Running getaway u protinozcu

Vztekle, trochu smutne, ale ze vseho nejvic asi vycerpane jsem zavrela ulozeny dokument 'Tasmanie'. Hodiny planovani, prohlizeni krasne vypadajicich fotek a procitani nejruznejsich doporuceni na mista, kam se podivat... a nakonec po dlouhem rozhodovani smirenost s tim, ze Tasmanie bude muset na moji navstevu pockat na nekdy priste. Logistika destinace se zkratka ukazala jako prilis krkolomna v kontextu toho, ze jsem bohuzel nemela luxus pohodoveho cestovani ve stylu 'az se tam dostanu, tak tam budu...a az se m tam prestane libit, presunu se jinam', se to zdalo asi jako rozumne rozhodnuti.

Mela jsem skor chut dovolenou odpiskat uplne, ale tvrdohlave se mi na druhou stranu nechtelo vzdat se par dni volna uplne takhle zadarmo. Po nekolik tydnu nasledovaly dlouhe vecery prozkoumavani moznosti jizni Australie, ostatne cast sveta, kam jsem se vzdycku chtela podivat.... nadseni z Great Ocean Road, a paradnich vyhledu na skalnate pobrezi ale opet trochu vyprchalo, kdyz se logistika bez auta ukazala jako temer nemozna. Ne ze bych neumela ridit, nebo ze by pujceni auta byl takovy problem....ale znate to, road trip ve dvou je sranda, ale v jednom se uz tak nesmejete.... Navic jsem listovala kalendarem, a ukazalo se, ze je vlastne jen jeden jediny tyden, kam by se par dni dovolene dalo nacpat. 

Pak byla pulka rijna, a ja porad nebyla rozhodnuta, kam pojedu, a jestli vubec nekam pojedu.

Praly se ve me plany, ktere bych chtela uskutecnit, a realita situace....a vysledek toho byl, ze ani koncem rijna jsem nemela nic booknuteho, krome 'holiday' v kalendari od 4.-9. listopadu.

Jednoho vecera se ale tak nejak ve mne neco zlomilo. Asi jsem se na sebe trochu nastvala....a bookla letenky do Melbourne. Upustila jsem od myslenky auta, coz se nejdriv zdalo trochu sci-fi, ale kdyz si clovek dal praci s planovanim, vlastne se do spousty mist dalo dostat vlakem....a nebo vlastne dobehnout. 

A napad byl na svete - running Melbourne!

Do batohu jsem napakovala behaci vybavicku, a v sobotu rano uz mzourala na slecnu za prepazkou Scoot airlines. Zornicky se mi rychle odmzouraly, kdyz na me vybalila, ze pry jsem 'not allowed to board', ze ji system odmita mi vygenerovat boarding pass, protoze pry potrebuju visa. Kdyz jsem rikala, ze v cervenci jsem v Sydney nemela zandy problem, nejdriv vytasila neco o tom, ze Melbourne ma jiny pravidla (sure - immigration rules would vary across the cities!), ale pak se vydala za sefovou to nejak prozkoumat. No a k memu prekvapeni se me pak obe snazily presvedcit, ze visa preci mam v britskem nebo svycarskem pase....ehm, slecny, jediny platny pas, ktery vlastnim je ten, co drzite v ruce! S tak trochu pokrcenymi rameny me odkazaly na Scoot airlines customer service, at s jdu prebookovat let. Jako vazne?! Nevim jestli jsem byla vztekla, zoufala, nebo proste beaten up...ale sedla jsem si tam na lavicku a zacala googlit....a vygooglila tursiticky e-visitor pas, o ktery jsem zazadala, z procesing time 24 hodin.... Odeslala jsem zadost a premyslela co dal. Kolem drnceli skupnky cetujicich s kufrikama, byla sobota rano, ja se tesila ze si pobeham s klokanama, a ezitim to vypadalo, ze budu muset vymyslet alternatvni plan....a v ten momen mi priset email, ktery sice nejdriv vypada jako jen potvrzeni, ze prijali moji appliation, ale kdyz jsem videla heading 'granted', rozsvtila se ve me jiskricka nadeje. Koukam na hodinky, mela jsem asi jeste 45 minut do odletu letadla (pouceni - byt na letisti vcas se obcas vyplati!)....vydala jsem se k automatickemu terminalu na check in, ktery me predtim odmitnul (a proto jsem skoncila u slecny na prepazce)....za pokus nic nedam, zejo......a musim rict, ze jsem byla trochu vedle z toho, ze mi pristroj najednou vyprdnul boarding pass. Fungnuje to! Chvilku mi trvalo, nez mi hlava zpracovala udalosti predchzich 30 minut, ale pak uz jsem chnapla boardng pass a pelasila na odlety.

