Nusa Penida a zazitky z tropickeho raje (Day 3)

Myslim, ze vetsina lidi by to povazovala za cvokarinu davat si budik na 3.30 rano, kdyz mate dovolenou, ale vychody slunce za to ranni mzourani stoji. Proto jsem uz ve ctyri byla na ceste ztichlym ostrovem a mirila po severnim pobrezi az na vychod k Atuh beach a Thousand Island Viewpoint. Dokodrcali jsme se tmou na misto neco kolem pate a od mista, kde se parkovalo to bylo jeste nejaky kousek chuze. Se celovkou jsem hupkala po kamenech dolu a nemohla se vynadivat na hvezdnou oblohu. Vsude byla tma jak v pytli a takze bylo krasne videt a musim ric, ze tolik hvezd jsem najednou jeste nikdy nevidela. Byla to fakt parada, uplne magickej moment fakt! Prala jsem si to byt schopna zachytit, ale na telefon tyhle veci proste nevyfotite.... takze mi musete verit, ze to byl rozhodne jeden z 'wow' momentu! Nejdriv se slo po pesince, a pak jsme hupsali dolu po schodech zatimco sumeni more se priblizovalo. Posledni cast k Thousand Island Viewpoint, coz byl vybezek na utesu, na ktery jsme mirili, vedla kolem Tree house, coz je doslova domecek na strome. Vedela jsem, ze tu existuji a jde si ho dokonce booknout na prespani, ale bohuzel meli v tomhle terminu uz plno....Kdyz jsme dorazili, porad bylo jeste docela tma, a meli jsme nejako upul hodinku cekani na vychod. Hvezdy se z obohy pomalu ztracely a ja sedela na skalce a koukala na more...po chvili dorazil par fotografu, kteri se tan nejdriv lopotili s pripravovanim stativu, ale pak vsehcno zase utichlo, a tma zacinala pomalu mizet...a obloha se zacala barvit. Vychody slunce takhle u rovniku jsou sup sup, takze na nejake pomale evropske vychody slunce zapomente, ale vychod slunce nad morem a nad ostrovy byl fakt parada. Vlastne jsem neco takoveho zazila poprve a jak jsem tam tak stala, prala jsem si zastavit cas....chapu, ze brzke vstavani neni prokazdeho, ale tohle ma takove kouzlo, ze to doporucuju i tem nejvetsim spacum. Ostatne....uzejte sami podle fotek.. myslim, ze neni treba komentar....  Jo a nezapomente, ze tohle jsou jen fotky....realita byla jeste magictejsi!

I kdyz se slunicko vyhouplo na obzor, tak nejak se mi nechtelo pryc...ale bohuzel se zacaly natakovat mraky a podle prvnich kapek se chystalo k desti, takze byl cas zamirit zpatky..respektive dal! Cestou jsem jeste prozkoumala ten Tree house, ve kterem jsem puvodne desne chtela prebyt, ale nevyslo to. Nakonec musim rict, ze jsem byla docela rada, protoze kazdy, kdo jde kolem se vam tam chce fotit na schodech a tak vlastne nejaky unik z reality, kde byste to mohli mit jako vychod slucne pro sebe, se moc nekona. Urcite je to zazitek, ale kdyz jsem to videla, tak me to mrzelo trochu min, ze to neklaplo...ale treba priste, zejo!

Tree house

 

Vychod slucne z Tree house

A tam  v dalce uz je videt Diamond Beach, coz byl dalsi cil dnesniho dne!

 Nechci, aby to znelo nejak namyslene, ale par krasnejch plazi uz jsem za svoje cesty videla....ale musim rict, ze Diamond beach byla rozhodne 'wow' mistem! Mozna castecne proto, ze jsem tam byla brzy rano, uplne prvni, a nikde nikdo....ale vyhledy ze schodu, ktere dolu vedou byly teda paradni. Navic, jak tak spadlo par kapek, nad obzorem se vykouzlila duha, coz tomu magicnu dodalo jeste ultra magicno, takze jsem byla nadsena....musim rict, ze jsem tam chvili stala, a rikala si, jeslti to je vubec skutecny....fakt to byla nadhera, a ja si zase musela pripustit, ze mam fakt stesti, a ze nejaky kouty sveta jsou vazne uzasny...tropical paradise!

Diamond beach

Duha!!!!

