Coming home for Christmas...not quite yet but almost!

Je to proste divny. Stejne jako vsude jinde tady maji vanocni vyzdobu, lidi nakupuji darky, v obchodech hrajou koledy, poradaji se vanocni vecirky a restaurace nabizi 'Christmas specials'. Jen teda kdyz u toho chodite v kratasech a zabkach tak je to proste divny. Na adventni venec bych tu mohla oskubat nejakou palmu, ale zrejme by mi to vanocni amosferu stejne nenavodilo. Dokonce jsem jeden vecer zkousela poslouchat vanocni koledy, jako jestli me to navnadi....a ne no. Lis, moje norska kamaradka, ktera ma taky rada snih a zimu, rikala, ze loni se ji tak zastesklo, ze se zavrela doma, pustila klimatizaci na co nejchladneji to slo a sedela tam ve svetru a pila svarak. No, jinak se tu zimne asi moc citit nebudete. Vanocni dekorace tu maji pekne, o ne ze ne, jen proste ty koulicky a svetylka na palme vypada...rekneme nezvykle. No tropy jsou tropy.. A protoze se na Vanoce vyrazim vychladit do Evropy, kde podle poslednich zprav snezi, jsem cela natesena, jen teda asi me ceka docela teplotni sok. Taky jsem si musela projit nezvyklym procesem shaneni zimniho obleceni v zemi, kde celorocne chodite v kratasech...pravda, nakupni centra jsou klimatozovana, takze se neroztecete, kdyz si zkousite vlneny kabat, ale ty couhajici zabky a hole nohy k tomu jsu proste usmevne. Nehlede na to, ze musite trochu vedet, kam jit veci shanet. ne ze byse tu koupit nedalo, ale takove kozacky uplne vsude nemaji, takze rozhodne necekejte desitky druhu na vyber. Ale zadarilo se, v kufru mam peclive slozeny kabat a kozacky a par svetru, no a snad mi nebude zima! Oproti predchozimu baleni na cestytentokrat vsechno to zimni obleceni zabralo mnohem vic mista, uplne jsem odvykla vozit a nosit dlouhe kalhoty napriklad. Znate takovy ten pocit, kdy si na konci leta poprve obleknete do prace kalhoty a jako by neco na tech nohou bylo divne..no, tak jsem se prave nasoukala do jeanu, neb sedim u  gatu a klimatizace tu frci po singapursku (these people love the aircon!), v tasce na me jeste ceka svetr, az ve vzduchu prituhne! Ale ty brdo, tesim se! Uz tyden mam cestovni horecku! Tesim se domu, a i kdzy teprve letim do Londyna a do Prahy se dostanu az skoro za dva tydny, uz budu v Evrope a Londyn uz je jak mamka rekla, za humny... skoro stejna timezone, hodinka a pul letadlem, no kousicek. Takze to v Londyne vsechno pekne rychle sfouknu a pak hura domuuuu! Jak rikam, uz se desne tesim...a uz letim!

My jsme ready na presun do Evropy!

