Asia Light: O maratonu v tropech

Kdyz jsem v Singapuru byla poprve behat, prislo mi, ze v tomhle hicu nejde ubehnout vic nez 10 km. Vracela jsem se zpocena jak mys, ale tak co, vyzdimala jsem tricko a priste sla znovu. Postupne jsem se vysplhala na vikendove delsi behy kolem 18 - 22km. Se zblunkajicim camelbackem jsem si to pelasila nahoru dolu pesinkama v pralese a snazila se nesrovnavat prumerne tempo se stejne dlouhymi behy po londynske placate a vyrazne mene vlhci Barnes trail. Ale kdybyste mi rekli, ze to tu dvacitku zabehnu jeste jednou, tak asi spis dekuji pekne, ale asi spis ne. Takze jak se to tak stalo, ze psal 9. prosinec 2018 a ja v pul pate rano stanula na startu Singapore Standard Chartered Marathon?

Ehm...nekdy zpatky v cervnu firma dostala k distribuci par startovnich cisel. Takze vsem prisel email, ze tu je moznost se prihlasit, a do kdy dat vedet. Email jsem sice zaregistroala cinknout mi do inboxu, ale tim to skoncilo, takze vlastne jeste trochu stesti, ze jsem v den deadlinu zaregistovala email 'potvrzujici' moji prihlasku na 42km... Inu, mi kolegove meli pocit, ze 'kdyz preci tak hodne beham, tak by byla skoda nebezet, zejo!' ...a ze je tu vedro a vlkho jak v pralese? Nebo ze treba naposledy jsem tuhle vzdalenost bezela pred peti lety?...to se nejak ztratilo v 'to das, bude to v pohode' argumentech. No, po pravde, ubehnut mraton jsem vzdycky jeste jednou chtela. Uplne jsem si nepredstavovala ze to bude v tropech, ale tak prilezitost se asi nema odmitat..... Tenhdy jsem vlastne ani nevedela, jsetli nebudu mit tom terminu nejakou pracovni cestu, nebo jestli uz nahodou ebudu bastit cukrovi doma. A tak jsem zustala prihlasena....
...a porad chodila behat...
..dokonce jsem si vytiskla doporucovany treninkovy plan (treba me to spasi i kdyz ho nebudu tak uplne dodrzovat?)...
...v zari jsem si prubla 32km do kopce na Schneebergu...

...a tak cas plynul a plynul az do prosince. Pak tyden predtim prislo cislo, a modry maratonsky trikot a dalsi goodies, a to uz to vsehcno zacinalo vypadat, jako ze to asi fakt pobezim.

Kvuli pocasi se zavod startuje v pul pate rano. A jo, pamatujete si spravne, ze se tu rozedniva tak kolem pul sedme...takze hruba pulku zavodu bezite za tmy. Je to typicky mestsky zavod, takze trasa vede takovou lezatou osmickou (nekonecno - is that a good or bad sign?) z centra na obe strany. Startuje se maraton a pulmaraton zaroven, udajne se celeho maratonskeho vikendu (vcertne detskych doprovodnych zavodu a stafet) ucastni kolem 50 000 bezcu.....takze proste mraky lidi! Po pravde bych se sama asi neprihlasila...ale kdyz me do toho v praci talhle navezli, tak to za pokus stalo! Jestli to ubehnu jsem netusila. Ani ne tak ta vzdalenost, jako spis to vlkho a vedro bylo trochu nepredvidatelne, jak na to telo bude reagovat. Ale jak se rika...only one way to find out!

Na startu bylo potreba byt aspon hodku a pul dopredu, coz znamenalo odjizdet neco kolem druhe v noci. Hned jak zapadlao slunicko v pul osme jsem zamirila vecer predtim do hajan a zkusila ulovit aspon par hodin spanku. V jednu v noci jsem si pak dala snidani - bizarni pocit - a vyrazila na zastavku, odkud jsem mela objednany shuttle bus, co svazel lidi z ruznych koutu na start. Nejezdi tu v noci matro, ani nocni autobusy, takze tohle nebo taxik byly jedine varianty. Poustela jsem si svuj spotify 'Born to run' playlist a tak nejak mi porad nedochazelo, ze pobezim...uprostred noci, a 42km!
Atmosfera v 'runners village' byla docela povzbuzujici, nekdo se protahovat nebo pohopsaval do rytmu hudby, nekdo do sebe tlacil banany a tycinky, nekteri jen tak posedavali a cekali na start. Prispendlila jsem na sebe cislo a zabalila vsehcny veci do tasky, kterou odevzdala v depu...a pak uz se jen spolu s ostatnimi zaradila do koridoru a cekala na start. V prvni vlne startovala elita, takze nase vlna B se ke staru dostala az po zhruba 10 min rozestupu. Pak ale najednou zaznel vystrel, sporttestery zacaly pipat, masa se dala do pohybu a ja za zvuku bubnu probehla startem, cip zapipal a bylo... historie se opakuje, vitej na trati singapurskeho maratonu!

