Nedelni slunecne Rakousko

Uz od zacatku Lukas planoval, ze v nedeli vyrazime na vylet na vyhlidku. A uz od zacatku jsem rikala, ze si myslim, ze se nubud moct v nedeli hybat, natoz se skrabat na nejkou vyhlidku. Ale v sobotu vecer jsme sli spat s tim, ze se uvidi.
V bydleni, ktere jsme meli, se spalo nahore v patre...takze jsem si myslela, ze se rano ani nedostanu dolu, v lepsim pripade ze dojde na vzpominky na volejbalova soustredeni, kdy se stala fronta na schody na zabradli, aby se clovek splazil dolu...
Ale k memu prekvapeni se nic takoveho nekonalo! Nejen ze jsem sesla schody, ale u byla schopna vylezt na vyhlidku!!! Jak, to se me asi neptejte, sam anevim, jak je to fyzicky mozny...ale je...

Sbalili jsme veci, nalozili auto a vyrazili za slunickem do nedalekeho Hohe Wand, kde jsme se krasnymi pesinkami nahoru vyskrabali nahoru na vyhlidku. Tam jsem si povegetili, pokoukali se na plachtici a startujici paraglajdisty, vyfotili, kde se co dalo, dali si Milu a caj...a pak se vydali na sestup dolu. Ten byl trochu prekvapive trosku dobroduznejsi nez jsme cekali a planovali...zacinaje asi 30 metrovym ocelovym zebrikem co vedr skrz skalu...a pak taky trochu lozeni dolu ze skaly...no tak jsme si to udelali troch udobrodurznejsi. Ne ze bych cestou dolu necitila nozky, ale musim rict, ze jsem byla mile prekvapena, jak svezi jsem se citila! A ty vyhledy...krasnej pozdim, slunicko, sipky, no proste paradicka!

To bych mohla mit kazdej vikend!! ...a jak jsme to pak solili po dalnici zpatky do Prahy, spotify hralo a my zvanili a smali se...najednou si uvedomite, ze i kdyz se vam obcas zda, ze jste na vsechno najednou zustali sami, jsou tu lidi, se kteryma jdou podnikat super blaznivy veci, se kteryma se jde smat...se kteryma je hrozne fajn!
Ze jsou kamaradi a tyhle spolecny chvile dulezity vi kazdej, ale kdyz zijete na druhym konci sveta, tak nejak to, ze na vas tyhle kamosi nezapomenou, a ze chvile s nima jsou jako byste na zadnym druhym konci sveta nezily, najednou ocenite vic.
Je to dulezity....a ten vikend byl super a myslim ze to pozitivno s nej me bude hnat dopredu jeste nejakou chvili....

...takze diky vsem, co se na tom podileli!

 

 

Diky za super vikend!

Z tropu do Alp aneb muj vybeh na Schneeberg

Psal se rok 2015, ja zila v Londyne a chodila na svuj ranni beh podel vody, kochala se vychodem slunce nad Hammersmith bridge a na Barnes trail mela pace 5:10...a jedem z mych blaznivych kamaradu, pojmenujme ho Lukas treba, prisel s napadem, jestli se k nemu a jeho jeste trochu vic blaznivym kamaradum nechci pridat na vikend v Rakousku, kde se kousek od Vidne bezi v 32km dloouhy trialovy zavod .. prevysenim 2400m. Jako vazne? Moje maximalni prevyseni pri londynskem behu bylo asi 15 metru a to jen z vybihani na mosty a sbihani z nich! Takze ne, vazne nejsem cvok, tenhle zavod bezet nemuzu.

Psal se rok 2016 a vola mi Lukas. 'Tak co Schneeberg letos?' ...'Zblaznil ses? Nemuzu to bezet, vzdyt beham jenom po rovine!'

Psal se rok 2017 a Lukas uz se ani nepta, jestli bych nebezela...myslim, ze se tomu rika zlomit nad nekym hul?

