Rodice v tropech

Kdyz rodice zacali premyslet o dovolene na Borneo, naznacovala jsem, ze jsou tu i jina mista, kam se da jet, ale evidentne jsem Borneu udelala dobrou reklamu! No a protoze Singapur je tak nejak po ceste, mela jsem tu na par dni i milou rodicovskou navstevu, coz byla spousta legrace, ale pekne poporade.

Dva cestovale jsem vyzvedavala v patek na letisti. V dlouhych kalhotech a mikinach si stezovali, jak je Emirates cestou vychladili, a ja jen slibovala, ze zadne strachy, tady se nahrejete. A taky ze jo, kalhoty a mikiny sly dolu hned jak jsme vkrocili. Ani nebyla popravka po teple sprse, a tatkuv pohled pri zjisteni, ze tohle je fakt ta nejstudenejsi voda, co tu tece z kohoutku byl k nezaplaceni! Stiznosti na zimu se rychle zmenily ve stiznosti na vedro, takze salat k obedu se zdal jako idealni navrh. No a pak taky muselo byt kaficko, zejo! Takze kdyz se cestovatele trochu zrestaurovali, vyrazili jsme do Cedele kavarny naproti na kaficko a doufali, ze prestane prset, v planu na vecer bylo jit se podivat na singapurskou nocni skyline a svetelnou SPECTRA show. Pred zacatkem jsme popijeli melounovy fresh a mamka nadsene fotila se slovy 'Tohle poslu Pavlickovy a ta pukne!'. No nasmali jsme se, a show byla impozantni, jako vzdy!

Na sobotu byla v planu Sentosa, ostrov na jihu Singapuru, kde jsou jak tri plaze, tak taky morske akvarium. Pres Sentosa board walk jsme prosli mumrajem kolem obri sochy Merliona az k plazi, cestou si dali luxusni gelato a pak uz se natesene vyraizli schladit do more, tatka byl teda trochu zklamanej, ze to je jak kaficko, takze nic moc ochazeni, ale osvezilo i tak. Z plaze se pak po visutem moste da prejit na udejne nejjiznejsi vybezek pevninske Asie (coz je trochu podvod, protoze to je spojene mostem, ktery je spojeny se Sentosou jako ostrovem, a ostatne Singapur je taky ostrov, ne?!).

Cestou do akvaria jsme se posilnili v mistnim cinskem bistru, a pak uz hura za rybickama!

Na nedeli byla v planu botanicka zahrada, kde byla shodou okolnosti vystava orchideji a k tomu jeste odpoledne jazzovy koncert ku prilezitosti Mezinarodniho dne jazzu. No parada. Probrousili jsme kyticky, videli jsme obriho varana (prvni must see zvire ticked off the list), dali si luxusni obed a drink v Halia restauraci, kde delaji mistni speciality se zazvorem, nafotili neskoname mnozstvi fotek uzasnych orchideji nejruznejsich tvaru a velikosti, fakt pecka! Pak jsme se uz celi utapkani vyvalili ve stinu pred amfiteatr a vyckali na koncertik. Ten byl bezva, takovej nedelni chill. A opet neco pro moje voyerstvi, pozorovat lidi je proste nidky nekoncici zabava. No a puvidni plan byl vydat se a vecu do mesta, ale nakonec jsme to odpiskali a vyrazili radsi domu..koupili si vino...znate to...posedet na balkone, pohodicka...vychladit se v bazenu. Co vic si prat!

Jo, a malem bych zapomnela, to cele bylo v pravidelnych intervalech prokladano komentari typu 'taky se tak potite?...'no ja jsem zlita!'...'no jako je docela teplicko'...a tak....tropy jsou holt tropy!