No, a kdyz jsme se rozjzdel po runway, ja jen doufala jsem, ze me dalsi vzruso podobneho typu neceka na immigration v Melbourne. Klokani, treste se, jedu si s vami pobehat po Melbourne!

Bydleni jsem mela domluvene jako vzdycky pred aibnb a pan domaci - takovy zcestovaly autralsky dedecek - me dokonce prijel vyzvednout na letiste. Cestou vypravel o svych cestach, pracoval jako crisis manager for IBM a z jeho povidani jsem pochopila, ze je jen malo mist, kde za svoji pracovni karieru nebyl. Dnes uz jako duchodce hlavne opecovava obriho aljasskeho malamuta (jako takovy tele jsem dlouho nevidela, udajne ma ted dietu, ale stejne vazi 80kilo!)...a protoze mu to prislo jako trochu nuda, udajne k tomu jako konicek organizuje mistni volby. No zajimavej charakter! 

Po co se zdalo jako celoddenni cestovani v sobotu jsem hned v nedel rano natesene vyrazila na svuj prvni planovany vylet - bezecke kolecko smerem k Mount Dandenong. Narodni park Dandenong Ranges zacinal prakticky 50metru za barakem, coz byl hlavni duvod, proc jsem lokaltu bydleni vybrala takhle Takze jsem nabalila vesticku a vyrazila, Zapomente na placatou Australii, myslim, ze po rovine jsem nebezela za cely den ani 10 metru! Po celych 25km se lesni cesta houpala nahoru a dolu, chvilkami mi radoby pripominalo beh kolem Vlcaku, ale ty palmy, kapradiny, a hlavne neustale skrehotani obrich papousku kakadu k tomu tak nejak nesedelo. Obcas kolem proletel taky barevni papousci, kter se m teda bohuzel nepodarili zachytit na fotce, ale fakt tam byli!

Vyhledy cestou bohuzel nebyly uplne daleke, protoze ac to rano vypadalo na vykukujici sluncko, pres den se zatahlo, a pri sebehu z Mount Dandenong dokonce zacalo prset. Schovavala jsem se pred destem pod takovym kosatym stromem, a spolecnost mi tam prisla delat legracni australska jezura (ja si samozrejme rikala, ze to je proste takovej autralskej malej dkobraz, ale hned jak mamka videla fotky tak meho dikobraza zoologicky pojemnovala jezura australska). Kazdopadne jsem dorazila pekne vychlazena (holcicko, chtela jsi chladnejs pocasi, tady ho mas!) a docela utapkana neb prevyseni ve te 'placate Australii' bylo neco pres 1000m...jako legracni bylo ze mi Garmin hlasil, ze jste nejsem aklimatizovana na nadmorskou vysku! 

Vyrazime....do kopce!

Vyhledy na Melbourne city a okolni suburbs

Pocasi neni duvod! ;-) 

Na pondeli jsem si naplanovala beh podel pobrezi. Trasa zacina v mestke cast St. Kilda a vede pres prakticky 15km podel pobrezi na jih. Uz rano to s pocasim nevypadalo uplne ruzove, takze Catani gardens s palmam, ktere zrejme za slunecnych letnich dni bublaji piknikari, vypadaly trochu opustene. Ale v duchu 'pocasi neni duvod' jsem se vydala na trasu podle planu...vitr nevitr, kapky nekapky, kosa nekosa.... A musim prznat, ze jedna z vec, ktere na tehle zemi miluju, je to, ze tu nikdy nejste cvok sam..... v takovymhle psim pocasi byste cekali, ze budete ten jediny cvok co to tu brazdi....a tak potkavat dalsi bezce, evidentne vyrazne zmrzlejsi nez jsem byla ja, bylo tak nejak super. Vitr od pobrazi byl studeny a kapky pleskaly kde jen mohly, takze mi na chvili nezbylo nez se schovat na detskem hristi v detskem domecku na hrani...ale tak aspon jsem si tam dala svacu, nez se ten nejhorsi lijak zmirnil...a pak se vydala dal. Vyhledy a tak vubec cela trasa je asi o dost vic super kdyz je sunshine, ale tak to si holt neobjednate, zejo. Nastesti pak prestalo i prset, takze na slavne Brighton beach s barvenymi batching boxes jsem se docela vyblbla. A nakonec i vyhledy a utesy byly, takze super! U Hampton beach jsem mela takovou hrozne kilou encounter s dalsi australskym dedeckem, ktery sem vyrazil vencit psa. Puvodne sem teda pry jen neco vyzvednout, ale protoze je hnusne tak se rozhodli zavrt driv, tak byl z toho takovej spatnej a rikal, ze si jde zlepsit naladu prochazkou se psem po plazi. A najednou na me vybalil super oriskovou tyciknu se slovy 'it will serve you better'...tak jsem asi koukala vykulene, protoze dodal 'it's double choc!'...no proste mily!