Psal se srpen 2018. Sedim na balkone v Singapuru, odpocivam nozky po 25km behu a zvanim s Lukasem. 'No, a ten dalsi vikend jsem v Rakousku, to se bezi ten Schneeberg' rika. Sama sebe asi trochu prekvapuju, ale 'kdy ze se to bezi, co to je za datum?' vypadne ze me.

29. zari

..hmm...

Obcas je potreba delat sileny veci...clovek zije jen jednou....a budu v Evrope...mohla bych letet z Londyna do Vidne...
'Myslim, ze to neubehnu, ale fuck it, pobezim...aspon ta budou hezky vyhledy!'
Lukas asi malem spadnul ze zidle. 'Musel jsem se stipnout, ze to je pravda!'

No, a ja zaplatila startovny a tim bylo jasno....29. zari pobezim svuj prvni pravy trail run...32km, 2400m prevyseni na Schneeberg! A jo, odmitala jsem to bezet, kdyz jsem zila v Londyne a ted to pobezim s treninovyma podminkama z tropu....jo, a jeste jsem zapomnela dodat, ze predtim budu 14dni na business tripu v Dubai a India....

...priznam se, ze kdyz jsem svuj masterplan predstavila rodicum, tatka jen suse prohlasil, ze je rad, ze sedi....

Ale a se zatim nadchla, natesila, a prisel mi to skvelej plan. Takze jsem z Indie nizkym pruletem minula Londyn a pristala na Vidni, kde me nabrala posadka support tymu a off we go, Schneeberg is calling!

Kdyz jsme zaparkovaly pred ubytovanim, pani nam vysla naproti a udivene se ptala, jestli jsme pry ze Singapuru, kdyz mame ceskou SPZku? Ze pry booking bylo ze Singapuru! Tak jsem ji trochu zkazila vzruso, kdyz jsem ji rekla, ze jsme vsichni Cesi (Singapurce tam asi jeste nemeli!)...holky zustaly chystat vecu amy vyrazili na prezentaci. A znate to, jako kdyz si koupite letenku, je to hned vic realny, ze nekam jedete. No, tak kdyz si vyzvednete cislo a startovni balicek, hned je to vic realny, ze zitra na ten kopec fakt pobezite! Po luxusni mega porci testovin jsme si nafutrovali vesticky nejruznejsima tycinkama a gelama na zachranu, pripravili hromadku na rano a pak jak se rika, dej se vule bozi!