V pondeli jsme unikli mestu a vyrazili na Pulau Ubin, ostrov, co je asi 20min lodi od Singapuru, a kam kdyz prijetede, mate pocit, jako byste se vratili v case. Asi desetikilometrovy okruh vede skrz ovocno-bylinkovou zahradku (kde se mamka musela vyfotit s pravou kavovou palmou a kavovym bobem!) skrz tropicky les az na zapadni vybezek ostrova - Chek Jawa. Cestou krome lian a dalsi tropicke flory potkate opice a kdyz mate stesti jako my, i tropickeho divocaka! Po drevenem chodnicku, co vede nad hladinou more, se pak projde kolem mangovoveho lesa, kde tatka svym teleobjektivem ulovil bezva fotky malinkych colku! Ostatne, spousta fotek, co tu vidite, je focena tatkou nebo mamkou...tak all credit to them! Cestou zpatky nas bohuzel stihnul dest, ale relativne za sucha jsme ho preckali schovani pod stromy a kdyz se vzprselo vyrazili na kokos, pekne cerstvy, macetou useknuty, tak jak si ho jinde nez lokalne moc nedate. Abychom to meli pestry, objednali jsme kokosu hned dva druhy, jeden mistni a jeden thajsky, tak jsme to meli uplnou kokosovou degustaci. Osvezeni - rozumej s plnym brichem kokosove vody a kokosu - jsme se odvalili na lod a prepluli zpet do Singapuru. Z jetty na zapade jsme si to namirili rovnou do centra na Boat quay, kde jsme nakonec zakotvili v thajskem podniku. Ten se tak stal prvnim mistem, kde rodice zacali trenovat jezeni hulkama.....a musim rict, ze kazdy zacatek je tezky, ale tehle byl k tomu vsemu k potrhani, rehtali jsme se, az nam slzy tekly! Mezitim co jsme bojovali se zacalo stmivat a nabrezi se osvetlilo. Rozhodli jsme se tak prijit to podel vody kolem slavenhoFullerton hotelu az k sose Merliona, lva s rybim ocasem, po kterem se Singapuru prezdiva Lion city. Je odtud videt na Marina Bay zase z druhe strany, dokonce je z dalky videt a slyset i SPECTRA show, na ktere jsme byli prvni den. A tak jsme tak sedeli, koukali na osvetlene mesto a barevnou show laseru...jojo, bylo to fajn, bylo dobre...

...ja fotky zadne nemam, ale pridavam kolaze, ktere mamka kazdy den poctive nasmazila!

No, a v utery jsem ja uz bohuzel musela letel pracovne na Taiwan, takze rodicove vyrazili na obhlidku mistni ZOO a pak odpoledne odfrceli za dobrodruzstvim na Borneo - jiste bude nejake promitacka nebo vypraveni, tak se hlaste asi primo u nich, ale meli se blaze, zazitku i fotek plno!

A zatimco oni brazdili prales a loili forky krokodlu, slonu, opic...trenovali jidlo hulkama, spalili si zada pri snorchlovani, valeli se v sopecnem bahne, koukali na vychod slunce..a kdo vi co jeste, ja jsem se mezitim vratila z Taiwanu a chodila do prace...zmakla oslavu Lis tricetin...a tak..

A aby toho nebyo malo, ve stejny den, jako rodice odletali zpatky pres Dubaj domu, ja odletala pracovne do Korey. Tak me to mrzelo, ze se to tak seslo....a vymyslela jsem sileny plan, nicmene plan. V nedeli rano jsem hupla na letadlo smer Kuching (po silene tydnu a asi 4 hodinach spanku po party..oups!), kde jsem se s rodicema potkala, nasisla se do jejich airbnb a vzala je na mistni gastonomickou Top Spot autentickou veceri s rybami, krevetami, luxusni zeleninu a freshem...no byli jsme jak sudy! A v pondeli jsme vsichni spolecne vyrazili na vylet do narodniho parku Bako. Sice jsem tam uz byla, ale to je takove misto, kam se da jezdit vickrat! Lod vas vysadi kousek od plaze, tak se musite zout a bosky hupsnete do vody s jemnouckym piskem. Na plazi se zrovna mofronil divocak, tak mamka hned vyrazili udelat si selficko s knourem, no tatka to fotil a nas guide se jen smal....pustoprazdna plaz, jen nase mamka co si foti selfie s divocakem. No parada!... Jeste nez jsme vyrazili, meli jsme cest potkat poctiveho hada, co spal na strome...guide si chvili dela srandu, ze pry ma zespodu napsani 'Made in China' ...ale nemel! Kolem lodzi jsme se vydali smerem k zacatku trails, pozorovali jeste par opicaku a legracnich nosatych probosis opicaku, skrz mangovove pole pak byli fascinujici krabici, co s klepitky makali z jedne skvirky v zemi do druhe. No a paradni teda byla culikata housenka, kterou jsme nahodo videli plazit se po zabradli!

