Thajsky Krabi vol. 2

V zachvatu boje o Pandicku, a mobilizace jeji nahrady, jsem se vlastne vubec nedostala k tomu povypravet o navsteve, kterou jsem tu mela predminuly tyden. Pritom navstevniku mi se moc nejezdi, takze ti, co zavitaji, jsou samozrejme odpovidajicim zpusobem hyckani!

Pro mamku s tatkou nebyla prvni navsteva Singapuru, a stejne jako minule to nebyla ta hlavni destinace. Takze jsem ty dva cestovatele sice ve ctvtek vyzvedla na letisti, ale hnedka v patek dopoledne jsme tam mirili zpatky, tentokrat ale s pokracovanim na sever smer thajsky Krabi. Ve hre bylo i par jinych destinaci, hlavne asi kvuli plavan s mantickama, ale krabi to nakonec vyhrali, a tak jsme uz v patek odpoledne zkouseli houpaci sit v nasi obri vile. Joe, ktery komplex vlastnil, byl typical free everything-is-awesome American, ktery nas sice - jak se pozdeji ukazalo - ubytoval ve spatne vile - ale byl jinak super helpful, poradil par mistnich podniku a zdalo se, ze s nejakym zarzovanim veci by pripadne taky nebyl problem. Spokojene jsme se prezuli do plazovych zabicek - az na tatku, ktery dorazil nevybaven, coz jsme napravili hnedka prvni vecer - a vyrazli na prvni thajskou gastro misi alias ulovit neco k jidlu.

Oproti tomu, kdy jsem tu byla tehdy tu bylo vymeterno, jednoznacne bylo znat, ze je mimo sezonu. Nejdriv to pusobilo az trochu divne, ale nakonec to vlastne bylo bezva. Zadne fronty, zadne davy..a tak nejak vubec, aspon jste si nepripadali jak v nejakem obrim turistickem letovistku...coz Krabi jinak vlastne docela je. Tehdy jsem bydlela trochu vic stranou, asi 20 min jizdy od Ao Nang, kde jsme kotvili tentokrat. Bylo to pesky asi 10 minut na hlavni tridu a promenadu, co se tahla kolem Ao Nang beach. Tu jsme vyrazili zkusit hned jak jsme se nakrmili - nikdo uspesne neuhorel, ac mamcina volba thajske polivky uz byla trochu na hrane, kdy vam sla z usi para a na cele vyrazel pot. Obri ledove ovocne smoothie nam zamrazilo mozky, a tak jsme se vydali roztat na slunicko. Na koni plaze jsme pak objevili super obri houpacku, na ktere jsem se az prekvapive vyblbli vsichni tri. Nektera videa teda bohuzel neprisla cenzurou na to je sem pridat, ale tak treba az se sejdeme a bude veselo.... ;-)
Zapad slunce nam trochu zhatil mrak, co se nasunul presne pred tu zhavou kouli, ale nejakou barvicku to chytlo, a tak jsme pomalu zamirili zpet. Cestou jsme ulovili zabky pro tatku, otestovali mistni seafood v podobe obrich krevet, a pak uz si jen vychladili peliskya a kvakanim zab a tropickym bzucenim pralesa sli spat.