My Bali Adventure Happy End

Mam hroznej hlad a vyrazim na snidani a nakladam si dvojitou porci ovoce. Muj prazdny zaludek to kvituje, takze se kolem devate usazuju u pocitace, pripojuju na wifi a zacinam pracovat. Nic moc exciting to say, jen ficak... V jednu se musim check out z hotelu. Puvodni plan je sehnat nejaky obchod, koupt si neco k jidlo a vratit se pracovat na wifi do hotelove loby. Bohuzel, Indonesia neni uplne vzdycky friently pro pesi...vyjdu do ruchu a hluku a dopravniho silenstvi pred hotel. Dvouprouda obosmerna silnice je plna aut a motorek. Na recepti rikali, ze ochod je asi 300 metru vlevo... bezradne koukam na neexistujici chodnik. Mozna jsem hazarder jezdit na Bali, kdyz tam bubla sopka, ale na tohle nemam. Vracim se do hotelu a usedam v hotelove restauraci a objednavam si mrkvovo pomeracovy fresh. No, a tady zatrunim jako ve sve provizorni kancear az do odpoledne. Dokonce odsud zvaldnu i dva hovory, takze krome trochu osezeneho zadku docela dobry. Let smer Jakarta mam v pul jedenacty vecer, ale rozhozhodnu se vyrazit na letiste s predstihem, protoze doprava vypada blaznive. Normalne cesta trva pul hodiny, tak si nechavam radsi dve hodiny. Nejdriv je vubec hacek sehnat taxik, mladik na recepci mi tvrdi, ze jsou vsechny busy (really?!), ale nakonec mi objedna nejakeho ridice pred jakousi svoji aplikace, zrejme neco jako mistni Uber. Whatever, just get me to the airport! Sedam do klimatizovaneho off roadu a mlady misni ridic, ktery neumi anglicky, se na me zubi ve zpetnem zrcatku a neco porad zvani bahasou. Snazim se o konverzaci, ale ja melu anglicky a on mele bahasou a nic z toho. Shodneme se na 'airport' takze usuzuju, ze to snad bude  vpohode. Provoz je prisernej. Sineme se, obcas stojie uplne, kolem prdi motorky. Po pul hodine cesty nemam pocit, ze jme ujeli vic nez pul kilometru a zacinam byt trochu nervozni. Letiste je sice jen 9km, ale abychom tam timhle tempem vubec dojeli. Na telefonu koukam na mapy na trasu na letiste a dobra polovina ma cervenou linku, jak byste rekli supen dopravy pet. Vyborne. Ridic pousti radio. Obcas neco zvani bahasou, ale obcas hrajou. Je legracni, ze pokazde, kdyz hraje anglicka pisnicka, zesili hudbu a zazubi se na me v zrcatku se slovy 'music music!'. Vlastne docela mile.
No, na letiste - tech 9 km - dorazime po hodine a pul jizdy. Ale jsem tu. Vitejte na letisti Surabaya.
...
Vchazim do stare letistni haly, vsechno vypada omsele a opyskane. Krome mistnich a par Asiatu tu nevidim nikoho, kdo vypada jako Westerner. Citim pohledy lidi a je to divny pocit. Prepazky na check in nejsou moc oznacene, a tak si stoupam do fronty u LionAir. Slecny z prepazek stridave odchazeji a prichazeji, lide cekaji, nevypada to moc organizovane. Kdyz konecne pristupuju k prepazce, slecna nemluvi moc naglicky, ale pochopim, ze musim do jine fronty. cekam tedy ve vedlejsi fronte a pozoruju jak pan prede mnou odbvuje pet obrich krabic zalapenych lepenkou. Podivnost. Prijde na me rada a slecne, verte nebo ne, me posila zpatky k te slecne, u ktere jsem byla! Kdyz ji rikam, ze ta me poslala sem, je ticho. Komunikace neni nic moc protoze slecna mo nemluvi anlicky ale snazim se ji vysvetlit, ze letim az do Singapuru a potrbuju oba boarding pasy. Ukazuju ji booking reference na telefonu. Bere si muj mobil a tupe neco do stare klavesnice. K psani vsema deseti to ma daleko, takze ji i presto, ze booking reference ma 5 pismen, telefon ji stihne trikrat zhasnout takmi ho podava zpatky na PIN, no ale slava hura. Podavam ji muj pas, ale zadna reakce. Za chvili mi jen podava dva boarding pasy. A hotovo. Zadne ID, zadny pas, ani ji nezajimalo moje jmeno! S batohem na zadech odchazim od prepazky a jsem rada, ze nemusim odbavovat zavazadlo, protoze bych se bala, abych ho jetse nekdy videla! Na tabuli odletu najdu svuj let, dobry zacatek, ani nehlasi zpozdeni. Nad schody smerem ke gatum vidim Starbucks. Ve zmeti sedi a podivnosti a podivnych lidi, a celkove zvlasntiho pocit z celeho tohodle prostoru je Starbucks trochu svetylko nadeje. Ptam se paru Americanu, ktery tam sedi, na heslo k wifi. Koukaji na pocitaci na letenky. Myslim, ze dalsi Bali ztracenci... 'I don't know, we are just using our roaming data' rika mi slecna s totalni odevzdanosti v hlase. Trochu jako by rikala 'just get me out of here please, no matter the cost'. Nakonec se mi podari pripojit se na wifi, a pokracuju v dodelavanim meho end-of-year evaluation, ktere musi byt submitted dneska. No a kdyz se blizi devata, zaklapnu pocitac a zamirim najit gate, ze ktereho mam letet. Nebudu lhat, tesim ze, az z tohodle letiste zmiznu. Normalne s letisit nemam vubec problem, ale tady to name nejak psobi desive, sedive, nepratelsky... Uspesne najdu gate, kde dokonce projedou mu jbatoh skenerem. takove veci jako piti nebo kremy a gely do tasticky vedle se tady neresi, proste jen hodite batoh na pas a je to...opet nikdo nechce videt muj pas nebo ID. Nevim, jestli me to uplne uklidnuje, ale usedam na lavicku. Kolem se vali odpadky. dalsi lide ospale cekaji kolem. Ctverice za mnou evidnetne taky cestuje z Bali a podle rozhovoru mam pocit, ze se taky tesi, az odsud zmiznou. Na opryskane tabuli sviti dva lety, jeden z nich do Jakarty, jehoz prepokladay odlet byl ve dve odpoledne (ted je pul desaty!) a udajne teprve tech 'boarding'. venku stoji letadloi Lion Air, ale zatim to nevypada, ze budeme nastipovat. Indikatory na tabuli s meni v 'boarding' na 'delayed' a na 'departed' ..stridaji se detinace a cisla letu a vytvari to zmatek, zejmena kdyz tam ten nouma manualne natuka, ze nas let 'departed' pote, co se to letadlo Lion Air zaparkovane venku da do pohybu. Are you kidding me?! Nikdo nemluvi poradne anglicky, takze je docela tezke vubec zjistit, co s deje! Nakonec se ale zda, ze toltadlo, co parkovalo venku bylo nase, ale protoze tu ty lidi na ten let ve dve odpoledne cekali uz desne dlouho tak je poslali timhle letem a my cekame na dalsi...vyborne. tak hlavne jestli nejaky prijede. Udajne pul hodiny. Hmm... tak uvidime. Behem pul hodiny se na tabuli udaje zmeni asi trikrat, a to vcernte destinace, cila letu a statusu letu. No peklo. Nic co by vas uz v tak nejistem prosredi nplnovalo jistotou. Kolem pul dvanacte se skutecne objevuje cerneve letadlo LionAir. A k memu prekvapeni se u naseho letu rozsvecuje 'boarding'. A kdyz se kratce po pulnoci vzneseme nad zmet svetylek v Surabaye, zacinam mit pocit, ze se snad i do toho Singapuru dostanu!
..
Pristavame kolem jedne hodiny v destive Jakarte. Opet jedno z letist, ktere asi nepatri mezi muje oblibene, rozhodne ne z hlediska toho tady travit noc, ale co nadelas. Domestic terminal je vymeteny a nidke nei znaceny transfer. Potrebuju najit nekoho, koho se zeprat, ale vude je prazdno. Nakonec se ptam jedne slecny, ta mi ale sdeli ze musim na temrina 2D. Vyborne, krome toho, ze ani nevim na jakem terminalu jsem ted, natoz jak se dostat na jiny. Ale ukaze rukou smerem na konec chodby tak s evydavam tim smerem. Jsem v priletove hale a ptam se u dveri stojici slecny a ta mi nereken nic vic nez 'shuttle bus' a ukazuje nekam ven. Vyborne. Vyrazim ven a hledat slavny 'shuttle bus'. Myslim, ze uspesne najdu, kde stavi, ale tyci se tam velka cedule psana bahasou,jedine, co prectu je 7am-20pm...nejdem odbornik ,ale usoudim, ze to znamena, ze autobud jezdi mezi temato hodinami. Vzhledem k tomu ,ze jsou dve hodiny rano tak mavam na kolemjedouci taxik a opet baz ohledu na to, kolik to stoji, se nechavam odvezt na terminal 2D. Slava hura...ted uz nezbyva jen najit tu nejpohodlnejsi lavicku.....

