Dest a slzy

Vcera byl smutny den.

Ale protoze sedet a koukat na zatazenou oblohu by na tom nic nezmenilo, vydala jsem se na vyjizdku na kole...vycistit si hlavu, kdyz uz nic jineho.

Bylo sedivo a vlhko jako v pralese, relativne konsistentne celych prvnich 35 km. Kdyz jsem ale konecne vyjela na sever a unikla provozu, najednou na me kaplo. A pak znovu...takove ty pomale obri pleskance, o kterych vite, ze za chvili prijde lijak.
Nebylo se zrovna vubec kde schovat, tak jsem proste jela dal.... a stastnym utocistem ve slejvaku se mi stala mistni farma - Bollywood veggies. Dojela jsem sice uz uplne mokra, ale protoze jsem to domu mela jeste daleko, byla jsem vdecna za strisku v zelene oaze.

Pozorovala jsem provazce vody co se valily z nebe.
Singapur plakal.
Kapky se hromadily na barevnych kvetech a obcas se skutately po kraji a kaply na zem. Jako slzy, co se kutali po tvari, a pak skapnou do kapesniku, kde se zmeni v mokry flicek.

Dest ne a ne prestat. Slzy se valily dal a dal.

Bude uz sedivo naporad?

Vzpominala jsem na ty slunecne dny. Kdyz jsme se spolu smali a podnikali vylety venku. Meli bychom vzpominat na to pekne. Happy old days.
A ostatne, kazdy sedivec preci prejde, vitr rozfoukne mraky a slunicko zas vykoukne. A vsechno bude zase trosku pozitivnejsi. Bude asi nejakou dobu trvat, nez se z deste otrepeme a ususime triko... a nejake kousky mozna zustanou mokre naporad, jako pamatka na ten dest.
Ale urcite bude zas pro co se smat.

Bude zase jasno.
Slzy uschnou.
Dest zbyde jako vzpominka.
A vyjizdka, at je jakymkoli smerem, nebo jakkoli dlouha, bude zase pokracovat.

Vitej v raji

Nedelni vylet aneb dobyti Mount Mitake a Mount Otake

Stejne jako minule, i tenhle vikend jsem se rozhodla vyuzit jeden den z vikendu na unik z mesta. Tentokrat jsem na vylet mela spolecnost, coz byla vlastne docela mila zmena. Pocasi tentokrat tak luxusni nebylo, a kdyz jsme rano vyrazeli na vlak a teplomer ukazoval 11 stupnu, rikala jsem si, ze v tech 1200m, kam se chystame vylezt, bude asi docela kosa…teplotni sok oproti Singapuru rozhodne!

Cile vyletu byly dneska vlastne dva. Prvni byl vrchol Mount Mitake, ktery ma asi 950m a na jeho vrcholku je posvatny chram. Do kopce se da nablizit lanovkou, ale my se misto toho vydali na vyslap pesky. Z vrcholu Mount Mitake byl pak plan vydat se na Mount Otake, ktera ma asi 1230m a slibovala nejake vyhledy do kraje, vcetne povinneho pohledu na Mount Fuji. Bohuzel bylo zatazeno, takze to s viditelnosti do dalky nebyla zadna hitparada, ale tak vylet kvuli pocasi nezrusite zejo!