Na sobotu jsme se rozhodli vyrazit posnorchlovat s rybickama. Nakonec to vyhrali Phi Phi Island, kteremu bych se za normalnich okolnosti a v hlavni sezone asi obloukem vyhnula, ale vzhledem k tomu ze plan byl na sotrovech se vlastne nezdrzet, jen ulovit lodku a vyrazit na rybicky, tak to vypadalo slibne. Bohuzel nam nevysla varianta rychlejsi lode, takze jsme se spolu s dalsimi spoluplavci uvelebili na palube trajektu, ktery si to sinul po vlnach smerem k Phi Phi. Slunili jsme se, ti odvaznejsi u toho zobali wasabi orisky, a za chvili pobrezi Krabi i Ralay beach zmizely z dohledu. Pohupovali jsme se na vlnach necele dve hodky nez jsme zakotvili v rusnem pristavu Phi Phi island. Klasicky na tam na vas vrhnou mistni majitele lodi nabizejici tours, nebo dopravu do resortu kolem ostrova. Probili jsme si cestu do hlavni ulice a poodesli z hlavniho centra, kde se nam podarilo natreft na misto, kde sehnani lodky, vcetne pujceni snorchlovaciho vybavanei, bylo vyrizene asi behem peti minut. Pred odjezdem jsme jeste stihli zavitat to mistniho smoothie fruit baru, kde jsme si kazdy porucili obri smoothiecko, a jeste s nechali nabalit nejake ovoce s sebou. A pak uz nas tradicni long tail boat s prdicim motorem odvazela do klidnejsich koncin za rybickama! A to jsme ani netusili, ze to budeme mit i s exkurzi - pekne kolem Viking Cave a slavne Maya Bay. Tam se tada stale nesmi na plaz, a musim rict, ze koraly tam jsou teda smutne dost ponicene....skoro lepsi snorchlovani bylo na druhem miste kde nas vysadili. Mamka s tatkou meli oba podvodni fotaky takze lovili i nejake fotky, treba mamka zachytila bezve sepii nebo rybu s nohama! (ta me pobavila tak, ze jsem se smala jako uz dlouho ne!) Bohuzel se odpoledne najednou natahly mraky - rainy season - a zacinalo prset, takze jsme vysplhali zpatky do lodky a zamirili zpatky. Mezitim se ale zvednul vitr a zacalo prset docela solidne, takze nas kormidlujici mistnak se rozhodl chvilku vyckat v zakrytu skal, nez se na drevene barce vydame do vln....asi spravne rozdhodnuti, ale cesta zpatky i tam byla docela adrenalinova. Vlny byly kvuli vetru obracke a tak lod s kazdou prichazejici tvrde narazela proti vode, coz chvilkama pusobilo, jak kdyz se ta nase barka rozlomi. Nastesti se ukazalo, ze mistni vedi, co delaj, a ac motor te lodi snad ani radsi nechcete moc zkoumat, postupnych zpomalovanim a zrychlovanim, podle smeru a velkosti vln, nas bezpecne dosatali na sous. A jeste zbyl cas na drink pred odjezdem trajektu zpatky! Na zpatecni ceste jsme se nechali vysadit kousek od ryb restaurace na plazi - Last Fisherman - ,kde jsme zavrsili den - takze za me dobry! Luxus!

 

Viking Cave

Maya Bay

Chodici ryba - nejlepsi!!! 

Sepie!

V nedeli jsme byli akcnaci a vyrazili si pujcit kajaky a brazdit kolem mangrove forests a vapencovych skalisek. Nikdy jsem na kajaku nejela, natoz na mori, ale znelo to jako exciting plan! Dokonce se mi podarilo premluvit i Grab drivera, co nas tam vezl, aby nam dal cislo, ze si ho pak zavolame na cestu zpatky. Behem toho, co jsme cekali na naseho guida jsme si prebalili veci do nepromokavych vaku a zbytek ulozili do uhlednych policek. Nafasovali jsme vesty, tak na me uplne dychly casy, kdy jsme byli se skolou na vode! To se jeste umocnilo, kdyz jsme do ruky dostali padlo! Prekvapilo me ale, jak je morsky kajak stabilni, a vlastne i docela pohodlny. Rodice padlovali spolu, a jak to rejdila sama za nimi. Opustil jsme mini pristavek a nejdriv pluli kolem skaliseks ruznymi vyklenky a jeskynkami kam se dalo zaplout, no Koneprusy hard! Fakt parada, vsechny ty vrasky a vrasy a krapniky a stalagtity a stalagnity a stalagnaty (uz jsem zapomnela co je co, ale byly tam vsehcny!).A pak uz jsme zapluli mez mangrove a rejdili mezi vetvemi a koreny. Mela jsem pujceny tatkuv fotak, ale for byl v tom, ze kdykoli jsem chtela fott, musela jsem prestat kormidlovat takze tam bylo par vtipnych momentu kdy jsem skoncila nekde v rosti pod vetevemi...no rodicove se pobavli, ze! Proplouvali jsme chvilema jen magtove lesem, chvlema zase prpluli kolem skalisek s tunkama nebo lagunama, a tak nejak se to stridalo. Vlastne jsme obepluli takove kolecko, rekla bych ze tak dve tri hodky trasa. No rozhodne neco, co doporudcuju, bylo to prima a clovek vidi uplne jinou perspetivu, Samozrejme se to da podnikat jen za prilivu, kdyz je odliv tak na ta mista v podstate muzete v holinkach bahnem dojt....No za me super!
Zbytek odpoledne jsme puvodne chteli stravit vegetenim na plazi, ale porad nas tam chodila zpovidat jedna mistni pani, jeslt pry nechceme na masaz...no a protoze se to kabonilo k odpolednimu desti, zdalo se to jako idelani casovani a tak nez jsme se nadali jsme vsichni tri lezeli na mazasnch matracich a koukali na provazce vodu stekajici ze strech bambusoveho pristenku. Jako nikdy bych si nemysela, ze budus rodicema na masazi, ale musim rict, ze jsem se teda docela nasmala. A teda vsehcno to pohnahnani svalu bylo teda taky super prijemny, pekne nas proolejvali a rozzmoulali mi trapezy, coz bylo bezva! Navic prestalo prset akorat jak jsme byli domasirovani, takze idealni timing...a vim, ze rdice tam pak jeste zavitali parkrat znovu!
No, a k neprekvapivemu prekvapeni...jsme na vecer zase zakotvili u Fishermana...(meli nekonecne smoothies and drinks menu - dalo by se tam chodt tydny a porad si davat neco novyho - paradise!!).

