Translate

sobota 11. května 2019

Nusa Penida a zazitky z tropickeho raje (Day 4)

Po vcerejsim dlouhem dni jsem spala jako mimino. Probudila jsem se do potemneleho pokoje, ale kdyz jsem koukla a hodinky, bylo jasne, ze venku uz je slunicko zrejme vysoko na obloze. Mistnost mela jedno velke okno s obrimi drevenymi kridly na otevirani. Kdyz jsem ho otevrela, bylo to jako ze sna, kdyz se svetlo pomalu vkrada do pokoje, a pak se vam naskytne pohled ven do tropicke jungle, kde ptaci skrehotaji svoje exoticke zpevy. Proste parada, a musim rict, ze to okno byla tak nejak obecne jedna z mych oblibenych feature tohodle bydleni!


Tropicky vyhled

Snidane - luxus s lokalnich bio zdroju!
Musim priznat, ze se mi vubec nechtelo pryc....ale nedalo se nic delat, lod smer Sanur jsem mela booknutou na odpoledne, takze moc casu ze dne nezbyvalo...i tak jsem si ale stihla chvili hovet u bazenku na slunicku, pak jsem si sbalila veci a byl cas se pomalu vydat zpatky... Cestou jsem ale jeste stihla vmacknout pred-odjezdovou navstevu Saren Point, vyhlidkoveho mista na konci utesu. Mozna byste rekli, ze se ty vyhledy na pobrezi okoukaji, ale me teda rozhodne neprislo. Navic, na tomhle miste jsem nejakou chvili byla uplne uplne sama, coz bylo neskutecny! K tomu taky s jednoho z utesu bylo dole v mori videt plavat rejnoky, taky magickej moment! Da se tady s nima snorchlovat a plavat, coz jsem si ja odpustila, jednak asi radsi utecu na utes s vyhledama a pak taky vlastne ani nezbyl cas. Ale bylo bezva tu ctvrhrannou palacinku s ocaskem videt mrcasit se v pruzracne vode!
Kousek od tohodle vyhledy se dalo projit na vyhlidku na druhou stranu pobrezi, kde verte nebo ne, byla na strome houpacka! Takove houpani s vyhledem, jak lip zavrsit par dni v tomhle tropickem raji!?

Ranni cetba!

Sunhsine makes you smile!..and wrinkle your face!

Saren Cliff Point - pohled na zapad

Vyhledy na more a rejnoky!

Houpacka s vyhledem!

Life is good!

Saren Cliff Point - vychodni pobrezi
 
Je to dolu docela vejska!!

Vyhledy...Saren Cliff Point za me parada!
Pak uz ale opravdu nebylo na vyber a ja musela zamirit smerem k pristavu... Ale ani cesta tam nebyla bez zazitku! Projeli jsme jednu ze zatacek a najednou pred nami uprostred silnice si to kraci kotatko. Kraci je mozna spatne slovo, bylo to takove prte, co jeste chodis ocaskem vytrcenym nahoru kvuli stabilite, a i tak se mu tapicky trochu motaji. Zastavili jsme a ja vybehla do silnice a chnapla ho teste pred tim, ze se ze zatacky vynorila v protismeru motorka! S kotetem na kline jsme pokracovali dal, ale ja uplne nevedela, co s tim prckem udelat! Pak ale Wayan navrhnul, ze se muzeme zastavit u nej doma a nechat ho tam. To mi prisel jako asi nejlepsi napad, a byla jsem rada, kdyz jsem videla, ze pak kocek uz jim tam pobiha, jedna z nich urcite bude nahradni maminkou tomuhle spuntovi. Prospekt toho, ze ho tam nechavame se mu moc nelibil, porad vybihal za nami zpatky, ale nebylo uplne na vyber, a nakonec se nam ho nejak podarilo premluvit. Legracni bylo, ze Wayan rikal, ze jestli to je holka, pojmenuje ho Tereza! Hehe, aspon nejaka pamatka! A mozna jeste legracnejsi bylo, ze pred tim, nez me vysadil v pristavu, si chtel udela spolecnou fotku....coz je v pohode, a neprekvapilo me to....co jsem ale necekala, ze si ji da jako profilovou fotku na svuj WhatsApp! To me vylozene pobavilo! Ale byl bezva...kdyz pojedu nekdy znovu, aspon uz mam osvedceny kontakt!