S destem nejen v zadech, ale i v obliceji jsem ale usoudila, ze si trasu zkratim a hupsla na vlak zpatky aso 3km driv, coz se podle lijaku, ktery se rozpoutal venku hned co jsme se rozjeli, bylo dobre rozhodnuti. 

Catani Gardend

St. Kilda beach - zacatek me trasy

Brighton beach batching boxes 

Tak kdyz uz tech 29, tak jsem se s n musela vyfotit!

Tahle byla povinna ;-) 

V dalce Melbourne

Fouka jak blazen!

 

No a pak byl konecne cas se vydat nekam na ty klokany, zejo! Peclive jsem si nahledala, kde ze je mozne, je videt a naplanovala asi 20km okruh kolem Lysterfield prirodniho parku. Pocasi se konecne zacalo ukazovat ve sve australske krase - takze me vitalo sunshine, coz bylo v te zeleni paradicka! Okoli Lysterfieldu byly zelene stavnate kopce, na kterych se pasly kravicky...a mezi zelen hopkali klokani! Hned jak jsem videla prvni tri jsem sbesile fotila, ale po case m doslo, ze tihle legracni tvorove tu jsou tak trochu jako v Singapuru opice nebo u nas ve Hvezde veverky...ne ze by vam upplne tak pres cestu najednou prehopkal klokan, ale kazdopadne je jch tam spousta, taze obava, ze uvidite jen jednoho za den se ukazala trochu licha. No a poznate turistu zejo, protoze nikdo z mistnch s klokany nefoti, deti kolem nich projizdi na kole jako by tam misto klokana proste sedela v trave kocka... Vetsina z nich lezi v trave a z dalky vypadaji skoro jako srnky, maji takovy podobny spicaty usiska...ale teda hned jak se trochu chcete priblizit tak se zmobilizuji a meri si vas pohledem. A rozhodne to nejsou nejaky drobeckove, takze se k nim nejak blizko radsi clovek nehrne, zvlast kdyz vidite kolem hopkat male klokanatko. Takze fotky co jsem zachytila na telefon nejsou kvalitou uplne hitparada, ale jsou to klokani, co jsem videla na vlasnti oci! Takze za me nadseni! Krome toho se mi jeste podarilo zachytit lepsi jezuru, takze zvreci den uspesny! A jinak teda Lysterfield paradicka, lesni cesty, spousta moznosti kudy kam se vydat, zadny lidi, vyhledy nejosu uchvacujici protoze nejste nejak super vysoko, ale kopecky s taky uziteje. protoze tady se moc po rovine proste nebeha... A samozrejme pocasi udela sve, sunshine somehow makes things even better! takze jsem se z vyletu vratila nadsena - klokani, slunicko, pobehala jsem si, avokado bylo...jako co vic s prat!

Lysterfield okoli...

Lysterfeld lake

Konecne pocasi na piknik!

Jezura!!!!

A tady jsou - klokani!!

A Terezka co videla klokany!!

