Asia Light: My Bali Adventure

Budik zvoni ve 2:00. Veci mam pripravene, takze se jen oblikam, nacpu poslednich par do batohu a pet minut pred pul nastupuju do pristaveneho minibusu, kde se pridavam ke trem oslapym Britum. Mlady par z Edinburgu a slecna z Londyna. Vypada to na docela sympatickou particku. Stavime nejdriv k ‘kancelari’, kde dostaneme dokonce caj a kousek piskotove buchty. Moc dlouho se ale nezdrzime a vyrazime tmou na parkoviste, odkud zacina vystup na Mount Batur. Vypada to, ze mame stesti, protoze je uplne jasna obloha, sama hvezda! Kez by to vydrzelo! Jizda trva asi pul hodinky a tak se zanedlouho pridavame k dalsim rozespalym odvazlivcum. Dostavame prideleneho guida a svacinku, no a pak uz vyrazime. Je tma, takze toho moc videt neni, ale obcas stavime a zhasneme celovky a kochame se nocni oblohou. Parada! Zaciname po relativne siroke kamenite ceste, ktera udajne vede az zhruba do poloviny trasy. Misty jsou stoupani docela prudka a ja si rikam, jak se tam to prdiko motorka, co nas pred chvili minule, dostane. Udajne tam lide jezdi prodavat napoje, a snazi se vyjet co nejvys to jde. To je asi do poloviny, kde stavime u mistniho chramu a obcerstvujeme se pred vystupem. Cesta se zmenila v kamenitou pesinu a stoupani je tak prudke, ze casto musite jit po ctyrech. Pri pohledu dolu to vypada jako svetlusky lezouci na kopec. V udoli se vali mlzny oblak, ale Mount Agung, sopka naproti, je videt krasne. V dalce se obcas mihne blesk a osvetluje cely horizont. Kez by to slo zachytit na fotak protoze je to neuveritelna podivana. Mount Agung, sopka na kterou jsem puvodne chtela lezt, ale neslo to, protoze je tam detekovana zvysena vulkanicka aktivita, ted ma nad sebou dym, coz vypada velmu impozantne, ale tak dost desive, kdyz si clovek uvedomi, ze to je sopka!

Na vrchol se vyskrabeme kdyz uz se trochu rozedniva, ale slunicko je jeste porad schovane. Nejde neprestat fotit a stejne fotky uplne nezachyti ten moment. Jste na sopce, koukate na jinou sopku, vychazi slunce a mlha se vali v udoli. Parada. Slupneme toast a vajicko a obloha se postupne barvi do oranzova, jak se slunce vyhupuje zpoza hory. No zazitek! Nas guide nas pak jeste bere primo dolu ke krateru. Vsude tu pobihaji opice coz je trochu divny, kdyz jste skoro ve dvou tisicich na sopce… I Mount Batur je jeste aktivni sopka, takze dole u krateru je videt para, co stoupa nahoru. Ale jet u bezpecno, zadna panika.

A pak uz nas ceka sestup. Stejne jako to bylo na Mount Kinabalu, kdyz clovek najednou vidi, kudy se to lezlo nahoru, tak si rika, jak se sem vubec dostal! Sestup, a teda I vystup, je misty fakt prudky, kamenity, takze to jde dolu pomalu. Kochame se vyhledem do kraje, ale chce to davit pozor, kam clovek slape, obe holky si daly slide po zadku, nastesti je to stalo jen roztrzene kratasy, ale neplanuju se opicit. Druha cast sestupu je klidnejsi, povidame si zatimco jdeme nejdriv pustinou, ale pak policky s cibuli, rajcaty, lilky, a nejruznejsi dalsi zeleninou.

Spokojenost s vykonem, na parkovisti se obcerstvujeme a pak uz se nase cesty deli, protoze ja se do Ubudu nevracim, prestupuju do jineho minivanu – vyrazne mene komfortniho a hlucnejsiho – a mirim smerem Padang Bay na vychodnim pobrezi. Zaslouzena relaxace na plazi, a tak vubec, preci nemuzete byt na Bali a nevidet plaz! To je jako nevidet ovci na Zelandu! Cesta trva asi dve hodiny, takze kratce pred polednem jsem na plazi Blue Lagoon v Padang Bay. Ta bohuzel nevypada tak poeticky jak nazev zni, ale objevuju to fajn restauraci, kde se rozhodnu ulovit neco k jidlu. Zatimco porcuju rybu a zapijim to luxusnim certvym juice koukam do sveho itinerare a vymysim, jak se dostanu na White Sand Beach. Ta je doporucovana jako ‘peknejsi’ a protoze ubytovani je odsud jeste 20 min jizdy, rozhodnu se na odpoledne zakempoat na plazi. Kdyz se probojuju davem nabizejicim mi taxik nebo jizdu lodi, ocitam se na male pesince, ktera posle slov mistni pani vede na plaz. No, plazove to nevypada, ale budu verit mistnim. Dobre jsem udelala, sice se musim vyskrabat pres kopec, ale aspon nemusim kontantne odmitat taxikare. No, a pak uz ji vidim, dole mezi stormy. Shupkam dolu na pisecnou plaz…a pak uz asi tusite sami J Krome par chlapcu, co se me nesmele prijdou zeptat, jestli bych se s imi nevyfotila, tu stravim nerusene odpoledne a do bydleni v Candi Casa dorazim az k veceru. Je to tu oaza klidu, vsude tropicke kytky, lenoska na zaprazi, plaz asi 15 metru…co vic si prat! Bohuzel zacina prset, ale to nevadi, beru destnik (handy they have one!) a jdu se trochu projit po mestecku. Rybarska vesnicka, kde to nejak prehrsel nezije, vetsina jsou mistni nebo turisti, kteri tu prespavaji jednu noc pred tm nez jedou lodi na okolni ostrovy. Ale je tu pohoda a v podniku Angry Cangaroo dokonce i dobra wifi, coz je prilezitost pro to ujisti vsechny ze jsem se sopky zdarne dole. Trochu me znervoznuje cmoud z Mount Agung, dozvidam se od mistnich ze nejake lety byly dneska zrusene a tak kontroluju ten svuj. Vsechno vypada v pohode, a tak se zitra planuju hnedka rano presunout na letiste. Dostate se tu nekam trva vecnost, doprava je silena, takze prestoze cesta je asi 70 km a obvykle trva hodinu a pul, nechabam si pro jistotu tri hodiny. Keep it safe. No a protoze jsem na dnesek psala jen tri hodiny a mezitim se vyskrbala na sopcici kopec, plna zazitku vyrazim brzo spat.