Vstavacka byla brzo, bydleli jsme sice kousek od startu, ten by lae uz v pul osme. Do cile jsme si vsichni poslali teple obleceni na prevleceni, to se zdalo, ze se bue hodit neb hasili krasne minus dva stupne nahore, kdyz jsme pohopkavali na startu. Slecna vedle me, co bezela v kratasech ale rikala, ze pry to je v pohode, ze nez tam nahoru vybehneme, bude tam na nule. Vyborne, hned mi bylo teplejs! Pohupovala jsem se, nebim jestli nervozitou, zimou nebo jen do rytmu hudby. Vlastne to byl super pocit...vzpomnela jsem si na prvniho Krale Sumavy, trochu podobny pocit...
A pak uz jsme vybehli...Celo se rozpelasilo, ale nejdriv se probihalo ulici, takze bylo vsude spousta mista. Ostatne to bezelo jen asi 180 lidi, takze zadna masovka. No, a pak uz jsme sebehli z asfaltu nejdriv na kamenunou cetu, pak loukou, pak na mensi pesinku, a tak se to nejak stridalo.
Obcas jsem nekoho predbihala ja, obcas nekdo predbihal mne... vypadalo to ze i vykoukne slunicko...no paradicka, uzivala jsem si to. Funet jsem zacala do prvniho kopce, ale darilo se mi drzet rozumne tempo. Nemela jsem zadne ambice, krome toho prezit a zkusit to ubehnout. A kdyz mi 10km piplo asi za hodinu a osm minut, rikala jsem si ,ze to neni spatny. Bezelo se mi dobre, vyhedy paradni, teren hrozne zabavnej, vlnilo se to nahoru a dolu, single treky, hupkani kolem amezi koreny, obcas kameny, obcas louka s kravama... paradicka! Na prvni obcarstvovacku na 14km jsem dobehla relativne svezi, jinymi slovy - jeste muzu a jsem skoro v pulce! Po prade jsm si od zacatku myslela, ze to neubehnu, ale na tehle obcasrstvovacce jsem si zacal rikal ze bych mozna mohla...bezelo se mi dobre a vlastne uz zbyvalo je jenou tolik...tak uvuidme. Dala jsem si par kalisku caje a raw tyciku ze suseneho ovoce, vic se mi do sebe nacpat nepodarilo... Nasledoval docela prudky sestup, hlavne se nerozplacnout! No a jak to tak byva, pak se to zase zvedlo nahoru, a pak zase dolu...a tak to slo az na druhou obcarstvovacku, ktera byla na 22km. Muselo se probehnou pres takovou plan, kde silene foukalo, tak jsem dobehla jak mrazenka. Vyndala jsem si rukavice, ale bohuzel byly uplne mekry, takze mi v nich ve vterine ruce totalne zmrzly...vzpominka na zimu! Caj mi bodnul ale s jidlem to bylo horsi, nejak sem do sebe nemohla nic dostat, tak jsem si zbytek tycinky vzala s sebou a vyrazila na poslendi usek...vzhuru k nejbrutalnejsimu stoupani! Kdyz uz jsem se dohrabala sem, tak to uz tech 10km musim dat ne! V nabehu na to hlavni stoupani jsem navic potkala Market s Petou, ktere fandily a fotily, coz bylo bezva povzbuzeni. Nevim jestli jsem vypadalafotogenicky teda, uz me dost bolely nohy! Ale bylo fajn videt zname tvare, cloveka to nejak tak nakopne! No a pak uz to prislo, proste krpal, kamenute stoupani, kde se obcas musel clovek trochu oprit ruckou o kamen nebo pritahnout, zvlast kdzy nozky uz vypovidaly sluzbu. Na travnatych trsech misty sedela jinovatka,do ktere svitilo slunicko anadherne se to blystilo! Kdydbyto nebyl zavod tak snad zastavim a vyfotim si to! Na to, jakej to byl prisernej kopec, to musim rict bylo fakt krasny! V tomhle kopci me predeslo (nebyla jsem jedina, kdo to cely nebezel!) dost lidi, moje nohy priste echtely jit rychlejs....holt asi trenink v rovnikovem Singapuru neni uplne to idealni no. Byla jsem rada, ze jsem nahore, neuveritelne, ale skutence! Nahore byla obcarstvovacka na piti, ale ja se vlastne ani moc nechtela zdrzovat, do cile to byl uz jen kousek! Nalila jsem do sebe caj, podekovala organizatorum, co tam stali zabaleni v perovkach a vydala se na sebeh. Prvni cast byla hrozna kamenita a prudka, takze nic moc na oje kolena, a unavene nozky. PAk se ale dalo bezet, no a pak uz to byl jen posledni kopecek a pak sebeh do cile. DO CILE...po 32km!!! Neuveritleny. Musela jsem se smat, mela jsem hroznou radost. Vazne jsem nepocitala, ze to dobehnu...a tady jsem, v cili Schneeberg trail, za 5 hodin 12minut! To se pak ukazalo jako 9. misto v kategorii zen, celkem to bezelo 180 lidi z toho 30 zen...takze prvni desitka! Whoop whoop! Byl to super pocit, super vyhled, slunicko, what more do you wish for!

Snad jen mozna byt schopna sejit schody nasledujici den! ...

Ale dojmy rozhodne pozitivni....asi jeste nekdy neco takovyho pobezim...a zda se, ze to jde i ze Singapuru!

Whoop whoop!