Zachranene kotatko!


Hroznej prcek to byl!!

Tiny little sweet thing!
Wayan si dal nasi fotku jako profilovku na WhatsApp....to me fakt pobavilo!
No, a zbytek dne uz byl ve znameni cestovani.... nejdriv lodi smer Sanur, ani to se ale neobeslo bez dobrodruztvi. Vypluli jsme asi o trochu pozdeji, a tak uz byla hladina pro pristani docela melka...a co se nestalo, lod se zasekla dnem na kamenech. Jasne, kdyz jste na kanoi a drhnete o kameny tak maximalne vyhupsnete nohou, odstrcite to a jede se dal...jenze tady nas bylo treba dvacet, a lod jen tak nohou rozhodne odstrcit nesla. Bylo legracni sledovat puzzled zmatene obliceje cestujicich, nekteri evidentne nepripraveni a neuzivajici si dobrodrustvi jako tohle. Posadla lodi zatim prebihala po stranach lodi a velkymi tycemi se snasila lod odstrkat. Po chvili, co jsme se tocili na miste, ale stale na kamenech - nezapomenta ze jsme byli na dohled plaze, na kterou jsme meli vystupovat - zavelela posadka, ze se lidi ze zadni casti lodi musi presunou dopredu. To nakonec po par stouchancich zafunkgovalo a my nekolik minut na to parkovali a bosky hupsali po jednom do vody na plazi. Tam jste si na hromade bot museli najit ty svoje, a pak uz se kazdy vydal po svych.... pro me to znamenalo smer letiste, ktere je asi hodinu, hodinu a pul jizdy...zalezi na stavu indoneske dopravy. Byla nedele vecer, tesne pred zapadem slunce a Sanur beach byla obsypana lidmi...coz me vubec nelakalo, po par dnech v klidnem tropickem raji jsem po hromadnem zapadu slunce uplne netouzila, navic jsem nechtela riskovat, ze se nekde zaseknu.... Nakonec jsem na letisti ale byla s docela velkym predstihem. Musim rict, ze to byl o dost lepsi pocit, nez minule, kdy na tabuli svitilo, ze vsehcno lety jsou zrusene kvuli soptici sopce! Tentokrat me ale cekam o dost mene stresujici navrat, coz bylo fajn.

Pristala jsem ve dve hodiny rano v pondeli.... myslim, ze muzu s klidem rict, ze jsem maximalizoavala cas na dovolene - odlet v pet rano a navrat ve dve rano - myslim, ze vic do toho ani nacpat neslo! A musim rict, ze teda Nusa Penisa hodne hodne dobry...asi jendo z nejkrasnejsich mist, na kterych jsem kdy vubec byla!

Jak rikam, myslim, ze mam hrozne stesti, ze se na takova mista muzu podivat!

And never forget....this world is such an amazing place!

Nusa Penida a zazitky z tropickeho raje (Day 3)

Myslim, ze vetsina lidi by to povazovala za cvokarinu davat si budik na 3.30 rano, kdyz mate dovolenou, ale vychody slunce za to ranni mzourani stoji. Proto jsem uz ve ctyri byla na ceste ztichlym ostrovem a mirila po severnim pobrezi az na vychod k Atuh beach a Thousand Island Viewpoint. Dokodrcali jsme se tmou na misto neco kolem pate a od mista, kde se parkovalo to bylo jeste nejaky kousek chuze. Se celovkou jsem hupkala po kamenech dolu a nemohla se vynadivat na hvezdnou oblohu. Vsude byla tma jak v pytli a takze bylo krasne videt a musim ric, ze tolik hvezd jsem najednou jeste nikdy nevidela. Byla to fakt parada, uplne magickej moment fakt! Prala jsem si to byt schopna zachytit, ale na telefon tyhle veci proste nevyfotite.... takze mi musete verit, ze to byl rozhodne jeden z 'wow' momentu! Nejdriv se slo po pesince, a pak jsme hupsali dolu po schodech zatimco sumeni more se priblizovalo. Posledni cast k Thousand Island Viewpoint, coz byl vybezek na utesu, na ktery jsme mirili, vedla kolem Tree house, coz je doslova domecek na strome. Vedela jsem, ze tu existuji a jde si ho dokonce booknout na prespani, ale bohuzel meli v tomhle terminu uz plno....Kdyz jsme dorazili, porad bylo jeste docela tma, a meli jsme nejako upul hodinku cekani na vychod. Hvezdy se z obohy pomalu ztracely a ja sedela na skalce a koukala na more...po chvili dorazil par fotografu, kteri se tan nejdriv lopotili s pripravovanim stativu, ale pak vsehcno zase utichlo, a tma zacinala pomalu mizet...a obloha se zacala barvit. Vychody slunce takhle u rovniku jsou sup sup, takze na nejake pomale evropske vychody slunce zapomente, ale vychod slunce nad morem a nad ostrovy byl fakt parada. Vlastne jsem neco takoveho zazila poprve a jak jsem tam tak stala, prala jsem si zastavit cas....chapu, ze brzke vstavani neni prokazdeho, ale tohle ma takove kouzlo, ze to doporucuju i tem nejvetsim spacum. Ostatne....uzejte sami podle fotek.. myslim, ze neni treba komentar....  Jo a nezapomente, ze tohle jsou jen fotky....realita byla jeste magictejsi!