Pralesem jsme to po stezce, co se vinula nahoru dolu, obcas jsme lozili po kamenech, obcas po korenech, takze clovek musel porad davat pozor, prosli az na piscitou plaz. Tam jsme hupli na lodku, ktera nas provezla kolem skalnich utvaru a slavneho 'Sea stack' az na vedlejsi plaz. Odtud jsme se museli vydrapat nahoru na utesna vyhled...ktery se proste neokouka...! 

Slunicko smazilo a podle tatkova Garmina bylo 41 sttupnu na slunicku...tak jsme byli jako smazenky, kdyz jsme si to po piscite a misty kamenite ceste stradovali zpatky. Mamka fotila obri lackovky, myslim, ze ve vysledku budou mit samostatne album. No ale parada! Posledni usek jsme pak shupkali po korenech a zpatky na studene piti a neco k jidlu na zakladnu, odkud nas lodka odvezla zase zpatky na jetty. 

Let zpatky jsme meli az uplne pozde vecer, tak jsme zakotvili v James Brooke cafe u reky...a dali si neco dobryho...a taky nejakej drink...a posedeli, a pozvanili,..a bylo to fajn! A pak uz opravdu nezbylo nic jineho nez se vydat na letiste a zpatky smer Singapur.....

Pusta plaz...jen mamka a divocak!

Hele ho, frajera...si tam hovel!

Culikata housenka!..no neni bozska?!

A to uz jdeme pralesem,...

...az vylezeme z rosti...a tam plaz! Oprustena, jen jedna lodka tam na nas ceka...

..tak se svezeme..

..kolem skalnich utvaru, zejmena pak slavneho Sea stack

...a na puste plazi nas lodicka taky vysadi...

Vyhled, co se proste neokouka...

...mam Bako proste rada,,,krasne misto na zemi

 
 

A tohle uz je cekani v Kuchingu na odlet zpatky do Singapuru....

Kuching podruhe....podruhe prima...tak zatim ahoj a treba zase nekdy, clovek nidky nevi, zejo!

Vite, znam spoustu lidi, co by koulelo ocima, kdyz by meli travit par dni s rodici, natoz spolecna dovolena! ...a jsem rada, ze u nas to tak neni. Bylo to bezva, a jsem hrozne rada, ze se rodice stavili, ze jsme meli cas neco podniknout a tak vubec, stravit nejaky cas spolecne. Jste skveli a diky!

Singapurske ostrovy

O co je Singapur mensi, o to vis moznosti nabizi na cestovani po okoli. A tim ted nemyslim nutne na dovolenou letadlem, necelou hodinu lodi se totiz dostanete na nejruznejsi mensi ostruvky. Nektere z nich jsou trochu nuda, aspon podle toho, co se pise, ale kdyz si spravne vyberete, mate z toho pekny jednodenni vylet, casto i s koupackou v mori. No tak jsem takhle jeden vikend vyrazila na St.John’s island. Z nej se ale jak jsem zjistila, dalo prejit jeste na Lazarus Island, a udajne zpatky nejezdi lod jinak nez pres Kusu Island. Takze z meho puvodniho planu navstivit ostrov jeden, byly ostrovy tri. No nekup to, jak by rekli Cesi!

Na St. John’s ostrove to vsechno pekne kvetlo, tak to byla parada, lidi piknikovali na trave nebo na plazi, takova oaza klidu, ze ktere ale zaroven pres more na horizonu v dalce vidite tycici se budovy singapurske city skyline. Na ostrove je taky vyzkumny ustav pro podmorsky svet, soucasti ktereho je takove minimuzeum nebo edukativni centrum. To je bezva, protoze si poctete neco malo o koralovych utesech singapurskych brehu (pripadne se dozvite, ze Singapur vubec koralove utesy ma!), soucasti jsou taky ruznobarevene exponaty, videa, a tak vubec je to docela pekne udelane, ac teda pidi. A ze vseho nejvic bezva mi prisel mistni project pestovani koralu. V malych akvariich jako sazenicky v kvetiaci pestuji mini-koralove utesy, ktere pak pry vysazuji zpatky do mist, kde je narusena podmorska rovnovaha.

