Asia Light: Nusa Penida a zazitky z tropickeho raje (Day 2)

Kdyz jsem rano otevrela velke soupaci dvere na takove spolecne prostranstvi s bazenkem, privitala me modra obloha a krome tropickeho ptaciho skrehotani ticho, ktere bylo prerusovano jen pravidelnym sustenim kostete, kterym Luh zametala chodnicky kolem vilek. Zametani tady vidite casto, ac obcas se zda, ze neni co zametat...prislo mit to skoro jako takovy ritual. Kdyz me Luh videla, v mziku byla zpatky se snidani, a tak jsem se uvelebila zpaky v posteli a s vyhledem do indoneske jungle vyloupala stavnate dragon fruit. Kdyz jsem si mazala toast s mistni ananasovou marmeladou, premyslela jsem, kdy jsem naposledy marmeladu vubec mela...z rozjimani me vytrhla Luh, ktera mi prilsa rict, ze mi sehnala nekoho, kdo by me dneska mohl vzit na par mist, abych nemusela vsude chodit. Bylo legracni, ze kdyz tady nekomu reknete, ze mirite nekam pesky, koukaji na vas trochu jako z jine planety....ze to je daleko, coz dvacet kilometru mozna byt muze, ale hodinka chuze mi nic hroznyho neprijde. Pravda, musite se smirit s tim, ze budete zpoceny jako mys, protoze vedro tu teda bylo. Prislo mi, ze oproti Singapuru byla vlhkost trochu mirumilovnejsi, zato hic teda byl, a slunicko energii nesetrilo hned od rana! Kazdopadne ale nebylo jeste ani osm rano, a ja byla na ceste, za tonu alba Passenger, ktere zhruba stejne stary Wayne poustel jsme drkotali po rozbitych cestach. Myslim, ze jsem po docela rozbitych, deravych a cestach necestach uz parktat jela, a vzpominala jsem na nektere taborove zazitky, a kudy jsme stareho dobreho Scenica a Trumfa protahli...ale tohle byla docela jina liga. Po pravde nechapu, jak ty vozy tady muzou jeste drzet pohromade. Na horske kolo teren docela fajn, ac obcas si myslim ze i to by par lidi vyhodnotilo jako prehnane dobrodruzne....ale jak tenhle teren zvladala nejaka jina vozidla, jsem proste nechapala. A vetmi rychle jsem pochopila, co v tech vsech clancich znamenala doporuceni, ze kdyz nejste zkuseny ridic skutru, do jizdy na Penide byste se poustet nemeli. Cesty necesty byly misty vic nez kodrave, s prudkymi rozbitymi klesanimi a serpentynami co se tocily po kopcich zase zpatky nahoru. V nekterych castech ostrova je silnice novejsi, jak jsem rikala, zatim tohle misto turisticke neni, ale je videt, ze se na to chystaji. Na spouste mist vidite budovat nove vilky z bambusovymi strechami, typicky Bali styl, a myslim, ze za par let tohle misto bude milovymi kroky dohanet ostatni indoneske ostrovni destinace. Takze doporucuju vyrazit ted, jestli teda aspon jste dobrodruzna duse, a nehledate velke turisticno.

Na dnesni den jsem si vymyslela prozkoumavani zapadni casti ostrova. Je sice trochu vic turisticka nez stred nebo vychod ostrova, a i muj cil bylo par mist, ktere spousta lidi smazi na instagram ...ale neni nad to veci videt na vlastni oci, nehlede na to ze jsem mela v planu podniknout dobrodruznou vypravu dolu s utesu na nektere z plazi. Prvni zastavka byla na pobrezi u Angel's Billabong, odkud se da pesky projit k dalsimu skalnatemu utvary Broken Beach.
Pobrezi ostrova lemuji z velke casti vysoke skalnate utesy, a cesta casto konci prave nahore, takze mate uzasny vyhled, nekde se da dostat primo k mori, coz byla rave tahle dve mista. Angel's Billabong je takova prirodne vytvorena zatoka s pruzracnou vodou, diky ktere jde krasne videt na dno. Nejlepsi cas je brzy rano, kdyz je odliv a min vody, i tak ale na koupani radsi zapomente. More je tu docela rozbourene, a slysela jsem par smutnych pribehu, jak vlny nekoho rozmazly na prilehla skaliska.... Po pesince pres kopec se pak da projit k Broken Beach, coz je takovy skalni tunel, ktery je zarve trosku jako most, po kterem se da prejit kolem dokola a kochat se vyhledy na more, skalnate pobrezi a taky malou zatoku s pisecnou plazickou dole mezi utesy. Tohle bylo rozhodne jedno z mist, kde jsem si chivlku rikala, jestli tohle je skutecne... byla to fakt nadhera! Krome dvou kluku, co se rozhodli nalovit par snimku dronem z prostredka toho premosteni tam nidko nebyl, a bylo neskutecne mit to krasu takhle skoro pro sebe!