Zazitky z Indie - dalsich par dni v Mumbai

Mumbai byla pro tentokrat moje druha a posledni destinace. Na programu byly dva dulezite meetingy a pak jedna supplier visit, ktera tentokrat byla fakt daleko, takze to byla trochu projizdka indickou countryside! No a tresinka na dortu bylo FSC Asia Pacific business forum, kam jsem byla ve jmenu HAVI pozvana nikoli jako ucastnik, ale jako recnik!
Ale poporade...
Hlavni meeting byl naplanovany na pondeli dopoledne ..no, v officu jsme skejsly skoro cely den, a musim rict, ze tolik otazek uz mi pri meetingu nekdo dlouho nekladl. Ale vsechno dobry, jen jsem byla trochu vymluvena...coz je na me vlastne docela do rict!
Jo, a vecer jsme byli v restauraci, kde meli nejvetsi mlynek na pepr co jsem kdy videla!

V utery to byl docela vylet, tri hodinky jizdy smer Daman, asi 150km na sever od Mumbai. Cestou jsme stridave pospavali, nebo povidali o pracovnich vecech, tak o tom vam tu vypravet nebudu...ale navsteva stala za to, krome 'papirovych krabicek pro Mekac', jak by nekteri rekli, totiz v tovarne vyrabi i krabicky na leky a maji ten super skvely pristroj, co tiskne a bali pribalove letaky, coz byl zazitek videt! Taky jsme meli luxusni home made indian lunch, asi si nas chteli trochu predchazet neb vedeli, ze se asi zasekneme v poradne zacpe na ceste zpatky! Nakonec to nebylo tak hrozne, coz bylo dobre neb ten vecer zacinalo to FSC forum, takze jsem to mela tip top.

No, a ted k tomu foru....FSC je neziskovka se kterou docela hodne spolupracujeme v kontextu papirovych vyrobku, urcite jste na vasim sesitech, papirovych kapesnickach nebo dveneve zidli z IKEA videli takove jako stromecek-vypadajici logo ktere hlasi, ze material pochazi s odpovedne obhospodarovanych lesu (responsibly managed forests)...jednoduse receno, jsou urcite standardy, ktere se staraji o to aby treba v papiru na vyrobu vaseho sesitu neby lnasekany destny prales...
FSC pusobi vsude mozne po svete, ale tohle forum bylo zamerene na Asii a Pacifik, takze vlastne na muj rajon. Prezentovaly tam ruzne firmy, od znamejsich jako IKEA, TetraPak nebo LonelyPlanet po pro verejnost mene zname papirny, certifikacni spolecnosti, nebo male lokalni firmicky. Program byl organivan do bloku po trech az ctyrech speakerech, po kazdem bloku pak naslednovala panelova diskuse, ktera byla z casti moderovana a z casti otazky volne z publika. Jo, a pro predstavu v sale sedelo neco kolem osmdesati lidi.... A aby toho nebylo malo, moje recnicka cast byla alokovana do prvniho bloku hned po welcome speech...a ve stejne sekci mluvil typek z IKEA a z McDonald's Taiwan...pressure is on! A asi nemusim dodavat, ze jsem v cele mistnosti byla jednoznacne nejmladsi!
Uz jsem si zvykla docela prezentovat pred vetsim publikem, ale vzdycky to bylo bud interni nebo suppliers, tohle bylo poprve uplne externi publikum, cela show nahravana na video, rozhovor predem, mini rozhovor behem fora....fakt zazitek!
Nastesti jsem tema, na ktere jsem mluvila vlastne znala i pozpatku, takze nervozita ze me spadla hned jak jsem si stoupla k mikrofonu, a musim rict, ze jsem si to vlastne dost uzila. A pozitivni feedback od lidi potom taky potesil, takze konec dobry, vsechno dobre! Myslim ze to je vlastne neco na co clovek muze byt docela pysnej....asi ne kazdej ma tuhle moznost ve svych sedmadvaceti, tak jsem mela radost! A skutecnou tresinkou na dortu byl zaverecny proslov sefa FSC, ktery tam mezi reci hodil referenci na analoggi, kterou jsem ja pouzivala ve sve prezentaci! Kdyz na me v ten moment par lidi ukazalo palec nahoru, uznale mrklo nebo pokyvavalo hlavou, musim rict, ze to byl fajn pocit!