Vyrazili jsme smerem hlavni vlakove nadrazi – Shinjuku station. Osobne bych se asi vykodrcala trochu driv, ale nakonec jsme mirili na vlak v deset. Stejne jako minule jsem mela screenshoty nazvu zastavek, ktere jsem pri nakupu jizdenek ukazala panovi za prepazkou. Ten mi s pokyvanim hlavy vysolil dve jizdenky, ale cena se mi zdala nejaka silene nizka, pamatovala jsem si, ze minule jsem platila asi ctyrikrat vic! Pro jistotu jsem mu jetse jednou ukazovala nasi trasu a ujistovala se, ze nam dal jizdenky na spravnou stanici. Vsehcno odkyval a poslal nas na nastupiste 12, coz se shodovalo jak s jizdnim radem na nadrazi, tak moji aplikcai, takze jsem si rikala, ze je snad vsehcno v poradku. Museli jsme prestupovat (primy rychlejsi vlak ujel brzo rano), ale vsechno tu jezdi neuverielne na cas, takze se muzete spolehnout, ze budete vystupovat na minute presne podle jizdniho radu. Na nadrazi ve stanici Tachikawa jsme se podle instrukci presunuli na jine nastupiste a chvilku se snazili rozsifrovat, jaky vlak nas doveze smer Mitake, a nakonec zjistili, ze budeme mist prestoupit jeste jednou. No nevadi, v Ome jsme se vykulili z vlaku a nakulili do protejsiho vlaku. Jen pro jistotu se jeste ptam nejakeho pana, co vypada jako strojvedouci (jestli tun eco takoveho maji), jestli ten vlak jede smer Mitake. A on ze to musime zpatky, ze Mitaka je opacnym smerem. Tak mu rikam, ze ale odtud jsme prijeli, a opakuji, ze mirime smerem Mitake. A on se chytne za hlavu a rika ‘aha, Mitake a ne Mitaka, tak to jo, smerem Mitake jste ve spravnem vlaku’….jako vazne, jaka pravdepodobnost je, ze budete mit vestejnem smeru zastavku Mitaka a Mitake?! No spravny vlak jsme zvladli, ale legracni bylo, ze koukam na tu jizdenku, co nam pan u okynka v Tokyu prodal….a tam vesele stoji Mitaka. No vida, to vysvetluje, proc ta jizdenka byla tak levna! Mitaka je totiz asi jenom na tretine cesty co je Mitake….no co na to rict? Ocekavali jsme, ze nas ceka jeste slozite vysvetlovani situace pri vystupu, ale mistniho pana za prepazkou plne zamestnala skupinka zmatenych cinskych turistu, takze jsme tam chvilku nesmele postavali a cekali, co bude, ale pak to vzdali a proste prosli ven.

Hned pred stanici bylo informacni centrum, kde slecna mluvila anglicky, a dokonce nam poskytla i anglickou mapku a poradila, ze pokud nechceme jet lanovkou, je nejlepsi vydat se nedriv pesinkou podel reky, je to pry hezci cesta. Vysvihli jsme arigato a vyrazili podle doporuceni uzkym chodnickem proti proudu reky. Cestou jsme pozorovali trenujici kajakare, co blbli v perejich, a kdyz nas videli fotit, zacali blbnout jeste vic. Meli takove pidi kajaky, ve kterych museli sedet v tureckem sedu (nebo museli mit fakt kratk nohy) takze se s nim dalo aso docela dobre rejdit. Voda vypadala ledove, ale evidentne borcum v neoprene bylo dobre. Pesinka nas zavedla dal pres most, a pak uz prudkym stoupanim od reky nahoru smerem zacatecni stanici lanovky. Od ni cesta zostra stoupala serpentynami nahoru lesem. Obas bylo skrz stormy videt do kraje, ale nic moc na foceni neb vzdycky byly stormy v popredi. Funeli jsme to nahoru, a po chvili si vsimli, ze stormy podel cesty maji cisla. Zacinali jsme nan eco kolem 860 a postupne cisla klesala. Spekulovali jsme, jestli u stormy 1 bude vrchol, ale zatim to spis vypadalo, ze u jednicky pojedeme zpatky k 860. Nejaci ocislovani ubozaci byli docela legracni, nekde to byl uz jen parez co smutne trcel u cesty. Jindy to byly obri stare stormy s korunami vysoko se tycicimi k bohuzel dnes zatazene obloze. Slunicko se teda snazilo a obcas nas nejakym paprskem polechtalo, ale k azuru daleko.

Vrchol Mount Mitake byl takovy zvlastni, nepripadali jste si totiz – krome toho zpoceneho tricka – jako na vrcholu. Byla to skoro takova mini vesnicka v kopci. S chramem na vrcholu dlouheho schodiste. Odtud pak vedla pesinka dal do lesa, nekdriv se vlnila podel uboci a pak stoupala po stridave udusane cesticce, kamenitym stoupanim a misty skrz vysoke koreny nahoru do kopce smer Mount Otake. Obcas byl nekde vyhled skrz stromy, ale moc k memu zklamani tu moc fotogenickych prilezitosti nebylo. Navic, protoze jsme vyrazili relativne pozde, trochu nas nahanel cas, abychom jako kamzici stihli zhopsat dolu a chytnout posledni jizdu lanovkou dolu. To byl taky docela zazitek, trosku vzpominka na jizdu na Petrin, jen teda s trochu jinym vyhledem… Navic se pocasi umoudrilo a mraky, sice bohuzel az pozde odpoledne, se rozpustily, takze aspon par ulovku s modrou oblohou mam!