Angel's Billabong

...pruzracna zatoka, kde krasne vidite na dno....a pobrezi v dalce

Rozbourene more a vlny, co se rozbiji o pobrezi

Broken Beach

What a beautiful world we live in!

Broken Beach

Panorama zapadniho pobrezi

Modro modra obloha a modro modre more

Po tehle dvou zazitcich jsem mela skoro pocit, ze kdyz uz nic dalsiho dneska neuvidim, budu spokojena...but a lot more was yet to come! Dalsim cilem byla Kelingking Beach, coz je vlastne utes ve trvaru tyranosaura Rexe, ktery trci do more. Dole je uzavrena piscita plaz, na kterou se da sejit, ale je to docela dobrodruzna horolezina. Do prvni poloviny utesu, a tak nejak skoro po hrbete toho vybezku, vede kamenita stezka, ktera ma misty kamene stupy, mity lezete po korenech, ale vetsinou je tam zabradli, nekdy ze dreva, vetisnou z bambusu. Vetsina lidi zustava nahore a lovi fotk yjen odtud..a pravda, myslim, ze jsem videla ceduli, ze lezeni dolu je na vlasnti nebezpeci. Par lidi se tam ale vyda, nekteri se otoci v pulce, takze druhou cast sestupu absolvuji jen ti nejvetsi cvoci.... Fotky trochu naznaci, jak sestup dolu vypadal, ale v durhe casti uz jsem vazne potrebovala obe ruce, takze na foceni uz to uplne nebylo. Precijen bambusove zabradlicko je fajn, ale vzdycky to chtelo se poradne drzet neceho, co se nevikla a neutrhne. Lezeni dolu trva neco kolem pul hodinky, a docela se u toho zapotite, uz jen proto, ze jste na primem slunicku vlastne celou dobu. Ale ty vyhledy! A co teprve kdyz konecte slezete posledni kousek a po zebriku hupsnete na bily pisek plaze, kterou sice sdilite s par lidmi, dalsimi blazny, co se vydali dolu, ale to tu krasu vlastne ani tam moc nekazilo... Koupani je tu pro odvazlivce, a ty co maji dobre drzici plavky, protoze jsou tu obri vlny, takze to chce davt pozor, jedna aby vas to nesemlelo do pisku, a tak nesvkliklo do naha! Vlny byly taky trochu problematicke s mym testovani m stativu, ktery jsem parkrat jentaktak stihla chnapnout a zachranit od toho aby ho voda smetla. No musim rict, ze by se tady dalo kochat docela dlouho, ale protoze jsme se prehoupli do brzkeho odpoledne, zacala jsem mit pocit, ze lidi tu pribylo a usoudila, ze cas se vydat zpatky. Na vystup jsem si ani nebrala tilko, protoze jsem vedela, ze budu zlita jak blazen. Lezeni nahoru bylo zabavne, ale musim rict, ze docela drina. Cestou navic mijite lidi, co lezou dolu, coz je v nejakych mistech docela orisek, jak se vyhnout. Kazdopadne ale muj plan ustupu byl zvoleny vcas, protoze kdyz sjem sevyskravala nahoru, lidi tam bylo o poznani vic, nez rano. Byla jsem rada, ze jsem se rozhodla na ostrove par dni zustat, protoze par lidi mi s litosti hlasilo, ze by chteli jit dolu, ale nemaji cas....jak jsem psala, jednodenni vylet sem znamena, ze vas vysadi, vy ulovite fotky a hupsate zpakty a jede se dal... kvuli spatnym silnicm tu vsechno docela dlouho trva, tricet kilometru jedete klidne hodinu a pul... No a pripravte se na poceni teda....jedna slecna na me koukala, kdyz jsem se konecne vyskrabala nahoru, a zdesene hlasila 'you are all wet!'..'ty ses uplne mokra!'...A musim rict, ze tady jsem videla pot i na cele mistnich, a to podle me hovori za vsechno! Nez jsem se vydala ulovit nekde dalsi kokos na uhaseni zizne, vedela jsem od Terky, ze tu je nekde po starne pesinka, kudy se da najit vyhled, ktery je trochu skryty, takze tam meni moc lidi. To se poradilo a ja se protahla takovym krovim na pesinku ktra vedla podel utesu k mistu, kde bylo videt na ten skalnaty vybezek z torhucjineho uhlu, ktery byl vlastne mozna lepsi, nez ten co si vsichni fotili.
No, mysli, ze fotky to povi samy, ale rikala jsem si, jaky mam stesti....what a wonderful world!