I kdyz se slunicko vyhouplo na obzor, tak nejak se mi nechtelo pryc...ale bohuzel se zacaly natakovat mraky a podle prvnich kapek se chystalo k desti, takze byl cas zamirit zpatky..respektive dal! Cestou jsem jeste prozkoumala ten Tree house, ve kterem jsem puvodne desne chtela prebyt, ale nevyslo to. Nakonec musim rict, ze jsem byla docela rada, protoze kazdy, kdo jde kolem se vam tam chce fotit na schodech a tak vlastne nejaky unik z reality, kde byste to mohli mit jako vychod slucne pro sebe, se moc nekona. Urcite je to zazitek, ale kdyz jsem to videla, tak me to mrzelo trochu min, ze to neklaplo...ale treba priste, zejo!

Tree house
 
Vychod slucne z Tree house
A tam  v dalce uz je videt Diamond Beach, coz byl dalsi cil dnesniho dne!
 Nechci, aby to znelo nejak namyslene, ale par krasnejch plazi uz jsem za svoje cesty videla....ale musim rict, ze Diamond beach byla rozhodne 'wow' mistem! Mozna castecne proto, ze jsem tam byla brzy rano, uplne prvni, a nikde nikdo....ale vyhledy ze schodu, ktere dolu vedou byly teda paradni. Navic, jak tak spadlo par kapek, nad obzorem se vykouzlila duha, coz tomu magicnu dodalo jeste ultra magicno, takze jsem byla nadsena....musim rict, ze jsem tam chvili stala, a rikala si, jeslti to je vubec skutecny....fakt to byla nadhera, a ja si zase musela pripustit, ze mam fakt stesti, a ze nejaky kouty sveta jsou vazne uzasny...tropical paradise!

Diamond beach

Duha!!!!

Stairs to paradise
 
Morning on the beach...with a rainbow...stealing the place for myself
Diamond beach z vedlejsiho utesu
Cestou z Diamond beach na Atuh beach jsem vylezla na takovy kopec, kde to vypadalo, ze je altanek s vyhledem, ale ukazalo se, ze tam nekdo stanuje! Kdyz jsem prisla bliz, vylezl takovy starsi Spanel a jak jsme se dali do reci, povidal, ze puvodne tu byl na jeden den...a ze tuz tu je tri, jak moc se mu to libi. Po pravde jsem ho uplne chapala! What a place to be! Chvili jsme povidali, rikal, ze tu z toho utesu jsou obcas videt morske zelvy dole ve vode, tak jsme tm chvili zirali, ale bohuzel nic...tak treba priste...rozloucili jsme se a ja zamirila slezt dolu na Atuh beach. Opet tam zatim nikdo nebyl, jen par mistich co chystali stanky s kokosy...ktery jsem hnedka jeden ulovila. Jak bylo brzy, slunicko bylo jeste nizko a cas plaze byla jeste ve stinu, ale ja zamirila pekne na slunicko (dokud se na nem dalo vydrzet), hupsla do plavek a pak do pruzracne modre vody...paradicka! Ulovila jsem si taky jednu bean bag, takovy ten pytel s kulickama, co pradavaji v IKEA, a uvelebila se a pozorovala jak se vlny rozbiji o skaliska. A pak jsem si rekla, ze vyuziju toho, ze na plazi zatim nikdo neni, a vyzkousim svuj novy stativ. Poridila jsem si takovy ten kloubovy, takze se dal namotat na palmu, coz mi prislo bozi! Chvili jsem blbla s focenim plazoveho photoshoot...a kdyz se zacali trousit lidi, vsehcno jsem sbalila, ulovila dalsi kokos a jako sporadany plazovy ucastnik se uvelebila s knizkou na slunicku. Kdyz se pak plaz zacala na muj vkus trochu moc zaplnovat, zvedla jsem kotvy a zamirila se vyskrabat nahoru.