 Po hrazi se pak da prejit na druhy ostrov - Lazarus Island, kde je pry vyhlasena plaz, tak jsem to zamirila vyzkouset, vedro na to bylo dostatecne. Za dobou pulhodinku chuze jsem nepotkala zivacka, kdyz nepocitam rodinku, co se cachtala v zalivu na zaparkovane jachte. Az mi to nedalo a zkontrolovala jsem mapu, ale sla jsem dobre. Za chvilku jsem se pres vyprahlou travu a kolem palem skutecne dostala na plaz, cose hezky do 'U' tahla podel zalivu. Jemnoucky bily pisek byl rozpaleny slunickem a v dohledu napravo a nalevo vseho vsude asi tri skupinky lidi, jinak nikde nikdo! No paradicka, bylo vedro k padnuti tak schlezeni v mori bylo prijemne, trochu jsem si taky popiknikovala, no a pak si tak rikam, v kolik ze jede ta lod z tohodle ostrova... vzhledem k tomu, ze jsem se na Tosu Island taky chtela podivat, najednou mi doslo ze vlastne nemuzu odsud jet ou posledni lodi, protoze tak uz jen nabere zbytek lidi na Tosu a miri smer Singapur. Tak me tohle zjisteni trochu zrychlilo, posbirala jsem svych pet svestek, ale nez jsem se odpiskovala a zabalila, moc casu uz nebylo, a tak jsem si to na jetty dala pekne poklusem. Ale uspesne, lodku jsem chytla a treti ostrov na poradi se blizil na horizontu.

Tosu Island je v prekladu zelvi ostrov. Podle legendy udajne vznikl tak, ze zelva vystrcila krunyr aby zachranila troskotajici namorniky, a uz tak zustala, tak jeji krunyr tvori ostrov dodnes. Pravda, ostrov neni velky, ale i tak to teda musela by zatracene velka zelva! Ostrov je posvatnym mistem pro Malajsany a Cinany, na tuto pocest tam jsou dva chramy. Nejzabavnejsi na ostrove je ale zelvarium, kde je mega spousta zelvicek! No a pak teda taky plaz, na ktere jsem zakotvila a vybalila Kindle, nerusene cteni mi jeste asi pul hodiny prerusovalo rehtani asijske skupinky divcin, co se fotily na plazi 've skoku'...coz podle nesportovnosti nekterych divek bylo velmi na dlouho neb fotka, kde 'skok' znamena ze se odlepite asi tri centimetry nad zem, vypada trochu uboze... no, ale moje knizka byla napinava, takze jsem vlastne ani nezaregistorovala, kdy slecny odesly se svym spokojenym fotodilem. No a v pet pak priplula lodicka, co nas odvezla zpatky na Marina Bay Jetty, jen ten smrad z motoru a par vln za nami zbyl.... ale pekny vylet to byl!

Horolezeni na Taiwanu

Kdyz se mi do ruky dostal initerar me dalsi pracovni cesty, byla jsem docela prekvapena, ze let ze SIngapuru na Taiwan trva skoro pet hodin.  No, o to vic se to hodilo, ze se mi podarilo vyjednat si to tak, abych se mohla zdrzet pres vikend. Odlet se bohuzel krizil s navstevou rodicu. Po par spolecne stravenych dnech, a jejich prubeh zde jeste musi byt zdokumentovan, jsem v utery vyslala cestovatele do ZOO, dobalila kufrik a vydala se smer letiste… Hodinove zpozdeni hned na zacatek nebylo tak uplne neco co bych musela mit, zvlast kdyz to znamenalo ze jsem do hotelu v Taipei dorazila lehce pred pul dvanactou vecer. S budikem nastavenym na sestou jsem sla spat….a vzbudila se s absoltunim vydesenim a panikou! Venku denni svetlo, slunicko sviti, do haje, musela jsem zaspat, kolik  je hodin. Koukam na telefon a ten ukazuje 5:50. To neni mozny, vzdyt je desny svetlo. Kolik je hodin do haje. Hodiny v pokoji ukazuji taky 5:50. Ze by…a pak mi to doslo. Singapur a Taiwan jsou sice ve stejnem casovem pasmu, krome toho ze Taiwan je od rovniku celkem vyrazne na sever…takze v Singapuru je sice v sest jeste tma jak v ranci a rozedniva se kolem pul sedme (po cely rok), v Taipei touhle dobou uz zpivaji ptaci a sviti slunicko….no hele, musela jsem se sama sobe smat…