Nebudu rikat, od kolikateho kilometru jsem byla zpocena, protoze orosena jsem byla uz na startu, a to jsme jen stali. Bylo relativne cerstve po desti takze vlhkost byla jak v pavilonu opic, udajne bylo 26 stupnu, kdyz jsme startovali...krasne oproti 31 stupnun, kdyz jsme dobihali (ale to jeste chvilku trvalo). Bezelo se mi skvele. Nejdriv se to chtelo trochu proklickoat mezi lidmi, ale trasa vedla nekolikaproudyma sirokyma ulicema, takze se to hodne roztrhalo a clovek nemel pocit ze bezi jako sardinka. Na kazdem patem kilometru, a nekdy i mezi tim, hrala kapela, nebo bubnovali bubenici, nebo byla nejaka trochu show, coz na to ze bylo pul pate rano mi prislo super. Skoro na kazdych dvou kilometrech bylo piti, od pateho kilometru pak pribylo i neco snedku. Pelasila jsem jako zajic, a s prekvapenim sledovala casy co mi pipaly na garminu. Na sestnactem kilometru jsem musela udelat curaci pauzicku, ale jinak pokracovala az v docela dobrem tempu. Na 21 km se oddelili pulmaratonci, takze redy bezcu proridly a my jsme nabehli do druhe casti lezate osmicky, co vede podel vychodniho pobrezi. Zacalo vychazet slunicko a obloha nad morem se krasne vybarvila, par lidikonoce stavelo a fotilo si to! Jen co se ale slunicko vyhouplo vys, udelalo se znatelne o dost vic vedro....a moje telo se zacalo varit. Az do nejakejch 25km se mi porad bezelo dobre, ale pak bohuzel jako kdyz me date do sauny....proste jsem se nemohla ochladit. Na obcasrstvovackach mate sice moznost na sebe lit vodu (kelimek na hlavu, kelimek za krk, kelimek na jedno adruhe rameno - moje standarrdni procedura), podel trasy navic pak pribyly chadici tunely nebo tzv. splash zones, kde na vas z obri kade chrstaji vodu...ale bohuzel jsem se pak uz dostala do faze, kdy nic z toho moc nepomahalo. Jako by mi dovnitr tela nekdo naistalovat topeni a nechal ho zapnute na maximum. Takze jsem holt musela zpomalit....jinak by se telo asi vazne uvarilo. Byla to skoda protoze sjem dlouho bezela za balonkem na 'magicke' 4 hodiny, ale to mi pak uniklo.... ale asi nebylo si moc na co stezovat, kdyz jsem minula obcarstvovacku na 38km, byl to uz takovy ten pocit, ze ted uz to date, i kdybydte se tam meli doplazit. Vybeh a naledny sebeh z most kolem 39 km byl teda docela zabijak, nozky uz se rozhodne hlasily o pauzu, ale ten pocit, kdyz se dostanete na 40km...pak 41km..a sice se plazite ale lidi fandi a vy proste vite, ze za chvili prijde ten pocit....a pak probehnete cilem a smejete se...protoze jste prave dobehli maraton - 42 km - v tropech!
Je to vlatne hrozne emotivni pocit...a mozna trochu navykovy, protoze presto ze si na 38 km rikate, proc ja to delam, v cili uz se smejete a nekde v hloubi duse vite, ze tohle dobrodruzo - nebo silenstvi? - asi jeste nekdy podstoupite.
Hele, prala bych vam to zazit, pocit super! Byla jsem zpocena jak mys, zbytek dne lezela nebo se machala v bazenu, dojidala a dopijela....ale medaile pekna, a zazitek na ktery se jen tak nezapomina!