...tak treba zase nekdy priste!

Zazitky z Indie - prvnich par dni v Delhi

Prvni zastavka v Indii byla v Delhi.

Uz z cesty mezi letistem a hotelem jsem se utvrdila v tom, ze cestovani tu bude asi trochu intenzivni...nebude to pro nikoho zadna novinka kdyz budu popisovat provoz, troubici auta propletajici se mezi motorkami, tuk-tuky, chodci, lezicimi ci line se pohybujicimi kravami, dirami na silnici.... ridice zbesile kroutici radici pakou nebo si to bezstarostne valici protismerem (za cely pobyt v Indii se to stalo 'jen' trikrat, coz povazuju za uspech). Ale ono i prestoze tohle vsechno o Indii vite, tak nejak to na vas stejne bafne, kdyz to vidite a zazivate na vlastni kuzi. Lide jsou mili a radi si povidaji..obcas trochu az moc, ale v pohode. Cestou z letiste jsme takhle konverzovali s ridicem, takovy mily chlapik kolem petatriceti, plny planu a snu. Na jednu stranu mi to prislo hrozne pekny, vyptaval na to, jake to je letet letadlem, ze by sit ot hrozne pral zazit...a jestli mam rada hollywoodske filmy...ze je zboznuje a jeho sen je jednou se vydat do Hollywoodu. Pry na to setri, aby se tam jednou s manzelkou povidali. Libilo se mi jeho comittment, odhodlani jit si za svym snem, ktery bych mu hrozne prala, aby se mu sen splnil. Druha strana je ale takova, ze jako ridic taxiku v Indii..nevim no... vlastne mi z toho bylo smutno, clovek, ktery vozi lidi z letiste a na letiste, co jet around the world, a pritom touzi po tom letet sam. Vypravel, jak jezdi navstevovat svoji rodinu jednou za cas do rodne vesnicky kamsi 10 hodin vlakem, ktery je pry casto tak nacpany, ze si nema sanci sednout... A musim rict, ze kdyz jsme pak behem nasledujicich dni nekolik vlaku takhle videli, prislo mi to dost brutalni. Nedivila bych se, kdyby se tam pri jizde nekdo udusil...a kdyz nekdo kychnul, lide na okraji co tak trochu viseli s vlaku, museli proste zakonite spadnout!
Z rozbite rozdrcane silnice, podel ktere posedavali mistni a pobihaly bose umounene deti a jezdily preplnene autobusy jsme odbocily do oazy umeleho sveta hotelu...kontrast jako prase!
...
Indove jsou hrozne mili a povidavi..at uz je to clovek na recepci, taxikar, cisnik nebo jen clovek co potkate nahodou ve vytahu. Nevadilo mi to vetsinu casu, ale obcas, zvlast kdyz treba clovek sedel na snidani a potreboval neco vyresit, to bylo trochu narocny. Zvlast kdyz vam pod nos noci kazdych pet minut ochutnavky nejakych typicky indickych veci, ktere jednak vypadaji silene palive a pak rozhodne ne jako neco co bych si dala k snidani. Ale po dvou dnech odmitani me zacali usazovat hned vedle fresh juice baru, a cisnik s autentickymi indickymi ochutnavkami zacal krouzit kolem jinych stolu.
Vetsina casu v Delhi byla planovana na supplier visits...no a tovarny proste nejsou vetsinou uplne ve estech, takze to byl otrochu dojizdeni. Na vzdalenost nic hrozneho, ale viz prvni odstavec....s tou dopravou tu vsehcni proste trva. Ale positive outcomes to vyvazovaly...ac teda kdyz jsem se asi potreti polila vodou, kdyz jsem se chtela za jizdy (jeli jsme 3 hodiny) napit, a drncava derava silnice proste nemohla byt chvilicku rovna...to jse  trochu ztracela trpelivost...ale jinak se holt clovek musi smirit s tim, ze se jede dlouho....no test na trpelivost...kterou nemam!

