My Bali Adventure Happy End

Mam hroznej hlad a vyrazim na snidani a nakladam si dvojitou porci ovoce. Muj prazdny zaludek to kvituje, takze se kolem devate usazuju u pocitace, pripojuju na wifi a zacinam pracovat. Nic moc exciting to say, jen ficak... V jednu se musim check out z hotelu. Puvodni plan je sehnat nejaky obchod, koupt si neco k jidlo a vratit se pracovat na wifi do hotelove loby. Bohuzel, Indonesia neni uplne vzdycky friently pro pesi...vyjdu do ruchu a hluku a dopravniho silenstvi pred hotel. Dvouprouda obosmerna silnice je plna aut a motorek. Na recepti rikali, ze ochod je asi 300 metru vlevo... bezradne koukam na neexistujici chodnik. Mozna jsem hazarder jezdit na Bali, kdyz tam bubla sopka, ale na tohle nemam. Vracim se do hotelu a usedam v hotelove restauraci a objednavam si mrkvovo pomeracovy fresh. No, a tady zatrunim jako ve sve provizorni kancear az do odpoledne. Dokonce odsud zvaldnu i dva hovory, takze krome trochu osezeneho zadku docela dobry. Let smer Jakarta mam v pul jedenacty vecer, ale rozhozhodnu se vyrazit na letiste s predstihem, protoze doprava vypada blaznive. Normalne cesta trva pul hodiny, tak si nechavam radsi dve hodiny. Nejdriv je vubec hacek sehnat taxik, mladik na recepci mi tvrdi, ze jsou vsechny busy (really?!), ale nakonec mi objedna nejakeho ridice pred jakousi svoji aplikace, zrejme neco jako mistni Uber. Whatever, just get me to the airport! Sedam do klimatizovaneho off roadu a mlady misni ridic, ktery neumi anglicky, se na me zubi ve zpetnem zrcatku a neco porad zvani bahasou. Snazim se o konverzaci, ale ja melu anglicky a on mele bahasou a nic z toho. Shodneme se na 'airport' takze usuzuju, ze to snad bude  vpohode. Provoz je prisernej. Sineme se, obcas stojie uplne, kolem prdi motorky. Po pul hodine cesty nemam pocit, ze jme ujeli vic nez pul kilometru a zacinam byt trochu nervozni. Letiste je sice jen 9km, ale abychom tam timhle tempem vubec dojeli. Na telefonu koukam na mapy na trasu na letiste a dobra polovina ma cervenou linku, jak byste rekli supen dopravy pet. Vyborne. Ridic pousti radio. Obcas neco zvani bahasou, ale obcas hrajou. Je legracni, ze pokazde, kdyz hraje anglicka pisnicka, zesili hudbu a zazubi se na me v zrcatku se slovy 'music music!'. Vlastne docela mile.
No, na letiste - tech 9 km - dorazime po hodine a pul jizdy. Ale jsem tu. Vitejte na letisti Surabaya.
...
Vchazim do stare letistni haly, vsechno vypada omsele a opyskane. Krome mistnich a par Asiatu tu nevidim nikoho, kdo vypada jako Westerner. Citim pohledy lidi a je to divny pocit. Prepazky na check in nejsou moc oznacene, a tak si stoupam do fronty u LionAir. Slecny z prepazek stridave odchazeji a prichazeji, lide cekaji, nevypada to moc organizovane. Kdyz konecne pristupuju k prepazce, slecna nemluvi moc naglicky, ale pochopim, ze musim do jine fronty. cekam tedy ve vedlejsi fronte a pozoruju jak pan prede mnou odbvuje pet obrich krabic zalapenych lepenkou. Podivnost. Prijde na me rada a slecne, verte nebo ne, me posila zpatky k te slecne, u ktere jsem byla! Kdyz ji rikam, ze ta me poslala sem, je ticho. Komunikace neni nic moc protoze slecna mo nemluvi anlicky ale snazim se ji vysvetlit, ze letim az do Singapuru a potrbuju oba boarding pasy. Ukazuju ji booking reference na telefonu. Bere si muj mobil a tupe neco do stare klavesnice. K psani vsema deseti to ma daleko, takze ji i presto, ze booking reference ma 5 pismen, telefon ji stihne trikrat zhasnout takmi ho podava zpatky na PIN, no ale slava hura. Podavam ji muj pas, ale zadna reakce. Za chvili mi jen podava dva boarding pasy. A hotovo. Zadne ID, zadny pas, ani ji nezajimalo moje jmeno! S batohem na zadech odchazim od prepazky a jsem rada, ze nemusim odbavovat zavazadlo, protoze bych se bala, abych ho jetse nekdy videla! Na tabuli odletu najdu svuj let, dobry zacatek, ani nehlasi zpozdeni. Nad schody smerem ke gatum vidim Starbucks. Ve zmeti sedi a podivnosti a podivnych lidi, a celkove zvlasntiho pocit z celeho tohodle prostoru je Starbucks trochu svetylko nadeje. Ptam se paru Americanu, ktery tam sedi, na heslo k wifi. Koukaji na pocitaci na letenky. Myslim, ze dalsi Bali ztracenci... 