteri se prenesli pres to, ze pracuju pro globalni firmu co ridi dodaci retezce pro obalove materialy retezcu rychleho obcerstveni, a ze hlavni klient je McDonald's a projevili zajem pochopit, co ze to vlastne delam. Neni to vetsinou konverzace na dve minuty, ale mam vzdycky pocit, ze cas na tyhle diskuse byl spravne investovany.
Jednu dobu jsem byla trochu spatna z toho, co si lidi mysli o me a o moji praci. Byla jsem zklmana, ze veci soudi bez toho aniz by se na veci koukali s trochu sirsi perspektivy a mrzelo me, ze si nenechali nic vysvetlit. Ted uz totolik neresim, protoze jsem se naucila, ze nekdo takovy proste je, a je to jen plytvani casem a energii se to snazit nejak zmenit. Netvrdim, ze vsichni musi souhlasit s tim, ze to co delam, je super nebo zajimave. Dokonce si ani nemusi myslet, ze je to spravne nebo ze to posouva nas svet k lepsimu..ostatne kazdy mame narok na svuj nazor.
Ale myslim, ze by tu mela byt nejaka otevrenost, zvedavost a zajem...protoze ty se vzdycky ukazaly jako cesta k zajimavym diskuzim na tohle tema!
Behem tech tri let jsem se naucila zatracene hodne. Prijde mi, ze jsem vyrostla tak nejak k lepsimu. Je to pekny, pozitivni pribeh...success story - uspecny pribeh - jak o tom mluvi par lidi u nas ve firme. A muzeme tu ted diskutovat o tom jestli tohle je uspech, a co je vlastne uspech, ale to jsem tim uplne nechtela iniciovat. Spis jsem chtela poukazat na to, ze jsou vzdycky dve strany mince. A uspech je mozna to, co je videt, ale na te druhe strane je cena toho, co ten uspech stoji. Je to kazdeho volba, jestli tu 'cenu' je ochoten zaplatit nebo ne...a jestli to za to stoji, coz se obcas neda rict nebo odhadnout dopredu. Kazdy z nas muze jit na jistotu nebo naopak udelat krok do neznama, zariskovat a cekat, co z toho bude. Nerikam nebo nehodnotim, co je spravne a co je spatne. Kazdy z nas je jiny, jak povahou tak okolnostmi, ze kterych se rozhodnuje.
Ale ja se rozhodla zainvestovat...a zjistit, co z toho bude, jestli se imvestice vrati.
Na ceste tehle rozhodnuti si chvilema budete pripadat jako spraskany psi. Obcas treba ztratite neco, co jste nikdy ztratit nechteli, a bude vam z toho smutno. Mozna skoncite nekde, kam jste vubec necekali, ze dojdete. Mozna o sobe budete pochybovat a nekdy se zuby nehty branit slzam, co se vam derou do oci. Nekdy si budete prat byt nekde jinde....a ono to proste nepujde. A nekdy proste nebudete vedet, kam udelat dalsi krok....
Stejne tak jako ja!
Ale kdyz se na to podivam kolem a kolem....myslim, ze kdybych se rozhodovala znovu, rozhodla bych se stejne.
Neni to bezchybne a dokonale. Ale veci skoro nidky nejsou a tohle bylo zatim skvele dobrodruzstvi. Krivka uceni prudka jako cerna sjezdovka, spousta skvelych lidi...co vic bych si mohla prat? Ostatne je mi teprve 28 a kdyz si uvedomim, ze moje profesni kariera je v zasade jen tey tri roky, co jsem s HAVI...myslim, ze jsem do toho obdobi vmackla hodne, vcetne toho nedavneho povyseni na 'Sustainability Project Manager'. Jak rikam - zatim dobry!
Ne, ale ted vazne...Mam hrozne stesti, ze jsem tam, kde jsem. A to je diky HAVI ale hlavne diky vsem tem skvelym jedincum, kteri zustali, kdyz si ostatni sli po svych.
Takze dekuju...a uvidime, co nas ceka dal!
.. tak to byl muj pribeh...a ted mi jen reknete, nemyslite, ze ten prvni citat na zacatku je jak delany na me? ..nebo aspon na muj HAVI pribeh predchozi tri roky?
Žádné komentáře:
Okomentovat