My true and unforgettable Bali adventure (ktere ale netreba zazit dvakrat)

Probouzim se jeste pred sedmou a koukam na zpravy. Zuriva sopka vypada jeste vic rozzurene nez vcera. Not good news! Koukam na stranky KLM ohledne letu z Bali do Singapuru....a chvilka napeti, chvilka jiskricky nadeje,..rychle vyhasina, protoze vsechny KLM lety jsou zrusene.

Zurici Mount Agung aneb cas zmiznout z Bali driv nez to bouchne

Mno vyborne...zda se, ze zarazujeme plan B. A vzhledem k tomu, ze vyrazit na Lombok by znamenalo priblizovat se sopce, volim variantu Surabaya. Koukam na letenky ze Surabayi a stale jsou nejake volne. Premyslim, jestli ji mam koupit. Ale na kdy? Trva to tam 12 hodin busem. Ale ani nevim kdy jede. Ani nevim odkud...pry nekde z letiste...Indonesie, tady cas plyne jak se tu lidem chce. Takze 12 hodin muze vesele byt mnohem vic... takze nakonec volim variantu trochu riskantni, ale nakup letenky kdyztak po ceste pres telefon. Ucet, ktery budu mit za data uz ani neresim...bude to bolet, ale jestli ta sopka bouchne a ja jsem tady zaseknuta na dalsi tri tydny jako to bylo tehdy v Evrope po te erupci na Islandu, tak to bude bolet jeste vic...takze balim svych pet smradlavych svestek do batohu a vyrazim na recepci. Slecna vcera vecer rikala, ze tam urcite bude, a ze bude snadne domluvit minibus do Surabayi, ze to bude rychlejsi nez bus, ze tak jezdi sama...perfektni...teda, az na to, ze dorazim na recepci a nikde nikdo. Vyborne. Nechavam jim tam klice (platila jsem vcera vecerm nezdrham bez placeni) a vyrazim naproti, kde vim, ze nabizi transport po Bali. Bohuzel Surabaya je na Jave, takze neuspech. Musim se dostat na letiste. Tam bude nekdo vedet vic a bude tam ztracenych dusi jako jsem ja vic. Prosim slecnu z obchodu aby mi zavolala taxi, ale nidko to nezveda...takze s nadeji, ze se slecna vratila, se vracim na recepci a diky bohu je tam. Jiskricka nadeje ve me svitne, ze by treba opravdu minibus? Kdepak, opet se ji nedari tam dovolat. Pry maji asi jeste zavreno. Vyborne. Prosim ji tedy at mi aspon zavola taxi na letiste. Za pet minut na to sedam do taxiku smer letiste. A co bude dal se uvidi tam. Vystupuju a kolem se mota spousta zmatenych lidi s obrimi kufry, Jsem rada, ze si to straduju jen s jednim batohem! Ptam se jedne slecny z letiste, jestli nevi, odkud jezdi autobus smer Surabaya. Bohuzel me odkazuje na customer service prepazku. No way! Nevzdavam se a ptam se dalsiho cloveka, ze ktereho se vyklub taxikar. Nemluvi moc dobre anglicky ale vysvetluju mu, ze se potrebuju dostat na letiste do Surabaya. 'ja taky', ozve se za mnou. Primota se k nam drobna mlada slecna, mozna o par let starsi nez ja, urcite Francouzska podle prizvuku. na zadech ma velky batoh a je sama. He, vida, mozna jsme tu na stejny lodi! Podari se nam pochopit, ze autobus jezdi z domestic terminalu, a my jsme ted na international, takze sedame do auta s tim typkem, ktery nas za 50tisic susni hodi na druhy terminal, kde skutecne stoji v rade autobusy. No ctyri kola maji, ale ze by to bylo neco kde chcete jet 12 hodin to uplne ne. Vsude je spousta lidi, prvni autubus vypada plne. Prechazim k druhemu, Francouzka je mi v patach. Nastupujeme do autobusu, ohuzel jsme zrovna svedky toho, ze se jedna ze sedacek proste sklapla...proste najednou z ni bylo lehatko....telnata dama se to tam snzi nejak opravit, no sedet bych tam nechtela...ale celkem dobra ilustrace toho, jaka to bude krasojizda. Sedacky jsou prtave a jsou