Po trech dnech a skoro 60 km v nohach byl cas na pauzicku...a taky jsem musela vyzkouset, jak to je v Melbourne s tim kafem zejo - udejne nejlepsi na svete, spousta coffee places a trendy mist kam se da vyrazit, takze jsem hupsla na vlak a zamirila do mesta. Prvni zastavka vedla skrz Royal Victoria Botanic Gardens, ktere se zelenaji relativne v centru mesta. Podel reky se pak da projit az uplne do centra odkud jsem zamirila do doporucovane trendy kavarny Industry beans. Puvodne to byl sklad, takze je to super hipster prestavene misto, ale prislo mi to super cool. Ac nejsem uplne milovnik kafe, musela jsem ho zkusit a musim uznat teda, ze ac nejsem zadnej expert, fakt mi chutnalo! Jinak mi Melbourne prijde jako fajn mesto, ktere ma charakter. Tak nejak nenasilne je docela hipster, relativne multikulturni a lidi jsou tak nejak 'v pohode'. Rozhodne je pravda, ze coffee culture je plna soucast identity mesta, mist, kde si ho muzete dat je fakt na kazdem rohu a jsou to casto quirky male podniky, ktera maji sve charisma a kouzlo. Ne ze by tam nebyl Starbucks, ale rozhodne se zda mistnim blizsi kulura malych roskosnych kavarnicek, coz mi bylo sympaticky. Centrum ma moderni hgh rise budovy, mezi nimiz drnci tramvaje. To je mimochodem legracni ze turisti jsou z toho uplne nadseny, Je tam takova okruzni linka (cislo 35) ktera je zdarma a casto prva turisti s ni objizdi centrum aby si 'vyzkouseli jizdu v tramvaji....no tak ne kazde mesto ma tramvaje zejo.... Jo a pak m taky prijde dobry, ze je v centru 'free tram zone' coz je proste okruh kde se jezdi zadarmo...ne ze by tam nebyly auta, ale tak nejak to dela to centrum na tu dopravu jednodussi....a teda ono se da dost dobre po meste i chodit, coz jsem vetsinu casu praktikovala ja. Nektere ctvrti mi trochu pripominaly Londyn (ta britskost se tam nezapre!) a nekde mi to rpipadalo trochu jako Kanada...ale bylo mi sympaticky, ze lidi jsou mili a celkove je tam hodne heatlhy food mists, pro vegany nebo vegetariany super spousta moznosti, hodne mist pracuje s lokalnimi nebo organis nebo seasonal produktama...spousta mist je environemtnally friendly a tak nejak celkove to ma hodne healthy lifestyle a sustainable vibes, coz se mi samozrejme libilo!

Melbourne city a Yarra river

Royal Victoria Botanic gardens

Coffee shops.... 

...and places with coffee to go

To tak jdete po ulici...a najednou je ve zdi takovy vyklenek, ktery nekdo promenl v knihovnicku, kde si muzete vzit knizku, a pridat tam jinou...

Testuju kaficko!

Prestavene skladiste....v super kavarnu!

Namlsanost sluncecnym pocasim nevydrzela bohuzel moc dlouho, protoze ve ctvrtek jsme byli zpatky se zatazenou oblohou. Vyhodu tu ovsem melo v tom, ze na obvykle super busy miste - 1000 steps -  nebyla skoro ani noha. Je to takova trasa - no proste 1000 schodu nahoru - na pamatku vojaku, co bojovali na Kokoda trail v Papua New Guinea. Stejnojmena trasa - Kokoda memorial trail - ma sice jen neco kolem kilometru a pul nahoru, ale schody se prudce klikati nahoru pralosovitym porostem, a nevim jak vas, ale me po prvni stovce schodu uz docela solidne bolely nohy. Naplanovala jsem si to v ramci asi 15km okruhu, takze jsem sestup vynechala a vyuzila trasu jen nahoru, ale puvodne je to udelane jako okruh, kdy se dolu dostanete jinou trasou. Udejane to je popularni treninkove misto pro bezce takze o vikendech a za pekneho pocasi to tam je pekna promenada. Ja jich potkala par, ale promenade jsem se nastesti vyhnula. Puvodni plan byl sice si nahore na takovem piknikovem mistecku udelat piknik, ale protoze zacaly pleskat kapky, a ja nemela teplicka na rozdavani, rozhodla jsem se jen prehoupnout pres kopec a odlozit avokado toast na pozdeji. To se ukazalo jako rozumne rozhodnuti, protoze kdyz jsem si pak uz po teple sprse a s cajickem hovela v posteli a cpala do sebe svacinku, venku busil dest a ja si casovani mohla jenom pochvalovat.

Hele kdo na me koukal z lesa! 

 

...a takhle schody zacinaly... 

...a pokracovaly...

...a Terezka funela nahoru...

...a jeste jedny schody...

A jsme tu - fist bump! 

A zaclouzena odmena!

K patku vam sem moc fotek ani vypraven nedam a to ze dvou duvodu. Jednak jsem musela tak nejak trochu pracovat....coz teda samozrejme nezabranlo tomu, aych sla behat, zejo! Ale beh to byl takovy ...no jako pres ctyri rocn obdobi. Vybihala jsem za slunicka, a libovala si, jak neco pekne nafotim...pak se ale zatahlo, zacalo foukat...a pridal se dest....ten se vystupnovat v ledove kroupy....a to prosim vsehcno behem tri kilometru! Opet v duchu pocasi nen duvod jsem se rozhodla pokracovat, Serie rocniho obdobi se jeste opakovala dvakrat, a protoze si dovedete predstavit, jak jsem po necelych osmi kilometrech v tomhle blazinci vypadala, jsem usoudila, ze je cas na teplou sprchu. Zbytek dne byl sice pracovni, ale vyrazila jsem pracovat z jedne kavarny par zastavek odsud. Reference na internetu byly trochu vic trendy nez to misto samotne, ale byl tam klidek a kaficko meli dobry, a dokonce jsem si dala jako svacinku takovy baby mini falafel...ani ne tak na hlad, jako ze to proste vypadalo rozkosne!