Dalsi zazitek z Indie je samozrejme jidlo. Spousta vegetarinskych moznosti, coz je bezva, jen teda vetsina veci je paliva, coz moje telo uplne nemusi, ale prezila jsem bez uhony. Vyzkouseli jsme ruzne typy misntich podniku ruzne urovne autenticnosti. Nekde dostanete takovy kulaty velky tac s treba deseti mistickami, do kazde z nich prijde neco jineho od zeleninovych smesi pres omacky a polevky nebo paneer ...no a ty vam konstantne doplnuji dokud jim nereknete ze dost, k timu vam nosi roti, nafoukle cerstve placicky, no a pak jeste spoustu dasich veci, co obcas bylo tezke identifikovat, o co jde. Jiny zazitek byl zase v restauraci bez priboru, kde se jedno jen rukama - vcetne polivky, kterou si na rozdil od nas, co to prasili, mistni umeli mistrne nabagrovat na naan nebo jinou placku... No a na umyti rukou vam prinesou konvicku s teplou vodou az ke stolu!

Delhi byla taky nase destinace na vikend, respektive na sobotu protoze nedeli jsme vlastne stravily cestovanim smer Mumbai. Puvodne jsme mely v planu jen prozkoumat Delhi, ale pro dve samotne slecinky, co nevypadaji mistnacky (Ciara je z Filipin) to nebyla nejbezpecnejsi volba...a kdyz nam pak jeden ze suppliers navrhnul, ze nas vezme podivat se na Taj Mahal, bylo vybrano. Jeto teda 3.5 hodiny jizdy do mestecka Agra (asi 230km od Delhi), ale udajne je tam ted nova dalnice, takze to je rcyhlovka....predtim to trvalo 7 hodin! Vyrazely jsme relativne brzo rano, sice trvalo nez jsme se promotali troubicim zmatkem jko vzdycky, ale pak jsme skutecne vjeli na silnici, kde jsme to valili dokonce osmdesat!

Pri prijezdu do Agry jsme nabrali naseho pruvodce, a byli tak v kompletni sestave. V okruhu 500m od Taj Mahalu nesmi jezdit auta, udajne znecisteni z benzinovych a deiselovych motoru odbarvuje ten mramor.... Takze jsme zaparkovali na parkovisti, kde nas nejdriv mistni koodinator parkoviste snazil presvedcit e se nase auto zarucene vejde do tak polovicki mezery...ale nakonec jsme parkovali na miste, kde se daly i pomerne dobre otevrit dvere a vystoupit! Promednadou se pak dostanete az k jedne ze vstupnich bran. Neprekvapive, cena za vstup pro mistni a pro cizince je asi 13x rozdilna...nevadi... Co prekvapive ale je, je ze mistni a cizinci prochazi jinym vstupem, a dokonce zeny a muzi maji jinou frontu. Podle toho jaky listek si koupite, stojite bud dlouhou nebo mega dlouho frontu. A pak jsou jakesi VIP listky, nebo kontaktry, nebo nevim co, ale kazdopadne nas guide to zaridil tak, ze jsme prosly relativne s minimalnim cekanim. Jedna z veci, co mi na Indii pripada intenzivni, je jejich nulova osobi zona. Jsou proste zbykli se mackat na sebe navzajem a ze nekdo osobni zonu potrebuje nebo ma, je jim trochu fuk. Takze stat v davu mistnich proste pro me neni zadny med...a ostatne i nektere jejich zkusoby kontroly, treba jen jak vam kontroluju tasku, proste se v tom prekhabou jako v popelnici! Jako nereknete nic, ale tak nejam mi to pripadalo zbytecny no... proste veci co vas zarazi. Kontrast s velmi milymi vyrecnymi sdilnymi setkanimi a temi kdy vam to az pripada neurvale nebo neslusne...