...noc na nejpoholdnejsi lavicce co tam byla...

...
V pul seste rano uz sedim u gatu smerem Singapur. Mnozstvi divnolidi je tu trochu nizsi nez na domestic terminalu, takze se citim trochu lip, Jsem unavena, ale vidina toho, ze se dostanu do Singapuru me drzi nad vodou. Koukam z okynka jak se Jakarta vzdaluje...a pak uz jak se blizime k Singapuru. A verte mi, kdyz dosedame na runway v Singapuru, zaleje me az necekany pocit ulevy a blaha. I am glad to be back. Dobrodruzstvi meko stastny konec, rozhodne mam co vypravet, ale jestli se me ptate, jeslti bych si neco  toho strihla znovu, tak teda ani nahodou! A prestoze mam vetsinou pocit, ze ten napis 'Welcome home' co visi nad elektronickymi prepazkami na imigraci por mistni rezidenty nejak nesedi, tentokrat se nemuzu neusmat, protoze jsem vazne rada zpatky...
...ale znate to, zazitky nemusi byt pozitivni, hlavne ze jsou silne! ;)

My true and unforgettable Bali adventure (ktere ale netreba zazit dvakrat)

Probouzim se jeste pred sedmou a koukam na zpravy. Zuriva sopka vypada jeste vic rozzurene nez vcera. Not good news! Koukam na stranky KLM ohledne letu z Bali do Singapuru....a chvilka napeti, chvilka jiskricky nadeje,..rychle vyhasina, protoze vsechny KLM lety jsou zrusene.

