Po vcerejsim dlouhem dni jsem spala jako mimino. Probudila jsem se do potemneleho pokoje, ale kdyz jsem koukla a hodinky, bylo jasne, ze venku uz je slunicko zrejme vysoko na obloze. Mistnost mela jedno velke okno s obrimi drevenymi kridly na otevirani. Kdyz jsem ho otevrela, bylo to jako ze sna, kdyz se svetlo pomalu vkrada do pokoje, a pak se vam naskytne pohled ven do tropicke jungle, kde ptaci skrehotaji svoje exoticke zpevy. Proste parada, a musim rict, ze to okno byla tak nejak obecne jedna z mych oblibenych feature tohodle bydleni!
 |
| Tropicky vyhled |
 |
| Snidane - luxus s lokalnich bio zdroju! |
Musim priznat, ze se mi vubec nechtelo pryc....ale nedalo se nic delat, lod smer Sanur jsem mela booknutou na odpoledne, takze moc casu ze dne nezbyvalo...i tak jsem si ale stihla chvili hovet u bazenku na slunicku, pak jsem si sbalila veci a byl cas se pomalu vydat zpatky... Cestou jsem ale jeste stihla vmacknout pred-odjezdovou navstevu Saren Point, vyhlidkoveho mista na konci utesu. Mozna byste rekli, ze se ty vyhledy na pobrezi okoukaji, ale me teda rozhodne neprislo. Navic, na tomhle miste jsem nejakou chvili byla uplne uplne sama, coz bylo neskutecny! K tomu taky s jednoho z utesu bylo dole v mori videt plavat rejnoky, taky magickej moment! Da se tady s nima snorchlovat a plavat, coz jsem si ja odpustila, jednak asi radsi utecu na utes s vyhledama a pak taky vlastne ani nezbyl cas. Ale bylo bezva tu ctvrhrannou palacinku s ocaskem videt mrcasit se v pruzracne vode!
Kousek od tohodle vyhledy se dalo projit na vyhlidku na druhou stranu pobrezi, kde verte nebo ne, byla na strome houpacka! Takove houpani s vyhledem, jak lip zavrsit par dni v tomhle tropickem raji!?
 |
| Ranni cetba! |
 |
| Sunhsine makes you smile!..and wrinkle your face! |
 |
| Saren Cliff Point - pohled na zapad |
 |
| Vyhledy na more a rejnoky! |
 |
| Houpacka s vyhledem! |
 |
| Life is good! |
 |
| Saren Cliff Point - vychodni pobrezi |
 |
| Je to dolu docela vejska!! |
 |
| Vyhledy...Saren Cliff Point za me parada! |
Pak uz ale opravdu nebylo na vyber a ja musela zamirit smerem k pristavu... Ale ani cesta tam nebyla bez zazitku! Projeli jsme jednu ze zatacek a najednou pred nami uprostred silnice si to kraci kotatko. Kraci je mozna spatne slovo, bylo to takove prte, co jeste chodis ocaskem vytrcenym nahoru kvuli stabilite, a i tak se mu tapicky trochu motaji. Zastavili jsme a ja vybehla do silnice a chnapla ho teste pred tim, ze se ze zatacky vynorila v protismeru motorka! S kotetem na kline jsme pokracovali dal, ale ja uplne nevedela, co s tim prckem udelat! Pak ale Wayan navrhnul, ze se muzeme zastavit u nej doma a nechat ho tam. To mi prisel jako asi nejlepsi napad, a byla jsem rada, kdyz jsem videla, ze pak kocek uz jim tam pobiha, jedna z nich urcite bude nahradni maminkou tomuhle spuntovi. Prospekt toho, ze ho tam nechavame se mu moc nelibil, porad vybihal za nami zpatky, ale nebylo uplne na vyber, a nakonec se nam ho nejak podarilo premluvit. Legracni bylo, ze Wayan rikal, ze jestli to je holka, pojmenuje ho Tereza! Hehe, aspon nejaka pamatka! A mozna jeste legracnejsi bylo, ze pred tim, nez me vysadil v pristavu, si chtel udela spolecnou fotku....coz je v pohode, a neprekvapilo me to....co jsem ale necekala, ze si ji da jako profilovou fotku na svuj WhatsApp! To me vylozene pobavilo! Ale byl bezva...kdyz pojedu nekdy znovu, aspon uz mam osvedceny kontakt!
 |
| Zachranene kotatko! |
 |
| Hroznej prcek to byl!! |
 |
| Tiny little sweet thing! |
 |
| Wayan si dal nasi fotku jako profilovku na WhatsApp....to me fakt pobavilo! |
No, a zbytek dne uz byl ve znameni cestovani.... nejdriv lodi smer Sanur, ani to se ale neobeslo bez dobrodruztvi. Vypluli jsme asi o trochu pozdeji, a tak uz byla hladina pro pristani docela melka...a co se nestalo, lod se zasekla dnem na kamenech. Jasne, kdyz jste na kanoi a drhnete o kameny tak maximalne vyhupsnete nohou, odstrcite to a jede se dal...jenze tady nas bylo treba dvacet, a lod jen tak nohou rozhodne odstrcit nesla. Bylo legracni sledovat puzzled zmatene obliceje cestujicich, nekteri evidentne nepripraveni a neuzivajici si dobrodrustvi jako tohle. Posadla lodi zatim prebihala po stranach lodi a velkymi tycemi se snasila lod odstrkat. Po chvili, co jsme se tocili na miste, ale stale na kamenech - nezapomenta ze jsme byli na dohled plaze, na kterou jsme meli vystupovat - zavelela posadka, ze se lidi ze zadni casti lodi musi presunou dopredu. To nakonec po par stouchancich zafunkgovalo a my nekolik minut na to parkovali a bosky hupsali po jednom do vody na plazi. Tam jste si na hromade bot museli najit ty svoje, a pak uz se kazdy vydal po svych.... pro me to znamenalo smer letiste, ktere je asi hodinu, hodinu a pul jizdy...zalezi na stavu indoneske dopravy. Byla nedele vecer, tesne pred zapadem slunce a Sanur beach byla obsypana lidmi...coz me vubec nelakalo, po par dnech v klidnem tropickem raji jsem po hromadnem zapadu slunce uplne netouzila, navic jsem nechtela riskovat, ze se nekde zaseknu.... Nakonec jsem na letisti ale byla s docela velkym predstihem. Musim rict, ze to byl o dost lepsi pocit, nez minule, kdy na tabuli svitilo, ze vsehcno lety jsou zrusene kvuli soptici sopce! Tentokrat me ale cekam o dost mene stresujici navrat, coz bylo fajn.
Pristala jsem ve dve hodiny rano v pondeli.... myslim, ze muzu s klidem rict, ze jsem maximalizoavala cas na dovolene - odlet v pet rano a navrat ve dve rano - myslim, ze vic do toho ani nacpat neslo! A musim rict, ze teda Nusa Penisa hodne hodne dobry...asi jendo z nejkrasnejsich mist, na kterych jsem kdy vubec byla!
Jak rikam, myslim, ze mam hrozne stesti, ze se na takova mista muzu podivat!
And never forget....this world is such an amazing place!
Žádné komentáře:
Okomentovat