za sebou tak blizko, ze se mi tam nevejdou kolena. Tohle asi nebude nejpohodlnejsi jizda. Batohy hazime na hromadu na zadni sedacky, Francouzska si zalezla k okynku a tak sedim do ulicky. Jeste tam 20 minut je v autobuse zmatek ale pak prochazi security v uniformach a vybira od kazdeho 300 000 za jizdenku. Pak jeste nejakou dobu cekame, bohuzel nidko nevi na co, ale pak se konecne rozjizdime. Nezbyva nez zkusit najit tu nejpohodlnejsi polohu...coz se zda nemozne...protoze cesta bude dlouha. Zda se, ze to trva vecnost, nez se vymotame s mesta. jedeme silene pomalu, v hroznem provozu, kolem se propletaji motorky, lide co vezou deti, nekdo veze klec se slepici, nekdo ma amatersky vytvoreny vozik nebo drzak...vsichni troubi, ale nejak zahadne to asi funguje...no Indonesia for you! ucastnikem provozu bych tu nechctela yt ani za milion. Koukam na letenky a uz to vubec nevypada tak pozitivne jako rano, a to je to jen o dve hodiny pozdeji! Nejprihodnejsi varinatou je LionAir, nizkonakladovka, a budu msuet letet s prestupem v Jakarte. jsem ve stavu, kdy uz mi to je fuk, hlavne se odsud dostat. Ceny jsou priserne, ale jk rikam, to uz je mi jedno. Kupuju letenku, potvrzuju detaily, platim kartou...kterou mi to odmita, tak to zkousim znovu, portal pada, no silenstvi.... Nakonec se mi podari ulovit letenku na ctvrtek vecer, (je streda rano) smer Jakarta, tam je 7 hodin cekani pres noc a pak ranni let do Singapuru, kam bych se mela dostat v patek rano. No, cesta bude dlouha!
...
Obcas si trochu povidame s Francouzskou, cestuje po Asii a ted je na ceste do Hong Kongu za brachou, co je pilot pro Cathay Pacific... veterinarka, ktera si proste rekla, ze chce nejakou dobu cestovat. Jo, aspon nemusis byt v praci, rikam si! to ja touhle dobou uz mela byt v kancelari! No, nema cenu se stresovat, ostatne vetsina meho premysleni je ted o tom, jak si sednou aby to byl oaspon trochu pohodlne. Zacina tu byt vedro a tak otvirame vetraky...ze kterych na nas obcas neco vypadne...kus kury..kus rezaveho plechu...no co. Obcas se ozve podivna rana, jako by nam upadlo kolo? Ale porad jedeme. I kdzy mineme mesto silnice je jenoprouda a uzka a provoz sileny. Klikatme se zatackami, mam pocit, ze nejedeme 10 metru rovne! Supime do kopce a sineme se z kopce...moc rovinek tu neni. Jedeme babanovymi plantazemi, pk podel pobrezi, kde se bouri obri vlny. Sineme se vesnickami, kde si troubime cestu vpred. Obcas predjizdime a ve me trne, jak to dopadne. Motor buraci, otackomer urcite protaci rucicku jak blazen. neni tu nic jako krajnice, proste tam je jen prikop...nebo sraz...nebo ryzove pole.
...
Mam vodu, ale tim to konci. Od rana jsem nic nejedla, ale vlastne asi ani nemam hlad. Kolem jedne vytahne Francouzka kesu orisky, ta si zobnu, ale pak zase jedeme v tichosti, jen za zvuku rvoiciho motoru. Koukame na google maps, jak cesta ubiha hrozne pomalu...ale po sesti hodinach jizdy konecne dorazime na trajekt. cekame v kolone a doufame, ze nebudeme cekat moc dlouho. A mame stesti, nalodujeme se asi pul hodiny pote, co jsme prijeli. Najizdime do zrezavele lodi. Smrad z motoru a vypadu je priserny. Vystupujeme, je fajn se trochu protahnout. Vyrazime na hodni palubu. Z komuni lodi se chrli cerny smradlavy kour. Zadna dovolenkova plavba na jachte teda. Neni jina moznost nez vyskouset zachody na lodi, coz je zazitek ktery neni treba prozit vickrat. Kupuju si dalso vodu, ale na nic jineho nemam odvahu. Na myslenky hladu neni prostor...