Nadchazejici dny vezmu s vypravenim trochu skokem, pracovni meetingy vas asi zas tak netankuji…Ale co se tyce takovych highlights tak jsem treba v ramci jedne supplier visit videla slunecni bryle, co se daji kompostovat. Vypadaji jako z plastu ale je to PLA coz je derivat z prirodnich material jako kukurice nebo cukrove trtiny. Taky jsem se trochu projela po Taiwanu mistnimi high speed train. Jezdi neco kolem 250 km za hodinu, tak to docela frcelo. Vsechny tri mesta, ve kterych jsem pres tyden byla zacinaji na Tai (nebo Tay) takze se mi krasne pletly, a jmena si vlastne uz ani nepamatuju, vim jen, ze jsme ze severu jeli pres stred a pak na jih…a pak v patek zpatky. Jo, a vodu ve vlaku prodavaji v lahvich co ma tvar vlaku, heh..jen teda to vicko tam trochu nesedi no. Obed jsme meli skoro kazdy den zajisteny, bud od suppliers nebo v ramci fora, tak jsem nahledka trochu do taiwanske kuchyne…a ochutnala takove veci jako listy kustovnice (vypada to jako listovy spenat a je to moc dobry) nebo seminka gingo biloby, ktera chutnaji teda jako lotusova seminka, ale take to neni spatne. Musim priznat ze par veci jsem se ochutnat neodvazila, a pak veci je proste tak smazenych, ze toho spazenyho je tam vic nez toho, co smazite…ale celkove relativne pozitivni gastronomicky zazitek, jeste ze existuje tofu. Jo, a taky jsem trochu neplanovane ochutnala svuj prvni bubbe tea. Pry to bylo nejmensi baleni, co delaj, ale teda nevim, jak vypada to velke! Zelatinoe kulicky jsou te skorbu z mistnich brambor, a na muj vkus je jich tam teda nejak moc, ani jsem to nedopila neb jsem mela pocit ze mam bricho plne zele!

Cestovala jsem spolu se svymi kolegy z Hong Kongu a Ciny, coz bylo vlastne dost komfortni, protoze jsem nemusela davit moc pozor. To se ovsem velmi rychle zmenilo v patek, kdy vsichni zmizli, a ja na hlavnim nadrazi v Taipei osamela. Booknute Airbnb nebylo daleko, a Uber to vsechno taky dost zjednodusuje, jen to vsechno predpoklada, ze zvladnete trefit spravny vychod, coz pri stesti, ze 4 z 5 nazvu zacinaji na stejna tri pismena, je vetsi hacek, nez se na prvni pohled zda. Ale podarilo se, a je se stastne shledala s milym landlordem, ktery prestoze mu bylo aspon tricet vypadal tak na patnact….welcome to Asia!