Zurici Mount Agung aneb cas zmiznout z Bali driv nez to bouchne

Mno vyborne...zda se, ze zarazujeme plan B. A vzhledem k tomu, ze vyrazit na Lombok by znamenalo priblizovat se sopce, volim variantu Surabaya. Koukam na letenky ze Surabayi a stale jsou nejake volne. Premyslim, jestli ji mam koupit. Ale na kdy? Trva to tam 12 hodin busem. Ale ani nevim kdy jede. Ani nevim odkud...pry nekde z letiste...Indonesie, tady cas plyne jak se tu lidem chce. Takze 12 hodin muze vesele byt mnohem vic... takze nakonec volim variantu trochu riskantni, ale nakup letenky kdyztak po ceste pres telefon. Ucet, ktery budu mit za data uz ani neresim...bude to bolet, ale jestli ta sopka bouchne a ja jsem tady zaseknuta na dalsi tri tydny jako to bylo tehdy v Evrope po te erupci na Islandu, tak to bude bolet jeste vic...takze balim svych pet smradlavych svestek do batohu a vyrazim na recepci. Slecna vcera vecer rikala, ze tam urcite bude, a ze bude snadne domluvit minibus do Surabayi, ze to bude rychlejsi nez bus, ze tak jezdi sama...perfektni...teda, az na to, ze dorazim na recepci a nikde nikdo. Vyborne. Nechavam jim tam klice (platila jsem vcera vecerm nezdrham bez placeni) a vyrazim naproti, kde vim, ze nabizi transport po Bali. Bohuzel Surabaya je na Jave, takze neuspech. Musim se dostat na letiste. Tam bude nekdo vedet vic a bude tam ztracenych dusi jako jsem ja vic. Prosim slecnu z obchodu aby mi zavolala taxi, ale nidko to nezveda...takze s nadeji, ze se slecna vratila, se vracim na recepci a diky bohu je tam. Jiskricka nadeje ve me svitne, ze by treba opravdu minibus? Kdepak, opet se ji nedari tam dovolat. Pry maji asi jeste zavreno. Vyborne. Prosim ji tedy at mi aspon zavola taxi na letiste. Za pet minut na to sedam do taxiku smer letiste. A co bude dal se uvidi tam. Vystupuju a kolem se mota spousta zmatenych lidi s obrimi kufry, Jsem rada, ze si to straduju jen s jednim batohem! Ptam se jedne slecny z letiste, jestli nevi, odkud jezdi autobus smer Surabaya. Bohuzel me odkazuje na customer service prepazku. No way! Nevzdavam se a ptam se dalsiho cloveka, ze ktereho se vyklub taxikar. Nemluvi moc dobre anglicky ale vysvetluju mu, ze se potrebuju dostat na letiste do Surabaya. 'ja taky', ozve se za mnou. Primota se k nam drobna mlada slecna, mozna o par let starsi nez ja, urcite Francouzska podle prizvuku. na zadech ma velky batoh a je sama. He, vida, mozna jsme tu na stejny lodi! Podari se nam pochopit, ze autobus jezdi z domestic terminalu, a my jsme ted na international, takze sedame do auta s tim typkem, ktery nas za 50tisic susni hodi na druhy terminal, kde skutecne stoji v rade autobusy. No ctyri kola maji, ale ze by to bylo neco kde chcete jet 12 hodin to uplne ne. Vsude je spousta lidi, prvni autubus vypada plne. Prechazim k druhemu, Francouzka je mi v patach. Nastupujeme do autobusu, ohuzel jsme zrovna svedky toho, ze se jedna ze sedacek proste sklapla...proste najednou z ni bylo lehatko....telnata dama se to tam snzi nejak opravit, no sedet bych tam nechtela...ale celkem dobra ilustrace toho, jaka to bude krasojizda. Sedacky jsou prtave a jsou za sebou tak blizko, ze se mi tam nevejdou kolena. Tohle asi nebude nejpohodlnejsi jizda. Batohy hazime na hromadu na zadni sedacky, Francouzska si zalezla k okynku a tak sedim do ulicky. Jeste tam 20 minut je v autobuse zmatek ale pak prochazi security v uniformach a vybira od kazdeho 300 000 za jizdenku. Pak jeste nejakou dobu cekame, bohuzel nidko nevi na co, ale pak se konecne rozjizdime. Nezbyva nez zkusit najit tu nejpohodlnejsi polohu...coz se zda nemozne...protoze cesta bude dlouha. Zda se, ze to trva vecnost, nez se vymotame s mesta. jedeme silene pomalu, v hroznem provozu, kolem se propletaji motorky, lide co vezou deti, nekdo veze klec se slepici, nekdo ma amatersky vytvoreny vozik nebo drzak...vsichni troubi, ale nejak zahadne to asi funguje...no Indonesia for you! ucastnikem provozu bych tu nechctela yt ani za milion. Koukam na letenky a uz to vubec nevypada tak pozitivne jako rano, a to je to jen o dve hodiny pozdeji! Nejprihodnejsi varinatou je LionAir, nizkonakladovka, a budu msuet letet s prestupem v Jakarte. jsem ve stavu, kdy uz mi to je fuk, hlavne se odsud dostat. Ceny jsou priserne, ale jk rikam, to uz je mi jedno. Kupuju letenku, potvrzuju detaily, platim kartou...kterou mi to odmita, tak to zkousim znovu, portal pada, no silenstvi.... Nakonec se mi podari ulovit letenku na ctvrtek vecer, (je streda rano) smer Jakarta, tam je 7 hodin cekani pres noc a pak ranni let do Singapuru, kam bych se mela dostat v patek rano. No, cesta bude dlouha!
...
Obcas si trochu povidame s Francouzskou, cestuje po Asii a ted je na ceste do Hong Kongu za brachou, co je pilot pro Cathay Pacific... veterinarka, ktera si proste rekla, ze chce nejakou dobu cestovat. Jo, aspon nemusis byt v praci, rikam si! to ja touhle dobou uz mela byt v kancelari! No, nema cenu se stresovat, ostatne vetsina meho premysleni je ted o tom, jak si sednou aby to byl oaspon trochu pohodlne. Zacina tu byt vedro a tak otvirame vetraky...ze kterych na nas obcas neco vypadne...kus kury..kus rezaveho plechu...no co. Obcas se ozve podivna rana, jako by nam upadlo kolo? Ale porad jedeme. I kdzy mineme mesto silnice je jenoprouda a uzka a provoz sileny. Klikatme se zatackami, mam pocit, ze nejedeme 10 metru rovne! Supime do kopce a sineme se z kopce...moc rovinek tu neni. Jedeme babanovymi plantazemi, pk podel pobrezi, kde se bouri obri vlny. Sineme se vesnickami, kde si troubime cestu vpred. Obcas predjizdime a ve me trne, jak to dopadne. Motor buraci, otackomer urcite protaci rucicku jak blazen. neni tu nic jako krajnice, proste tam je jen prikop...nebo sraz...nebo ryzove pole.
...
Mam vodu, ale tim to konci. Od rana jsem nic nejedla, ale vlastne asi ani nemam hlad. Kolem jedne vytahne Francouzka kesu orisky, ta si zobnu, ale pak zase jedeme v tichosti, jen za zvuku rvoiciho motoru. Koukame na google maps, jak cesta ubiha hrozne pomalu...ale po sesti hodinach jizdy konecne dorazime na trajekt. cekame v kolone a doufame, ze nebudeme cekat moc dlouho. A mame stesti, nalodujeme se asi pul hodiny pote, co jsme prijeli. Najizdime do zrezavele lodi. Smrad z motoru a vypadu je priserny. Vystupujeme, je fajn se trochu protahnout. Vyrazime na hodni palubu. Z komuni lodi se chrli cerny smradlavy kour. Zadna dovolenkova plavba na jachte teda. Neni jina moznost nez vyskouset zachody na lodi, coz je zazitek ktery neni treba prozit vickrat. Kupuju si dalso vodu, ale na nic jineho nemam odvahu. Na myslenky hladu neni prostor...
...
Davame se do pohybu a opoustime Bali. Zhruba v polovine trasy mezi ostrovy s elod zastavuje. Opiram se o zabradli a koukam na plovouci ostrovy odpadku v mori....a na cerny dym valici se z kominu nasi lode a vsech ostatnich... a je mi z toho smutno. Navic tu stojime a cekame, ze se uvolni nejake molo, kam muzeme pristat. Smrad z motoru je neunsny a tak vyrazim do kajity dovnitr. hraje tam hlasita bizarni hudba, ale aspon se tam da dychat. Uzivam se sezeni na sedacce, kam se mi vejsou nohy! Komfort! Davame se do pohybu a za chvili je cas se presunou opet do autobusu. Protoze nas vita Java!
...
Zacina prset. Leje. Vsude tecou proudy vody a my se sineme kolonou a zeleni bananovych plantazi dal. Cesta moc neubiha, ale s destem se trochu ochladilo, tak aspon v autobuse neni takove vedro. Trochu jsem se sice protahla na trajektu, ale uz mam zase osezeny zadek. Pospavam, poposedavam, koukam z okynka a pravidelne kontroluju pomalu se priblizijici polohu na google maps. Je spatne pokryti a tak ukoluju Honzu, aby mi booknul hotel nekde v Surabaye, protoze zacina byt tma a rozhodne to nevypada, ze dorazime brzy. Autobus se kymaci v zatackach. Obcas nabereme vetve tak prudce, ze se divim, ze to jeste nevymlatilo okynka. Kolem osme vecer stavime u jakesi jidelno/restaurace. Udajne je v cene jizdneho i jidlo, tak asi tady. Vchazime do mistnosti co mi pripomina hodne starou skolni jidelnu. Na dlouhych stolech vepredu jsou rozlozene misky prikryte rozlozenymi novinami. Asi proti moucham. Pozoruju, co si lide ve fronte odnasi v misce, vypada to na mix ryze, nudli, kurete a to cele plave v jakemsi 'vyvaru'. Nevzbuzuje to ve me prilis duvery,  to i pres to, ze jsem vlastne krome te hrsticky kesu orisku nic nejedla. Ryze chutna jako mydlinky, takze to vzdavam po prvni lzici. Precijen cesta autobusem jeste dlouha a nechci riskovat ...Kupuju si dalsi vodu a navstevuju jedny z nejhruznejsich zachodu, ktere jsem za svuj asijsky pobyt potkala.... A po tom vsem jsem snad i rada, ze uz zase sedime v autobuse a jedeme dal. No, a nebudu to prodluzovat, krome toho, ze jsme se ztratili cestou na letiste - a neptejte se me jak to je mozne....proste ridic sjede z hlavni silnice, ktera vede primo tam, a pak se otacite v mini ulickach podivneho sediveho mesta, no a to vsechno lehce po pulnoci.... Musim rict, ze to je jasksi osvobozujici pocit vystoupit po krasnych 16 hodinach z autobusu na letistiv Surabaya. Autobusem po Indonesii asi spis ne priste....zazitek, ale asi stacilo. Chnapnu po prvnim taxikari, tery bohuzel nemluvi anglicky, ale na kalkulacce telefonu mi vytupa cenu, takze sedam na starou kozenou sedacku a mirime do hotelu.  Chvilku jsme zasekli v zacpe ale pak skutecne vystupuju pred relativne luxusne vypadajicim hotelem. Uz skoro nepredpokladam, ze by to slo vsehcno hladce a tak kdyz behem peti minut mirim vytahem do hoteloveho pokoje nemuzu uverit, ze jsem tu. Sedim na posteli, popijim vodu a konecne si poradne umyju ruce....simple things in life...
..je neco kratce po druhe hodine ranni, kdyz konecne uleham do postele...zit dobrodruzny zivot je drina, ale jsem tu!