Vyhledy z Atuh beach

Tou pesinkou se sleze dolu...

Photoshoot expreiment

Plaz pro sebe!

Loving the sunshine photoshoot experiment

Kokos!!!!

Cestou z Atuh beach

Chram v zeleni
Na posledni noc jsem si bookla ubytovani v eco-lodge ve vnitrozemi ostrova. Protoze to bylo kousek od zelenych puvodne spoecnych Teletubbies hills, tak nejak melo smysl se tam stavit, az necekejte nic jineho nez kopcovitou zeleno-zelenou krajinu, takove zelene pravidelne bobecky! No a pak uz me cekalo dalsi 'wow' v Mesare eco-lodge...obvykle si mista, kde prebyvam, nefotim, ale tady to byla vyjimka...bambusove chaticky, drevene nadobi, obri okno do tropicke jungle...proste raj!

Teletubbies hills

Kvetouci Teletubbies hills
 
A tam v dalce uz je zase more!

Mesare eco-lodge....raj!
 Ackoli jsem mela pocit, ze uz zazitku bylo pro dnesni den az az, a vegetit by se na tomhle miste rozhodne dalo!...rozhodla jsem se jeste si udelat vylet k Peguyangan posvatnemu vodopadu. Pesky to bylo asi sest kilometru, a cesta vedla pres par vesnicek, tak jsem si rikala, ze to bude aspon zajimavy zazitek. Cestou vas mistni s usmevem zdravi a deti pokrikuji 'hello Miss, where are you going?'...a po pravde nikdo moc nechape, ze jdete...pesky...par lidi zastavilo jestli nechci svezt, a ten vyraz v obliceji, kdyz jsem rikala, ze jdu pesky dobrovolne, byl neco mezi zmatenosti a naprostym nepochopenim.

Protoze je vodopad posvatnym mistem, a dole je dokonce na skale chram, kam mistni chodi na ceremonie, musite si vypujcit sarong. To v tom hicu, a v kontextu tohu, ze jdete po hoooodne dlouhych schodech neni uplne nejpohodlnejsi, ale da se to. Modre schody vedou nejdriv mirne dolu, ale pak se klikati docela prikre podel skaly, az dolu k utesu na kterem je ve vykusu zaseknuty hinduisticky chram. Je vlastne legracni, ze se tomu rika vodopad, protoze to pripomina spis jen crcici prod vody... takze zadnou Niagaru tu necekejte,...vlastne se sem vyplati vyrazit spis za temi vyhledu...a nejlepsi jsou po ceste, za kazdou zatackou se vam oteve pohled na ocean a vlny, co se tristi o skaliska....a modro modra obloha, z pruzracnou modrou vodou...no je to pekny!

Cestou vesnicemi...

Cestou vesnicemi...

Zelen ve vnitrozemi ostrova....a v dalce na horizontu je more! 
Modre schody k Peguyangan vodopadu



Vyhledy na pobrezi

Chram zaseknuty ve skale
Musim rict, ze kdyz jsem se vratila, byla jsem docela utapkana....a mistni zeleninove kari a melounovy fresh k tomu se zdaly jako idealni zavrseni dne, takze jsem ho slupla a zamirila do hajan...a usinala jsem a rikala si, ze je skoda, ze uz zitra mirim zpatky ....ale zas mi jeste zbyval jeden cely den, ktery jsem si planovala jak jinak nez uzit!

pátek 10. května 2019

Nusa Penida a zazitky z tropickeho raje (Day 2)