Taj Mahal a cely komplex zahrad a bran se zacal stavet v roce 1632...a stavba trvala 22 let! Podilelo se na ni pres 20 000 delniku, mnozi i nekolikata generace. Pribeh jeho vzniku je takova love story...Tehdejsi vladce ho nechal postavit na pamatku jeho druhou manzelku Munhaz Mahal, ktera zemrela po porodu 14 ditete. Udejne prvni snatek by ldiplomaticky, ale tenhle druhy byl ta prava laska, takze ukol byl vystavet poradny masterpiece. A musim rict, ze se povedlo, stavba je to impressive, pravoplatne na UNESCO listu, a ackoli jsme zadne jine nevidela tak nemam srovnani, ale chapu i proc to zahrnuli mezi 7 divu sveta! Komplex trovi hlavni palac se ctyrmi vezemi. Ty jsou postaveny tak chytre, ze se trochu vychyluji ven, coz byla tehdy ochrana, ze kdyby prislo zemetreseni, veze spadnou ven a ne dovnitr na palac! Jako na 17. stoleti? Cumim! Komplex stoji na brehu reky, takze stavba zacala podpiranim brehu. Veskera prace byla tehdy tezce manualni...plus pry pouzivali pres tisicovku slonu na tahani tech obrich kusu mramoru. Soucastky jsou ale puvodem od vsude mozne, jak z ruznych koutu Indie tak jinde z Asie. Zvlast kaminky na zdobeni cestovaly z ruznych koutu Asie! A nejsem teda zadny architektonicky expert, ale byl to zazitek videt. Mramor pouzity na stavbu je navic nejaky specialni druh, takze nezloutne, Taj Mahal tak zustava uz stoleti stejny. Krome vlasntiho palace sprojdete take komplexem zahrad a vodnich kanalu. Fotku bez lidi poridit moc nejde, ale prekvapive to nebyla tak hrozne, nejak se to rozprostre.... Jo a dovnitr se da jit taky, je tam hrobka te perske princezny (jeho manzelky) a toho vladce...nesmi se tam fotit takze fotky nejsou, ale maji obe podobne vypimpane zdobeni!
Cestou zpatky jsme navstivili takovou mini dilnu, kde tenhle styl umeni jeste par lidi umi a provozuje. Starsi pan nam o tom vypravel a rikal ,ze mladi dneska nemaji uz tu trpelivost a vymira to...no, kdyz ukazoval, jam musi opilovat kazdu kaminek do presne stejneho tvaru a pak je peclive naklast do obrazce, tak nejak asi chapu, ze to vazne chce mega trpelivost! Ale beze sporu teda to vypada krasne!

Nejprve se obrazec musi vyryt do mramorove desky, pak se jednotlive kaminky opiluji do daneho tvaru a posladaji, pouziva se speciali priodni lepidlo...nekdy se pak cela deska s obrazema jeste lesti....a cely proces vyzaduje mega trpelivost a zrucnost!

