Asia Light: My Bali Adventure

V noci jeste prselo, ale rano uz se probouzim do sice zatazene oblohy, ale na dest to snad nevypada. Nepohrdnu nabidkou snidane, a luxusni certve mistni 100% organic ovoce je jen milym prekvapenim. No a Balinese pancake navrch a muzeme se jit chystat. Mam stesti, protoze dneska probiha v mistnim chramu hinduisticka ceremonie, ktera je jednou za pul roku, a Wayan mi nabidnul, jestli se nechci jit podivat. Dokonce mi pujcuje i mistni outfit, takze se nasoukam do hubene dlouhe sukne a zaclonoviteho ruzoveho topu. Slecna z kuchyne mi pohotove vaze specialnim uzlem zeleny satek kolem pasu, nazouvam zabky (ne na dlouho neb se jedna cestou ke chramu urve, no, o vec min v batohu, zejo!) a vyrazime ke chramu, ktery je asi 5 minut chuze. Pridava se k nam spousta nasnorenych lidi, mali velci, tlusti tenci, deti i staresina. Chram ma nekolik chramu, kazdy zasveceny jinemu bozstvu. Wayan mi se zajmem sype z rukavu vsechna jmena, ktera beznadejne hned zapominam. Nerozumim, co si lide mezi sebou rikaji, a tak jen pozoruji z povzdali. Pokropi me svecenou vodou a nalepi mi, stejne jako ostatnim, na celo ryzi. Ve vedlejsim chramu mezitim zacinaji zpivat a ozyva se i hudba. Kazda rodina z mistni komunity sem nanesla 'obeti' nebo offerings pro bohy takze vsude je spousta mis a osatek s ovocem dalsimi vecmi. Nekdo prinesel cele grilovane prase, co so hovi na velkem plechu. Prostor se plni a lide si sedaji na zem do rad. Discoplinovane si sunadavaji sandale, ktere pouzivaji jako sedatko. Vsude voni vonne tycinky a cmoudiva tycinka je zapichnuta do kazde osatky nebo misy. Dvojice stariku rytmicky zvoni zvonem a mumlaji neco, co usuzuju, ze je modlitba. Skupinka zen zacina tancit a zpivat do rytmu hudby zatimco skupinka deti v bilem – pozdeji se dosvidam, ze jsou to asistenti ‘kneze’, kteri jsou u nej v uceni - vyrazi mezi radami lidi a kropi svecenou vodou a lepi ryzi na celo. Nerozeznaval, kdo je ‘organizator’ a kdo ‘ucastnik’, ale kdyz trojice se sytovinovym pytlem, ve kterem se miha neco, co vypada jako kure, upouta moji pozornost od ostatniho shonu. Nakupi vepredu a ja s hruzou koukam, ze jeden z nich vytahl z pytle zive kure, ktere ted kvika, jakoby tusilo, ze unik je beznadejny. Kdyz se otocim s otazkou na Wayana tak bez jakychkoli emoci oznamuje, ze to kure za chvili umre. A taky ze jo..obradne kropi osatku plnou okvetnich listku svecenou vodou, ale pak muzi nekdo poda obri nuz (vypada spis jako stredoveka maceta)..a ja se radsi koukam jinam, ale proste kureti useknou hlavu.... Pred vsemi, co tam sedi, vcetne deti. Ostatne, nikdo s tim nevypada prilis vzrusene a jediny, kdo se nad tim podivuje jsem ja. Well, cultural difference in your true meaning of the word. Do kvetinove osatky s bambusovymi tycinkami se pak nakape trochu krve, pokropi se svecenou vodou.. a necha se lezet... Po chvili nahle vsichni ztichnou (aniz by je k tomu nekdo vyzyval, nebo aspon mi to tak prijde) a probehnou tri serie modliteb, jedna se zlutymi okvetnimi listky v ruce, jedna z cervenymi a jedna bez kvetin. Kazdy okvetni listek si davaji zeny po modlitbe do vlasu, muzi za ucho. A kdyz uz mam pocit, ze bude po vsem, objevi se muz se sitovym pytlem znovu. Druhe kure prislo na radu….chudak. Tentokrat je mu krk preseknuty pres kokosovy orech, ktery se tim nakrapne. Zatimco muz ‘vrah’ preda telicko bez hlavy prihlizejicimu kolegovi, aby mohl dorozseknout na pul ten kokos, prihlizejici zena kropi vse svecenou vodou. Kdyz je kokos na pul, do zbytku kokosove vody se prikape trocha krve a smicha se zelenou nasekanou ‘travou’. Vytvorena hmota z dalky vypada jako pesto a pomaze se s ni vsechno lezici v kvetinove osatce. Kdyz je hotovo, vse se opet necha lezet. A pak uz se zda, ze se blizi konec ceremonie, protoze nezbyva nez ‘uklidit’ ztelesneni bohu do takove ..emh, vypada to jako kulna na drivi. Jedno po druhe je tam zeny i muzi prenesou na hlave. A pak uz si jen rodiny rozeberou offerings, ktere prinesli, a zeny si je na hlavach odnasi domu rodinam. No, rozhodne ojedinely zazitek, bez kurat by to bylo lepsi…a fotografie asi dopovi pribeh samy!