Ale kazdopadne vylet uspesny, s 22 kilometry v nozkach jsme se dokodrcali zpatky a ja byla rada za horkou sprchu, precijen ty singapurska teploty jsou trochu jine…ac musim rict, ze odfrknout si od toho vlhkeho lepiveho horka je skvele!

No, a ackoli jsme meli jeste jeden pracovni den v Tokyu pred nami, nedelni vecer byl posledni, co jsme zustavali. A zda se, ze ac jsem si obcas nebyla uplne jista, jestli sef moje napady na vejletovani uplne kvituje, myslim, ze byl nadsen…a pracovne asi vsehcno taky uspech, a neni lepsiho zakonceni nez navstivit mistni sushi bar na veceri…..priznavam se, byla jsem v raji!! Mnaaaaam!

Tokyo opet nezklamalo, a Japonsko porad zustava na mem seznamu destinaci, kam bych se jednou chtela nepracovne podivat na nejak dyl. Kdy to zatim nevim, ale pracovne budu zpatky koncem kvetna, a musim rict, ze uz se zas docela tesim.

Takze arigato Tokyo, navidenou v kvetnu!

Malir u reky

Barevna lanovka na Mount Mitake

Zoufalec 438

Z 354ky zbyly jen trisky a par polinek...

Slunicko skadli svymi paprsky skrz stromy

Uz jen 139 do cile!

Chramove schodiste na Mount Mitake

Sovi lavicka

Tohle mi prislo skvely - schod, ze kteryho kouka tahle potvurka!

Chram na Mount Mitake

Prvni vyhledy

A jsme tu!

Odpoledne se vyjasnilo abylo videt do kraje, v daleke dalce je Tokyo

Skoro jako u nas ve skanzenu!

Vyhledy z lanovky

Loucime se s Japonskem....v letadle jsme dostali zmrzlinu s prichuti sakury...

Mno, asi uz jsem jedla lepsi, ale neslo to nevyzkouset!

Cherry blossom madness aneb Tokyo a kvetouci sakury

Tyden byl s tim vsim cestovanim a meetingovanim docela vycerpavajici, takze jsem byla rada, ze si o vikendu muzu trochu odfrknout, a vychutnat si vsechny druhy smoothie, ktere mistni snidanovy bar nabizel (bylo jich celkem pet a k tomu jeste ctyri druhy fresh juice mixu - raj!). Pocasi bohuzel uplne jarni slunicko a teplicko neprineslo, tak jsem nejdriv byla trochu rozmrzela, protoze jsem se tesila, ze nalovim nejake kvetouci tresne s modrou oblohou, ale tak co nadelate.

Plan byl nejdriv zamirit do Shinjuku Goyen Gardens, jednech z mnoha v Tokyu, ale sli jsme po doporuceni a tyhle Akiko napsala hned na zacatek seznamu, takze se to zdalo jako spravny zacatek dne. Misto metra jsme vyrazili pesky ulicemi Tokya, obcas fotili nejakou bizarnost, ale vlastne bylo hlavne fajn byt po tom tydnu na vzduchu. Vsichni me varovali, ze Tokyo je tohle dobou zaplavene turisty, a ze i mistni jsou cherry blossom season uplne poblazneni. No, musim rict, ze oboji se potvrdilo....uz z dalky byl videt dav, co cekat na vstup do zahrad. Na prvni pohled jsem se chtela otocit, ale jednak fronta postupovala rychle (efektivni Japonsko!) a hlavne jsou usoudila, ze jinde to nebude lepsi. Mile prekvapeni pak bylo, kdzy jsme se dostali dovnitr, protoze zahrady byly obri a lidi se vlastne docela rozprskli. Jako zapomente na romantiku nikde nikdo, ale kdyz jste byli trpelivi, dala se vyfotit i fotka bez lidi! Ale bylo to legracni, hned u vstupu byl obri stary strop obsypany ruzovymi kvety, krasne kosate vetve sahaly as k zemi, no parada...no  tenhle strom byl obspany lidmi, co strkali hlavu do vetvi a fotili si selfie jak blazni. Po nejakych tech dvou letech v Asii si clovek na blazneni se selfie stick zvykne, ale tohle byla opet jina, me doposud neznama dimenze! Jako musela jsem se smat, teda jen do te doby, nez jsem zjistila, ze si ten krasny strom proste nevyfotim, teda aspon ne bez lidi.....  ale kazdopadne myslim, ze chapu, co vsichni mysleli tim, ze 'Japanese go mad over cherry blossom'....vsichni vazne nadsene blaznili a selfieckovali jako divi. 