Hned naproti pres ulici byl Shilin Night market, coz je udajne nejvetsi a nejpopularnejsi trh a food market v Taipei. Kdyz se setmelo, nebylo o tom pochyb, teda apson podle poctu lidi, co se zacaly po ulici hemzit. I ja si musela jit ulovit neco k jidlu, takze jsem se vydal ana malou obhlidku. Ale po pravde receno jsem po docela no-stop tydnu nemela uz moc energie proplouvat davem Asiatu, nudli, smazene ryze a kurat, krevet, stir fried zeleniny, fresh juice mixu a kdo vi ceho jeste. Jako pro Asian style food lover to musi byt raj, ale ja to zakotvila nakonec v trochu poklidnejsim podniku, co se podle excelentniho salatu se sezamovym tofu ukazalo jako skvela volba. Pri hledani jsem dokonce narazila na Carrefour, takze snidane a zasoby na vylet byly v suchu. Legracni bylo, ze se se mnou dal do reci random typek, mistnak, co pry cestoval osm let a ted teda aby se nedelo prijel zpatky aby se videl s rodinou…no a samozrejme se desne zajimal – byla jsem podle me siroko daleko neasiatsky vypadajici clovek. A jak uz to tak byva, zajimal se odkud jsem, ale nechtel abych mu to rekla, ze pry to uhodne podle meho prizvuku. Heh, good luck boy! No, tak nejdriv se zeptal, jestli jsem zila v Britanii…tak to trefil. No pak prvni tip byl Nizozemi. Druhy tip byl Rusko. A pak na me prej ‘Ahoj, jak se mas?’ …to jsem docela cumela, na treti pokud tipnout spravne, a jeste znat v cestine par slov, jako nevim kolik takovych lidi na Taiwanu je! No tak jsme jeste chvili povidali a pak si sli kazdy po svym…ale jak rikam, celkem jsem koukala, jak chlapec vysvihl cestinu…a samozrejme blahorecil Prahu, Cesky Krumlov a Brno…Nekecal, asi docela cestoval!