Vracim Wayanovi pujceny outfit a prevlekam se do kratasu a tilka. Vyrazim smerem na Campuhan Ridge Walk, coz je cesta, ktera vede po hrebeni az do Ubudu. Prochazim kolem ryzovych policek a vesnickami, na obe strany je vyhled na bujnou tropickou zelen. Cesta mi trva asi hodinu a nez se nadeju stezka me vyplivne na hlavni ulici Ubudu. Plno malych obchudku a stanku s tradicnim oblecenim, dverenymi soskami a nadobim, kavou, cajem, umeni, a tak trochu vseho co so vzpomenete. Mnoho kavaren a restauraci, a jeste o moho vic lidi, kteri vam nabizi taxi sluzby nebo mazaz. Skoro se mi zda, ze misto ‘Hello, how are you?’ se tady rika ‘Taxi? Spa? Massage?’ S diky a usmevem odmitam, ac musim uznat, ze po padesate uz zacnete zvazovat, ze byste si na celo napsali ‘Dekuji, ale chodim rada, takze taxi nepotrebuji’. Obcas take zjistite, ze ‘taxi’ nebo ‘massage’ jsou jedina anglicka slovicka, ktera znaji. No, turisti tu jsou evidentne dulezity zdroj mistniho prijmu. Prochazim kolem Ubud Palace a pres mistni trziste zahybam ulici smerem k Monkey Forest, slavnemu opicimi komplexu. Jde o postavtny areal, ve kterem je chram….a k tomu asi 700 opic! Ty si se svatosti rozhodne nedelaji hlavu, takze vesele lezou po vsech sochach, stromech..i lidech! S pobavenim tak muzete sledovat velmi z blizka jejic taskarice a honicky, nektere se pred vami rozvali a cekaji jestli jim nebudete vybirat blechy, jine jen ostrazite cihaji, jestli nemate nejake jidlo. Hupsaji sip o stromech jak se jim chce, no a byla jsem svedky toho, jak se tak cinsky pra zastavit pod vetvi, na ktere si jedna trunila, no a z niceho nic proste zacala curat…chudakovi chlapci na hlavu. Slecna ho duchapritomne rychle odtahla pryc, ale myslim, ze chlapec asi jen doufal, ze je to svecena opici voda. Muzete si v arealu taky koupit banany, tim pak opice k sobe nalakate a vesele vam budou sedet treba na rameni nebo na kline (kdyz mate stesti) nebo na hlave. Vlastne jsou to takovi mistni komici, sledovat je mi vydrzelo docela dlouho a dost jsem se u toho pobavila.

Protoze tu nikde netece pitna voda, musela jsem cestou zpatky mestem ulovit piti. Mezitim bohuzel prisel sileny lijak, takze jsem na pul hodky zavegetila pod strechou pred obchodem. Je zajimave pozorovat zivot mistnich v obdobi destu. Po ulici se vali hromada vody, ale mesto se prakticky nezastavi. Vsichni natahnout igelity nebo ponca nebo gumove oblecky motorky jedou dal, lide chodi proudy vody po chodnicich stej e jako za sucha. Ostatne, stejne vsichni chodi v gumovych zabkach – mozna proto! S destem se na ulici vyroji prodejci destniku a ponc, jen za tu dobu, co jsem sedela pred obchodem jich kolem proslo pet. Je taky legracni, jak vubec neprozivaji to, ze jsou mokri. Obcas vidite deti cele urousane a zrachane, ale rodice se tu rozhodne nehrnou do nejakeho prevlekani. Proste za chvili uschnes…

Kdyz dest trochu polevil, pod destnikem jsem se vydala smerem zpatky, a protoze v zadnem mistnim supermarket jsem nevidela nic vhodneho, co si ulovit k jidlu, zapichla jsem to na chvili v jednom mistnim podniku a dala si luxusni tropicky drink a tempeh curry. Preset sice stale neprestalo, ale misto taxiku (a ze by nabidky jiste byly!) jsem se rozhodla to domu dojit. Dorazila jsem uz za tmy, hupsla do srpchy a pak si zavegetila s certsvym kokosem.

Takze za me Ubud dobry!