 

Mistni kocicak! 

V pondeli jsme bohuzel musela zamirit zpatky do Singapuru, ale jeste jsme samozrejme s mamkou zvladly rann beh po plazi! No a pak luxusni smoothie bowl k sndani v mem oblibenem trendy hipster Lion & Shark podniku, kam se leze po zebriku (how cool is that!!!). Mamka s tatkou jeste zustavali a thajskych Krabu si uzili jeste o par dni vic, ale ja musela zaptky do prace. Kazdopadne ale bezva vikend, aneb i s rodici muze byt zabava ze vas ze smich bude bolet bricho a svaly na tvarich! Takze diky!!!

 

Pribeh Pandy

Nemyslim si, ze jsem nejaky velky materialista, ale jsou veci, ktere vam proste prirostou k srdci. A je uplne jedno, jestli jste je nasli valet se v lese na vylete, nebo jste a ne zaplatili tisice, protoze ta hlavni hodnota te veci je pro vas v te veci, ne v tom, kolik jste za to zaplatili. No, a rozmer navic tomu samozrejme da to, kdyz vam tu vec nekdo daruje, mate ji dlouho, a vlacite ji jako takoveho spolecnicka vsude nekolik let....

Jednu takovou vec jsem taky mela...ale vcera jsem ji ztratila. A je mi z toho smutno. Je to vec, ktera v urcitych ohledech rostla se mnou, a zejmena v posledni dobe se stala takovym kazdodennim spolecnikem. A tohle je jeji pribeh....pribeh Pandy.

Jo, a hned na zacatek...mozna takovou vec taky mate, nebo meli, a treba se s mym pribehem trochu ztotoznite. Ale jestli patrite k tem, pro ktere veci jsou proste jen veci, tak mozna ani neplytvejte cas cist dal a pockejte na dalsi prispevek.

Shodou okolnosti se moje petadvacate narozeniny sesly s moji LSE promoci. Sedeli jsme v nasi oblivene hospudce u George na Chiswick High Road v Londyne, davali si naminu a rodice pak vytahli tohle prekvapko....a Pandicka byla na svete. Pro nezasvecene...na svete byly Garmin hodinky, na ktere jsem si pozdeji personlizovala obrazovku na velkou pandu, co koulila ocima...a dala tak mym behacim hodinkam prezdivku Pandicka.

Od te doby jsme se s Pandou szily, rychleji nez bych s kdy myslela.... Vstavaly jsme spolu v pul pate a chodily behat podel reky po Barnes trail a koukaly na bychod slunce z Hammersmith bridge a o vikendech pobihaly po Richmondu a utikaly do pirody Wibledon Common. Tam jsme si strihly dokonce dva pulmaratony....a vylepsili VO2 max na krasnych 51.

 

Nekolikrat musela Pandicka do nemocnice, protoze byla zahlcena datama...a trikrat se musela parovat s novym HR monitorem... Behaly jsme v Londonu a pri kazde navsteve do Cech vesele brazdily oblivene okruhy v Prokopaku.

A pak prislo dobrodruzstvi v tropech. Zezacatku jsme se potily jak ja tak Pandicka, ale nakonec jsme se aklimatizovaly a procestovaly to ledaskde... nekde jsme nebehaly, jen lozily do kopce, i tak ale Pandicka vzdycky poctive nacitala nachozene kilometry. Na inlinech jsme nacitaly kilometry v East Coast parku...a tech propocenych behu v oblibenem Chestnut parku, nebo kolem McRitchie.... a i to ranni vstavani a krouzeni v Bukit Batok parku mi odpostila, ac to kolem dokola byla trochu nuda.

V tropu jsme se jezdily ochladit do Cech a nakonec vymackli VO2 max na 52!