'I don't know, we are just using our roaming data' rika mi slecna s totalni odevzdanosti v hlase. Trochu jako by rikala 'just get me out of here please, no matter the cost'. Nakonec se mi podari pripojit se na wifi, a pokracuju v dodelavanim meho end-of-year evaluation, ktere musi byt submitted dneska. No a kdyz se blizi devata, zaklapnu pocitac a zamirim najit gate, ze ktereho mam letet. Nebudu lhat, tesim ze, az z tohodle letiste zmiznu. Normalne s letisit nemam vubec problem, ale tady to name nejak psobi desive, sedive, nepratelsky... Uspesne najdu gate, kde dokonce projedou mu jbatoh skenerem. takove veci jako piti nebo kremy a gely do tasticky vedle se tady neresi, proste jen hodite batoh na pas a je to...opet nikdo nechce videt muj pas nebo ID. Nevim, jestli me to uplne uklidnuje, ale usedam na lavicku. Kolem se vali odpadky. dalsi lide ospale cekaji kolem. Ctverice za mnou evidnetne taky cestuje z Bali a podle rozhovoru mam pocit, ze se taky tesi, az odsud zmiznou. Na opryskane tabuli sviti dva lety, jeden z nich do Jakarty, jehoz prepokladay odlet byl ve dve odpoledne (ted je pul desaty!) a udajne teprve tech 'boarding'. venku stoji letadloi Lion Air, ale zatim to nevypada, ze budeme nastipovat. Indikatory na tabuli s meni v 'boarding' na 'delayed' a na 'departed' ..stridaji se detinace a cisla letu a vytvari to zmatek, zejmena kdyz tam ten nouma manualne natuka, ze nas let 'departed' pote, co se to letadlo Lion Air zaparkovane venku da do pohybu. Are you kidding me?! Nikdo nemluvi poradne anglicky, takze je docela tezke vubec zjistit, co s deje! Nakonec se ale zda, ze toltadlo, co parkovalo venku bylo nase, ale protoze tu ty lidi na ten let ve dve odpoledne cekali uz desne dlouho tak je poslali timhle letem a my cekame na dalsi...vyborne. tak hlavne jestli nejaky prijede. Udajne pul hodiny. Hmm... tak uvidime. Behem pul hodiny se na tabuli udaje zmeni asi trikrat, a to vcernte destinace, cila letu a statusu letu. No peklo. Nic co by vas uz v tak nejistem prosredi nplnovalo jistotou. Kolem pul dvanacte se skutecne objevuje cerneve letadlo LionAir. A k memu prekvapeni se u naseho letu rozsvecuje 'boarding'. A kdyz se kratce po pulnoci vzneseme nad zmet svetylek v Surabaye, zacinam mit pocit, ze se snad i do toho Singapuru dostanu!
..
Pristavame kolem jedne hodiny v destive Jakarte. Opet jedno z letist, ktere asi nepatri mezi muje oblibene, rozhodne ne z hlediska toho tady travit noc, ale co nadelas. Domestic terminal je vymeteny a nidke nei znaceny transfer. Potrebuju najit nekoho, koho se zeprat, ale vude je prazdno. Nakonec se ptam jedne slecny, ta mi ale sdeli ze musim na temrina 2D. Vyborne, krome toho, ze ani nevim na jakem terminalu jsem ted, natoz jak se dostat na jiny. Ale ukaze rukou smerem na konec chodby tak s evydavam tim smerem. Jsem v priletove hale a ptam se u dveri stojici slecny a ta mi nereken nic vic nez 'shuttle bus' a ukazuje nekam ven. Vyborne. Vyrazim ven a hledat slavny 'shuttle bus'. Myslim, ze uspesne najdu, kde stavi, ale tyci se tam velka cedule psana bahasou,jedine, co prectu je 7am-20pm...nejdem odbornik ,ale usoudim, ze to znamena, ze autobud jezdi mezi temato hodinami. Vzhledem k tomu ,ze jsou dve hodiny rano tak mavam na kolemjedouci taxik a opet baz ohledu na to, kolik to stoji, se nechavam odvezt na terminal 2D. Slava hura...ted uz nezbyva jen najit tu nejpohodlnejsi lavicku.....

...noc na nejpoholdnejsi lavicce co tam byla...

...
V pul seste rano uz sedim u gatu smerem Singapur. Mnozstvi divnolidi je tu trochu nizsi nez na domestic terminalu, takze se citim trochu lip, Jsem unavena, ale vidina toho, ze se dostanu do Singapuru me drzi nad vodou. Koukam z okynka jak se Jakarta vzdaluje...a pak uz jak se blizime k Singapuru. A verte mi, kdyz dosedame na runway v Singapuru, zaleje me az necekany pocit ulevy a blaha. I am glad to be back. Dobrodruzstvi meko stastny konec, rozhodne mam co vypravet, ale jestli se me ptate, jeslti bych si neco  toho strihla znovu, tak teda ani nahodou! A prestoze mam vetsinou pocit, ze ten napis 'Welcome home' co visi nad elektronickymi prepazkami na imigraci por mistni rezidenty nejak nesedi, tentokrat se nemuzu neusmat, protoze jsem vazne rada zpatky...
...ale znate to, zazitky nemusi byt pozitivni, hlavne ze jsou silne! ;)