Ac se mi jeste teda uplne nechtelo, prisla sobota a to znamenalo udelat klokanum papa..Nastesti ne tak hned - samozrejme jsem sfoukla jeste ranni beh, bylo chladno ale uplne svezi takovej ten krupavej vzduch a vykukovalo slunicko (a klokani z krovi taky) tak to byla paradicka. Myslim, ze slusny caver behaciho tyden, kdy jsem s krasnym 85km v nohach usoudila, ze je cas na poradnou regeneraci, a predstavovala jsem si nedeli pekne v bazenu...
Protoze jsem letela az vecer, mela jsem jeste pa hodin odpoledne k dobru, takze jsem se rozhodla sfouknout jeste dve doporucovane kavarnicky. V te prvni, jmenovala se Naughty boy, jsem byla tak akorat na pozdnejsi obed - idealni to zavrit cim jinym nez avokadem! Na menu jsem si ale vsimla, ze delaji 'instashake', coz je evidlene neco pro instagramisty a podle popisu to vypadalo jako shake zaroven s dortem. Nic co bych si ja chtela dat, ale vlastne me desne zajimalo, jak to vypada. K memu poteseni si to objednali dva kluci co sedeli naproti me a ty brdo! Jako diabeticka boma, proste obri shake a na tom vazne cokoladou 'nataveny' dortik! Jako fotogenicky to vypadalo, ale myslim, ze prava definice kaloricke bomby. Legracni bylo, ze kdyz jsem platila a povidala si se lecnou servirkou, priznala, ze za celou dobu co tu pracuje to videla uplne snist asi jen ctyri lidi....that sums it up!

Prochazkou pres Royal park jsem to prosla ctvti Carlton - ktera mimochodem v nekterych ulicich vyada hrozne podobne jako nekter ectvrti Londyna, no ta Britskost se tu asi nezapre - do druhe kavarnicky, ktera se jmenovala Auction rooms - takove typicke hipster place - u malych stolecku sedici studenti nebo mlada generace s McBookem, u vetsich stolecku skupinky kamaradu co vyrazili na odpoledni Sunday coffee chat. Sedet tam s mym pracovnim Dell pocitacem se skoro zdalo jako out of place, ale bylo na case zacit solit zazitky na blog!

Kluci uz lovi fotky na Instagram!

A tedy ho vitite - instashake - proste shake a na tom jeste dortik!

A tohle je moje odmena! Yummy!

 

Naughty boy s obrim oblicejem na zdi

Skoro jako Londyn!

Ctvrt Carleton

Interier kavarny Auction rooms 

A pak uz nezbylo jen vydat se na letiste a zamirit do zhruba o dvacet stupnu vyhratejsiho Singapuru. Diky Melbourne za fajn tyden, pocasi by mohlo byt trochu lepsi, ale tak aspon se dostalo povesti, ze se tu daji zazit vsechna rocni obdobi v jeden den. Libi se mi, ze mesto ma charisma, a ted uz chapu tu hrdost, kdyz Aussies hlasi ze jsou bud z Melbourne nebo ze Sydney. Obe mesta maji kouzlo a obe se mi libi, ale kazde ma svuj vibe, ktery si evidentne hrde haji. Myslim, ze uz jsem to rikala mnohokrat, mam Australii rada....libi se mi ten zivotni styl, lide jsou mili a je tu spousta podobnych cvoku jako jsem ja, at uz s behanim a sportem, prirodomilovnictvim, jidlem nebo odhodlanim i treba malymi krucky tuhle planetu zanechat obyvatelnou jeste pro par dalsich generaci. No...jen skora, ze to je tak z ruky.... ale protoze jsem tu urcite nechala jeste spoustu mist neobjevenych, treba me sem jeste nekdo vitr zavane!

Klokani mejte se a Melbourne, musim uznat, ze neco na tom, ze vyhravas zebricky tech 'most liveable cities in the world' rozhodne bude! A kdo me trochu zna, ten vi, ze tohle ja nerikam jen tak o nejakym meste!

Diky Melbourne!