Jednu takovou vec jsem taky mela...ale vcera jsem ji ztratila. A je mi z toho smutno. Je to vec, ktera v urcitych ohledech rostla se mnou, a zejmena v posledni dobe se stala takovym kazdodennim spolecnikem. A tohle je jeji pribeh....pribeh Pandy.
Jo, a hned na zacatek...mozna takovou vec taky mate, nebo meli, a treba se s mym pribehem trochu ztotoznite. Ale jestli patrite k tem, pro ktere veci jsou proste jen veci, tak mozna ani neplytvejte cas cist dal a pockejte na dalsi prispevek.
Shodou okolnosti se moje petadvacate narozeniny sesly s moji LSE promoci. Sedeli jsme v nasi oblivene hospudce u George na Chiswick High Road v Londyne, davali si naminu a rodice pak vytahli tohle prekvapko....a Pandicka byla na svete. Pro nezasvecene...na svete byly Garmin hodinky, na ktere jsem si pozdeji personlizovala obrazovku na velkou pandu, co koulila ocima...a dala tak mym behacim hodinkam prezdivku Pandicka.
Od te doby jsme se s Pandou szily, rychleji nez bych s kdy myslela.... Vstavaly jsme spolu v pul pate a chodily behat podel reky po Barnes trail a koukaly na bychod slunce z Hammersmith bridge a o vikendech pobihaly po Richmondu a utikaly do pirody Wibledon Common. Tam jsme si strihly dokonce dva pulmaratony....a vylepsili VO2 max na krasnych 51.
Nekolikrat musela Pandicka do nemocnice, protoze byla zahlcena datama...a trikrat se musela parovat s novym HR monitorem... Behaly jsme v Londonu a pri kazde navsteve do Cech vesele brazdily oblivene okruhy v Prokopaku.
A pak prislo dobrodruzstvi v tropech. Zezacatku jsme se potily jak ja tak Pandicka, ale nakonec jsme se aklimatizovaly a procestovaly to ledaskde... nekde jsme nebehaly, jen lozily do kopce, i tak ale Pandicka vzdycky poctive nacitala nachozene kilometry. Na inlinech jsme nacitaly kilometry v East Coast parku...a tech propocenych behu v oblibenem Chestnut parku, nebo kolem McRitchie.... a i to ranni vstavani a krouzeni v Bukit Batok parku mi odpostila, ac to kolem dokola byla trochu nuda.
Krome behani se to stal muj spolecnik i jen tak na dalsi aktivity... do prace jsem Pandicku nebrala, myslim, ze by ji to tam nebavilo...ale i kdyz jsme byrazeli jen tak na vylet, vzdycky jela s nami. A to at v Cechach, nebo na cestach po Asii...nebo Australii. A v Sydney se nam taky podarilo vybehat se na magickych 53 VO2max!!
No a protoze Pandicka byla pro kazdou spatnost a blaznivost, loni jsme se dopotily spolu i do cile singapurskeho maratonu! Plan byl si ten potici cas letos vylepsit....ale na to budu muset ted sehnat jineho partaka....jestli nejaky takovy srdcar jako Pandicka vubec bude!
Pak jsme taky zabrousily do silnicni cyklistiky, a zacaly nacitat statistiky na kole. Behani nam asi porad slo lip, a rozhodne jsme ho praktikovaly casteji, ale obcas bylo fajn vytocit nohy..a to si Pandicka jen vesele hovela na riditkach.
No, a pak jsme si vymyslely, ze se prihlasime na 23K trail v Singapuru, jmenoval se Force of Nature a bezel se shodou okolnost, kdyz tady byli rodice...takze ted v sobotu. Minuly tyden v Thajsku po behu po plazi jsem si vsimla, ze ma Pandicka praskly reminek, a tak domu jela pekne v batohu. Hned jsem pekne objednala novy, ale nejrychleji co ho mohli dorucit bylo pristi tyden. Do te doby jsem si teda rikala, ze pojistim ten stary popraskany, abych Pandicku nekde neztratila....peclive jsem prosila dirky v pasku a vsehcno jeste dkladne oblepla, co kdyby nahodou. Nebylo to uplne pohodlne na ruce, ale to bylo fuk, hlavne ze to bude drzet zejo....
No, a tak prisel patecni vecer, predvecer zavodu...nachystana hromadka na zitra....
Jako naschval...(asi nemohlo vsehcno klapnout) se mi porouchal zip na vesticce...tak jsme se to chvili snazili opravit, ale neuspesne... A znate to, takovej ten pocit, ze tusite, ze se neco posere.... tak ten tam v ten patek vecer jaksi zavanul. Odval se sice pryc, a tak jsme sli vsichni spat...netusic jak se to vsechno zvrtne dalsi den.