...
Davame se do pohybu a opoustime Bali. Zhruba v polovine trasy mezi ostrovy s elod zastavuje. Opiram se o zabradli a koukam na plovouci ostrovy odpadku v mori....a na cerny dym valici se z kominu nasi lode a vsech ostatnich... a je mi z toho smutno. Navic tu stojime a cekame, ze se uvolni nejake molo, kam muzeme pristat. Smrad z motoru je neunsny a tak vyrazim do kajity dovnitr. hraje tam hlasita bizarni hudba, ale aspon se tam da dychat. Uzivam se sezeni na sedacce, kam se mi vejsou nohy! Komfort! Davame se do pohybu a za chvili je cas se presunou opet do autobusu. Protoze nas vita Java!
...
Zacina prset. Leje. Vsude tecou proudy vody a my se sineme kolonou a zeleni bananovych plantazi dal. Cesta moc neubiha, ale s destem se trochu ochladilo, tak aspon v autobuse neni takove vedro. Trochu jsem se sice protahla na trajektu, ale uz mam zase osezeny zadek. Pospavam, poposedavam, koukam z okynka a pravidelne kontroluju pomalu se priblizijici polohu na google maps. Je spatne pokryti a tak ukoluju Honzu, aby mi booknul hotel nekde v Surabaye, protoze zacina byt tma a rozhodne to nevypada, ze dorazime brzy. Autobus se kymaci v zatackach. Obcas nabereme vetve tak prudce, ze se divim, ze to jeste nevymlatilo okynka. Kolem osme vecer stavime u jakesi jidelno/restaurace. Udajne je v cene jizdneho i jidlo, tak asi tady. Vchazime do mistnosti co mi pripomina hodne starou skolni jidelnu. Na dlouhych stolech vepredu jsou rozlozene misky prikryte rozlozenymi novinami. Asi proti moucham. Pozoruju, co si lide ve fronte odnasi v misce, vypada to na mix ryze, nudli, kurete a to cele plave v jakemsi 'vyvaru'. Nevzbuzuje to ve me prilis duvery,  to i pres to, ze jsem vlastne krome te hrsticky kesu orisku nic nejedla. Ryze chutna jako mydlinky, takze to vzdavam po prvni lzici. Precijen cesta autobusem jeste dlouha a nechci riskovat ...Kupuju si dalsi vodu a navstevuju jedny z nejhruznejsich zachodu, ktere jsem za svuj asijsky pobyt potkala.... A po tom vsem jsem snad i rada, ze uz zase sedime v autobuse a jedeme dal. No, a nebudu to prodluzovat, krome toho, ze jsme se ztratili cestou na letiste - a neptejte se me jak to je mozne....proste ridic sjede z hlavni silnice, ktera vede primo tam, a pak se otacite v mini ulickach podivneho sediveho mesta, no a to vsechno lehce po pulnoci.... Musim rict, ze to je jasksi osvobozujici pocit vystoupit po krasnych 16 hodinach z autobusu na letistiv Surabaya. Autobusem po Indonesii asi spis ne priste....zazitek, ale asi stacilo. Chnapnu po prvnim taxikari, tery bohuzel nemluvi anglicky, ale na kalkulacce telefonu mi vytupa cenu, takze sedam na starou kozenou sedacku a mirime do hotelu.  Chvilku jsme zasekli v zacpe ale pak skutecne vystupuju pred relativne luxusne vypadajicim hotelem. Uz skoro nepredpokladam, ze by to slo vsehcno hladce a tak kdyz behem peti minut mirim vytahem do hoteloveho pokoje nemuzu uverit, ze jsem tu. Sedim na posteli, popijim vodu a konecne si poradne umyju ruce....simple things in life...
..je neco kratce po druhe hodine ranni, kdyz konecne uleham do postele...zit dobrodruzny zivot je drina, ale jsem tu!