Kdyz jsem rano otevrela velke soupaci dvere na takove spolecne prostranstvi s bazenkem, privitala me modra obloha a krome tropickeho ptaciho skrehotani ticho, ktere bylo prerusovano jen pravidelnym sustenim kostete, kterym Luh zametala chodnicky kolem vilek. Zametani tady vidite casto, ac obcas se zda, ze neni co zametat...prislo mit to skoro jako takovy ritual. Kdyz me Luh videla, v mziku byla zpatky se snidani, a tak jsem se uvelebila zpaky v posteli a s vyhledem do indoneske jungle vyloupala stavnate dragon fruit. Kdyz jsem si mazala toast s mistni ananasovou marmeladou, premyslela jsem, kdy jsem naposledy marmeladu vubec mela...z rozjimani me vytrhla Luh, ktera mi prilsa rict, ze mi sehnala nekoho, kdo by me dneska mohl vzit na par mist, abych nemusela vsude chodit. Bylo legracni, ze kdyz tady nekomu reknete, ze mirite nekam pesky, koukaji na vas trochu jako z jine planety....ze to je daleko, coz dvacet kilometru mozna byt muze, ale hodinka chuze mi nic hroznyho neprijde. Pravda, musite se smirit s tim, ze budete zpoceny jako mys, protoze vedro tu teda bylo. Prislo mi, ze oproti Singapuru byla vlhkost trochu mirumilovnejsi, zato hic teda byl, a slunicko energii nesetrilo hned od rana! Kazdopadne ale nebylo jeste ani osm rano, a ja byla na ceste, za tonu alba Passenger, ktere zhruba stejne stary Wayne poustel jsme drkotali po rozbitych cestach. Myslim, ze jsem po docela rozbitych, deravych a cestach necestach uz parktat jela, a vzpominala jsem na nektere taborove zazitky, a kudy jsme stareho dobreho Scenica a Trumfa protahli...ale tohle byla docela jina liga. Po pravde nechapu, jak ty vozy tady muzou jeste drzet pohromade. Na horske kolo teren docela fajn, ac obcas si myslim ze i to by par lidi vyhodnotilo jako prehnane dobrodruzne....ale jak tenhle teren zvladala nejaka jina vozidla, jsem proste nechapala. A vetmi rychle jsem pochopila, co v tech vsech clancich znamenala doporuceni, ze kdyz nejste zkuseny ridic skutru, do jizdy na Penide byste se poustet nemeli. Cesty necesty byly misty vic nez kodrave, s prudkymi rozbitymi klesanimi a serpentynami co se tocily po kopcich zase zpatky nahoru. V nekterych castech ostrova je silnice novejsi, jak jsem rikala, zatim tohle misto turisticke neni, ale je videt, ze se na to chystaji. Na spouste mist vidite budovat nove vilky z bambusovymi strechami, typicky Bali styl, a myslim, ze za par let tohle misto bude milovymi kroky dohanet ostatni indoneske ostrovni destinace. Takze doporucuju vyrazit ted, jestli teda aspon jste dobrodruzna duse, a nehledate velke turisticno.

Na dnesni den jsem si vymyslela prozkoumavani zapadni casti ostrova. Je sice trochu vic turisticka nez stred nebo vychod ostrova, a i muj cil bylo par mist, ktere spousta lidi smazi na instagram ...ale neni nad to veci videt na vlastni oci, nehlede na to ze jsem mela v planu podniknout dobrodruznou vypravu dolu s utesu na nektere z plazi. Prvni zastavka byla na pobrezi u Angel's Billabong, odkud se da pesky projit k dalsimu skalnatemu utvary Broken Beach.
Pobrezi ostrova lemuji z velke casti vysoke skalnate utesy, a cesta casto konci prave nahore, takze mate uzasny vyhled, nekde se da dostat primo k mori, coz byla rave tahle dve mista. Angel's Billabong je takova prirodne vytvorena zatoka s pruzracnou vodou, diky ktere jde krasne videt na dno. Nejlepsi cas je brzy rano, kdyz je odliv a min vody, i tak ale na koupani radsi zapomente. More je tu docela rozbourene, a slysela jsem par smutnych pribehu, jak vlny nekoho rozmazly na prilehla skaliska.... Po pesince pres kopec se pak da projit k Broken Beach, coz je takovy skalni tunel, ktery je zarve trosku jako most, po kterem se da prejit kolem dokola a kochat se vyhledy na more, skalnate pobrezi a taky malou zatoku s pisecnou plazickou dole mezi utesy. Tohle bylo rozhodne jedno z mist, kde jsem si chivlku rikala, jestli tohle je skutecne... byla to fakt nadhera! Krome dvou kluku, co se rozhodli nalovit par snimku dronem z prostredka toho premosteni tam nidko nebyl, a bylo neskutecne mit to krasu takhle skoro pro sebe!