Pandicka byla taky u meho prvniho vopravdickeho trailoveho zavodu v Alpach na Schneeberg. V poslednim stoupani jsem sice malem chcipla, ale i tohle dobrodruzstvi jsme zvladly. Mrzi me, ze nebude u dalsich takovych dobrodruztvi.....

Krome behani se to stal muj spolecnik i jen tak na dalsi aktivity... do prace jsem Pandicku nebrala, myslim, ze by ji to tam nebavilo...ale i kdyz jsme byrazeli jen tak na vylet, vzdycky jela s nami. A to at v Cechach, nebo na cestach po Asii...nebo Australii. A v Sydney se nam taky podarilo vybehat se na magickych 53 VO2max!!

 

No a protoze Pandicka byla pro kazdou spatnost a blaznivost, loni jsme se dopotily spolu i do cile singapurskeho maratonu! Plan byl si ten potici cas letos vylepsit....ale na to budu muset ted sehnat jineho partaka....jestli nejaky takovy srdcar jako Pandicka vubec bude!

Pak jsme taky zabrousily do silnicni cyklistiky, a zacaly nacitat statistiky na kole. Behani nam asi porad slo lip, a rozhodne jsme ho praktikovaly casteji, ale obcas bylo fajn vytocit nohy..a to si Pandicka jen vesele hovela na riditkach.

No, a pak jsme si vymyslely, ze se prihlasime na 23K trail v Singapuru, jmenoval se Force of Nature a bezel se shodou okolnost, kdyz tady byli rodice...takze ted v sobotu. Minuly tyden v Thajsku po behu po plazi jsem si vsimla, ze ma Pandicka praskly reminek, a tak domu jela pekne v batohu. Hned jsem pekne objednala novy, ale nejrychleji co ho mohli dorucit bylo pristi tyden. Do te doby jsem si teda rikala, ze pojistim ten stary popraskany, abych Pandicku nekde neztratila....peclive jsem prosila dirky v pasku a vsehcno jeste dkladne oblepla, co kdyby nahodou. Nebylo to uplne pohodlne na ruce, ale to bylo fuk, hlavne ze to bude drzet zejo....

No, a tak prisel patecni vecer, predvecer zavodu...nachystana hromadka na zitra....
Jako naschval...(asi nemohlo vsehcno klapnout) se mi porouchal zip na vesticce...tak jsme se to chvili snazili opravit, ale neuspesne...  A znate to, takovej ten pocit, ze tusite, ze se neco posere.... tak ten tam v ten patek vecer jaksi zavanul. Odval se sice pryc, a tak jsme sli vsichni spat...netusic jak se to vsechno zvrtne dalsi den.

Jako myska jsem se vytratila rano chvili pred sestou, abych jeste stihle vyzvdenout cislo...vypadalo to na pekny den, a krome trochu ospalosti, a ne uplne super formy jsem byla docela upbeat a tesila se. Kolem se trousili spolubezci a vetsina lidi postavala u startu na takovych drevenych mustcich, co vedou pres cast McRitchie rezervoaru, u ktereho se to startovalo. Fotografove chodili a fotili pozujici, jeste nezpocene usmevave bezce, zacinalo vychazet slunicko, a to, ze start zavodu byl o 20 min opozdeny sice byla trochu pruda, ale vlastne se prd stalo.... Opirala jsem se o zabradli a stridave koukala do vody a na rozednivajici se oblohu, a pozorovala skupinky bezcu.... A pak najednou, jak tak stojim a zepredu se opiram o to zabradli, ruce tak nejak do prostoru nad vodu....s ozve 'zblunk'....a ja jen se zdesenim koukam, jak Pandicka s meho zapesti pada do vody, nori se ke dnu, priplavavaji k n ryby v nadeji, ze to je neco dobreho, a pak kleda mezi rasy nekam do hloubi McRitchie rezervoaru. A to je prosim asi tak 5 mnut pred startem zavodu.... Myslim, ze jsem docela nahlas pronesla neco docela hodne sprosteho.....ale jinak jsem byla v soku...Varianta tam skocit uplne pripustna nebyla, bylo to hned u cile, voda vypadala hluboka, jeste porad nebylo uplne svetlo...a hlavne je to reservoir kde se koupat nemuze...a tyhle veci se v Singapuru proste dodrzuji. Premyslela jsem jestli mam zavod odpiskat a nechat lid odbehnout a resit to nejak pak.... jsem na behani s Pandickou tak zvykla, ze predstava 23K bez casu, vzdalenost a tepovky znela nepredstavitelne.... nevedela jsem, co delat, a stridave jsem byla nepricetne nestvana, vztekla, smutna, bezradna...... a pak jsem si rekla, ze bezet proste musim....za Pandicku....