Zazitky z vysky z Dubaje

Ne ze bych potrebovala do vetsiho tepla, nez mame v Singapuru, ale kdyz jsem nastupovala do letadla smer Dubai, kolegyne mi psala, ze uz se tam pry trochu ochladilo....takze kdyz jsme v pul sedme vecer pristali, venku bylo 'jen' 38 stupnu....parada, vitejte v Dubaji...podruhe!
Pri check in v hotelu se me pan na recepci slusne zeptal, jestli specham, a nervozne pritom pokukoval na slecnu, co tam stala opodal a pozorovala. Kdyz jsem rikala, ze nespecham, predstavil mi slecnu, ponekud netradicnim 'this is our chicken'... Asi jsem mela trochu puzzled face protoze hned dodal na vysvetleni, ze slecna tu je nova, jen prvni tyden, takze pry jestli nevadi, udela ten muj check in, ale bude to trvat trochu dyl. Aaaah, you call newcomers chicken here then! V pohode, nespechala jsem...a jako bonus mi pry alokuji 'nicer' room...jako ze tady v tom hotelu jsou taky 'not nice rooms'?! Nechapu...podivny svet! A jako pravda, skoro mi zahely usi nez jsem do toho hodniho patra vyjela...a vyhled by tam byl no...ale co me rozhodne nejvic pobavilo byl plysovy velbloud narvany v papirove krabicce s popiskem 'Take me home'....obyvkle v hotelech mate veci, co si muzete vzit/koupit, jako treba kdyz zapomenete adapter na nabijecku a tak...ale s plysovou hrackou jsem se setkala poprve!
No, a prestoze jsem se snazila, co to slo, s casovym posunem jsem v pul devate vecer byla uplne tuha....
Rano vstavacka na behatko - jinak svaly krni a to nechceme! - a pak hura do prace...kancelar je hnedka vedle hotelu, ale tak v tom vedru ani nemate moc potrebuse venku promenadovat. Kolotoc se roztovil kolem devate rano, pribrzdil kolem obeda, plne otacky nabral odpoledne, a dorotcil se kolem pul sedme. Ficak! Hlavni meeting dne byl v obri zasedacce, oproti lonskemu roku, kde jsem meetingovala jen se dvema lidmi, jich tam ted bylo deset...a znacne vyssi dulezitosti. V kuchynce pred meetingem padala slova jako 'keep it top level', coz neni uplne neco, co mi jde - proste moc mluvim (a obcas asi i mozna az prilis enthusiasticky)...no, akdyz mi pri odchodu zpatky do zasedacky pan Velky sef poklepal na rameno s usmevem 'pressure is on'....rikala jsem si no do haje.....
Ale tak abyste si nemysleli ze delam dramo...vsechno dobry, zvladlo se to, spolecnymi silami mych kolegu se nam poradilo prijit s uspokojivymi odpovedmi, takze phew....jedna dulezita polozka na seznamu odskrtnuta! ...to, ze jich tam asi pet dalsich pribylo asi ani nebudu rozebirat....beztak na elaborovani nebyl cas protoze jsme mirili na veceri do 'Apron and Hammers' - seafood restaurace 'Zastery a Kladiva'. A vecer, jak uz to pri pracovnim cestovani byva, vam pak zacina 'druha smena'..respektive, tu praci, kterou se normlane prokousavate, kdyz necestujete, jaksi nidko neudela...po pravde je utopie si myslet, ze business trip je jen rainbows and unicorns. Obcas jo, ale vetsinu casu vlastne pracujete dvojnasobne...
Z vecernich radovanek se obcas tezko vykrucuje...a nekdy to je jedina prilezitost jak videt neco jineho nez letiste nebo hotel. Takze dalsi vecer, kdyz par lidi zacalo vyzvidat, jestli jsem nekdy byla na Burj Khalifa, nejvyssi budove svete, a ja kroutla hlavou, program na vecer byl dany. Opet jsem se tak ocitla v absurdnim svete nalesteneho obchodniho centra, vyvonenych luxusnich obchodu, konzum na dlani...teda, musite mit poradne velkou dlan, aby se vam to tam veslo! Nakupinim centrem se projde az ke vstupu do At the top - Burj Khalifa. Pojmenovana po soucasnem prezidentovi Sheikh Khalifa (udajne se behem vystavby dostala developerska firma do financnich potizi, a on jim to pomohl dofinancovat), jeji (Burj je v prekladu vez, takze ta vez) stavba zacala v roce 2004 a byla dokoncena pet let pote. No, a se svymi  829.8 metry je momentalne nejvyssi budovou na svete...A musim teda rict, ze to je vejska! Vytah vas za minutu - jako fakt 60 vterin, mam to na video! - vyveze do 124 patra (jde vyjet jeste vys, ale my jeli 'jen' sem), odkud je vyhled na celou Dubai...impressive!
No, a to by za ty dva dny, co jsem byla v Dubaji asi stacilo, ne? ....takze dalsi zastavka je Indie!

 

...to jako vyjedeme az tam nahoru?

Vyhled z 125.patra

Burj Khalifa