Jako myska jsem se vytratila rano chvili pred sestou, abych jeste stihle vyzvdenout cislo...vypadalo to na pekny den, a krome trochu ospalosti, a ne uplne super formy jsem byla docela upbeat a tesila se. Kolem se trousili spolubezci a vetsina lidi postavala u startu na takovych drevenych mustcich, co vedou pres cast McRitchie rezervoaru, u ktereho se to startovalo. Fotografove chodili a fotili pozujici, jeste nezpocene usmevave bezce, zacinalo vychazet slunicko, a to, ze start zavodu byl o 20 min opozdeny sice byla trochu pruda, ale vlastne se prd stalo.... Opirala jsem se o zabradli a stridave koukala do vody a na rozednivajici se oblohu, a pozorovala skupinky bezcu.... A pak najednou, jak tak stojim a zepredu se opiram o to zabradli, ruce tak nejak do prostoru nad vodu....s ozve 'zblunk'....a ja jen se zdesenim koukam, jak Pandicka s meho zapesti pada do vody, nori se ke dnu, priplavavaji k n ryby v nadeji, ze to je neco dobreho, a pak kleda mezi rasy nekam do hloubi McRitchie rezervoaru. A to je prosim asi tak 5 mnut pred startem zavodu.... Myslim, ze jsem docela nahlas pronesla neco docela hodne sprosteho.....ale jinak jsem byla v soku...Varianta tam skocit uplne pripustna nebyla, bylo to hned u cile, voda vypadala hluboka, jeste porad nebylo uplne svetlo...a hlavne je to reservoir kde se koupat nemuze...a tyhle veci se v Singapuru proste dodrzuji. Premyslela jsem jestli mam zavod odpiskat a nechat lid odbehnout a resit to nejak pak.... jsem na behani s Pandickou tak zvykla, ze predstava 23K bez casu, vzdalenost a tepovky znela nepredstavitelne.... nevedela jsem, co delat, a stridave jsem byla nepricetne nestvana, vztekla, smutna, bezradna...... a pak jsem si rekla, ze bezet proste musim....za Pandicku....
Zavod jsem dobehla...ale bylo to krusny... na trati melo byt znaceni po 5K ale nebylo, takze jeste stesti ze jsem trasu jaz takz znala.... ale bez Pandicky clovek nevi nic...jak rychle bezi, jak tepe, kde je....proste jste najednou jak bez ruky...nebo spis bez kousku srdce! Ale bezela jsem, bezela jsem za Pandicku! Nakonec z toho bylo 11. misto ze 121 v kategorii, celkove pak 78. z 570...coz byl asi lepsi vykon, nez jsem cekala....ale byl bez Pandicky, a z toho mi bylo smutno. Tak nejak jako by vsehcno bylo jen polovicni.
Byla jsem proto odhodlana se v nedeli rano vydat na zachrannou misi, a reservoir nerezervoir, smi nesmi...proste vlezt do te vody a zkusit Pandicku vylovit. Zamirila jsem smer McRitchie uz kolem sedme ve snaze uniknout lidem, ale je to tam tak frekventovama bezecka destinace, ze lidi tam byl i takhle rano. Pamatovala jsem si nastesti, kde jsem stala na tom mostku, takze se rajon hledani zuzil asi na metr krat metr ...co situaci nenahravalo (krome lidi) byla hloubka, ktera se zdala rychle se svazovat, a hlavne ty zatracne chlupate rasy, co byly na dne jako chlupy na tele Yettiho. Voda nebyla spinava, z mostu bylo docela dobre videt, ale byla otazka, co to udela az do vody vlezu. Postavala jsem tam chvili a cekala na 'vhodnou chvili' ale brzy zjistila, ze ta proste neprjde.... Nejdriv jsem musela sejit k brehu, coz spocivalo v tom podlezt retez, ktery brani pristupu. Uz jen takova vec se v Singapuru proste nedela...kdyz se nekam nema chodit, tak se tam proste nechodi, a vsichni to dodrzuji. Takze jsem si vyslouzila par pohrdavych pohorsenych pohledu od kolemjdoucich, a bylo mi jasne, ze cim rychlejsi akce to bude, tim lepsi.
Inu, v tech kratasech, tilku a tech deravych behavch botech (jo, to jsem vam jeste nerekla, aby toho nebylo malo se mi napul rozpadla bota vcera, a to tak, ze muzu byt rada, ze jsem se nezula cestou!)...jsem tam proste zacala pomalu slezat. Voda nebyla studena, ale zavanela rasami, ryby se dekovaly pryc, kdyz me videly, a bohuzel jen co jsem tam vlezla se to zacalo virit. Musela jsem doplavat k druhemu plir, kde pod zachrannym kruhem (jako nejaky znameni) to bylo. Nandala jsem plavecke bryle a s nadechem se zanorila...bohuzel do zluto-zelene vody, kde bylo sice videt, ze na dne jsou rasy, ale to asi tak vsechno.... Navic tam byla docela hloubka, sice to byl jen druhy pilir, ale svazovalo se to rychle, a tak mi hned pri prvnich dvou potopenich bylo jasny, ze tohle asi uspesny lov nebude.... Na dno se poradne dosahnout nedalo, ale hlavne nebylo ani nic poradne videt. Nacuchla rasami a rybami, zmachana jak vodnik, jsem vylezla z vody, sklidla par poznamek, ze se tu nekoupe, a bylo mi tak k vzteku, ze jsem dobrou pul hodinu sedela na slunicku a trucovala.... bylo jasny, ze Pandicka proste zustane navzdy pohrbena na dne singapurskeho McRitchie reservoiru...
Mezitim, co jsem tam dopalene sedela a stridave byla nastvana a smutna, kolem prosel varan, a zamiril si to hnedka primo do vody....uplne jsem si ho predstavila, jak ted rejdi ve vode a nosi Pandicku jako GPSku! Smejd!
Voda ovonena rasami na me uschla, a ja po neuspesne zachrane misi vyrazila zpatky domu...bez Pandicky... uronila jsem za ni par slz, coz mi bylo prd platny, ale tak znate to... mela jsem ji rada.
Pandicko, diky, ze jsi byla takovej prima partak.....budes mi chybet, ale neboj, Garmin Connect nezapomina, vsechno to tam mame zvecneny!
Jen mi tam, prosimte nenacitej ty kolecka, co s varanem nakrouzite v reservoiru.... zkreslovalo by mi to data!
 |
| DIky, Pandicko! |
Žádné komentáře:
Okomentovat