Druhy den rano jsem si sbalila svacinku a batuzek, a zamirila na vylet. CIl byl zdolani Teapot mountain, ktera se nachazi asi hodinu jizdy na sever od Taipei, skoro u severniho pobrezi. Cestu tam jsem zvolila Uber, kdyz jsem ho objednavala, byla jsem trochu nervozni, jeslti me takhle daleko nekdo doveze, ale chanpli po tom asi do tri minut, takze v devet uz jsme mirili do hor. Podle blogu jedne australske rodinky cestovatelu jsem mela zjisteno, odkud trek zacina, coz bylo z eco parku, kde se puvodne tezilo zlato, a ted tam kolem bylo udelane museum. Chudak Uber driver sis ice trochu zarejdoval jen abychom to tam nasli, ale nakonec se zdalo, ze jsem se skutecne ocitla na spravnem miste, nezbyvalo ted najit podle instruckti, odkud trail zacina. Bylo asi deset a nikde nikdo. Ne ze by mistni byli nejak ku pomoci, pokud ted anemluvite cinsky… ale nakoenc jsem nasla ono schovane schodiste a most a zacala stoupat. Cesta nejdriv prudce leze nahoru po nekonecno schodech (uz tehdy jsem vedela ze me druhej den budou bolet nohy!), pak se zpevnenkou dostanete na rozcesti, kde po kamenite ceste vede cesta najoru k cinskemu altanku, prvnimu odpocivadlu. Jo a potite se jako mys, jen tak pro informaci. Neni tu sice takovy hic jako v  Singapuru, ale vlkho a teplicko bylo. A slunicko svitilo, hory se zelenaly (a jako vazne), no paradicka, co vic si prat. A pak prislo dobrodruzo, o kterem teda ja vedela, ale par cinskych turistu predemnou asi spis ne, podle toho jak se tam zasekli… Cesta dal totiz vedla skrz horu. Takze po kamenech se tam s pomoci lana bylo treba proplect, a misty prosoukat misty, kde by teda poradny tloustik s batohem asi drel brichem. Vyhled byl paradni, ale teda docela jsem cubrnela, ze nidke zadna zabrana nebo tak, pritom se to po okraji kamenu chtelo jen opatrne plizit, pokud clobek nechtel sletet a letet. Taky teda celkem dost foukalo, a to tak, ze jsem ani nelovila selfie neb mi v te jedne zpocene ruce ten telefon nedrzel uplne dobre. No, tak se prosoukate horou, a pak po okraji shupsate dolu a jde se dal po hrebenu. Vyhled odtud je jak na zelene kopce tak na zelen a bujici traviska, tak v dalce na more a mesto. Parada. A kdzy uz se vam zda, ze mate horlezeni za sebou, prijde dalsi skala a na ni lano, po kterem se splhate na pomerne urzky hreben. No reknu vam, chapu, proc tam davji to lano, bez toho byste si ani neskrtli…a lidi, co zahuci dolu by bylo jiste o poznani vic! Dal pak cesta pokracuje po hrebeni a tak se vlni, misty jdete po lane, misty je pesinka. Teapot mountain, kteru jste prolezali, je napravostale videt a neustale nabada k foceni, protoze to panorama se zelenymi kopci je pecka. Mimochodem, hora se jmenuje podle jejiho tvaru, z jednoho uklu totiz vypada jako cajova konvicka. Po hrebeni se vzdaludejete od hory, ktera se pak schovava za dalsim kopcem, kdyz klesate travnatou zeleni do vedlejsiho udoli. Ne vsak tak uplne, protoze stezka se pak prudce zveda vstrict daruhemu vrcholku. Tentokrat zadne lezeni po skalach, naopak se cesta drape nahoru travinama, co vam sahaji v lepsim pripade po usi, v horsim nejakych par centaku nad hlavu. Jako uprimne receno, kdybych nevidela dve postavicky, co se v travinach zttratily prede mnou, ta bych byla si docela nevozni, jestli tudy ta cesta opravdu vede. Vyhledy na zelene kopce jsou skevele fotogenicka, sestup je zato docela peprny, na jednom useku jsem dosla ty dva typky, ukazalo se ze dva mistnaky, kteri vypadaji tak na sedesat (takze je jim mozna osmdesat s mym odhadem veku u Asiatu!). No a ti se zastavili nad takovym hlinenym srazem, ten mi trochu pripomnel sjezdy na Krali Sumavy. A protoze tady nebylo ani lano, ani stupy…nezbylo nez se chnapnout trsu bujici traviny a doufat, ze nas udrzi. Po vzoru dvou stariku se mi poradilo, ac lehce zahlinene a s par skrabanci, dostat dolu a zanedlouho i na pohodovou zpevnenku. Zadne dalsi dobrodruzstvi se opak uz nekonalo, uz jsem jen poklidne po uboci obkrouzila udoli, prohledla si Teapot mountain pekne z opacne strany, no a pak uz jen nezbyvalo neztrefit cestu zase zpatky tam, odku jsem zacinala…protoze to bylo asi jedine misto, odkud je sance, ze se zase dostanu zpatky do Taipei. Nakonec se ukazala jako nejschudnejsi cesta pres geopark, coz sice znamenalo pres dalsi kopec, ale aspon se vyhnu silnici..a taky jsem tudy videla Teapot mountain z te strany, kde fakt jako cajova konvice vypada. No, a pak uz jsem nekonecne dlouhym schodistem sklesala zpatky do eco parku. Protoze se tam tezilo zlato, prodavji tam nejruznejsi pokrmy se ‘zlatou’ prichuti…no a ja se odvazila okusit zlatou zmrzlinu, ktera byla s prichuti batatu! A verte nebo ne, fakt o jako sladka brambora trochu chutnalo! Kdyz jsem se trochu refreshla, prisel cas na to prave dobrodruzstvi  a to dostat se zpatky. Jak se dalo cekat, Uberem pro vas nikdo takhke do pustiny neprijede…ale vsimla jsem si autobusu, co se tam otacely, tak to vypadalo nadejne. Podle mistniho jizdniho radu a toho mala, co tam bylo napsane v anglictine jsem nasla ze jeden autobus jezdi i smer Taipei. Kdyz jsem se ridice ptala, odpovedel mi dlouze znejici vetou v cinstine a se slovy Taipei ukazoval na jinou zastavku. Tak jsem sla zkusit stesti jinde, a nakonec se ukazalo, ze to zafungovalo, zanedlouho jsem sedela v autobuse a doufala, ze smer Taipei Ale mirili jsme smerem z kopce, tak mi to prisel dobry zacatek.  Autobus nas vysypal na nejake stanici metra, odkud jsem sice s prestupem, ale ne nejak za dlouho dorazila na zastavku kousek od mista, kde jsem bydlela. Skvela vec mi prisla, ze jednotlive jizdne neni jako papirova jizdenka, ale jako takovy plastovy zeton, ktery normalne pres sensor pipnete pri vstupu a pri vystupu ho jen proste hodite to spehyrky jako do automatu. Takze se zetony muzou pouzivat znovu, genialni! A celkve teda musim rict ze jsem s Taiwanu byla velmi mile prekvapena. Clovek by cekal ze to bude ajko Cina, ale teda Taiwan u me zabodoval o dost vic. Vsude je cisto, lide jsou hrozne mili (na rozdil od Cinanu, teda aspon z me zkusenosti), infrastrutura je funkcni, ne ze by to mesto bylo superzelene jako Singapur, ale rozhodne to neni sedina jako mi to prislo v Cine. A priroda mimo mesto teda parade, vazne jsem byla andsena. Jo, a taky teda maji kose na recyklovani uplne vsude. At jste na zastavce nebo na ulici nebo kdekoli, vduse je kos oddedlene na recyklovatelny odpad. No cumim.

