Asia Light: Last minute vylet do Vietnamu

Obvykle je to s cestovanim behem statniho svatku na prd, vsichni maji ten stejny skvely napad nekam vyrazit a letecke spolecnosti se na tom radi namasti....a po pravde neletecke moznosti cestovani jsou ze Singapuru trochu omezene. No, ale tentokrat jsem si proste rekla, ze na to pecu, cela nadsena bookla letenky na Lombok a domluvila si guida na vystup na Mount Rinjani. Na fotkach to vyada skvele, tridenni trek, spi se ve stanech u jezera v sopecnem krateru, na vrchol se skrabete na vychod slunce, no jak rikam, vypada to bozsky! Mno, ale evidentne na tu Indonesii nemam stesti, po loni vybuchujici sopce na Bali ted prislo na Lomok zemetreseni....shodou okolnosti s epicentrem na te hore, na kterou jsem chtela lezt. Jako magor jsem asi dost, ale tohle se zdalo trochu moc i na me... Takze byly dve varianty...bud nikam nepojedu, nebo vymyslim last minute alternativni plan.
...a protoze me znate, asi vite, kterou variantu jsem si vybrala!

Bookla letenlky do Hanoi, nocni vlak do Sappy, a zacala planovat vystup na Mount Fansipan, nejvyssi horu Indociny. Sice jen takovy nizky prulet, ale je to tam, vyrazim na sever do Vietnamu! (nejsou tam sopky, ani zemetreseni, tak snad prosim nebydou povodne!)

Z celeho vyletu jsem byla trochu nervozni, vsechno to bylo dost na posledni chvili, letenka s Vietjet airlines byla zskoro cela jen ve vietnamstine, navic ten nocni vlak... ale co, vzdycky to nejak dopadlo, dopadne i ted. A tak jsem se ve stredu v poledne odkyblovala na letiste, nechala za sebou destivy Singapur, a pristala v lehce vlhkostne privetivejsi Hanoi. Prvni orisek byl vubec se dostat skrz customs. Do Vietnamu potrebujete viza, o ktera jsem zazadala dopredu a mela tak vytistene potvrzeni, nebo spis takovy zvaci dopis. Co uz bylo mene jasne je vlastni proces na miste. Pripadala jsem si trochu jako v pohadce kohoutek a slepicka, protoze z jedne fronty me vzdycky poslali do jine, ze pry jeste potrebuju tohle, a vyplnit tamto. Ale tak nakonec jsem se dovtipila, ze musim nejdriv vyplnit formular (s informacemi ktere jsem uz vyplnovala priu zadosti online mimochodem..), predat ho oficirovi spolu s myma dvema pasovym fotografiema a pasem! On si vse odnese za prepazku kamsi a nechat vas cekat. Musim rict, ze je to trochu nervozni pocit nemit u sebe pas, kdyz ho odnasi, trochu doufate, ze ho jeste uvidite! No, a pak je vedle druha prepazka, druha fronta, nad kterou visi elektronicka tabule na ktere vas predvolavaji. Jako na urade blika vase poradove cislo, tady se na zadnou intimitu nehraje, hezky tam zobrazi vasi fotku, narodnost, a jmeno, ktere se skrehotavym hlasem zaroven pokousi vyslovit. Predemnou bylo spousta cinskych jmen, tak to bylo docela legracni poslouchat marne pokusy o vyslovnost. Pak jsem konecne prisla na radu, vysolite jenorazovy poplate 25 USD, dostanete stvrzenku a zpatky svuj pas s vizem, a hura do posledni fronty, tam vam to vsechn zkontroluji a orazitkuji, a parada, po dvouhodinove anabazi jsem pustena do Vietnamu.