My unplanned Bali Adventure aneb zaseknuta na Bali

Den nezacina dvakrat nejlip, kdyz zjistim, ze snidane se sklada z podivne vypadajiciho toustu a par okoralych kousku papaji. Vzdavam to tedy a vyrazim na zdravotni beh po plazi. I will need my brain, I need to keep myself sane! No, a pak uz mirim rovnou pres ulici do jedne z restauraci. Wifi v hotelu je na prd, a tak pribaluju pocitac s planem pracovat z restaurace. Objednavam si mangovy juice a kokos a zacinam pracovat. Pisu na HR, ze jsem zaseknuta na Bali, nastesti jsou vsichni understanding! Wifi jede dobre, no aspon neco funguje jak ma. Sedim na verande s vyhledem na more, asi byste rekli, co by za to kdo dal a co ze si stezuju, ale verte mi, radsi bych z tohodle ostrova zmizla...Don't get me wrong, it is a lovely place here, but trust me, you don't necessarily want to be here with an angry volcano behind your back... Sopka zuri, letiste je na dalsi den zavrene, a ja jen doufam, ze ho zitra pusti, jinak jsem v kybli. Mangovy juice je vynikajici, nemuzu se ho nabazit. Slecna se rechta, kdyz si po tretim objednam dalsi. Dokonce mi nabizi specilani bonus ‘only for you’, do dalsiho drinku primicha jeste papaju a ananas, no mnam! Kolem poledne se mi vybije pocitac, tak prosim o ucet. Kdyz ale zminim, ze prijdu zpatky na veceri, jen co si nabiju pocitac, pohotove nekde vystrachaji prodluzovacku a pres pulku verandy mi natahnou zasuvku az ke me. No uznejte, to je customer service! Behem odpoledne nakraci do restaurace skupinka mistnich muzikantu a protoze u stolu za mnou sedi particka cinskych turistu, zacnou nejakou cinskou lidovou, usuzuju z toho, ze vsichni Cinani zacnout zpivat taky! No vtipny!

Koukam na zpravy, ktere mi ale usmev z tvere spis berou a nenaplnuji prilisnou jistotou, ze zitra Denpasar letiste otevrou, a tak nezbyva zacit vymyslet plan B. Jsou dve moznoti – letiste na Lomboku nebo letiste na Jave. Koukam na letenky z obou mist, no nejake jeste jsou. Na Lombok bych musela nejdriv do Padang Bay (jo, to je zpatky tam, co jsem byla), odtud lodi a pak busem nebo taxikem. Cele to vypada tak na 8 hodin. Letiste na Lomboku neni moc velke a nemaji tam moc letu, v pondeli bylo zavrene, ale ted se zda, ze to pustili. Jen j to teda bliz te sopce, tak nevim nevim… No a druha varianta je Surabaya, coz je podle googlemaps nejakych 11 hodin. Nic, co chces, ale aspon je odtud vic letu…a vzdalovala bych se od zuriciho vulkanu. Na oba plany budu potrebovat mit hotovost, takze vyrazim najit smenarnu. Netrva dlouho a vracim se s dvema miliony v padesatitisicovych bankovkach… tyhle meny me vazne bavi! Vracim se zpatky do restaurace na wifi, pracuju, dam si veceri, sleduju mistni brisni tanecnice a more, piju kokos a doufam, ze zitra to klapne…. Protoze nic jinyho nez doufat nemuzu. Nez jdu spat tak si zabalim, protoze hrozi, ze to rano bude muset byt rychla akce…a rychle – a spravne – rozhodovani... 

Mrtva divnoryba :(

Muje dnesni kancelar...a snidane..

A vecere...nebo obed..neco mezi tim...

My Bali Adventure - Den kdy se to vsechno nejak zvrtlo

Protoze jsem usnula uz v osm, probudila jsem se jeste pred budikem, no a kdyz ti je tu more tak kousek, tak jsem se vyrazila vykoupat. Paradicka, nikde nikdo, more sumi a vlni, no krasne rano! Nechtelo se mi pryc, ale neda se nic delat. Slupnu luxusni bananovou palacinku a vysosam posledni kapicky mangoveho juice a pak uz se vydavame na cestu na letiste.

V tuhle chvili jeste netusim, ze moje Bali Adventure bude mit necekane pokracovani…..