Stairs to paradise

 

Morning on the beach...with a rainbow...stealing the place for myself

Diamond beach z vedlejsiho utesu

Cestou z Diamond beach na Atuh beach jsem vylezla na takovy kopec, kde to vypadalo, ze je altanek s vyhledem, ale ukazalo se, ze tam nekdo stanuje! Kdyz jsem prisla bliz, vylezl takovy starsi Spanel a jak jsme se dali do reci, povidal, ze puvodne tu byl na jeden den...a ze tuz tu je tri, jak moc se mu to libi. Po pravde jsem ho uplne chapala! What a place to be! Chvili jsme povidali, rikal, ze tu z toho utesu jsou obcas videt morske zelvy dole ve vode, tak jsme tm chvili zirali, ale bohuzel nic...tak treba priste...rozloucili jsme se a ja zamirila slezt dolu na Atuh beach. Opet tam zatim nikdo nebyl, jen par mistich co chystali stanky s kokosy...ktery jsem hnedka jeden ulovila. Jak bylo brzy, slunicko bylo jeste nizko a cas plaze byla jeste ve stinu, ale ja zamirila pekne na slunicko (dokud se na nem dalo vydrzet), hupsla do plavek a pak do pruzracne modre vody...paradicka! Ulovila jsem si taky jednu bean bag, takovy ten pytel s kulickama, co pradavaji v IKEA, a uvelebila se a pozorovala jak se vlny rozbiji o skaliska. A pak jsem si rekla, ze vyuziju toho, ze na plazi zatim nikdo neni, a vyzkousim svuj novy stativ. Poridila jsem si takovy ten kloubovy, takze se dal namotat na palmu, coz mi prislo bozi! Chvili jsem blbla s focenim plazoveho photoshoot...a kdyz se zacali trousit lidi, vsehcno jsem sbalila, ulovila dalsi kokos a jako sporadany plazovy ucastnik se uvelebila s knizkou na slunicku. Kdyz se pak plaz zacala na muj vkus trochu moc zaplnovat, zvedla jsem kotvy a zamirila se vyskrabat nahoru.

Vyhledy z Atuh beach

Tou pesinkou se sleze dolu...

Photoshoot expreiment

Plaz pro sebe!

Loving the sunshine photoshoot experiment

Kokos!!!!

Cestou z Atuh beach

Chram v zeleni

Na posledni noc jsem si bookla ubytovani v eco-lodge ve vnitrozemi ostrova. Protoze to bylo kousek od zelenych puvodne spoecnych Teletubbies hills, tak nejak melo smysl se tam stavit, az necekejte nic jineho nez kopcovitou zeleno-zelenou krajinu, takove zelene pravidelne bobecky! No a pak uz me cekalo dalsi 'wow' v Mesare eco-lodge...obvykle si mista, kde prebyvam, nefotim, ale tady to byla vyjimka...bambusove chaticky, drevene nadobi, obri okno do tropicke jungle...proste raj!

Teletubbies hills

Kvetouci Teletubbies hills

 

A tam v dalce uz je zase more!

Mesare eco-lodge....raj!

 Ackoli jsem mela pocit, ze uz zazitku bylo pro dnesni den az az, a vegetit by se na tomhle miste rozhodne dalo!...rozhodla jsem se jeste si udelat vylet k Peguyangan posvatnemu vodopadu. Pesky to bylo asi sest kilometru, a cesta vedla pres par vesnicek, tak jsem si rikala, ze to bude aspon zajimavy zazitek. Cestou vas mistni s usmevem zdravi a deti pokrikuji 'hello Miss, where are you going?'...a po pravde nikdo moc nechape, ze jdete...pesky...par lidi zastavilo jestli nechci svezt, a ten vyraz v obliceji, kdyz jsem rikala, ze jdu pesky dobrovolne, byl neco mezi zmatenosti a naprostym nepochopenim.

Protoze je vodopad posvatnym mistem, a dole je dokonce na skale chram, kam mistni chodi na ceremonie, musite si vypujcit sarong. To v tom hicu, a v kontextu tohu, ze jdete po hoooodne dlouhych schodech neni uplne nejpohodlnejsi, ale da se to. Modre schody vedou nejdriv mirne dolu, ale pak se klikati docela prikre podel skaly, az dolu k utesu na kterem je ve vykusu zaseknuty hinduisticky chram. Je vlastne legracni, ze se tomu rika vodopad, protoze to pripomina spis jen crcici prod vody... takze zadnou Niagaru tu necekejte,...vlastne se sem vyplati vyrazit spis za temi vyhledu...a nejlepsi jsou po ceste, za kazdou zatackou se vam oteve pohled na ocean a vlny, co se tristi o skaliska....a modro modra obloha, z pruzracnou modrou vodou...no je to pekny!

Cestou vesnicemi...

Cestou vesnicemi...

Zelen ve vnitrozemi ostrova....a v dalce na horizontu je more! 

Modre schody k Peguyangan vodopadu

Vyhledy na pobrezi

Chram zaseknuty ve skale

Musim rict, ze kdyz jsem se vratila, byla jsem docela utapkana....a mistni zeleninove kari a melounovy fresh k tomu se zdaly jako idealni zavrseni dne, takze jsem ho slupla a zamirila do hajan...a usinala jsem a rikala si, ze je skoda, ze uz zitra mirim zpatky ....ale zas mi jeste zbyval jeden cely den, ktery jsem si planovala jak jinak nez uzit!