Angel's Billabong

...pruzracna zatoka, kde krasne vidite na dno....a pobrezi v dalce

Rozbourene more a vlny, co se rozbiji o pobrezi

Broken Beach
What a beautiful world we live in!

Broken Beach

Panorama zapadniho pobrezi

Modro modra obloha a modro modre more

Po tehle dvou zazitcich jsem mela skoro pocit, ze kdyz uz nic dalsiho dneska neuvidim, budu spokojena...but a lot more was yet to come! Dalsim cilem byla Kelingking Beach, coz je vlastne utes ve trvaru tyranosaura Rexe,  ktery trci do more. Dole je uzavrena piscita plaz, na kterou se da sejit, ale je to docela dobrodruzna horolezina. Do prvni poloviny utesu, a tak nejak skoro po hrbete toho vybezku, vede kamenita stezka, ktera ma misty kamene stupy, mity lezete po korenech, ale vetsinou je tam zabradli, nekdy ze dreva, vetisnou z bambusu. Vetsina lidi zustava nahore a lovi fotk yjen odtud..a pravda, myslim, ze jsem videla ceduli, ze lezeni dolu je na vlasnti nebezpeci. Par lidi se tam ale vyda, nekteri se otoci v pulce, takze druhou cast sestupu absolvuji jen ti nejvetsi cvoci.... Fotky trochu naznaci, jak sestup dolu vypadal, ale v durhe casti uz jsem vazne potrebovala obe ruce, takze na foceni uz to uplne nebylo. Precijen bambusove zabradlicko je fajn, ale vzdycky to chtelo se poradne drzet neceho, co se nevikla a neutrhne. Lezeni dolu trva neco kolem pul hodinky, a docela se u toho zapotite, uz jen proto, ze jste na primem slunicku vlastne celou dobu. Ale ty vyhledy! A co teprve kdyz konecte slezete posledni kousek a po zebriku hupsnete na bily pisek plaze, kterou sice sdilite s par lidmi, dalsimi blazny, co se vydali dolu, ale to tu krasu vlastne ani tam moc nekazilo... Koupani je tu pro odvazlivce, a ty co maji dobre drzici plavky, protoze jsou tu obri vlny, takze to chce davt pozor, jedna aby vas to nesemlelo do pisku, a tak nesvkliklo do naha! Vlny byly taky trochu problematicke s mym testovani m stativu, ktery jsem parkrat jentaktak stihla chnapnout a zachranit od toho aby ho voda smetla. No musim rict, ze by se tady dalo kochat docela dlouho, ale protoze jsme se prehoupli do brzkeho odpoledne, zacala jsem mit pocit, ze lidi tu pribylo a usoudila, ze cas se vydat zpatky. Na vystup jsem si ani nebrala tilko, protoze jsem vedela, ze budu zlita jak blazen. Lezeni nahoru bylo zabavne, ale musim rict, ze docela drina. Cestou navic mijite lidi, co lezou dolu, coz je v nejakych mistech docela orisek, jak se vyhnout. Kazdopadne ale muj plan ustupu byl zvoleny vcas, protoze kdyz sjem sevyskravala nahoru, lidi tam bylo o poznani vic, nez rano. Byla jsem rada, ze jsem se rozhodla na ostrove par dni zustat, protoze par lidi mi s litosti hlasilo, ze by chteli jit dolu, ale nemaji cas....jak jsem psala, jednodenni vylet sem znamena, ze vas vysadi, vy ulovite fotky a hupsate zpakty a jede se dal... kvuli spatnym silnicm tu vsechno docela dlouho trva, tricet kilometru jedete klidne hodinu a pul... No a pripravte se na poceni teda....jedna slecna na me koukala, kdyz jsem se konecne vyskrabala nahoru, a zdesene hlasila 'you are all wet!'..'ty ses uplne mokra!'...A musim rict, ze tady jsem videla pot i na cele mistnich, a to podle me hovori za vsechno! Nez jsem se vydala ulovit nekde dalsi kokos na uhaseni zizne, vedela jsem od Terky, ze tu je nekde po starne pesinka, kudy se da najit vyhled, ktery je trochu skryty, takze tam meni moc lidi. To se poradilo a ja se protahla takovym krovim na pesinku ktra vedla podel utesu k mistu, kde bylo videt na ten skalnaty vybezek z torhucjineho uhlu, ktery byl vlastne mozna lepsi, nez ten co si vsichni fotili.
No, mysli, ze fotky to povi samy, ale rikala jsem si, jaky mam stesti....what a wonderful world!