Vsechno zacina tim, ze na tabuli odletu jsou vsechny lety ‘cancelled due to volcano’. Takze nejen ze nikam dneska neletim ja, ale ani tech million dalsich lidi, co tu v tom zmatku je se mnou. Skoda,ze nic nedali na stranky driv…mozna to tam byla rano, ale tim, ze jsem vyrazela brzy, asi to jeste nebylo aktalizovane..no to je jedno, kazdopadne musim zjisti, co se tu do haje deje. Zmatek, spousta lidi, spousta z nich rodiny s detma, obri kufry, no to musi byt parada. Bohuzel se ukazuje, ze jedina cesta neco zjistit je u aerolinek….kde je obri fronta….ve ktere nakonec stravim 5 hodin. Welcome in hell! A cekaji vsichni. Rodiny s detmi, duchodci, indicke rodinne klany, ktere se svymi tremi prestupy letu situaci rozhodne nezrychluji. Kolem fronty krouzi mistni secutiry, mladici so neumi poradne anglicky, a kterym je to asi vsecno trochu burt. Hlavne se usmivat. Lide si u nich stezuji, ze se ve fronte predbiha, ze to nepostupuje…no asi si to dovedete predstavuit. Nebo mozna vlastne asi spis ne. Proste silenstvi. Bavim se s partickou Australanu, kterym vcera vyprselo jejich 30denni vizum, takze navic musi na immigration vyresit nejake emergency vizum. So I am lucky at least there! Davem se nakonec rozsiri, ze u prepazky nam bud vrati penize nebo prebookuji let. Bezva, tak aspon vim, proc tu cekam. Personal letiste rozdava vodu a svacinky. Dobra taktika, hladovi lide by to tady uplne znicili. Podel fronty chodi spousta fotografu, novinari si vybiraji lidi na nataceni rozhovoru,  a ja si vzpominam na to, kdzy ve zpravach vzdycky hlasi ‘turisti se zasekli nekolik hodin v destinaci X ..’…ah well, now it is me being stuck here. Na Bali je jedine letiste – Denpasar – takze neni alternative. Nejblizsi jine letiste je na sotrove Lombok, ktery je na vychod od Bali, asi 8 hodin jizdy busem a lodi, ale bohuzel tohle letiste je taky zavreny. Dalsi varianta je letiste na Jave z mesta Surabaya. To je krasnych 12 hodin jizdy budem a lodi. Nejdriv jsem planovala nechat si prebookovat letenku, ale vzhledem k tomu, ze Australane to takhle uz udelali a dnes tu skejsli znovu, tak asi zacinam premyslet, ze si necham vratit penize, ale uvidime. Kdyz se nakonec sstanu k prepazce a zjistuju, ze s Air Asia je nejblizsi volny let 1.prosince, rozhodnu se nechat si vratit penize. S jinou aerolinkou musi byt volne lety nekdy driv. Doufam. Je kolem pate odpoledne, kdyz opustim frontu. Od bananove palacinky rano jsem nic nejedla. Potrebuju na wifi. Usedam v nejblizsi kavarne a vyndavam pocitac. Jak osviceny moment si ho vzit! Nejdriv volne letenky jsou s KLM 30. Vecer. Musim se rozhodovat rychle a tak bookuju tuhle letenku. Pisu sefovi, ze jsem tu zasekla, jeste ze je tak understanding. Ted uz jen sehnat misto na spani. Nastesti je kolem spousta hotelu, takze bokuju jeden a kolem seste hodiny konecne opoustim letiste. Jsem vycerpana. Peklo. Hotel nevypada jako na fotkach, ale oukej. I am beyond caring. Musim se najist. Podel plaze jsou jedna vedle druhe seafood restaurace tak do jedne vyrazim. Na obchod tu totiz zapomente. Objednavam si kokos, mix fruit juice a rybu. Usazuju se na plazi – jako ze mate fakt ty stolecky a zidlicky na tom pisku na plazi, koukam na rozbourene more a mam takove tuseni, ze tohle bude jeste dobrodruzstvi.

..a to jsem stale jeste netusila jake….

Dobre rano!

Snidane! 

Tohle na tabuli odletu videt nechcete...

Odmena za pekelny den na letisti

My Bali Adventure - Day 4

Budik zvoni ve 2:00. Veci mam pripravene, takze se jen oblikam, nacpu poslednich par do batohu a pet minut pred pul nastupuju do pristaveneho minibusu, kde se pridavam ke trem oslapym Britum. Mlady par z Edinburgu a slecna z Londyna. Vypada to na docela sympatickou particku. Stavime nejdriv k ‘kancelari’, kde dostaneme dokonce caj a kousek piskotove buchty. Moc dlouho se ale nezdrzime a vyrazime tmou na parkoviste, odkud zacina vystup na Mount Batur. Vypada to, ze mame stesti, protoze je uplne jasna obloha, sama hvezda! Kez by to vydrzelo! Jizda trva asi pul hodinky a tak se zanedlouho pridavame k dalsim rozespalym odvazlivcum. Dostavame prideleneho guida a svacinku, no a pak uz vyrazime. Je tma, takze toho moc videt neni, ale obcas stavime a zhasneme celovky a kochame se nocni oblohou. Parada! Zaciname po relativne siroke kamenite ceste, ktera udajne vede az zhruba do poloviny trasy. Misty jsou stoupani docela prudka a ja si rikam, jak se tam to prdiko motorka, co nas pred chvili minule, dostane. Udajne tam lide jezdi prodavat napoje, a snazi se vyjet co nejvys to jde. To je asi do poloviny, kde stavime u mistniho chramu a obcerstvujeme se pred vystupem. Cesta se zmenila v kamenitou pesinu a stoupani je tak prudke, ze casto musite jit po ctyrech. Pri pohledu dolu to vypada jako svetlusky lezouci na kopec. V udoli se vali mlzny oblak, ale Mount Agung, sopka naproti, je videt krasne. V dalce se obcas mihne blesk a osvetluje cely horizont. Kez by to slo zachytit na fotak protoze je to neuveritelna podivana. Mount Agung, sopka na kterou jsem puvodne chtela lezt, ale neslo to, protoze je tam detekovana zvysena vulkanicka aktivita, ted ma nad sebou dym, coz vypada velmu impozantne, ale tak dost desive, kdyz si clovek uvedomi, ze to je sopka!