Spousta mistnich chodi do parku a zahrad pod kvetouci sakury piknikovat, a ani chladne pocasi je neodradilo. Videli jsme i par skupinek, co vypadaly jako nejaky diskusni klub, tezko soudit, kdyz jim clovek nerozumi.... Rozhodne potkate plno paru, co se jen tak prochazi, rodinky s detmi, ktere jsou oblivious, ze tu neco kvete a chteji pobihat kolem a hrat si stejne jako v jakoukoli jinou dobu. A pak tu jsou turisti, co rozjimaji a obdivuji a foti.... jako ja! Modra obloha na fotkach tentokrat bohuzel neni, ale i tak to bylo moc pekny!

Dalsi zastavka byla hned v parku vedle, Yoyogi Park, ktery ma uprosted prosluly chram, kde se shodou okolnosti zrovna konala nejaka udalost, bohuzel se nam nepodarilo identifikovat, o co slo, ale tipovali jsme svatbu....zajimava podivana. Cestou taky prochazite kolem dvou dlouhych rad drevenych sudu vina a slamou obalenych zoku japonskeho sake, ktere byly prinasene jako obeti. 

Modlitbicky

Sake obalene ve slame

Odtud jsme skocili na metro a zamirili smerem Roppongi Hill, coz je relativne novodoba ctvrt s restauracemi, bary, kavarnami a obchody. V arealu je taky primestky park, ktery pripomina singapurskou manikurovanost. Cestou jsme potkali par bizarnich obchodu a vyloh, nejvic sokujici byl obchod s oblecky pro psy....v primem prenosu jsme videli, jak mlady par s rozklepanym prtavym stenatkem civavy zkousi zlute krajkove saticky...no, musim rict, ze jsem byla v soku. A to hned vedle byl samozrejme salon a kadernictvi pro psy, a aby to kocickam nebylo lito, neco podobneho bylo hned vedle. No, je tu ten vztah ke zviratum asi trochu jiny....vnimaji to jako ze sve chlupate milacky hyckaji...no, nevim.... 

Kousek od arealu jsme ale nahodou natrefili na Starbucks, ktery byl ale zaroven spojeny s knihkupectvim. Uplne genialni napad, ktery jsem doted nikde nevidela. Muzete si tak koupit kafe, knizku a jen tak sedet mezi regaly a cist. Jsou tam takove male stolecky, kam si muzete svuj kelimek nebo hrnecek postavit. Prislo mi to jako super koncept, ostane kdo se uz nekdy sel pred destem schovat do knihkupectvi (ti, co zili v Londyne vedi, ze Waterstones nezklame!), a nejdriv bloumali regaly, ale pak popadli knizku a zacali listovat...a pak si vsimli toho kresilka v roku, a posadili se a zacetli se...no a ted si predstavte, ze si k tomu jeste muzete dat kaficko nebo caj, a pak si tu knizku klidne koupit! 

Zacinalo se serit a tak jsme - kolem singapurske restaurace v Tokyu - zamirili ulovit neco k veceri, a pak zpatky do hotelu. Na nedeli byl v planu vylet, takze zadne ponocovani, at jsme svezi!

...yup...oblecky pro psy.....

 

Sakura ve meste

Moeri park 

Roppongi Hill 

Urban green

Singapurska restaurace v Tokyo - nemohla jsem to nevyfotit