T-Rex vybezek na Kelingkling Beach

Opicak, co basti kukurici


..povinna fotka...mimochodem focena ze stromu!


Prvni cast stezky dolu...

..priostruje se, ale porad je tu apon zabradli

Vyhledy na plaz cestou dolu

Devene zabradli se meni v bambusove
 
A tady uz potrebujete obe ruce...

...Kelingkling beach

Vlny se rozbijely o pobrezi

Experimenty se stativem

Modro modra

Vyhledy cestou nahoru

Ze skryteho vyhledu

...a jedna umelecka s kytickou...what a beautiful place!

Odmenila jsem se dalsim kokosem, a koukala do naplanovaneho itinerare, kam se jeste stihnu vydat dal. Mela jsem pocit, ze den uz mela o mnoho vic hodin, nez skutecne bylo, v hlavne se mi promitaly vsehcny ty nadhery, co jsem videla, a skoro jsem mela pocit, ze pro dnesek uz nic dalsiho videt nepotrebuju. Nakonec jsem se ale rozhodla jeste vyrazit smerem Crystal Bay. To bylo taky jedno z doporuconaych mist, a rikala jsem si, ze tam treba aspon ulovim neco rozumneho k jidlu a trochu si polenosim, protoze sjem si vlastne uvedomila, ze jsem se zatim moc nezastavila. Zapad dlunce je udajne s Crystal Bay taky pekny, tak to znelo jako plan. Trvalo nam neco kolem hodinky se tam dostat, a libovala jsem si, jak jsem to pekne nacasovala a unikla lidem..nerikam davum, protoze o tech se tu uplne mluvit neda, ale znate to, neni nad to mit vyhledy pro sebe!

Ke Crystal Bay jsme dorazili odpoledne, a bylo to asi prvni misto, kde mi prislo, ze je trochu vic lidi. Plaz byla pekna, ac na foceni to nebylo protoze slunicko uz bylo na spatne strane. Ulovila jsem si ovoce a uvelebila se v pisku s knizkou. No a samozrejme jsem si uzila koupacku v mori! Vlny tady byly, ale ne tak mohutne, takze to bylo fajn, spis takove to houpani na vlnach! Zapad slunce jsem tady ale prehodnotila. Ne ze by to tu nebylo pekne, ale po tech nadherach dneska se mi to nejak nezdalo, a tak jsem se sebrala a vydala se zpatky. Sprcha mi ostatne dost prospela, a protoze zaludek hlasil, ze jsem do nej toho dneska moc nedala, vyrazila jsem neco ulovit....a za pul hodky na to jsem uz koukala na zapad slunce na Amok sunset, popijela fresh juice bambusovym brckem a cekala na jidlo. Musim rict, ze s jidlem to tady je trochu orisek nebo aspon teda kdyz jste komplikovany jako ja...ne ze by nebylo, ale casto je to neco s kuretem, neco podivne smazeneho...takze to chce s tim trocho pocitat. Kdyz jste trochu bliz k civilizaci tak podniky se daji najit docela snadno, ale behem dne jak se cestuje tak to muze byt trochu problem. No kazdopadne Amok sunset nezklamal, a ja pak spokojene usinala, s budikem nastavenym na 3.30 rano protozr jsem mirila na vychodni pobrezi chytit vychod slunce.
Ale jedno bylo jasne....tenhle ostrov je tropicky raj, ktery jsem nidky predtim nevidela....true tropical paradise...amazing really!
Neni nad cerstve mistni ovoce!

Crystal Bay

...another day in paradise is over....it has been a damn amazing day!