Na vrchol se vyskrabeme kdyz uz se trochu rozedniva, ale slunicko je jeste porad schovane. Nejde neprestat fotit a stejne fotky uplne nezachyti ten moment. Jste na sopce, koukate na jinou sopku, vychazi slunce a mlha se vali v udoli. Parada. Slupneme toast a vajicko a obloha se postupne barvi do oranzova, jak se slunce vyhupuje zpoza hory. No zazitek! Nas guide nas pak jeste bere primo dolu ke krateru. Vsude tu pobihaji opice coz je trochu divny, kdyz jste skoro ve dvou tisicich na sopce… I Mount Batur je jeste aktivni sopka, takze dole u krateru je videt para, co stoupa nahoru. Ale jet u bezpecno, zadna panika.

A pak uz nas ceka sestup. Stejne jako to bylo na Mount Kinabalu, kdyz clovek najednou vidi, kudy se to lezlo nahoru, tak si rika, jak se sem vubec dostal! Sestup, a teda I vystup, je misty fakt prudky, kamenity, takze to jde dolu pomalu. Kochame se vyhledem do kraje, ale chce to davit pozor, kam clovek slape, obe holky si daly slide po zadku, nastesti je to stalo jen roztrzene kratasy, ale neplanuju se opicit. Druha cast sestupu je klidnejsi, povidame si zatimco jdeme nejdriv pustinou, ale pak policky s cibuli, rajcaty, lilky, a nejruznejsi dalsi zeleninou. 

Spokojenost s vykonem, na parkovisti se obcerstvujeme a pak uz se nase cesty deli, protoze ja se do Ubudu nevracim, prestupuju do jineho minivanu – vyrazne mene komfortniho a hlucnejsiho – a mirim smerem Padang Bay na vychodnim pobrezi. Zaslouzena relaxace na plazi, a tak vubec, preci nemuzete byt na Bali a nevidet plaz! To je jako nevidet ovci na Zelandu! Cesta trva asi dve hodiny, takze kratce pred polednem jsem na plazi Blue Lagoon v Padang Bay. Ta bohuzel nevypada tak poeticky jak nazev zni, ale objevuju to fajn restauraci, kde se rozhodnu ulovit neco k jidlu. Zatimco porcuju rybu a zapijim to luxusnim certvym juice koukam do sveho itinerare a vymysim, jak se dostanu na White Sand Beach. Ta je doporucovana jako ‘peknejsi’ a protoze ubytovani je odsud jeste 20 min jizdy, rozhodnu se na odpoledne zakempoat na plazi. Kdyz se probojuju davem nabizejicim mi taxik nebo jizdu lodi, ocitam se na male pesince, ktera posle slov mistni pani vede na plaz. No, plazove to nevypada, ale budu verit mistnim. Dobre jsem udelala, sice se musim vyskrabat pres kopec, ale aspon nemusim kontantne odmitat taxikare. No, a pak uz ji vidim, dole mezi stormy. Shupkam dolu na pisecnou plaz…a pak uz asi tusite sami J Krome par chlapcu, co se me nesmele prijdou zeptat, jestli bych se s imi nevyfotila, tu stravim nerusene odpoledne a do bydleni v Candi Casa dorazim az k veceru. Je to tu oaza klidu, vsude tropicke kytky, lenoska na zaprazi, plaz asi 15 metru…co vic si prat! Bohuzel zacina prset, ale to nevadi, beru destnik (handy they have one!) a jdu se trochu projit po mestecku. Rybarska vesnicka, kde to nejak prehrsel nezije, vetsina jsou mistni nebo turisti, kteri tu prespavaji jednu noc pred tm nez jedou lodi na okolni ostrovy. Ale je tu pohoda a v podniku Angry Cangaroo dokonce i dobra wifi, coz je prilezitost pro to ujisti vsechny ze jsem se sopky zdarne dole. Trochu me znervoznuje cmoud z Mount Agung, dozvidam se od mistnich ze nejake lety byly dneska zrusene a tak kontroluju ten svuj. Vsechno vypada v pohode, a tak se zitra planuju hnedka rano presunout na letiste. Dostate se tu nekam trva vecnost, doprava je silena, takze prestoze cesta je asi 70 km a obvykle trva hodinu a pul, nechabam si pro jistotu tri hodiny. Keep it safe. No a protoze jsem na dnesek psala jen tri hodiny a mezitim se vyskrbala na sopcici kopec, plna zazitku vyrazim brzo spat.  

Mount Agung jeste ve tme..

Jsme tu!

Snidane se sopkou

Dobyto!

Krater Mount Batur

Pohled pri sestupu

Vypada rozcilene!

Kamenity sesup dolu

Az tam dolu musime zase slezt

Lilkove pole

White Sand Beach v Padang Bay

A tady dnes slozim hlavu!