Mam asi tri hodiny pred odjezdem vlaku pricemz letiste je zhruba hodku jizdy. Ulovim Grab a zamirim na nadrazi. Dalnici brzy vystidaji ulicky zaplnene prdicimi motorkami, hemzici auta troubi kde to jde, a jste radi, kdyz se kazdy drzi na sve strane silnice, na pruhy se tu nehraje. Na chodniku, jestli se to chodnikem da nazvat, se popeli mistni, zeny chystaji jidlo a machaji zeleninu ve spinavych plastovych lavorech, nekteri posedavaji na malych drvenychn nebo plastovych stokrlatkach a kouri. Na poulicnich obchodcich bilkaji barevne neonove napisy, Cedule u mistnich podniku lakaji na vietnamske tradicni jidlo a kavu, a me se zda, jako by vetsina slov zacina na na bun-, ph- nebo xoi-.....a koncila na -cha. Ridic me vysadi a ukazuje pres ulici na sedivou budovu somselym napisem GA HA NOI - hanoiske nadrazi. Proklickuji mezi neustale proudicimi motorkami a vyrazim k prepazce, jedine otevrene. Slecna koukne na moji potrvzenou rezervaci, horecne mi neco zacne vysvetlovat ve vietnamstine, nastesti pri tom ukazuje horecne doprava, tak usoudim ,ze asi mam jit tam kam ukazuje...jeste ze mame body language! Misto, kam ukazovala, je takova rekla bych mistni cekarna. Opryskana omitka na zdech, par klepajicich se vetraku na strope rozhani stojici lepivy vzduch. Usidlim se na jednu s plastovych sedacek. Mam hodinu a pul do odjezdu vlaku, takze spousta casu. Ale tak lepsi tu byt driv nez pozde.. kouim si v mistnim bistru vodu a vybalim svou smacknout svacinu, teda asi spis veceri. Pak vytahnu kindle, a chvili si ctu, zatimco se do cekarny zacnout rousit dalsi lide. Spousta z nich jsou taky western tourtists, evidente batuzkari po Vietnamu. To me uklidnuje, zvysuje to sance, ze tu jsem spravne! Kdyz se priblizi cas odjezdu, vydam se znovu k prepazce, nejak mam pocit, ze bych misto vytisteneho papiru mela mit neco co pvic pripomina jizdenku....Nejaka slecna me odkaze na kisosek ktery rika Sappa Express Train, kde sedi dva kluci, co vypadaji tak na patnact, ti me ae konecne vysvetli, ze musim do kisoku co je pres ulici, kde mi ta spolecnost, od ktere mam jizdnku, da moji mistenku. Opet musim proklickovat mezi motorkami a autam ke kisosku Fanxipan Express, kde skutecne dostanu uhlednou obalku a v ni jizdenku s mistenkou, cislem vagonu a sedadla, teda spis postylky! No a pak uz stacilo jen najit spravny vlak a nastupujeme. Legracni bylo, ze jak jsem prochazela kolem lokomotivy, najednou koukam ze to ma napis CD Praha! Tak jsem si to musela vyfotit, strojvedouci na me koukal a smal se, jestli pry jsem z Prahy..svet je malej nekdy! V kupe nidko nebyl ,kdyz jsem nastoupila. Vypadalo to jako mini jedouci pokojicek s dvema palandami na kazde strane. Na malem stolecku upratred byly dokonce i nejake goodies, vcetne kartacku a pasty na zuby treba! Vysplhala jsem na svoji postlku v patre, a za chvili s eke me pridali moje spolucestujici - tri Danove, kamosi co cestujou po Vietnamu a Asii. Docela fajn dobrodruzi, tak jsme chvili povidali, a mezitim se vlak dal do pohybu. Pomalu jsme projizdeli mestem, skoro jako bychom jeli ulici obcas, mistni domy bylo tak blizoucko koleji a lidi , vcetne deti, by vesele mohli na vlak sahnout, jak blizko u nej stali. Zapomente na tise jedouciho elefanta nebo pendolino, tohle byla pekne tradicki hrkava hlasita jizda, kdy citite a slysite drcnuti skoro kazdeho prazce. Otevreli se dvere a muz v uniforme s usmevem od ucha k uchu a obri igelitkou plnou plechovek nam prisel nabidnout zdarma mistni pivo! Tak jsme kazdy nafasovali jedno, pripili si na nasi cestu, jestle chvili koukalia mesto probihajici za oknem, a pak zatahli zaclonky, zhasli, zavrtali se do deky a za hrkani usnuli.