T-Rex vybezek na Kelingkling Beach

Opicak, co basti kukurici

..povinna fotka...mimochodem focena ze stromu!

Prvni cast stezky dolu...

..priostruje se, ale porad je tu apon zabradli

Vyhledy na plaz cestou dolu

Devene zabradli se meni v bambusove

A tady uz potrebujete obe ruce...

...Kelingkling beach

Vlny se rozbijely o pobrezi

Experimenty se stativem

Modro modra

Vyhledy cestou nahoru

Ze skryteho vyhledu

...a jedna umelecka s kytickou...what a beautiful place!

Odmenila jsem se dalsim kokosem, a koukala do naplanovaneho itinerare, kam se jeste stihnu vydat dal. Mela jsem pocit, ze den uz mela o mnoho vic hodin, nez skutecne bylo, v hlavne se mi promitaly vsehcny ty nadhery, co jsem videla, a skoro jsem mela pocit, ze pro dnesek uz nic dalsiho videt nepotrebuju. Nakonec jsem se ale rozhodla jeste vyrazit smerem Crystal Bay. To bylo taky jedno z doporuconaych mist, a rikala jsem si, ze tam treba aspon ulovim neco rozumneho k jidlu a trochu si polenosim, protoze sjem si vlastne uvedomila, ze jsem se zatim moc nezastavila. Zapad dlunce je udajne s Crystal Bay taky pekny, tak to znelo jako plan. Trvalo nam neco kolem hodinky se tam dostat, a libovala jsem si, jak jsem to pekne nacasovala a unikla lidem..nerikam davum, protoze o tech se tu uplne mluvit neda, ale znate to, neni nad to mit vyhledy pro sebe!

Ke Crystal Bay jsme dorazili odpoledne, a bylo to asi prvni misto, kde mi prislo, ze je trochu vic lidi. Plaz byla pekna, ac na foceni to nebylo protoze slunicko uz bylo na spatne strane. Ulovila jsem si ovoce a uvelebila se v pisku s knizkou. No a samozrejme jsem si uzila koupacku v mori! Vlny tady byly, ale ne tak mohutne, takze to bylo fajn, spis takove to houpani na vlnach! Zapad slunce jsem tady ale prehodnotila. Ne ze by to tu nebylo pekne, ale po tech nadherach dneska se mi to nejak nezdalo, a tak jsem se sebrala a vydala se zpatky. Sprcha mi ostatne dost prospela, a protoze zaludek hlasil, ze jsem do nej toho dneska moc nedala, vyrazila jsem neco ulovit....a za pul hodky na to jsem uz koukala na zapad slunce na Amok sunset, popijela fresh juice bambusovym brckem a cekala na jidlo. Musim rict, ze s jidlem to tady je trochu orisek nebo aspon teda kdyz jste komplikovany jako ja...ne ze by nebylo, ale casto je to neco s kuretem, neco podivne smazeneho...takze to chce s tim trocho pocitat. Kdyz jste trochu bliz k civilizaci tak podniky se daji najit docela snadno, ale behem dne jak se cestuje tak to muze byt trochu problem. No kazdopadne Amok sunset nezklamal, a ja pak spokojene usinala, s budikem nastavenym na 3.30 rano protozr jsem mirila na vychodni pobrezi chytit vychod slunce.
Ale jedno bylo jasne....tenhle ostrov je tropicky raj, ktery jsem nidky predtim nevidela....true tropical paradise...amazing really!