Zavod jsem dobehla...ale bylo to krusny... na trati melo byt znaceni po 5K ale nebylo, takze jeste stesti ze jsem trasu jaz takz znala.... ale bez Pandicky clovek nevi nic...jak rychle bezi, jak tepe, kde je....proste jste najednou jak bez ruky...nebo spis bez kousku srdce! Ale bezela jsem, bezela jsem za Pandicku! Nakonec z toho bylo 11. misto ze 121 v kategorii, celkove pak 78. z 570...coz byl asi lepsi vykon, nez jsem cekala....ale byl bez Pandicky, a z toho mi bylo smutno. Tak nejak jako by vsehcno bylo jen polovicni.

Byla jsem proto odhodlana se v nedeli rano vydat na zachrannou misi, a reservoir nerezervoir, smi nesmi...proste vlezt do te vody a zkusit Pandicku vylovit. Zamirila jsem smer McRitchie uz kolem sedme ve snaze uniknout lidem, ale je to tam tak frekventovama bezecka destinace, ze lidi tam byl i takhle rano. Pamatovala jsem si nastesti, kde jsem stala na tom mostku, takze se rajon hledani zuzil asi na metr krat metr ...co situaci nenahravalo (krome lidi) byla hloubka, ktera se zdala rychle se svazovat, a hlavne ty zatracne chlupate rasy, co byly na dne jako chlupy na tele Yettiho. Voda nebyla spinava, z mostu bylo docela dobre videt, ale byla otazka, co to udela az do vody vlezu. Postavala jsem tam chvili a cekala na 'vhodnou chvili' ale brzy zjistila, ze ta proste neprjde.... Nejdriv jsem musela sejit k brehu, coz spocivalo v tom podlezt retez, ktery brani pristupu. Uz jen takova vec se v Singapuru proste nedela...kdyz se nekam nema chodit, tak se tam proste nechodi, a vsichni to dodrzuji. Takze jsem si vyslouzila par pohrdavych pohorsenych pohledu od kolemjdoucich, a bylo mi jasne, ze cim rychlejsi akce to bude, tim lepsi.
Inu, v tech kratasech, tilku a tech deravych behavch botech (jo, to jsem vam jeste nerekla, aby toho nebylo malo se mi napul rozpadla bota vcera, a to tak, ze muzu byt rada, ze jsem se nezula cestou!)...jsem tam proste zacala pomalu slezat. Voda nebyla studena, ale zavanela rasami, ryby se dekovaly pryc, kdyz me videly, a bohuzel jen co jsem tam vlezla se to zacalo virit. Musela jsem doplavat k druhemu plir, kde pod zachrannym kruhem (jako nejaky znameni) to bylo. Nandala jsem plavecke bryle a s nadechem se zanorila...bohuzel do zluto-zelene vody, kde bylo sice videt, ze na dne jsou rasy, ale to asi tak vsechno.... Navic tam byla docela hloubka, sice to byl jen druhy pilir, ale svazovalo se to rychle, a tak mi hned pri prvnich dvou potopenich bylo jasny, ze tohle asi uspesny lov nebude.... Na dno se poradne dosahnout nedalo, ale hlavne nebylo ani nic poradne videt. Nacuchla rasami a rybami, zmachana jak vodnik, jsem vylezla z vody, sklidla par poznamek, ze se tu nekoupe, a bylo mi tak k vzteku, ze jsem dobrou pul hodinu sedela na slunicku a trucovala.... bylo jasny, ze Pandicka proste zustane navzdy pohrbena na dne singapurskeho McRitchie reservoiru...
Mezitim, co jsem tam dopalene sedela a stridave byla nastvana a smutna, kolem prosel varan, a zamiril si to hnedka primo do vody....uplne jsem si ho predstavila, jak ted rejdi ve vode a nosi Pandicku jako GPSku! Smejd!

Voda ovonena rasami na me uschla, a ja po neuspesne zachrane misi vyrazila zpatky domu...bez Pandicky... uronila jsem za ni par slz, coz mi bylo prd platny, ale tak znate to... mela jsem ji rada.

Pandicko, diky, ze jsi byla takovej prima partak.....budes mi chybet, ale neboj, Garmin Connect nezapomina, vsechno to tam mame zvecneny!

Jen mi tam, prosimte nenacitej ty kolecka, co s varanem nakrouzite v reservoiru.... zkreslovalo by mi to data!

DIky, Pandicko!