V nedeli jsem uz nemela tolik casu, protoze jsem uz v pul druhe musela vyrazet na letiste. Planovani yletu bylo talk trochu omezene, ale rozhodla jsem se na doporuceni jedne Americanky, co na Taiwanu zije, vyzkouset mistnackou trail do prirody a za vyhledy na mesto. Zdalo se, ze vubec orisek bude najit zacatek, coz jsem si ale myslela, ze jsem zvladla. Stoupala jsem – jako podle popisu – po schodech do kopce, kde byl jeden chram vedle druheho. Vyloupla jsem se nahore na vyhlidce, kde jsem narazila na prvni orisek dnesniho vyletu…mistkacke trasy jsou sic znacene, ale jen v mistnactine…takze anglicky si toho moc neprectete. No sledovala jsem znaceni a podle popisu zamirila dal po panoramitcke stezce s vyhledy na mesto. Pak se ale pesinka zmenila v asfaltku, coz bylo trochu divne, a tak jsem zanula na pesinku vedouci trochu bokem…ktera byla krasna, ale bohuzel me dovedla nekam uplne jinam, nez jsem chtela…no a protoze ac jste ve meste, jste uprostred lesa – je to takova Sarka nebo Prokopak – tak nejaka GPSka mi byla k prdu. Nezbylo teda nez se vydat dal a pocket, kde se vyloupnu. No neni nad googlemaps, ktere ukazaly ,ze jsem asi proste sesla z toho trailu moc brzo. Trochu nervozne jsem pocitala cas. Bylo mi lito vzdat druhou cast te trasy, podle popisu te holky to totiz stoji za so…ale byla jsem docela daleko odtud, nehlede na tu freeway dalnici co to protinala. No nebudu nalhavat, zachrnail me uber, ktery me popovezl na spravne rozcesti, jedine co jsete ted amusela vsehcnu tu vysku nastoupat znovu. Nejdriv po schodech…pak po sutrech…a pak po skalach..bylo tam teda lano, a diky za nej, jinak nebim nevim! Ale bylo to docela zebavne splhani, a vyhled na mesto paradicka! Chvilu jsem povegetila na vrcholku – spolu s tlupou mistnaku (holcina mela pravdu, kdyz rikala, ze tam cizince nepotkate!) – a pak zamirila zpet…neb byl cas sbalit kufry a vyrazit na letiste.

Kazdopadne teda ale Taiwan velmi mile prekvapeni! Jako neni to mesto kam bych s prestehovala, ale rozhodne velmi pozitivni dojem a na par dni na hiking to teda rozhodne doporucuju.

A vice zazitku snad povi fotky, mam jich mraky tak zbytek je ve fotoalbu.

Prvni vyhled

Prvni zastaveni ..pak zacalo prituhovat!

...vedi proc tam davaji lano!

Lezeni skrz Teapot mountain

..a vykouknete na druhe strane

..a vidite kudy budete po hrebeni pokracovat dal.. 

...k dalsimu lanu...

Pohled zpatky na Teapot mountain

...a pak uz se zase stoupa nahoru..

Panda se skrabe na vrchol!

..dalsi horolezina!

..docela sesup!

Ale vyhled fajn!

Pidalka co ma mimikry!

..a po zelenem hrebeni zase dolu..

Jesterka s modrym ocasem!

Cajova konvice na horizontu!

Zmrzlina s prichuti batatu!

Taipei city panorama

Mestska horolezina

Trochu kamenity vystup..

...ale s vyhledem na konec! 

Tak takovy byl Taiwan....