Bylo neco po pate rano avenku uz svitalo. Neco co v Singapuru nezazijete, ale mila zmena reknu vam. Kolem ctvrt nas vyrusilo bouchani na dvere, budicek. Za ctvrt hodky dorazime do Lao Cai. Lao Cai je male mestecko na severu Vietnamu, asi 30km od horske Sapy, kam jsem mela namireno. Hned jak vystoupite, vrhnou se na vas mistni s nabidkami na taxi, ale vedela jsem, ze levnejsi a bezpecnejsi varianta je autobus, takze jsem si to davem namirila - stejne tak jako mmoho dalsich cestovatelu - do haly, kde jsem zacala zkoumat, odkud autobus jezdi. Nebyl to orisek, stejnym smerem mirila vetsina lidi z vlaku, a tak jsem za chvili sedela v minibusu, kam se ridic samozrejme snazil nasackovat co nejvic lidi se jen vejde. A pak uz jsme byli na ceste. Rekli byste, ze takhle brzi bude mestecko jeste spat, ale vubec, na ulichcu z to zilo. My ale mesto brzy oustili a zacali po male a notne derave silnicce stoupat nahoru do hor. Reknu vam, ucastnikem dopravniho provozu bych tu uplne primo byt nechctela. Pravilo jizdy do zatacky se zda spi 'troubim-jedu' nez 'troubim-cekam/davam prednost-jedu'...chvilkami se par lidi neudrzelo a vozem bylo slyset prudke zadrzeni dechu par jedincu.. Mezirim se nam otevrely vyhledy na zelene kopce a uhledna terasovita ryzova policka, bahnite stezky vedouci k osmaelycm stavenim na upati hor nebo kamenita koryta potoku. Motor buracel, a ridic tomu dal co se hlasitosti korunu kddyz nam pustil hudbu - neco co bych nazbala jako mistni disko. Musela jsem se otevrene smat, minivan nacpany turisty, buracejici motor a vrestici prevodovka, uzasna zelen a horska priroda a do toho vietnamske disko, absurdni moment, ktery ale mel svym zpusobem nezapomentelne kouzlo.
Do Sapy jsme dorazili asi po 45min jizdy. Uz na prvni pohled je videt, ze mestecko je at se vam to libi nebo ne tak trochu tursitcka atrakce. Hodne budov presatvuji hotely, neonove napis lakajici na masaze, nebo restaurace nabizejici mitni speciality. Je pravda, ze pokud chcete zazit pravy Vietnam, musite odsud utect k mistnim nekam mimo Sapu. Kdyz mate cas a nejste tu jen na skok jako ja, rozhodne bych to doporucila. Protoze jsem mela tak malo casu, a mechtela ho vlastne tak moc travit cestovanim - vetsina mistnich homestay je relativne z ruky - mela jsem zamluveny backapacking misto, ktere ridila slecna, ktera tam zarovne i bydli. ..no ale jeste nez jsem se vubec dostala tam, kdyz se nas minivam blizil k takovemu malemu namesticku, kde byla cilova zastavka, skupina asi deseti mistnich zen v lokalnich kostymech se halekajici rozebehla za nasim minuvanem a hned jak zastavil ho obklicila kolem dokola... Postupne jsme vystupovali a zeny se nam hned snazili prodat nektere z jejich rucnich vyrobku, nabizely homestay bydleni s jejich rodinou nebo trekking po ryzovych polich. Vlastne to byla dost intensivini zkusenost hned takhle na zacatek, citite se spatne je odmitat, zaroven jinak to asi upkne nejde.. A jako turista je to proste jako vosy na bombon...
No, ale kazdopadne teda jsem tu....vitejte ve vietnamske Sape!

Asi vam to bude pripadat trochu 'unlike me', ale prvni priorita byla ulovit nekde neco k jidlu. Bylo sice brzo, ale vsude uz bylo otevreno, tak jsem se uvelebila na zahradce jednoho z podinku, co se mi libil na pohled, nekolikapatrova budova byla obseta kytkama, a uvnitr na zdech byly stare fotografie ...no a meli luxusni mangovy fresh, takze vsechno v poradku. Posilnena jsem pak vyrazila na obhlidku. Plan byl podivat se do nektere z mistnich vesnicek a pak idealne najit stezku skrz ryzova policka dolu udolim, a vratit se zpatky dostaecne brzo, abych mohla nekde sjednat guida na zitrejsi horo vypravu. Byla samozrejme varianta si zaplatit skupinovou tour s nejakym mistnakem ,co by nas provedl mistnima vesnickama....ale ja jsem se vlastne rozhodla, ze s mapou bych to mohla zmaknout sama..a vydala se prudkyma tockama do Cat Cat village. Clovek by skoro rekl takovy vietnamsky skanzen, a urcite nektere veci jsou pro turisty trochu prikraslene, ale z vetsiny to je docela verny obrazek mistniho zivota. Uzke kamenite ulicky s domy po obou stranach, mistni prodavajici nejruznejsi rucne vyrabene vyrobnky, prapodivne susene plody a koreny...nektre mate dokonce sanci videt jak rucne nebo nohama makaji na tkalcovskem stavu. Pod strechou se susi kukuricne klasy a na obrich osatkach na slunci ryze. Volne u chodi slepice a je tu vsude spousta kocek a kotat, misty nekde line lezi ve stinu pes. Mezi tim vsim se popeli deti, spinave ruce a obliceje, ale zubi se spokojene. Je potesujici videt jejich spokojenost s malem, a jejich zivotni tempo vas donuti si uvedomit, jak moc se porad za necim zeneme. Jiny svet no, nerika se to nadarmo.
kamenitou ulickou se da sejit az k visutemu mostu a vodopadu. U nej je v jedne z budov takove mini kulturni predstaveni, tak tam nakouknu a chvilku vegetim. A pak to podel potoka projdu vesnickou zpatky. Ted uz jen najit tu spravnou odbocku na rice paddies trail....