My Bali Adventure - Day 3

Probouzi me slunicko, coz je super, tak se vyplizim ven do kuchyne. Tentokrat menim bananovou placinku za omeletu a uzivam si uzasne cerstve mango. Mnam! Doted jsem mango nemela moc rada, ale tohle proste chutna jinak, a je vynikajici! Taky se seznamuju s Nicol, britskou damou, ktera cestuje po Asii. Padesatnice puvodem z Manchastru se popisuje jako spiritualistka (zni jako desiva kombinace,zejo!), ktera v Britanii opustila svuj business spiritualnich kurzu a ted cestuje, medituje a pise knihu. Fair enough... No a protoze stejne jako ja ma v planu jet se podivat na ryzove terasy, Wayan nam nabidne, ze nas sveze a udela nam takovou tour. O problem s dopravou min, a tak za par minut sedime v aute smer Tegallalang na sever od Ubudu. Je krasny den a ryzova policka vypadaji tak uhledne! Ryze vsude, vsude sama ryze. Mijime spoustu 'placatych' ryzovych policek, kde se sklizi uroda v ruznem stadiu. Mistni v ryzovych kloboucih na parnem slunci stoji v rozbahnenych polich s ruznymi druhy ryze. Je fascinujici videt, kolik lidske prace (v sakra narocnych podminkach) jde do kazdeho zrnicka. Na obrich plachtach pred domy se susi hromady ryze, vsude ryze. Kolem to cmudi prdici auta a motorky, nekde si uprostred ryze hovi kocka, slepice...mate tu pocit, jako by se zastavil cas. Prijizdime k ryzovym terasam, ktere vydadaji jako z modelu! Fascinujici, fotky to bohuzel tak docela nazachyti. Mistni se vam hned snazi nacpat suvenyry, pohledy, piti ...cokoli za co se daji ziskat penize. Schazime dolu po jednotlivych terasach, vsude ryze! Slunicko pece, no pracovat v tomhle na ryzovem poli cely den je drina!
Zaplnim telefon fotografiemi a pak sedame zpatky do auta a Wayan nam nabizi prohlidku mistni rezbarske dilny, udajne nejvyhlasenejsi na Bali. Drevene sochy vyrabi pro mistni palace a luxusni hotelu po celem svete. 'Zrovna vcera jsme posilali jednu sochu do Nemeckaa jedno do Botswany do hotelu,' popisuje mi vrascity starik. V dilne maji nescetne neuveritelne propracovanych exponatu. Impressive work indeed! Protoze jsme tu sami (a mozna taky protoze Wayan vypada, ze ma kamose snad vsude!) ukazuji nam i vlastni dilnu. Na zemi tam kolem obriho kusu dreva, ktery vypada jako hodne tlusty ram dveri (coz udajne taky je) sedi asi 6 muzu, kazdy ma hromadku ryznych nastroju, rejpatek ruzneho prumeru, a na sve strane si rype... prace, ze ktere ja bych zesilela delat to cely den. Nidko z nich nemluvi anglicky, ale vsichni se zubi (ac nekdy s bezzubou pusou). Vypadaji spokojene..a asi i jdou. Pracuji na objednavce dveri pro kralovsky palac...zakazka co bude trvat asi 6 mesicu! Tomu se rika rucni vyroba! V dalsi fazi vidime sestici zen v mistnoch kostymech, ktere vyrezane ornamenty dveri nebo desky brousi smirkovym papirem. 'Tady zeny tvrde pracuji,' vysvetluje majitel dilny zatimco damy se usmivaji. Odjizdime, damy stale brousi dal, s usmevem, obcas si asi o necem povidaji, ale vypada to, ze takhle to jde kazdy den...
Dalsi zastavka jsou Holy Springs, misto na ktre bych sama asi nutne nemusela, ale Nicol se tam chtela podivat, tak proc ne. To jsem jeste netusila, co ceho jsem se namocila. A doslova! Holy Springs je posvatne misto s posvatnou vodou, ktera je chrlena z nekolika 'trubek' podle ruznych bozstev. Mistni se sem chodi modlit a 'omyvat' posvatnou vodou. Vstup do chramu je povoleny vsem, jen musite mit sarong, coz je vlastne takovy satek, ze ktereho si udelate dlouhou sukni. No, a protoze sarong tam jde i pujcit, Nicol se rozhoduje, ze si ho pujci a pujde se 'namocit' do te svate vody. Kdyz se oba podivaji na me s otazkou jestli to chci zkusit taky, je mi jasne, ze 'ne' neni accptable odpoved. Behem nekolika minut se tak zahalena v pujcenem zelenem sarongu s cervenym paskem namacim do posvatne vody. Jak Wayan vysvetlil, pristupujete jednotlive pistupne ke kazdemu 'chrlici'. Pomodlite se, oplachtene si oblicej, pak se trikrat napijete a pak strcite pod proud vody celou hlavu. A takhle to pokracuje u kazdeho dalsiho. Trochu s rozpaky zjistuji, ze v 'nadrzi' si to mezi nami brousi ryby....ah well, experience I guess... No, zazitek. Kdyz vylezeme a prevlekneme se do sucha, a cekame az se prezene lijak, na Wayanovu otazku, jake to bylo jsem trochu rozpacita a volim trochu diplomatickou britskou odpoved 'It was interesting!'.
Presouvame se do nedaleke restaurace mezi ryzovymi poli na obed. Par veci na taliri se nam nepodari uplne identifikovat, ale celkove chutne. Cestou na vyhled na Mount Batur jeste stavime na kavove plantazi s ochutnavkou. Prinesou nam 12 ruznych mistnich kav a caju, z nichz u me boduje asi nejvic kokosova kava. S timhle mnozstvim kofeinu v krvi budu bzucet cele odpoledne! ukazuji nam proces prazeni kavy a take mistni specialitu - cibetkovou kavu (Luwak coffee), jejiz kavove boby jsou vykadene cibetkou, takovym chlupatym zviratkem neco mezi myvalem a liskou...
Pres vyhlidku na Mount Batur (to je ta sopka na kterou dalsi den polezu na vychod slunce) se vracime zpatky, na vecer je v planu navsteva misntiho nocniho marketu...coz musim uznat byl take zazitek. Asi nic co bych musela mit znovu, ale sezenete tam vsechny podivnosti, hemzi se to tam mistnimi, s hygienou si tam hlavu nedelaji ..ale da vam to vhled do toho, co pro mistni znamena vyrazit na veceri! Rozhodnu se koupit si dve manga na zitrejsi brzkou snidani pred vystupem. Dama mi vezme dve manga, co jsem si vybrala, da je do pytliku, prihodi dalsi mango, dva kusy ovoce co nedokazu identifikovat a asi sest mandarinek. Vse da na vahu a rekne si o 10 000 rupii...to je asi jeden singapursky dollar, nebo 50p v librach! Paradise! Podekuju a ona vypada blazene.
Doma si pochutnam na mangu, ke kteremu mi Wayan jeste pridal dragonfruit a jedno svoje mango (prece musim ochutnat ktere je lepsi), pak si jen nachystam batuzek na odjezd ve 2:30 rano a s brichem plnym manga usinam. Drzte palce at je zitra pekne!

Holy Springs ...rozhodne zazitek!

Obed v ryzovych polich

Vykadene kavove boby od cibetky

Vyhled na Mount Batur

Tofu s arasidovym sauce a zeleninou

..jak rikam, koupite tu vsechno...i zlatou rybku!