...no, musim priznat ze vam vsichni doporuci domluvit si nekoo z mistnich jako pruvodce. Ale znate me, ja proste na tohle organizovane objevovani moc nejsem, zvlast kdyz je varianta to nejak 'obejit'...a tak jsem s mapou zastavila jednu mistni holcinu, ze se zeptam kudy jit.. a jestli to byla nahoda, nebo ne, one pry ze bydli v te vesnici co je smerem kterym jsem chtela jit, a ze zrovna miri domu, tak ze muzu pry jit s ni. No parada! Tak jsme vyrazily, a musim rict, ze tohle setkani bylo jedno velky stesti, ani za milion bych tuhle stezku a trasu nenesla, a bylo to nadherny! Su, jak se mi dvacetileta slecna predstavila, me vedla uzouckymi pesinkami mezi ryzovymi policky, misty se nam otevrel vyhled na cele udoli, coz byla parada. Nekde byla pesinka mega rozbahnena, coz pro ni v holinkach nebyl problem, ale vzdycky mi ukazovala cestu kam slapnout a tak. Skrabaly jsme se do prudkych kopcu a shupsavali dolu, asi trikrat jsme museli pres potok, kde mi Su v holinkach pohotove podavala ruku, kdyz jsem balancovala na kamenech uprostred proudu v nadeji ze bych si boty namocit uplne nemusela. Taky jsme sly kolem policka, co vypadalo trochu jako sezenicky brambor...ale bylo to indigo, rostlina, kterou tu mistni pestuji nabarveni latek. Vyhledy na cele udoli byly jako by se clovek koukal na model krajiny, ruzne odstiny zelene a uhledne upravena terasovita policka, mezi nimi rozhazenych par domecku, a zelene horske kopce na horizontu, co vic si prat. Cestou mi Su vypravela o tom co dela, ze tuhle trasu obcas chodi treba dvakrat trikrat denne, ze vlastne bydli jeste hodinu chuze z te vesnice kam jdeme...no spocitala jsem to na prumerne nejakych 8-10 hodin chuze denne! Bylo mi smutno, kdyz rikala, ze nikdy nechodila do skoly, ze holky do skoly proste nechodi...znela tak smirene, ale myslim, ze ucit se by ji vlastne hrozne bavilo a zajimalo Vypravela, jak jednou byla v Hanoi, potkat se s kamarady ze Singapuru...nejdal, kde byla. A pravdepodbnost ze ji ceka jina bodoucnost je vlastne asi miziva. Znela smirene, porad se usmivala. Obdivovala jsem, kde se naucila anglicky, protoze ne ze bychom se bavily o filosofickych tematech, ale dokazaly jsme se bavit, a kdyz z ni vypadlo, ze anglicky naucila od turistu! ..respekt! Rikala, ze proto chodi kazdy den do mesta, ay mohla mluvit s turistama. Jasne, asi jim taky obcas proda nejaky ten vyrobek, a tak, ale docela jsem cumela..jak rikam, jeji anglictina nebyla vubec spatna, zvlast v kontextu ze se ji vlastne nikdy nejak systematicky neucila.
Dorazily jsme spolu do vesnic, kde se nase cesty rozchazely. Ona mirila pres most nahoru do kopce, do domecku na upati hory. Ja mirila nahoru do kopce a zpatky do Sapy. asi 7km trek zpatky. Koupila jsem si od ni dve rucne vyrabene kapsicky na zip, a ona mi cela nadsena z toho kolik jsem ji dala jeste vnutila dva naramky... jojo, mili lide nevymreli...a ja zacala stoupat nahoru do kopce, a kdyz jsem se ohlidla poprve, stala v hloucku dalsich mistnich holek a zubila se na me ...o zatacku vys uz jsem ji videla stoupat pred most nahoru pesinkou nad vesnici... Pri cestovani, a zvlast kdyz cestujete sami, potkate ruzne lidi....ale Su si budu pamatovat.
Dohrabosila jsem se zpatky do Sapy a musim rict, ze jsem byla pekne utapkana! Ale kdyz jsem se umyla (a pri te prilezitosti zjistila, ze jsem se asi docela spalila..oups..to se zitra ten batoh ponese dobre!), nakrmila, a sehnala guida na zitrejsi vystup, vsechno bylo fajn. Dlouhej den...ale super!